Rage

„Od tvůrců her Doom a Quake“, hlásá přebal nové akční pecky Rage. My se ale ptáme, je tohle ten správný způsob, jak by Id software měl svoji hru prezentovat? Od památného roku 2004, kdy proti sobě stanuli tehdejší giganti FPS žánru, uplynula spousta času. Doom 3 nebyl špatnou hrou, ale ve srovnání s druhým Half-Lifem působil až příliš neohrabaně a zastarale. S odstupem času tak můžeme prohlásit, že to bylo studio Valve, které tehdy zvítězilo, a zatímco hráče po celém světě uváděly v úžas hrátky s portály, Id software si v ústraní lízal rány. Studiu, které střílečky z pohledu první osoby v podstatě vynalezlo, najednou došel dech a mohlo by se zdát, že pro tradiční old-schoolové FPSko v 21. století zkrátka není místo. Rage ale přichází s mixem tradiční hratelnosti a několika moderních prvků. Netradiční koktejl překvapivě funguje a dělá z této akční hry klasického střihu velmi chytlavou záležitost.

Konec světa? Už zase?

Rage se bohužel neubrání nekonečnému srovnávání s hrami jako je Borderlands nebo Fallout 3. Vděčí za to především svému prostředí, které je vlastně to jediné, co hru s výše zmíněnými tituly spojuje. Podobně jako ve Falloutu i tady stihla planetu hrozná zkáza, namísto nukleární války se ale chytré hlavy v Id software vytasily se scénářem o asteroidu Apophis, který mimochodem doopravdy existuje a má k planetě Zemi namířeno. Drtivý dopad vyvolal ničivé klimatické změny a proměnil planetu ve vyprahlou pustinu. Skupina privilegovaných, geneticky vylepšených jedinců se ale ukryla v podzemí, s cílem znovu planetu zalidnit a obnovit řád, jakmile to jen okolní podmínky dovolí. Úkol to ovšem není nikterak jednoduchý. Planeta je sice částečně zalidněna, jen ten řád tomu chybí. Po troskách zaniklé civilizace se totiž prohánějí obligátní banditi, mutanti a zvláštní enkláva s přístupem k vyspělé technologii. Uznáváme, nejde o nic originálního a těch podobností s Falloutem je v Rage možná víc, než je zdrávo. Jako kulisa příběhu akční střílečky ale tenhle post-apokalyptický svět poslouží více než dobře. Veškeré iluze o tom, že snad hrajete nějaký Falloutovský klon, se navíc rozplynou, jakmile vylezete z Vaultu, chci říct, z Archy. Namísto bloumání po rozlehlém světě totiž následuje série skriptovaných pasáží a hráč se tak ocitá na klasické horské dráze lineární akční hry. I když lineární možná není to správné slovo. Jednotlivé úrovně totiž nejsou spojené v klasické šňůře levelů, loadingů a cut-scén. Namísto toho se hráč octne v jakémsi herním lobby a tady přicházejí na řadu slibované inovativní prvky. Můžete se volně pohybovat po táboře, klábosit s lidmi a nabírat questy. O pořadí, v jakém si zahrajete hlavní dějové mise, sice nerozhodujete, hra má ale v záloze celou řadu vedlejších úkolů, miniher a závodů pouštních bugin, kde se můžete do sytosti vyřádit a navíc si trochu přivydělat.

Nenechte se ovšem zmást, Rage není RPGčko. Hra sice nabízí nějaké to upgradování štítů a trochu toho lootování, rozhodně ale nečekejte pokročilý managament schopností postavy nebo snad statistický rozpis vlastností vaší výzbroje. I když je to právě arsenál, který jako jednu z mála věcí ve hře můžete modifikovat. Ke každé zbrani existuje alternativní munice, která jí propůjčí unikátní schopnost. Jako například speciální náboje do kuše, které vám umožní na krátký moment ovládnout tělo nepřítele a následně explodovat. Pokud navíc sesbíráte ty správné součástky, můžete si sestrojit mechanické pomocníky, jako pavoučího robůtka, nebo stacionární kulometnou věž.

Návrat ke kořenům

V Rage jde ale především o akci a jestli Id software něco umí, tak jsou to právě exploze, střelba a spousta krve. Novinkou je tolik proklamovaný smrtící bumerang, který bez problémů oddělí hlavu od tělu komukoliv, kdo se mu postaví do cesty, a ačkoliv nás tenhle ozubený kotouč několikrát doopravdy pobavil, prioritou hry jsou stále střelné zbraně. Samopal, revolver i odstřelovačka, všechny mají tu správnou váhu a je zábava z nich střílet. Hřebem večera je samozřejmě brokovnice, kterou bychom přirovnali ke zlatému grálu video herních zbraní. Skoro až zvláštně uspokojivé je, když z bezprostřední blízkosti vystřelíte přímo na dotírajícího mutanta a ten v krvavé explozi provede dvojité salto. Je to právě ta správná kombinace váhy a odezvy, která střelbu v Rage činí tak chytlavou. Stejné je to i s řízením pouštní buginy. Automobilové sekvence v akčních hrách často působí nastrčeně a hráče akorát frustrují. To ale není případ Rage. Fyzikální jízdní model je poměrně tolerantní a ovládání vozítek má rychlou odezvu. Závodění a vůbec přeprava po světě tak není jen nudnou povinností, kterou si musíte odkroutit, ale spíš příjemnou pauzou mezi zběsilými přestřelkami.

Vizuální lahůdka

Vizuální provedení je v případě Rage kapitolou samou pro sebe. Na jedné straně hra disponuje naprosto dech beroucí grafikou, a to nejen z technického hlediska, ale i stylisticky je Rage pastvou pro oči. Spousta nádherně vymodelovaných obličejů, staveb a vůbec celý svět má charakter a hutnou post-apokalyptickou atmosféru. O dabing se navíc postarali profesionální herci a celé to doplňují velmi vydařené animace jednotlivých postav. Na straně druhé jsou ale poměrně závažné problémy s problikávajícími texturami a na některých konfiguracích se hra dokonce ani nespustila. V tuto chvíli je sice k depozici patch, který technické neduhy částečně řeší, přesto si něco takového vývojáři mohli odpustit a doladit dřív, než hru vydali.

Multiplayer na kolečkách

Pokud se zaměříte na hlavní dějové mise, můžete hrou prosvištět za pouhých deset hodin. Vedlejší úkoly, závodění a sbíraní skrytých předmětů pak herní dobu bez problémů zdvojnásobí. Mimo to se můžete pustit do kooperativního multiplayeru a projít si jednotlivé mise spolu se svým kamarádem. Nicméně fanoušky klasické deathmatch řežby musím zklamat. Rage nadobro opustil klasický formát hry pro více hráčů a nahradil jej automobilovými bitkami ve stylu Twisted Metal. Ovládání funguje stále stejně dobře jako v singleplayeru a nezřízené řádění pouštních bugin nás vlastně docela bavilo. Ovšem jestli ortodoxní multiplayeroví nadšenci změnu takového kalibru rozdýchají, je ve hvězdách. Tak jako tak Rage je velmi dobrou hrou a povedeným návratem tradiční FPSkové hratelnosti. Grafika bezesporu patří k tomu nejlepšímu, co jsme letos viděli, a nebýt těch technických nedostatků, vyšplhalo by se celkové hodnocení ještě výš.