Quantum Break Recenze Quantum Break

Quantum Break

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

1. 4. 2016 07:01 45
Reklama

Při zpětném pohledu je, minimálně pro můj žebříček deseti nejlepších her všech dob, dobře, že studio Remedy nemělo nic společného s třetím dílem série Max Payne. Mohla díky tomu vzniknout skvělá střílečka s prvky zpomalování času s charismatickým hlavním hrdinou a mírně inovativním přístupem k vyprávění příběhu jako takového. Quantum Break je střílečka s prvky zpomalování času a snaží se mít charismatického hlavního hrdinu. O mírně inovativním přístupu k vyprávění příběhu nemluvě. Jenže Quantum Break je, co se zábavnosti týče, někde na úrovni skákání po červených linkách za zvuků plačícího dítěte v prvním Maxu Payneovi.

ANI JEDNA NIT NEZŮSTANE SUCHÁ

Nebudeme dlouho chodit kolem horké kaše. Je smutné, že u tak evidentně drahé produkce lze nacházení chyb a prvků diskutabilní kvality proměnit takřka ve sport. Ani jedna z částí totiž nebyla ušetřena několika přešlapů, které celý zážitek velmi znepříjemňují, místy docela zásadně. Z celé hry je na hony cítit, že si autoři s výsledkem příliš nevěděli rady a s blížícím se datem vydání jednoduše zcela opomenuli některé příběhové linky, vysvětlující některé detaily. U Remedy je navíc nečekané i to, že nevěnovali ani příliš pozornost tomu, zda se to celé zábavně hraje. Ano, Quantum Break rozhodně má své dobré momenty, které nelze opomenout, ale přiznám se, že jsem se většinu času do hraní spíše nutil, než abych se bavil.

Quantum Break je v první řadě střílečka. Kromě občasného mačkání tlačítek a sledování animací bude právě střelba tím, co vás bude posouvat v ději kupředu. Je proto velmi zvláštní, že právě střílení v kombinaci s časoprostorovými schopnostmi zde působí tak nezajímavým a těžkopádným dojmem. Systém zaměřování sice počítá s nějakým základním "magnetem", ale konfrontace s více nepřáteli se časem zvrhne buď v systematické střílení nabíhajících panáků, případně velmi nuceně působící využívání vašich schopností ke skolení náročnějších protivníků.

TEORIE CHAOSU

Navíc zde není systém krytí v tom smyslu, jak ho známe například ze série Gears of War. Hlavní postava se sice přikrčí pokaždé, když se nachází v blízkosti nějaké překážky (bohužel i ve chvíli, kdy to v kontextu akce nedává žádný smysl), ale jde o krytí spíše symbolické než funkční. Nejvíce tedy dává smysl to, když naběhnete mezi klubko nepřátel, začnete "kouzlit" kolem sebe čas a jakmile se začne obrazovka trochu více červenat, stáhnete se zpět do krytu, kam vás nikdo nepronásleduje. Počkáte na nabití všech schopností, opět se vrhnete mezi nepřátele a takto stále dokola, dokud nebudou všichni mrtví a vy budete moci pokračovat dál. Zbraní je zde velmi málo a funkční mi přišly pouze tři - pistole, SMG a brokovnice. Kulomet má příliš velký rozptyl a nelze do něj doplňovat náboje. Odstřelovačkou zase není možné zaměřovat na větší vzdálenost, protože jí chybí optika, což ovšem nepřátelům vůbec nevadí a vesele vám posílají přesné olověné pozdravy z druhého konce stometrového prostranství. A tím výčet zbraní končí.

Autoři se zjevně velmi spoléhali na to, co fungovalo dříve v sérii Max Payne a částečně rovněž v Alanu Wakeovi - že vám vše vynahradí efektní animace a manipulace s časem. Je nutno uznat, že například v traileru nebo ve velmi koncentrovaných dávkách vaše schopnosti skutečně působí impozantně. Postupně si otevřete přístup ke zpomalení času na malém prostoru, rychlému úskoku, časovému štítu nebo třeba zpomalenému chvatu, jímž okamžitě odpravíte slabší nepřátele. Problém je, že všechny tyto schopnosti skvěle zní na papíře, ale v praxi je používáte velmi mechanickým způsobem. A byť každá má svůj vlastní ukazatel energie, málokdy je lze navázat v nějaké efektnější (neřku-li efektivní) kombinaci, z níž lze mít skutečnou radost. Samostatnou kapitolou, kterou nechci přičítat ke své kritice, ale stojí minimálně za zamyšlení, je pak jejich samotná existence ve světě hry. Přijde mi, že by vše dávalo mnohem větší smysl, kdyby se nejednalo o hrátky s časem, ale o obyčejná "kouzla". Přímo ve hře je totiž řečeno, že všechny kejkle s časovými paradoxy mají velmi negativní důsledky na celý svět, přičemž vy i pro tak zbytečnou činnost, jako je otevření dveří, musíte opakovaně zastavit čas a znovu ho rozjet. Ano, je lepší nad následky vašich činu zkrátka nepřemýšlet.

JE TO ALE PARADOX

Většina děl, které nějak operují s časovými paradoxy, se pohybuje na velmi tenké hraně možného sklouznutí do bodu, kdy se stane nějaká událost, jež pro vás zcela rozbije jakoukoliv iluzi vnoření se do daného světa. Quantum Break se sice urputně a velmi sympaticky snaží, aby se mu něco takového nestalo, ale prakticky celá jeho druhá polovina se v mých očích sesypala jako domeček z karet. Jakékoliv motivace postav, jejich využívání možnosti zastavit čas a dokonce i to, co mohou během zastavení času dělat, přestávaly fungovat. To je věc, která se může stát u rozsáhlého děje. Ale není mi příliš jasné, jak se to mohlo "podařit" na ploše pouhých šesti hodin, které hra zabere. A to dvě hodiny z toho ještě přičtěte onomu tak proklamovanému seriálu, který se hrou prolíná. Funguje to tak, že vy odehrajete kapitolu, sledujete běžnou animačku v enginu a následují titulky, které zde zřejmě zbyly jako pohrobek po původní vizi a rozsahu hry. Následně se spustí video, u kterého můžete zcela odložit ovladač a zhruba půl hodiny sledovat jednu epizodu jakéhosi seriálu. V něm hrají skuteční herci, z nichž někteří posloužili jako předobraz pro důležité postavy ve hře. Po jeho skončení opět pokračuje hra a to vše se rozprostírá na ploše pěti kapitol a čtyř epizod.

Daleko raději bych viděl pouze samotný seriál, nezatěžovaný zmatkem, o nějž se postarali vývojáři.

Jestli je za něco autory třeba pochválit, pak je to rozhodně organické prolnutí seriálu a hry. I díky přítomnosti herců ve hře je doslova radost sledovat pokračování děje z jedné kapitoly, který se vyřeší až v následující epizodě. Ovlivňování příběhu sice není tak výrazné, jak se ho snažily vykreslit reklamní kampaně, ale přesto je možné docílit velmi odlišného průchodu skrz sérii jasně označených voleb, které činíte během hry. Stalo se však něco, co bych před spuštěním hry skutečně nečekal. Daleko raději bych viděl pouze samotný seriál, nezatěžovaný zmatkem, o nějž se postarali vývojáři. Nejde o žádné vrcholně zrežírované dílo. Kvalitou hereckých výkonů a využitých lokací se řadí někam po bok těch nejlepších epizod seriálu Hvězdná brána. Děj v něm je ale pořád natolik konzistentně dobrý, že dost nešťastně pošlapává vše, o co se snažila hra.

ALESPOŇ TOHLE SE POVEDLO

Pozitivní věcí na přítomnosti seriálu je alespoň to, že si všimnete minimálního rozdílu mezi obličeji ve filmu a ve hře. Nejde sice o technologii použitou například v L.A. Noire, ale svou kvalitou se tomuto skvostu velmi blíží. Postav je zde hodně, obličejů ještě víc a všechny stojí za to. Herecká stránka jednotlivých aktérů je možná diskutabilní, ale o technickém zvládnutí nelze mít pochyby. K čemu však výhrady mít lze, je samotná grafika. O kontroverzi kolem rozlišení hry na Xboxu One jste na Hrej.cz četli a je třeba k ní dodat, že při hře to prakticky nevnímáte. Daleko více ale zarazí monotónnost prostředí. To je navíc obaleno v jakémsi rozmazaném filtru, v němž sice skvěle vyniknou odlesky načančaných ploch a oči vám budou přecházet z přemíry lens flare efektů, ale ve finále se pohybujete v temných uličkách, oprýskaných barácích a pouze sem tam nakouknete do opravdu zajímavých a graficky nápaditějších míst. I efekt zastavení času je zde trestuhodně nevyužit, neboť není příliš na co ho použít a kde ho obdivovat. Jednou vám je ukázána zajímavější scéna zborcení mostu, ale jinak se budete kochat maximálně zkamenělými nepřáteli v úzkých chodbách a zapomenutých skladištích. Ve hře zcela chybí nějaké pamětihodné momenty a i v případě, že budete hrát daleko lépe se jevící PC verzi, takřka nebudete mít na čem o řád lepší grafiku obdivovat.

Quantum Break
i Zdroj: Hrej.cz

Quantum Break je ze všeho nejvíc promarněná šance, po jejímž dohrání ve vás nebude rezonovat žádná výraznější emoce. Pokud by hru šlo k něčemu přirovnat, tak se přímo nabízí srovnání s loňským zklamáním v podobě The Order: 1886. Tam ale bylo minimálně na co koukat, zde chybí i ono grafické pozlátko. Jedná se ve všech ohledech o průměrnou střílečku s nepříliš logickým příběhem a nevyužitým potenciálem při propojení hry a hraného seriálu. Jako launchový titul původní vize konzole Xbox One by zřejmě všechny její nedostatky bylo snadnější... Ne snad přehlédnout, ale přinejmenším akceptovat. Rozhodně jde o zajímavý pokus, ovšem i v tak bídně zásobeném žánru, jakým jsou aktuálně 3rd person akce, lze najít mnoho lepších titulů, u nichž lze užitečněji strávit čas.

Quantum Break
Xbox Xbox One
Windows PC

Verdikt

Pokud by Quantum Break vyšel ve stávající podobě při startu konzole Xbox One, mohl by potěšit alespoň grafikou a prolnutím hry a hraného seriálu. Bohužel, ani v tak slabé konkurenci, kterou momentálně tento žánr nabízí, se dnes nejedná o nic jiného, než o ten nejšedivější průměr.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama