Pyre Recenze Pyre

Pyre

Kateřina Stuchlíková

Kateřina Stuchlíková

18. 8. 2017 13:15 12
Reklama

Supergiant Games jsou tvůrci nevýslovně čarokrásných her, a to je prostě nepopiratelný fakt. Stačí proklikat pár obrázků z Bastion nebo Transistoru a vaše duše se bude tetelit jako při návštěvě Národní galerie. Oba zmiňované kousky navíc blahořečí nadšené recenze jednohlasně vzdychající nad originalitou a propojením her a umění. Hráč vlastně nemá jinou možnost, než ty hry milovat, nebo být považován za neotesance z Vidlákova, co nerozliší Kaplického knihovnu od hroudy zelenkavého slizu. Jenže... ač jsem se pro jejich nádhernou tvářičku a úchvatné ozvučení snažila sebevíc, mezi mnou a hrami Supergiant to nikdy moc neklapalo. Zdlouhavé tempo, fůra filozofického kecání a na můj vkus příliš skromná hratelnost. Tak jsem prostě vidlák, no. A k Pyre, nejnovějšímu kousku z jejich dílny, jsem tím pádem přistupovala s neobjektivní dávkou odměřenosti. Jemu se ale konečně podařilo to, co jeho starší sourozenci nezvládli - vstřelilo gól.          

OČI A SLUCHY PŘECHÁZEJÍ

Pyre je opět hodně originální. Hranice mezi svěžím a divným bývá v těchto případech dost tenká, nicméně tahle hra na ní zvládá poměrně s přehledem balancovat. Pokud jste si o ní nic nezjišťovali, může vás teď čekat menší šok – Pyre je silně na příběh zaměřená vizuální novela, prokládaná jakousi fantasy variací na ragby. Tou skutečně šokující zprávou ale je, že to nějakým zázrakem dohromady parádně funguje. V každém případě (alespoň co se kampaně týká) tohle není hra, kterou do sebe s labužnickým mlasknutím vlijete na ex jako tuplák piva. Pyre a jeho příběh je potřeba si soustředěně vychutnávat, jinak to nemá cenu a celý zážitek vám pravděpodobně proklouzne mezi prsty.

Nejednou jsem se přistihla, jak se nestydatě kochám krajinou a s odchodem z obrazovky vyčkávám do doby, než dohraje skladba.

Nemusíte se bát, že by z Pyre nebylo dědictví předků cítit vůbec. Především máme opět co do činění s pestrobarevně kreslenou pastvou pro oči. Každý ždibíček zdejšího surrealistického a fantaskního světa si můžete zarámovat, aby vám dělal okrasu v salonku nad krbem při bafání dýmky. O opojné moci, jakou hra svým vzhledem působí, může podat důkaz i skutečnost, že jsem během 14 hodinového hraní v jakémsi transu natípala rovných 100 screenshotů... a na každém jednom z nich to Pyre sakramentsky sekne. Podobnou sprškou superlativů si zaslouží oblažit i ozvučení, za nímž stojí stejná parta, jako v případě prvních dvou her ze stáje Supergiant. Těžko se to popisuje, je prostě potřeba si to prožít, nicméně hudba dokonale pasuje k vzhledu hry a atmosféru vykopává až někam k dokonalosti. Ať už se jedná o kytarově brnkavé melodie při odpočinku a přípravě na zápas, nebo o překrásné hlasy Darena Korba a Ashley Barret při akci vyvolající husí kůži na zátylku. Nejednou jsem se přistihla, jak se nestydatě kochám krajinou a s odchodem z obrazovky vyčkávám do doby, než dohraje skladba. Hlasu, sarkastickému komentátorovi zápasů, duši vdechnul stejný dabér jako třeba Vypravěči v Bastion, a ačkoliv jeho výkon není do třetice už tak kulervoucí, pořád je co poslouchat. Zajímavostí je, že s výjimkou Hlasu mluví všechny postavy jakousi žvatlatilkou a jedná se o fiktivní jazyk stvořený (včetně různých dialektů) pro účely hry a čerpající inspiraci například z latiny. Krásný to doklad maniakální péče, jakou autoři svému světu věnovali.         

NA KRÁSNOU POČTENOU

Přesuňme se ale od povrchních pozlátek konečně k tomu hlavnímu – příběhu. Ve zdejším univerzu jsou ti, kdož se proviní závažným zločinem, doživotně vyhání do exilu. To neobnáší nic menšího, než vyšoupnutí do jakéhosi podsvětí, z něhož není reálná možnost návratu zpět do civilizace. Vzhledem ke skutečnosti, že ona civilizace považuje za hrdelní zločin i znalost čtení, ocitnete se mezi vyhnanci i vy a ve hře se v partičce vám podobných ujímáte role Čtenáře. Studiem prastaré Knihy zjistíte, že přece jen existuje jedna možnost, jak získat zpět svou svobodu, a tou je účast a výhra v ceremoniálu zvaném Rite. Příběh Pyre je ale, více než čímkoliv jiným, vyprávěním o morálce, zradě a přátelství, zkáze společnosti a jednom malém spiknutí. Ve hře natrefíte na doslova kvantum výtečně napsaných postav a budete zahlceni jejich osobními příběhy a motivy. A to všechno vás donutí přemýšlet jinak než na začátku. Je to celé napsáno tak umně, barvitě a fikaně, až vás to úplně pohltí a nakonec se přistihnete, jak v průběhu zápasu uvažujete, že si váš soupeř svobodu objektivně zaslouží více než vy a kdokoliv z vašeho týmu. Necháte ho vyhrát?     

Co by měly s okamžitou platností od nynějška povinně aplikovat všechny hry s hromadami textu, jsou aktivní odkazy. Jména, místa, události – pokud se to autorům zdálo významné, připíchli k tomu malou hypertextovou poznámku pod čarou shrnující o co/koho jde. A já jim za to děkuji, jinak bych se už po deseti minutách ve zdejším světě plácala jak ryba na suchu. Což je tak trochu ironie, vzhledem k tomu, že ze začátku je hráč vhozen docela surově do rozčeřených vod života ve vyhnanství a bude se dost možná díky záplavě informací cítit utopeně. Pokud ale zatne zuby, brzy mu živě popsaný svět spolu s jeho barvitým osazenstvem rozkvete před očima. Spolu s větším než malým množstvím textu může tuzemskému hráči hraní ztrpčit samozřejmě i mírně složitější angličtina. Upřímně, chvílemi je toho kecání až na hlavu a jeden by nejraději už zase protáhl kosti při nějaké té akci!    

SPORTEM KU SVOBODĚ

Jo, samozřejmě, že mohli Supergiant sáhnout k okoukaným tahovým soubojům nebo udělat další klikací variaci na Diablo, oni ale namísto toho vymysleli tuhle astrální čutanou a skvěle udělali. Svižné, akční a nezřídka až frenetické přetahování o to, kdo dřív uhasí soupeřův ohýnek (odtud Pyre), fantasticky doplňuje poklidnou čtenářskou část hry. A to říkám jako člověk, jehož nejsvěžejší herní sportovní zážitek sahá k FIFA 2000 a před ní nejspíš k Summer a Winter Challenge. Zápasy se odehrávají ve formacích tři proti třem a jednotliví hráči se mezi sebou diametrálně liší v jednotlivých atributech. Jeden je mrňavý a rychlý, další umí létat a jiný se sice přes hřiště pomalu šourá, za to disponuje obrovskou aurou, co protihráče při doteku pošle na pár cenných vteřin do outu. Rozdíly jsou i v rozsahu útočného kouzla a samozřejmě i mezi skilly jednotlivých postav. Hra navíc nutí způsobem, který bych z příběhových důvodů nerada zmiňovala, hráče spravedlivě střídat, namísto tradičního preferování hrstky favoritů. Z výběru hráčů do sestavy se rázem stává samostatná herní disciplína, a to zdaleka ne jen z důvodu jejich různorodých schopností.   

Důkazem o kvalitách hlavního příběhu budiž to, že mi na výsledku zápasu nezřídka záleželo víc, než když se v jiných hrách soupeří na život a na smrt.

Štěstěnu si na svou stranu můžete naklonit i nákupem a vylepšováním magických talismanů; případně studiem Knihy za účelem zvyšování vybraných skillů. Super je i systém regulace obtížnosti zápasů od jemné po brutální, kdy si hráč před začátkem klání může zvolit z široké škály modifikací soupeřových schopností. Je libo stát proti protivníkovi značně rychlejšímu, se silnějšími kouzly, tomu, jehož ohýnek plápolá více životy, nebo všechno dohromady? Pokud vás zábavnost zápasů polapí, můžete vždycky jen tak pro zábavu vyzvat umělou inteligenci nebo kamaráda v lokálním multiplayeru (online multiplayer z nepochopitelných důvodů chybí). Ale ač je hvězdná přetlačovaná opravdu chytlavá, mimo příběhovou linii už soupeření postrádá onu potřebnou jiskru. Důkazem o kvalitách hlavního příběhu budiž i to, že mi na výsledku souboje nezřídka záleželo víc, než když se v jiných hrách soupeří na život a na smrt. Znalost pohnutek, osudů a povah jednotlivých protistran udělá s atmosférou jednoduše divy. 

STUPÍNEK K DOKONALOSTI

Supergiant Games se podařilo naředit dávky poklidné a akční hratelnosti až málem k dokonalosti. V každém případě je ale potřeba se připravit na to, že poměr čtení ku času ztrávenému u zápasů je podstatně vyšší ve prospěch pasivní části, což nemusí být to pravé kafe každého. Trochu se to sice změní v poslední třetině hry, v tu chvíli už ale kolovrátek ve složení podřadný zápas – čtení – zbytečné cestování přes celou mapu – čtení – nákup vybavení – čtení – osvobozující zápas, získává patinu silné rutiny a okoukanosti. A člověku se už pomalu do hlavy vkládá kacířská myšlenka, jestli by hře neprospělo, kdyby byla o pár hodin kratší. Odměnou vytrvalcům, díky níž budou všechna příkoří okamžitě zapomenuta, je ale závěrečné příběhové shrnutí, při němž budete valit oči, jak rozhodnutí vypadající původně bezvýznamně a dokonce i jednotlivé prohry i výhry, ovlivnily výsledek. Jestli je vám po chuti osobitá kombinace přísad, jež Pyre nabízí, už se musíte rozhodnout sami. Rozhodně byste ale měli ochutnávku zvážit, a to i v případě, že váš vztah k předchozí tvorbě Supergiant nebo sportovním hrám nepatří zrovna k „většinovým“. Pyre vás může navýsost mile překvapit.   

Pyre
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Pyre je jako byste si v Sixtinské kapli za doprovodu skvostné hudby četli nádherně ilustrovanou knihu s poutavým příběhem a u toho hráli ragby. Od absolutního hodnocení ho dělí hlavně počáteční nepřístupnost a ztracený dech v závěrečné třetině.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama