Project Zero 3: The Tormented Recenze Project Zero 3: The Tormented

Project Zero 3: The Tormented

jiri.skrampal

jiri.skrampal

22. 3. 2006 23:29
Reklama

Položme si otázku, co tak může člověku nahnat skutečný strach? Řekl bych, že se shodneme na nějakých těch temných zákoutích, ošklivě násilné smrti nebo dalším dílu série Army Men. V životě hráče však nastanou i situace, kdy by se bál celkem rád. Současná konstelace her na PS2 mu však příliš vstříc nevychází. Posuďte sami, máme tu sebou Silent Hill 4, u kterého se člověk klepe strachy snad jen z toho, že v další místnosti zase bude někoho muset umlátit ocelovou trubkou. Potom je tu Resident Evil 4, který je sice skvělý, ale pojem strach si s ním jen zdvořile vyká a hra vás nevyděsí, ani kdybyste snad chtěli. Strachuchtiví hráči však dále nemusí zoufat, je tu totiž jedna sexy japonská fotografka, velice živé noční můry a spousta přízraků na vyfocení. Project Zero 3 jednoduše přichází v pravou chvíli.

Noční můra

Hra začíná tragickou autonehodou, při které fotografka Rei přijde o svého snoubence Yua. Jak čas plyne, Rei se se ztrátou postupně vyrovnává a vrací se ke své práci. Při fotografování zříceniny jednoho velice starého domu, se jí však zčista jasna zjeví duch jejího zesnulého snoubence a předává jí tajemný fotoaparát. Od té doby Rei Yua potkává ve snech. Nutno podotknout, že ve snech, po kterých by nikdo z nás netoužil. Stará japonská sídla, plná ledových dotyků přízraků, které nemohou dojít klidu, nejsou zrovna místem kam byste si s rodinou vyrazili na dovolenou. Rei v nich však dál pátrá po svém snoubenci i po původu záhadného fotoaparátu. Pak přijde ráno a po každém probuzení, je zmatená a unavená. Když si jednou jde prohlédnout Yuův fotoaparát, uvědomí si proč. Najde v něm totiž fotky, které noc předtím nafotila ve svém zlém snu…

Atmosféra jako ze staré školy

Celou hrou se táhne duchařská atmosféra hutná tak, jako by byla z kuchařky dr.Oetker, a nic si nezadá se svými předchůdci. Největší kámenem úrazu nejnovějšího dílu je možná až přílišná podobnost s předchozími díly série. Pokud jste ale na tento styl zvyklí, budete příjemně překvapeni drobnými změnami k lepšímu napříč celou hrou. Jestli bude třetí díl vaše první zkušenost s Projectem Zero, budete ze začátku dozajista nadšeni jeho pojetím žánru Survivor Horor. Křehká Rei, do jejíž nezávidění role se v jejích nočních můrách vžijete, působí už od pohledu nejistě. I křehké ženské hrdinky rychle nabudou sebevědomí v okamžiku, kdy se jim do ruky dostane granátomet, katana nebo pistole. Ne tak v Project Zero. Jedinou zbraní proti duchům, usilujícím o Rein život, je pouze a jenom fotoaparát s bizarním názvem Camera Obscura. Stisknutím trojúhelníku se přepnete do pohledu z vlastních očí a včasným zmáčknutím spouště nepřítele úspěšně zaženete. Navíc vám zůstane fotka, která občas skutečně stojí za to. Za povedené snímky získáváte body, za než si můžete vaší jedinou zbraň různě vylepšovat. Vhod přijdou například větší kapacita nebo vyšší dosah. Fakt, že máte pouze foťák v roztřesených rukou křehké hrdinky (případně dalších dvou hratelných charakterů, které však jasně hrají druhé housle), vám neustále dodává pocit zranitelnosti a hru to dělá o to napínavější.

Děsivá grafika

Neodmyslitelnou stránkou každého pořádného Survivor Hororu je vyšperkovaná audiovizuální stránka a ani v té Project Zero 3 nijak nezaostává. Bloumání po temně laděných interiérech s baterkou ve strachem chvějící se ruce trochu okatě připomíná Silent Hill. Proč ale měnit něco, co funguje a navíc to vypadá tak dobře? Všechna prostředí Reiných zlých snů působí krásně tajemně, ale zároveň ne nijak přeplácaně či nereálně. I přes prostředí s velkým smyslem pro detail se nemusíte bát nahrávacích časů, protože kromě úvodního, ve hře prakticky na žádný nenarazíte, takže vám atmosféru nic kazit nebude. K pořádnému napětí přispívají i parádně zrežírované filmové sekvence a povedená hudba. Už při procházení prázdných prostor vám pěkně za hraje na nervy a při vypjatých situacích, by se ve vás díky nervydrásajícím tónům krve nedořezal.

Poslední Mohykán

Hra zůstává věrná svému žánru se vším všudy, což v dnešní době působí skoro až archaicky. Jinými slovy to znamená, že před sebou máme akční adventuru, která se nedala strhnout trendem všeobecného zjednodušování. Adventurní prvky nad akcí výrazně převládají, za což můžeme být autorům jen a jen vděční. Problémy, na které narazíte, jsou opět klasické, občas až příliš. Nikoho dnes asi neposadí na zadek bloudění v několikapatrovém komplexu, hledání klíčů či kódů k zamčeným dveřím atd. Naštěstí se časem i adventurní složka dočká zajímavějších kousků. Nemusíte se však bát, že by se vám u hry zavařil mozek. Vše je po krátkém zamyšlení víc než jasné a záseků vás tedy čeká minimum. Project Zero 3: The Tormented je poctivým Survivor Hororem ze staré školy se všemi klady i zápory, které z toho vyplývají. Nabízí parádní duchařský příběh, mrazivou atmosféru a grafiku, která bravurně plní svůj účel. Na druhou stranu to není hra nejoriginálnější ani nejzábavnější a něco skutečně nového byste hledali zbytečně. Jako každý správný horor si ale i Project Zero 3 své fanoušky jistě najde.

Project Zero 3: The Tormented
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Project Zero 3 na PS2 přináší další hrůzyplné dobrodružství, které je pro každého fanouška hororových adventur jasnou volbou.

Co se nám líbí a nelíbí?

Slušná grafika, hutná atmosféra, povedené audiovizuální zpracování, příběh.
Stereotypní adventurní prvky, na likvidaci duchů foťákem si budete muset chvíli zvykat.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama