Pro Evolution Soccer 2016

Jsou recenze, z nichž nemusíte mít napsaný ani první odstavec a už bezpečně víte, jakým směrem se bude odvíjet diskuze pod nimi. Tahle bude o nekonečném hašteření konzolových a počítačových hráčů, kteří si navzájem kradou hračky a pak s nudlí u nosu a očima plnými slz natahují své ručičky k maminkám… No, dobře, možná trochu přeháním a vlastně byste mohli vcelku trefně dodat, že zbytečně dělám vlny, ale letos si za to vývojáři z Konami mohou sami. Rozhodli se totiž udělat věc, která se v téhle branži neodpouští a automaticky za ni přichází trest smrti, nebo takhle nějak. Až do poslední chvíle totiž lhali o tom, že PC verze dosahuje kvalit verzí konzolových a i kvůli absenci demoverze očekávali, že jim hráči sednou na lep. Bohužel, v některých případech se tak už jistě stalo, naštěstí se ale tahle pohroma týká jen grafiky.

JAKO ZA STARÝCH ČASŮ

Hlavní zádrhel tkví v tom, že pro aktivní hráče série Pro Evo bude pohled na letošní verzi jako studená sprcha. Novinek totiž na poli grafického zpracování není příliš a pominu-li několik animací, jde v podstatě pouze o přepracované obličeje. Jistě, jsou vynikající, hráči na zpomalených záběrech sekají jednu grimasu za druhou, ale sami určitě uznáte, že zrovna do obličejů hráčům během zápasu nekoukáte. Oproti tomu stadion působí jako z roku 2010, diváci jsou na sedačkách doslova rozmazaní a celkově vám bude připadat, jako kdyby to, co se odehrává na trávníku, vůbec nezapadalo do zastaralého prostředí kolem.

Vylepšená fyzika s sebou přináší i bonus v podobě větší volnosti.

Vývojářům se naproti tomu podařilo zapracovat na pohybu jednotlivých hráčů a hlavně vynikajících soubojích o míč. Pokud zrovna do svého soupeře nezajedete nohama napřed, využijí hráči svých loktů, nezřídka dochází k nečekaným karambolům s následnými zaškobrtnutími a poměrně často se stane, že během urputné snahy získat míč přeceníte své schopnosti a po hrozivém saltu mortale nabídnete merunu soupeři jako na zlatém podnose. Hra je díky tomu intenzivnější, méně předvídatelná a ve výsledku zábavnější. Vylepšená fyzika pak s sebou přináší i bonus v podobě větší volnosti a postupného uvědomování, že je hřiště poměrně velké a dá se na něm dělat celá řada věcí, nic ale není bez kompromisů.

MY GAME IS NOT FAIR PLAY

Zásadní výtku mám k brankářům, kteří jsou už při střelách z hranice velkého vápna takřka bezmocní. Nevím, čím to je a už vůbec ne, proč tomu tak je, ale týká se to všech úrovní obtížnosti a celkový dojem ze hry to kazí. Všichni hráči sice mají stejná pravidla a tento problém může ve výsledku hrát i ve váš prospěch, ale shledávám kvůli tomu hraní poměrně frustrující. Dojmu nepřidají ani utkání proti umělé inteligenci - během zápasu to vypadá, jako kdyby si s vámi počítač hrál, nechá vás rozvinout útočnou akci a u předposlední přihrávky se vám vysměje do obličeje. A nejen tím, že vás obere o balon, ale především tím, že je schopný téměř z každého desetivteřinového protiútoku skórovat. Spolu s brankáři, kteří jsou hojně diskutovaným tématem v diskuzích, si ale své chvilky vybírají i střední obránci, kteří příliš nerespektují zvolenou taktiku ni rozestavení a souboje s rozběhnutými útočníky až příliš často vzdají ještě daleko před pokutovým územím. Když k tomu přidáte občasné zahaprování fyziky, která se třeba v ten nejméně vhodný moment rozhodne, že jste souboj o balón v tuhle chvíli nevyhráli, zůstanou vám oči pro pláč…

Nechci lamentovat nad tím, že je Pro Evo 2016 příliš těžké, vše je o tréninku a zásadní potíž mám víceméně jen při hře sólo, nelíbí se mi jen neférový způsob, jakým získává umělá inteligence výhodu a občas tím vyhrává zápasy. Jedinou účinnou zbraní, která ale není žádnou výhrou, je proto agresivní přístup, spoléhající zejména na nebezpečné skluzy. Zkuste si je sami, abyste pochopili, že rozhodčí jsou vůči nim slepí a pokud už písknou do píšťalky, musí jít o doslova o vraždu na trávníku. Zezadu, zboku, zepředu... skluzujte do soupeřů, jak chcete a hra poběží dál, jako by se nechumelilo. A ne, nebojte, že by tohle na vás zkoušel někdo v online zápasech, kvůli drobnému input lagu, obtěžující snad všechny vaše činnosti, lze nebezpečný skluz načasovat jen obtížně a alespoň moje zkušenost je taková, že online zápasy bývají takřka bez faulů.

STÁLE BLÍŽ

Může to vyznít schizofrenicky, ale i přes výše uvedené problémy si hraní Pro Evolution Soccer 2016 poměrně užívám. Fakt, že se v kritice zaměřuji na velmi specifické věci, s nimiž se každý z nás umí vyrovnat jinak, naznačuje, že je Pro Evo obecně povedenou hrou a po stránce hratelnosti si drze dovoluje to, s čím FIFA jen polehoučku koketuje. Neokoukané góly jsou kořením zážitku, odražené balóny i vyslovené náhody mě baví a při tom všem člověk tak nějak zapomene, že mezi konzolovou a PC verzí zeje taková propast. Určitě ale rozumím tomu, že ne všichni jsou OK s tím, že Pro Evo nabízí opět jen minimum licencovaných týmů (včetně reprezentací), dresů nebo log. Je to přetrvávající problém, který v Konami už tradičně neřeší (nemají jak) a spoléhají na komunitu, která se určitě postará i letos. Vyžaduje to už ale přístup nad očekávaný rámec velkorysejší a technicky náročnější, než je pouhá aplikace updatu.

Vyjma slavné hymny, dochází i k takovým libůstkám, jako je záběr na ruce rytce, který upravuje pohár podle aktuálního vítěze finálového zápasu.

Vytržení z reality, způsobené chybějícími licencemi, se nejvíce odráží v režimu Master League, která je z mého pohledu neatraktivní a jediné, co její nereálnou povahu podporuje, jsou fantastické přestupy skvělých hráčů do podprůměrných týmů. Mnohem zábavnější je obměna FIFA Ultimate Team, zde pojmenovaná jako MyClub, která přichází i s odlehčenými RPG prvky. Hráči získávají zkušenosti, nepotřebných se můžete zbavit tím, že z nich naděláte trenéry a ty potřebné získávat za pálení kartiček skautů, případně nasypat do hry své vlastní peníze a pomáhat si tímto způsobem. A pak jsou tu samozřejmě evropské poháry, na které má Konami licenci a snaží se je tedy prodat, jak nejlépe to jde. A jde to dobře – vyjma slavné hymny a trochu jiné atmosféry zápasů, dochází i k takovým libůstkám, jako je záběr na ruce rytce, který upravuje pohár podle aktuálního vítěze finálového zápasu.

JE TO FOTBAL?

V podobné duchu výčtu prvků, vylepšení, ale i věcí, které se od minula nezlepšily, bych mohl pokračovat dlouho, o tom ale recenze zpravidla nebývají. Měli byste tedy především vědět, že v základním nastavení se PES 2016 hraje tak trochu jako FIFA – hra je obecně rychlejší (ale ne tak, jako u konkurence), vyžaduje poměrně značnou orientaci v prostoru a krapet předvídání. Nesmíte se příliš spoléhat na obranu, neřku-li brankáře a počítat s tím, že po koupi hry začnete navštěvovat diskuze modařů, kteří obohacují Pro Evo o nové soutěže, aktuální soupisky (na ofiko update soupisek čekáme od vydání…) a další nezbytnosti. Pokud jste ochotní tohle všechno překousnout a umlčet v sobě křičící dítě, že KONZOLE/PC KU*VÍ FOTBAL, pak vás čeká po stránce hratelnosti zase o chlup dokonalejší záležitost. Pro jistotu ale teď opravdu jdu a pouštím PS4 verzi, Jarka Metelka z útoku české reprezentace už čeká na Vomáčkovy centry…