Pro Evolution Soccer 2010

V době, kdy prasečí chřipka klátí fotbalové týmy (zdravím do Teplic), mohou se znudění hráči v karanténě naplno věnovat svému povolání prostřednictvím her. Ať už mají k dispozici některou z konzolí, anebo počítač s dvěma ovladači, výběr je letos jasný. Zatímco FIFA 10 sklízí na PS3/X360 uznání, na PC hraje ne druhé, ale přinejmenším osmé housle a nechává se konkurencí od Konami zadupat do trávníku. Pokud ale na následujících řádcích čekáte ódu na nový Pro Evolution Soccer, budete zřejmě zklamaní. Tahle hra je totiž jen tak dobrá, jak ji tragická FIFA dovolí, no a věřte, že překonat PC omyl EA Sports lze s jednou rukou v uchu a druhou v nose.

Na šachtu s nima!

Stejně jako každý rok, o veškerý humbuk se zas a znovu staraly sliby vývojářů. Pohádky o lepší grafice, hratelnosti a nejskvělejší simulaci fotbalu „EVER“ znáte, probouzení z vlhkých snů tedy zřejmě také. Pokud ne, přečtěte si nějaké preview PES 2010 a pak si hru pořiďte. Začneme-li od těch nejvíce propagovaných změn, tedy od všemožného nastavování taktik, strategií a formací, rozhodně nelze mluvit o žádném převratu. V novém ročníku se většina věcí soustředí na tým, jakožto celek, přičemž jednotlivým hráčům můžete zadávat jen základní pokyny. Tahle idea zní přitažlivě, protože přibližně takovým způsobem zacházejí skuteční trenéři se svými týmy, nicméně háček je v tom, že těm to pak na trávníku funguje.

Naproti tomu v PES 2010, ať už nastavíte cokoliv, vaši spoluhráči nebudou plnit rozkazy do puntíku. I proto, že je hra oproti loňskému roku o trochu pomalejší a obecně lépe hratelná, budete si paradoxně více všímat nemoci zvané Nenaběhnu ti, i když mě za to platí. Pokud se tedy vydáte například s obráncem na delší výlet, zaskočí za něj sice kolega ze středu pole, to funguje výborně, avšak další záložník už většinou zůstane nehybně stát, jakoby se snad divil, co že to ten zoufalec s míčem u nohy předvádí. A je vcelku jasné, že v těchto případech, které se opakují mnohokrát za celý zápas, budete na všechny, byť přehledně a funkčně zpracované novinky z vysoka kašlat.

Když běží prkna

Další věcí, která částečně degraduje taktické vymoženosti, je nelogický pohyb hráčů na hřišti a přednastavené dráhy letu míče. Už jen fakt, že nelze zvolit sílu přihrávky, mě už dlouhá léta rozpaluje doběla. Opravdu totiž nerozumím systému, který dopředu určí, zda po stisku tlačítka pro přihrávku vyšle ovládaný hráč merunu s razancí, nebo do míče jen tak šťouchne. Ze slibné šance, která k tomu všemu ještě spolehlivě jede podle nastavené šablony, tak rázem může být ohrožení vlastní branky, kde ani letos nestojí chlap, co by jednal racionálně. Na druhou stranu, pokud si správně na tenhle bug počíháte a použijete jej u dlooooouhé přihrávky do běhu či centru do vápna, čekají vás vcelku pohledné akce. Ovšem běda, využije-li něčeho podobného počítač - nemožnost hnout s vlastním hráčem a sebrat míč, i když se kutálí pár centimetrů od vás, je doopravdy k uzoufání. Stejně tak auty, stejně tak standardky. A ne, nic na tom nemění ani zvolení obtížnosti; systém sice letos zaručuje vyvážený zážitek na každé z pěti úrovní, ale bugy opravdu neovládá.

Pozitiva se vždycky najdou...

Abych na PES 2010 ale nehledal jen chyby, už v hlavním menu se naskýtá několik pádných důvodů pro chválu. Mám-li začít tréninkovým režimem, určitě oceníte dril standardních situací, které se mi subjektivně zdají snáze hratelné, nežli tomu bylo v předchozích letech. To samé penalty a ovládání brankářů, kteří už doopravdy udělají to, co před tygřím skokem na ovladači navolíte. Hurá!

Druhou věcí jsou rozšířené možnosti Master League, kam přibily vedle těch herních také manažerské povinnosti. Během sezón tudíž spravujete příjem od sponzorů, rozdělujete body do tréninku a celkově máte ucelenější pocit z toho, že klub pro vás není jen ta banda cca dvaceti chlapíků v barevných trikotech. Bohužel, co se už vychytat nepodařilo, jsou často nereálné výsledky jednotlivých týmů, které především ze začátku sráží a působí všelijak. I přes to ale Master League bude tím, k čemu se budete při hraní PES 2010 vracet, a co vám zaručí motivaci do dalších zápasů. Pokud vám je ale tenhle přístup proti srsti, samozřejmě můžete sáhnout po režimu Become A Legend, a.k.a. Be A Pro, a místo klubu zaměřit veškerou pozornost jen na jednoho, vámi vytvořeného hráče.

V neposlední řadě pak ještě musím zmínit licencovanou Ligu Mistrů, která začíná stylově známou znělkou a následně pokračuje systémem, který většina fanoušků evropské kopané dopodrobna zná. Ještě před lety bych na tomto místě napsal něco o sympatické vlaštovce na cestě za získáním licencí, vystřízlivění z těchto planých nadějí ale přichází téměř okamžitě, proběhnete-li si nabídku týmů. Opět a pořád dokola - ať je FIFA jaká chce, tohle holt mají v EA pořešené na výbornou.

Nerozkopat koše!

Vyjma vypsaných novinek je pak zbytek hry prakticky totožný s tím, co nám lidé z Konami přinesli loni. Zážitek z každého zápasu se různí podle toho, jak do něj vstoupíte, neboť otáčet tady dvoubrankové rozdíly je vcelku nadlidský úkol. Kromě výpadků umělé inteligence, nespolehlivých brankářů a přehlížení tvrdých  zákroků rozhodčími to však mohou být i diváci a komentátor, kdo bude moci za vaše nezdary. Ti první dokola neustále řvou tři chorály, a navíc tak pronikavě, že vás to bude vyhazovat z koncentrace. A potom, nemám nic proti Irům, každopádně chlápek u mikrofonu a jeho kolega-vševěd? To je už zkrátka silné kafe. Jediné co, tak je možná úplně umlčet a komentovat si zápas sám. Tohle ostatně hodně „ocení“ váš soupeř v multiplayeru, se kterým PES 2010 konečně dostává grády a stojí zase za to. A přičteme-li k tomu, že Konami zapracovalo také na online multiplayeru, není si proč na tuhle druhou složku hry stěžovat. Pravda, hra více hráčů po online sice není úplně bez chyb a kolizí, ale v porovnání s tím, co se nám vývojáři snažili podstrčit loni, je to hudba z ráje. Proto nevěšte hlavy, a pokud ještě stále dřeníte sportovní hry na počítači, po chvilce zvykání to i letos půjde. Zuby sice skřípou, ale nic jiného na výběr nemáme.