Prince of Persia

To je případ i nového dílu, který se jmenuje prostě Prince of Persia. Ano, žádné pořadové číslo, žádný podtitul - hra jde stezkou vyšlapanou novým Rockym a Rambem a dává přednost jednoduchému a údernému názvu. Taky tím jasně naznačuje, že není jen novým přírůstkem do série, ale že začíná nanovo.

A to poměrně radikálně.  

Hrdina s oslem

Především – je tu nový hrdina. Zatímco minulý byl skutečně princ, tak tenhle je spíš něco mezi Hanem Solem a kapitánem Jackem Sparrowem. Spíš vyčůraný dobrodruh a zloděj než čistokrevný hrdina. Taky ho na začátku zajímá jen oslice Farah vezoucí náklad zlata... ale ve chvíli, kdy se díky magické písečné bouři dostane do podivného světa a setká se s půvabnou Elikou, nenechá se dlouho přemlouvat a přidá se k její cestě za záchranou říše.

Jak je vidět, tak nový je nejen hrdina. Je tu zbrusu nový svět... a i gerojova parťačka právě slezla z výrobní linky. A to je jen začátek všech změn.

Především – a teď se raději posaďte – žádný písek času. Ne, nezařádil tu žádný sadistický počítačový šotek. Skutečně, rovnou zapomeňte na magický písek a na možnost zpomalovat a vracet se zpátky v čase. Chvíli počkám, až přestanete kvílet ... dobře, tak ještě chvilku ...  hotovo? Fajn, utřete si slzy, vysmrkejte se a poslouchejte.  Taky jsem na začátku hry zuřil a nechápal, jak něco tak zásadního mohli tvůrci vypustit - ale za chvíli jsem si na to ani nevzpomněl. Písky času totiž nahrazuje vaše parťačka.

Jak může nějaká ženská nahradit písek, ptáte se? (Doufám, že jen v duchu, protože nahlas to zní vážně dost perverzně.) Tady je odpověď: Elika umí létat a ve chvíli, kdy se řítíte do jisté záhuby, vás popadne za ruku a vytáhne zpátky do bezpečí. Čili v podstatě nemůžete zemřít. Což je ze začátku trochu nezvyk, ale rychle se to stane součástí vašeho životního stylu. Díky tomu se nebudete bát víc zkoumat okolí a zkoušet se dostat na nová a neprobádaná místa. 

Navíc je Elika užitečná i jinak. Především při skocích. Vrhnete se do dálky, k vzdálené plošině, a  najednou obraz zešedne a dá vám tak najevo, že plošina je příliš daleko a že vás čeká už jen dlouhý a střemhlavý pád. V té chvíli stačí stisknout trojúhelník, nad vámi se zjeví bíle oděná fešanda, chytne vás, vy se zhoupnete jako na hrazdě a můžete ještě chvíli pokračovat v letu. (Ale můžete to udělat jen jednou, takže na Spider-Mana si moc nezahrajete.) Elika se hodí i v boji, kdy vás nejen oživí, když se dostanete do úzkých, ale můžete s její magickou pomocí namlátit papulu temným protivníkům.    Čímž se dostáváme k dalšímu bodu programu.  

Život je boj

Ve všech zprávách o hře se inzerovalo, že boje budou tentokrát docela jiné. Místo aby se na vás vrhalo tolik soupeřů, že to vypadá jako na německé autogramiádě Karla Gotta, tak je to většinou jeden proti jednomu. Ale kvantita je nahrazena kvalitou. U soubojů bude daleko větší roli hrát správná strategie, umění vykrýt ránu a okamžitě zasadit zpětný úder. Souboje fungují i přesto, že jsou v mnohém jednodušší. Máte čtyři typy úderů, ke každému tlačítku jeden. Jeden klasický, švihnutí či bodnutí mečem, druhý akrobatický, se skokem, na třetí použijete rukavici a protivníka si nadhodíte jako tenista míček – a ke třetímu je nutná asistence vaší krásné společnice. Tu občas vyšlete na soupeře... zvláště, když je citlivý pouze na magii a vy jste vůči němu bezbranní. Zdánlivě je toho málo, ale stejně se s tím dokážete vyřádit a kombinovat to do efektních bojových komb. Navíc se jednotlivé útoky u soupeřů mění a ze všeho nejvíc záleží na správném načasování. Žádné zuřivé mačkání čudlů, spíš ťuknutí v té pravé chvíli.

AI soupeře se vám přizpůsobuje, takže když válíte, začnou být soupeři agresivnější, zatímco pokud jste dřevo a sloužíte démonům jako otloukánek, zpohodlní a vy konečně dostanete šanci. A stejně jako při skocích, ani tady nemůžete umřít. V poslední chvíli vás vždycky vytáhne Elika z rejže... jenže tím dá zároveň příležitost soupeři, aby si odpočal, hodil do sebe nějaký ten Red Bull a znovu nastoupil v plné síle.  

Krajina posedlá tmou

I když má hra nějaký příběh, který se postupně odkrývá, váš úkol je v podstatě pořád ten samý. Prolézt a vyléčit nakažené světy. Podobně jako kupříkladu ve hře Okami, i tady musíte vnést do světa zeleň. Je to v podstatě hra pro mladé ekology. Naštěstí budete zeleň šířit masakrováním protivníků a ne mávání cedulemi Ne základnám, takže se za sebe nemusíte stydět.

Svět (čtyři lokace, každá rozdělená na další čtyři úseky... plus pár míst navíc), jak v zelené, tak v šedé, je opravdu působivý. Má podivnou melancholickou atmosféru, která připomíná něco mezi hrou Ico a obrazy Salvatora Daliho. Paláce, rozpadlé citadely, skalní bludiště... člověk by se chtěl jen zastavit a kochat.  A zatímco v minulých dílech jste měli jen jednu jedinou cestu, tak tady najednou ani netušíte, kam máte vlastně jít. Je tu spousta možností a cest, jak se dostat k cíli. Což je z jedné strany fascinující, z druhé byste chvílemi ocenili mapku, abyste zjistili, kde vlastně jste, kam jdete a co všechno jste už stihli prozkoumat a na co jste zapomněli. Ještě, že si aspoň můžete určit, kam chcete jít, a pak se nechat navigovat pomocí magické GPSky.

Nový Princ of Persia je ale svým způsobem víc „user friendly“ protože stěny, po kterých můžete dupat, jsou poškrábané, takže jasně víte, k čemu slouží. Ano, nový Princ je trochu jednodušší - ale na druhou stranu je zase mnohem dynamičtější a chvílemi se skoro ani nemusíte zastavit. Zmizelo také tápání, jak se dostat bezpečně dolů, aniž by si člověk zlomil vaz. Díky princově kovové rukavici s wolverinovskými drápy můžete sjet po jakékoliv stěně. Což ovšem neznamená, že byste se chvílemi neškrábali po hlavě a nepřemýšleli, jak se dostat dál. Dolů to jde samo... ale jak se dostat nahoru? A jelikož většina staveb míří až do oblak, bude o čem přemýšlet.

Zaostřeno na ženy

Nebudeme si nic nalhávat, z vaší dvojice je rozhodně sympatičtější Elika. I když má hrdina občas slušné hlášky, tak když vás někdo stále tahá z bryndy, nemůžete ho prostě nemít rád. Navíc Elika působí křehkým a milým dojmem a i když se zdá, že z obou hrdinů je ona ta silnější, tak to stejně člověku nedá a rodí se v něm ochranitelské instinkty. K tomu si ještě připočtěte, že se nikdy neplete do cesty a všechny její činnosti ovládáte jedním jediným tlačítkem – prostě dokonalá žena.

Jak je větší důraz na parťačku, tak místo toho, aby vyfasoval nějaké účinné schopnosti hrdina, dostane je ona. (Tím v podstatě plní roli dýky z minulých dílů.) S ní získáte schopnost vyklusávat po kolmých stěnách, létat vzduchem či skákat přes propasti... což sice můžete dělat jen na určitých místech, ale i tak to potěší. Hlavně proto, že se díky tomu dostanete dál. Obvykle to ale není jen tak zadarmo a třeba při rychloběhu nebo letu se musíte vyhýbat překážkám, takže jsou to vlastně minihry.

Princ nebo král?

Ze začátku vám bude dělat Princ problémy... zvlášť, pokud jste zvyklí na minulé díly. Ale rychle zjistíte, že nový systém má něco do sebe a že je jednoduchý a elegantní. Žádné držení křížku a přemačkávání. Stačí jen jednou stisknout a hrdina se už řítí po stěně, stisknete znovu a skočí na protější zídku, všechno s nonšalancí cirkusového akrobata. Ďábelské překážky budete překonávat bez toho, aniž byste si omlátili palec o ovladač. Budete běhat po stěnách, po stropech, skákat po sloupech, klouzat se dolů, šplhat po vegetaci, prostě budete si připadat jako naprostí borci a zapomenete na tu ostudu, když jste měli při hodině tělocviku skákat přes kozu. Jen si musíte zvyknout na jednoduchost ovládání a to, že obvykle stačí zmáčknout tlačítko jen jednou.

I když trochu ubylo přemýšlení nad tím, jak se dostat dál, rozhodně se nemusíte bát, že by zmizely logické hádanky. I tady budete muset otáčet plošiny a machrovat se spínači... ale je fakt, že hra je daleko víc postavena na akci než na hledání způsobu, jak se dostat z bodu A do bodu B bez zlomených kostí.

Jediné, co nás zrovna nenadchlo, byla nutnost sbírat bonusová „světýlka“, za které si jak otvíráte nové kostýmy, tak především nové schopnosti, které vám umožní cestu dál.  Nenadchlo nás to hlavně proto, že musíte znovu procházet místa, která jste už pokořili. Pravda, tentokrát jsou zelená, ale tím se toho zrovna moc nezmění. Tahle část by se hodila spíš do nějaké plošinovky s veselým zajícem, než do nového a perfektního Prince of Persia. 

Řekněme si to na rovinu: Nový Princ se prostě povedl. Ano, v minulých dílech byly věci, po kterých se nám bude stýskat – hlavně manipulace s časem, zpomalování a pohybování se ve dvou časových rovinách. Ale nový Princ přináší spoustu originálních chytlavých nápadů. Je to hra, nad kterou ze začátku možná mávnete rukou a prohlásíte, že tvůrci ujeli, že zabili skvělou sérii... a za týden vás najdou vyhladovělého, jak sedíte před televizí s ovladačem v ruce a snažíte se přijít na to, jak se dostat na tu poslední neprozkoumanou plošinu.