Prey Recenze Prey

Prey

Pavel Makal

Pavel Makal

8. 5. 2017 13:45 82

Po letech odkladů, rušení, změn a restartů je reboot značky Prey konečně na pultech obchodů. Stálo to čekání vůbec za to?

Reklama

Takzvaný den-blbec jste určitě už všichni zažili. Ráno se probudíte a víte, že to zkrátka dnes za moc stát nebude. Čeká vás zkoušení ve škole, šéf si vás pozval na kobereček, přítelkyně vám napsala, že si musíte nutně promluvit. Anebo jste testovací subjekt jedné velké a trochu podivné korporace a čeká na vás sada zvláštních testů. Většinou si v takové chvíli přejeme, aby už byl večer, uléhali jsme do postele a události dne byly minulostí. Jenže co když to nějaká dobrá duše zařídila tak, abyste tímto martyriem museli procházet neustále dokola, bez vzpomínky na to, že tohle se už přece jednou, dvakrát, stokrát stalo? Máte vůbec odvahu opustit zajeté koleje a zjistit, co se skrývá v zákulisí? To je jen jedna z mnoha otázek, na níž budete v Prey hledat odpovědi.

DLOUHÁ TĚŽKÁ CESTA Z VÝVOJOVÉHO PEKLA

Jestliže se v herním světě pohybujete už nějaký čas, určitě vám nemohl smutný osud značky Prey uniknout. První díl se v hlavách vývojářů ze studia 3D Realms zrodil již v roce 1995, na jeho realizaci se však čekalo dlouhých 11 let. Výsledkem byla slušná střílečka se zajímavými nápady a tým Human Head Studios, který Prey nakonec dovedl do zdárného konce, mohl začít uvažovat o pokračování. Nebudu vás zdržovat výčtem všech peripetií, trailer, který se svou kombinací sci-fi a westernové poetiky zapsal do paměti hráčů, je tím jediným pohrobkem, který z této vize Prey 2 zůstal. Nová hra, která je posledních pár dní na pultech obchodů, nemá s ním ani s prvním dílem zhola nic společného. Pryč jsou Human Head, pryč jsou 3D Realms, o hru se postaral tým Arkane Studios z texaského Austinu. Po letech čekání, představ, nadějí a zklamání je tedy čas na zhodnocení, zda to celé stálo za to.

Jmenujete se Morgan Yu, jste věděc, máte bezpečnostní oblek, hasák a při rutinní činnosti v práci se něco šeredně zvrhne. Připomíná vám tahle zápletka něco?

Jak moc se vám bude Prey líbit, to záleží především na tom, jak se vám líbí BioShock, Systém Shock, Deus Ex, do jisté míry Dishonored a také Half-Life. Zejména z první jmenované hry si vývojáři půjčovali tak mohutně, až by se skoro dalo říct, že kdyby na obalu stál nápis BioShock 3, nikdo by asi ani překvapením nezdvihl obočí. To je dobré, říkáte si, inspirovat se jednou z nejlepších her všech dob je přeci spíše plus. Bohužel si Prey od svých vzorů nebere jen to dobré. Ale o tom až později. Jmenujete se Morgan Yu, jste věděc, máte bezpečnostní oblek, hasák a při rutinní činnosti v práci se něco šeredně zvrhne. Připomíná vám tahle zápletka něco? Na lapálie nejmlčenlivějšího teoretického fyzika na světě jsem si při hraní Prey vzpomněl hned několikrát a při hraní mě napadla i vtipná myšlenka, že kombinace jmen protagonistů, která dá dohromady jméno herce Morgana Freemana, možná není náhodou. Vás ale moje myšlenkové pochody beztak nezajímají a raději byste zjistili, zda si máte pro Prey běžet do obchodu, takže rychle zpět do práce.

NELEHKÉ ZAČÁTKY

Úvodní hodina, kterou jste si mohli vyzkoušet na konzolích v demoverzi, načrtne poměrně zajímavou, byť ne tak úplně originální zápletku a nabídne několik okamžiků, během nichž uznale pokývete hlavou. Pro shrnutí – Morgan se nachází na vesmírné stanici Talos-I, jejímž primárním smyslem je zkoumání mimozemské formy života, zvané Typhon. Typhoni jsou podivuhodná stvoření, která zcela postrádají empatii, to ale plně vynahrazují svou vražedností. Korporace Transtar, která výzkum na stanici financuje, zaměstnává kromě Morgana (nebo Morgan, lze hrát i za ženu, pro potřeby recenze ale budeme o hrdinovi smýšlet v mužském rodě) i jeho bratra Alexe, který má, jak se zdá, megalomanské tendence a pro výzkum je ochoten jít přes mrtvoly. A to doslova. Do detailů příběhu vás zasvěcovat nebudu, postačí, když řeknu, že si vývojáři z BioShocku půjčili dokonce i Atlase. Jmenuje se sice January a nemá žádnou cool formulku, která by následně stála za obřím příběhovým zvratem, jinak je ale inspirace zcela jasná.

Příběh vás poměrně rychle vypustí z úzkých kolejí do obřího komplexu stanice a přiznám se, že první hodiny pro mě byly čirým utrpením. Hra vám totiž velmi jasně ukáže, že jste se ocitli dalece mimo svou ligu a Morganovy první krůčky se tak pro mě staly přehlídkou frustrujících momentů. Z reklamní kampaně jste určitě zaregistrovali, že jedním z poznávacích znaků menších variant Typhonů je schopnost napodobit jakýkoli předmět v okolí a nemile vás vylekat, když se třeba jen tak procházíte po opuštěných záchodcích a říkáte si, proč se na podlaze válí dvě roličky toaletního papíru. Hned v úvodu vývojáři dost tlačí na pilu a každé setkání s takovým Mimikem, jak těmto potvůrkám říká, opatří velmi hlasitým a mrazení nahánějícím zvukem. Bohužel se jejich snažení často míjí účinkem, protože zvukový efekt přijde třeba ve chvíli, kdy čučíte do prázdného regálu, zatímco se kousek od vás děje něco jistě strašidelného. Po chvíli jste již z takových setkání spíše otráveni a těšíte se, až budete do černé stvůry moci zarazit svůj věrný hasák. Jenže ani pak to není o moc lepší.

OČI MÁ LEPIDLEM ZAVÁTÉ

První střety s nepřáteli mají nesmírně nevyváženou obtížnost. Typhoni koušou jako zběsilí, pobíhají kolem vás rychlostí blesku a vy mírně retardovaně mácháte kolem sebe hasákem v naději, že třeba něco zasáhnete, přičemž zoufale sledujete prudce klesající ukazatel zdraví. Záhy dostanete k dispozici ještě vrhač rychle tuhnoucí lepivé hmoty, který jsem po prvním zhlédnutí loni v Kolíně pasoval na jednu z nejlepších zbraní, jaké se kdy ve hrách objevily. Ó, jaký jsem byl tehdy naivní trumbera! GLOO Cannon je dokonalým příkladem skvělého nápadu, který srazila na kolena mizerná realizace. Zbraň je neuvěřitelně neohrabaná, což je v kombinaci s rychlostí nepřátel skutečně problém, navíc vystřelené projektily vypadají spíše jako popcorn a člověk se nemůže ubránit otázce, proč se vývojáři, kterým zjevně výpůjčka cizích nápadů nevadí, neinspirovali třeba u GES Bio Rifle z Unreal Tournamentu. S lepidlometem a hasákem jsem si nepřipadal jako hrdina v nesnázích, spíše jako Hellen Kellerová po obrně, a nemohl jsem se dočkat, až se konečně dostanu k první konvenční zbrani. Nález pistole bohužel odhalil smutnou pravdu, že místní devítimilimetrová flusačka je proti Typhonům účinná asi jako kuličkovka značky King Kobra, se kterou jsem jako malý chlapec terorizoval ostatní děti na hřišti. Štípne, ale větší škody nenadělá. Často jsem se během úvodu hry přistihl u myšlenky, o kolik víc by mě bavilo jen procházet opuštěnou stanicí a zjišťovat, co se tu vlastně stalo. A to pro akční hru není úplně nejlepší vizitka. Situace se výrazně změní s nálezem brokovnice, po němž je vymalováno. A to doslova, s brokádou totiž sebevětšího slizoně rozstřílíte na mraky a ani vás nenapadne, abyste zkoušeli něco jiného. Zbraně si můžete vylepšovat, postupně najdete různé zajímavé kousky, brokovnici ale do konce hry už nic nenahradí.

Nové schopnosti si odemykáte za pomoci speciálních předmětů, s nimiž hra zrovna nešetří, navíc se je poměrně brzy naučíte i vyrábět, neměli byste tedy trpět nedostatkem.

Prey ale není čistokrevná střílečka, samozřejmě se tu nacházejí i RPG prvky, které zkraje kopírují Deus Ex, aby se následně oklikou vrátily k vývojáři zjevně milovanému BioShocku. Zprvu si tak můžete zlepšovat svou schopnost hackování, zvyšovat odolnost, určovat, jak velká břemena unesete nebo zda dokážete v boji na chvíli zpomalit čas a získat taktickou výhodu. Posléze však naleznete speciální přístroj, s jehož pomocí lze využívat i mimozemské schopnosti. Má to ale háček, napřed je třeba jednotlivé druhy skenovat, zjistit, v čem tkví jejich silné a slabí stránky a co speciálního vlastně umí. Když to zjistíte, můžete Morgana naučit třeba ovládat mysl živých i mechanických subjektů, vysílat ničivé výboje nebo se třeba proměnit na kafáč a proklouznout mrňavou škvírou. Moc se ale neradujte, tu poslední jmenovanou činnost nebudete dělat zdaleka tak často, jak se nás vývojáři před vydáním hry snažili přesvědčit. Vtip je navíc v tom, že když budete do Morganova organismu vpravovat mimozemské dovednosti s příliš velkým gustem, může se to například neblaze projevit na tom, jak vás bude vnímat obranný systém Talosu-I. Ačkoli mě na to hra výslovně upozornila, nedbal jsem a zjevně jsem chybu neudělal, protože, světe div se, většina kulometných věží, které jsem během svého putování potkal, byla rozbitá. Nové schopnosti si odemykáte za pomoci speciálních předmětů, s nimiž hra zrovna nešetří, navíc se je poměrně brzy naučíte i vyrábět, neměli byste tedy trpět nedostatkem. Jejich využívání je omezeno psychickou energií, mějte tedy vždy poruce Eve…tedy Psi Hypo, abyste se nikdy neocitli na suchu.

PŘED ČÍM ŽE TO ZACHRAŇUJEME SVĚT TENTOKRÁT?

Když už jsme nakousli ony rozličné druhy nepřátel, pojďme se na ně blíže podívat. Kromě malých Mimiků, které potkáte v několika variantách, jsou základním stavebním kamenem nepřátelské rasy takzvaní Phantomové. I ti se dělí do několika kategorií, mohou být například vybaveni elektrickým nábojem, potkáte i druh, který se umí extrémně rychle pohybovat a rozdělit na několik dalších. To je pak o zábavu postaráno. Phantomové mají otravný zvyk se zhruba na polovině zdraví teleportovat pryč a na vás je ho pak nahánět přes půl patra. Několikrát se setkáte s Poltergeistem, v těchto chvílích hra dostane skutečně až hororový nádech, zvuková kulisa vybičuje vaše smysly na jedničku a vy se budete horečnatě rozhlížet, z jakého rohu na vás přiletí konferenční stolek. Druhů je skutečně dost a jednotliví nepřátelé jsou nápadití a pěkně zpracovaní. Pohlavek by si však vývojáři zasloužili za speciální monstrum s příznačným jménem Nightmare. To se objevuje v různých, dost možná náhodných, intervalech a vy máte vždy omezený čas na to jej buď odpravit, nebo uniknout. Nikdy jsem neměl důvod unikat a po zkušenostech s některými menšími odrůdami mi zrovna tenhle baculatý ťunťa, který věčně posedává někde v rohu a smutně kouká, jak do něj pumpujete jednu patronu za druhou, nepřišel jako nějaká velká noční můra.

Je jasné, že takové tažení proti zhoubě z vesmíru si vyžaduje nemalé zdroje. Proto s sebou budete brzy tahat hromadu harampádí a netrpělivě se rozhlížet, kde se nachází nejbližší Recyklátor. Těžko říct, jestli chtěli vývojáři do hry propašovat zelenou agitku na téma „v budoucnosti se vše recykluje“, jisté je, že craftovací systém Prey stojí a padá na tom, jestli po kapsách nosíte dost rezavých drátů a slupek od citronu. Tyto předměty následně ve speciálním přístroji přeměníte na úhledně slisované krychličky a kuličky jednotlivých materiálů, z nichž pak po získání patřičného plánků můžete vytvořit něco úžasného. Třeba náboje do brokovnice. Ačkoli jsem během hraní nikdy nepocítil potřebu rozšířit si inventář, množství všudypřítomných odpadků mě brzy začalo otravovat. O to bizarnější bylo například zjištění, že mezi povinnou výbavu členů posádky zjevně patří baseballová rukavice a slupka od banánu. Asi nechci vědět, co se na Talosu před řáděním Typhonů odehrávalo a možná je dobře, že tomu šmejd z vesmíru učinil přítrž. S všudypřítomným vybíráním odpadkáčů a syslením materiálu na další lékárničku souvisí jeden z dalších originálních prvků, a to je speciální recyklovací granát. Ten po použití vtáhne veškeré předměty a bytosti v dosahu do miniaturní černé díry a v mžiku je přemění na ony úhledné malé výlisky. Není úplně vhodné pustit si takovou věc pod nohy, i silnějším nepřátelům ale dokáže pečlivě umístěný Granát Strany zelených (neplést se Svatým ručním granátem z Antiochie) pocuchat pačesy, nebo co to vlastně mají. Ve hře narazíte i na několik dalších druhů granátů, patří mezi ně třeba EMP, vábnička na Typhony nebo speciální exemplář, který znemožňuje nepřátelům používat psychické schopnosti. Jejich využití závisí čistě na vašem stylu hraní, pro mě byly spíše do počtu. Já měl totiž brokovnici, ho ho ho.

SLOVO O GRAFICE, HUDBĚ A INFORMAČNÍM SMOGU

Hru pohání CryEngine 3 a s výjimkou odpudivě toporné mimiky postav odvádí slušnou práci. Prey sice není nejkrásnější hrou všech dob, z technického hlediska se jí dá ale jen máloco vytknout. Hru jsme testovali na PlayStation 4 Pro a radostné zvěsti básní i o kvalitách PC verze. Jednoznačnou pochvalu si pak zaslouží výtvarné pojetí stanice. Ačkoli i zde se vývojáři notně inspirovali u herního dítěte Kena Levina a art deco tu potkáte na každém rohu, jednotlivé části vypadají moc pěkně a dobře odráží fakt, že se děj odehrává v alternativní časové linii, kde JFK nezemřel v šedesátých letech v Dallasu, ale dožil se nadmíru požehnaného věku. Inu, podpora výzkumu mimozemských organismů nese své ovoce. Talos-I je skutečně ohromný kolos a kdyby vám jeho rozlehlá podlaží, která nezapomínají ani na restauraci, arboretum nebo posilovnu s bazénem, nestačila, můžete se vydat i do volného vesmíru a proplétat se mezi pomalu plujícími kusy vesmírného smetí a mrtvol. Prey se také může pochlubit velice povedenou hudební kulisou, kterou je radost poslouchat i mimo hru. Stanicí čas od času otřese náraz nebo výbuch, z vedlejší místnosti slyšíte švitoření Mimiků a do toho se opírá parádní elektronický soundtrack. Kdyby bylo všechno takhle skvělé…

To, co bylo před lety osvěžujícím nápadem, už je dnes z mého pohledu překonáno.

Asi je vám jasné, že na stanici byla pořádná spousta lidí a hra to samozřejmě reflektuje. Jednak čas od času dostanete příležitost pomoci přeživším, což se následně projeví na samotném konci, za další vás ale Prey naprosto neustále bombarduje neuvěřitelným množstvím mailů, audio záznamů, zápisků, knih, časopisů…však to znáte. Pokud vám podobné věci vyhovují, budete si tady přímo lebedit, já už mám ale tohoto podle mě dost líného přístupu k vyprávění příběhu dost. To, co bylo před lety osvěžujícím nápadem, už je dnes z mého pohledu překonáno. Ano, také jsem byl nadšen, když jsem se o osudu Rapture dozvídal z prapodivně poschovávaných záznamníků, v Prey už jsem ale po čase rezignoval a jen se čas od času pousmál nad tím, že třeba skupinka místních zaměstnanců náruživě hraje variaci na Dračí doupě.

ZAPLNĚNÝ ITINERÁŘ

Ve hře je solidní množství vedlejších úkolů, většinou si ale budete připadat jako v pohádce o slepičce a kohoutkovi, byť nepopírám, že třeba ten s kuchařem se mi vážně líbil. Prostředí je navrženo tak, abyste se často museli do již prozkoumaných oblastí vracet a například otevřít dveře, od nichž jste v minulosti neměli přístupový klíč. Bohužel (pro někoho asi bohudík) zjistíte, že po návratu je již vyčištěná oblast znovu zamořena novými nepřáteli a boj o život začíná znovu. V pozdější fázi, kdy je z vás už chodící stroj na zabíjení bez bázně a hany a s brokovnicí, už vám to ale vadit nejspíš nebude. Vůbec bych se však nedivil, kdybyste se drželi hlavní příběhové linie jako ohaři a vedlejšími aktivitami si jen občas zpestřili svůj průchod. Odměny za plnění jsou totiž často dost diskutabilní. Vyvrcholení příběhové linie má více zakončení, dojde i na potitulkovou scénu. Možná budete z jejího vyznění překvapeni, ale ruku na srdce, spíš půjde jen o potvrzení vašeho dřívějšího podezření.

Prey
i Zdroj: Hrej.cz

Hlavním problém Prey je to, že nepřináší prakticky nic, co bychom už dříve neviděli. Na každý dobrý nápad je tu nějaké „ale“ a bohužel musím říct, že jsem se po dlouhé době musel do hraní nějaké hry vyloženě nutit. O to víc by mě teď zajímalo, jak by dopadl onen sci-fi western, který měli v plánu Human Head. Vůbec nepochybuji o tom, že pro velkou spoustu hráčů bude Prey splněným snem, protože zosobňuje to, co mají ve hrách rádi. A nebo třeba hrají jen pár her do roka a opakování principů se jim ještě nestačilo okoukat. Pro mě je však jen amalgámem jinde viděných nápadů, recyklátem, který jako by vypadl z jednoho z místních přístrojů. A to je po tolika letech čekání skutečně škoda.

Prey
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Arkane Studios hráli na jistotu a spíš než na vlastní představivost se spolehli na osvědčené prvky odjinud. Prey nelze zavrhnout ani jednoznačně doporučit, z titulu, který nám loni na E3 vyrazil dech, se stala prostě "taková normální hra".

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama