Pokkén Tournament DX

Jak přistupovat k recenzi na hru, jež vyšla na staršího zástupce konzolové rodiny už před necelými dvěma lety, nemluvě o japonských automatech, a dnes přichází pouze s hrstkou novinek a příjemnou možností hrát ji v metru? Takovou otázku jsem si během hraní Pokkén Tournament DX kladl často, neřkuli při každém zápase. Pojďme na to tedy od lesa a představme si, že jste o Pokkén Tournament ještě neslyšeli a na Wii U jej nehráli. Pokébally a léčivé spreje nechte doma, tady tradiční zákonitosti Pokémonů neplatí.

VYKRYJ, PŘESKOČ, SPAL

Morálně nevhodná filosofie pokémoního světa zůstavá v Pokkén Tournament zachována. Stále se jedná o titul z univerza, kde je nejoblíbenější kratochvílí znuděných obyvatel nutit svou pestrobarevnou kreaturu rozdupat obličej pestrobarevné kreatuře vašeho kamaráda. Nebo přítelkyně. Nebo matky. Ano, stále je třeba nehledat nějakou vnitřní logiku vašeho počínání a užívat si kulervoucího zápolení dvou Pokémonů. Ale ejhle, v regionu Ferrum neletí tradiční zápasy trenérů, tady se na uších nosí jakési přístroje podobné handsfree sluchátkům a Pokémoni si dávají do čumáku ve stylu Tekkena. Chytáte se ještě?

Místo tahových soubojů ovládáte své svěřence pěkně v reálném čase a snažíte se plnou měrou využívat jejich schopností, předností a bojového stylu.

Pokkén Tournament bere klasické principy boje série Tekken a do pozic bojovníků dosazuje Lucaria nebo Charizarda. Vzniká tak lehce bizarní mišmaš, bezpochyby velice lákavý například pro fanoušky anime Pokémonů. Místo tahových soubojů ovládáte své svěřence pěkně v reálném čase a snažíte se plnou měrou využívat jejich schopností, předností a bojového stylu. To v praxi znamená, že co chvíli zaplní obrazovku obrovské zášlehy ohně, šílená vzdušná komba, krkolomná bojová umění a skřekot elektrických hlodavců. Samotný boj je tuze zábavný a díky “trojúhelníkovému” principu, kdy se navzájem přebíjejí tři typy chvatů, neexistuje žádný stoprocentní recept na jakéhokoliv protivníka. Alespoň v případě zápolení s živými (a alespoň trochu zběhlými) hráči.

MEWTWO SE ZLOBÍ

Umělá inteligence totiž mnoho kreativity a bojového umu nepobrala. Únavně dlouhou a repetetivní kampaní lze projít (s trochou nadsázky) pomocí spamu dvou naučených komb a i ti papírově nejodolnější nepřátelé jsou zničehonic spíše bezmocní. Samozřejmě nelze říct, že by ve hře protivníci postupem času netuhli, zhruba do půlky příběhu jsou ale opravdu dětinsky snadní.

Pardon, řekl jsem příběh? Ano, i ten Pokkén Tournament nabízí. Překvapivě je ještě plytčí a zbytečnější, než si u bojovky dokážete představit. Je sice jasné, že v daném žánru nějaké dějové linky a zvraty hrají třetí housle, zápletka točící se kolem zlem posedlého Mewtwa je ale tak nezajímavě a chabě odvyprávěná, že si ji až do závěrečného bossfightu nevšimnete. Základní kostru singleplayeru totiž tvoří masivní turnaj se čtyřmi ligovými úrovněmi, jakousi variací na play-off i velkým pompézním finále. A mezi jednotlivé zápasy autoři sem tam vklínili zhruba čtyřvetový dialog a… to je vyjma pár překvapení vše.

JE TO JENOM FÁZE

Dobře, nebudeme si nalhávat, že vás Pokkén zajímá kvůli příběhu a vraťme se na moment k samotným soubojům. Ty totiž oproti klasickému Tekkenu nabízejí pár zajímavých odlišností. Především je to fázování zápasů. Každý match začíná dynamickou 3D fází, kde kolem sebe zápasící Pokémoni krouží jako supi kolem mršiny a šlehají po sobě různé útoky na dálku. Patřičný úder do protivníke ale v mžiku přepne souboj do fáze klasického 2D duelu. V něm už jde nějaký extra taktický pohyb stranou a vaší jedinou starostí se stane rozpoutat na obrazovce patřičné peklo. Pokud vás kontaktní souboj omrzí, není problém se dalším správně zvoleným útokem zase přepnout zpátky do první fáze. Bitvám tak nechybí patřičná dynamika a obě fáze nabízí odlišný přístup k ovládání.

21 hratelných Pokémonů je totiž žalostně málo (navíc mezi nimi najdete dva Pikachu a dva Mewtwo) a jejich movesety nejsou nijak zajímavě složité a rozsáhlé.

Každý z 21 dostupných Pokémonů disponuje svým unikátním movesetem i odlišným stylem boje. Těžkotonážní monstra typu Garchomp sází především na tvrdé útoky, agilní záškodníci jako Weavile zase na rychlé sledy výpadů. A právě tím poprvé narážíme i na největší neduh titulu. Jeho obsahovou nabídku. 21 hratelných Pokémonů je totiž žalostně málo (navíc mezi nimi najdete dva Pikachu a dva Mewtwo) a jejich movesety nejsou nijak zajímavě složité a rozsáhlé. Ano, jednotlivé potvůrky se liší a jsou originální, zapamatovat si všechna komba ale nepatří k nejsložitějším hráčským úkolům a když podesáté za sebou v předlouhé ligové fázi nakládáte téměř identickým způsobem Gengarovi, začne vám na mysli pomalu tanout slovo “stereotyp”.

STARÉHO MACHAMPA NOVÝM KOUSKŮM...

A to DX verze hry nabízí oproti té původní na Wii U pět nových Pokémonů. Úplně exkluzivní je pouze Decidueye, zbylí čtyři, Empoleon, Croagunk, Darkrai a Scizor, se postupně objevili v automatové verzi hry. Kromě nich si pak na Switchi odbyly premiéru nepříliš originální denní výzvy a týmové souboje. Ty představují poměrně vítané odreagování, ve třech se to prostě lépe táhne (mlátí) a akční střídání bojovníků ještě o chlup zintenzivňuje jinak ukrutně frenetické souboje.

i Zdroj: Hrej.cz

I přes to všechno je ale pořád největší zábava vyzvat ostatní hráče po síti, nemluvě o tradiční atmosféře gaučových bitev s kamarády naživo. A tím se oklikou dostáváme na začátek recenze. Vyplatí se pořízení DX verze Pokkén i majitelům původní hry? Pokud nejste opravdovým pokémoním fajnšmekrem, původní hra vás nechytla za srdce a nemáte v ní nahráno několik tisíc hodin, zřejmě koupi Pokkén Tournament DX doporučit nelze. Graficky vypadá jen o drobet lépe a nového obsahu nabízí pomálu. Jste li však příznivci bojovek, Pokémoni vám nejsou proti srsti, s původní hrou nemáte zkušenosti a láká vás možnosti hraní na cestách, o přeleštěném Pokkén Tournamentu minimálně popřemýšlejte.