Pokémon Diamond/Pearl Recenze Pokemon Diamond/Pearl

Pokemon Diamond/Pearl

Farid

Farid

13. 6. 2007 22:48
Reklama

Existuje několik typů pokračování. Například tvůrci Prince Of Persia se většinou snaží navázat příběhem, posunout atmosféru, uvést nové souvislosti, ohromit souboji s bossy a překvapit. To je taková střední cesta. Pokračování Final Fantasy je radikálnější – vyměněný svět, zcela nová sestava postav, razantně upravené souboje, žádná příběhová souvislost. A ještě jinak funguje pokračování ve světě sportovní série jako je FIFA. Obvykle jde o tutéž updatovanou hru s relativně mírnými úpravami technického rázu a čerstvými statistikami. V tomto smyslu se pokračování Pokemon, ačkoli má žánrově blízko k Final Fantasy, nejvíce podobá sportovní hře. Diamond/Pearl je tatáž hra co Saphire/Ruby, tatáž hra co Silver/Gold, tatáž hra co Red/Blue. Nintendu se podařilo prodat milionům zákazníků čtyřikrát tu samou hru. To je svým způsobem obdivuhodné.

Krásná strnulost

Nenechejte se zmást faktem, že pokaždé sledujeme osudy nového hrdiny v novém prostředí. To jsou jen nepodstatné, kosmetické změny. Základní princip zůstává naprosto konstantní a to dokonce i v nejmenších jednotlivostech. Ale než se pustíte do hubování, jak líní že jsou tvůrci z The Pokemon Company, uvědomte si, že strnulost koncepce je zcela záměrná a sleduje legitimní cíl. Smyslem Pokemonu není překvapovat a, jakkoli to může vnějšího pozorovatele šokovat, jejich smyslem není ani „chytit je všechny“. Nejvíce uspokojujícím apsketem hry bylo a zůstává jediné – vytvořit elementárně vyváženou, pečlivě poskládanou, řádně vylevelovanou sestavu šesti kapesních potvůrek, se kterou se můžete bez bázně vrhnout do boje proti komukoli z konkurentů, včetně „elitní čtyřky“ a úřadujícímu šampionu s jeho hrůzu nahánějící dračí sestavou. Paralela se sportovní hrou se znovu neodolatelně nabízí. Kariéra trenéra se ze všeho nejvíce podobá režimu Master League z Pro Evolution Soccer. Chytání se podobá draftování, levelování tréninku. Tým příšerek je jako vypipilaný manšaft, se kterým usilujete o nejvyšší fotbalovou trofej. Každý rok to samé a přeci pokaždé návykově chytlavé a povznášející.

Volím tebe!

Ten příběh se vypráví z generaci na generaci. Byl jednou jeden chlapec (můžete volit i dívku), který žil v malé klidné vesnici na okraji velkého světa. Měl srdce na správném místě a touhu konat dobro. Náhoda tomu chtěla, že jednoho dne potkal vědce, jenž v něm okamžitě rozpoznal talent potenciálně skvělého trenéra Pokemonů. Proto otevřel kufřík a dal výběr mladému hrdinovi ze tří roztomilých potvůrek. Volím tebe, ohnivá opičko! Chlapec se vydává na velké putování, od jednoho města k druhému. Učí se jak chytat divoké Pokemony s pomocí Pokeballů, zjišťuje, že některé elementární útoky jsou proti některým Pokemonům nepříliš účinné a jiné zase výrazně účinnější. Jak rostou zkušenosti jeho zatím nesměle budovaného kolektivu příšerek, učí se novým pohybům, řeší bolestná dilemata, který útok má být zapomenut, aby vytvořil místo pro nový, silnější, a který Pokemon má být uložen do depozitáře, aby se uvolnil prostor čerstvě lapeného Kadabru s očividně úžasným potenciálem psychických pohybů.

Dáme si do těla

V každém větším městě chlapec navštíví místní „tělocvičnu“ a vyzve tamnější trenéry na souboj. Jakmile porazí jejich „vůdce“, snesou se na něj slova obdivu, získává odznak cti a nějakou novou schopnost, která mu otevře cestu k postupu. Naučí se drtit skály blokující cestu v jeskynních, prosekávat se houští, slézat hory, plout proti proudu, létat. A tak se dostane do dalších měst a postupně získá všech osm odznaků. Jeho postup zpestřují další neodmyslitelné prvky konvence tohoto příběhu. Jakoby jen tak mimochodem bojuje se zlou megalomanskou partou (zde Team Galactic) bezohledně zneuživající Pokemony a přírodní zdroje, prozkoumává četné dungeony v naději na cenný nález v podobě vzácného útoku či elixiru, kterým lze v klíčovém souboji obnovit magické body unaveného Pokemona, utrácí a vydělává, chytá a směňuje. Jakmile je osm odznaků na skladě, padouši potlačeni, katastrofa odvrácena a sestava optimální, je na čase zahájit tažení na vrchol. Navštívíte Pokecentrum, osvěžíte vyvolenou šestku a pomodlíte se. Pak zajdete do Pokemartu a zasobíte se hyper potiony (100 HP v jedné lahvičce), full restory (protijed, „probouzeč“ a lék na popáleniny v jednom) a revivy (vrací padlého Pokemona do hry s 50% zdraví), co vám peníze vystačí. Před vámi je obávaná Victory Path – cesta vítězství, poslední dungeon narvaný nejtužšími divokými monstry ve hře, kde můžete dohnat nedostatky případně rychle vylevelovat toho slabounkého elektrického Luxia, který se hodí proti všemu vodnatému i létajícímu. Na druhé straně je brána do Pokemon League s čekající elitní čtyřkou a šampionem...

Liga mistrů

Tohle celé trvá průměrnému hráči asi tak 35 až 45 hodin čistého herního času. A je to schéma, které se skutečně beze změny opakuje od prvních verzí na na klasickém GameBoyi s monochromatickým displeji až do dnešních dob. Každá ze čtyř generací hry přidala nějakou drobnou inovaci: možnost párovat Pokemony a „vyrábět“ vajíčka, ze kterých se líhnou nové typy, možnost pěstovat semínka rostlin s nejrůznějšími účinky, možnost se účastnit „soutěže krásy“, možnost bojovat v párech... A je tradicí, že všechny tyto inovace se hromadí – to vše je v Diamond/Pearl přítomno. Jádro RPG hry je však neměnné jako skála. Kdyby vycházela jako FIFA každý rok, asi bychom si začali stěžovat, ale mezi jednotlivými pokračováními Pokemon je dostatečně dlouhá doba, aby se člověk s chutí pustil do nového kola soutěže podle stejných pravidel.

Diamantova grafika?

Potud je tedy vše v pořádku. Poněkud rozporuplnější je ovšem věc z technického hlediska. Když se ještě jednou vrátíme k analogii se sportovní sérií, jednou z nejdůležitějších motivací proč si pořád dokola kupovat tu samou hru, je zlepšující se grafika/animace/prezentace. Pokemon je tadičně velmi konzervativní série, od počátku používá tentýž úhel pohledu na svět a prezentuje své tahové souboje v téměř abstraktním schématickém pojetí. Vzhledem k minimálním změnám u Saphire/Ruby (poprvé na GBA) jsme měli být poučeni, ale přeci jen jsme tajně doufali ve větší pokrok. Ano, grafika lokací je nyní obohacena o 3D prvky a více ostrých pixelů zlepšuje přehlednost informačního interfacu, vedle běžné DS hry však stále působí jako dědeček probuzený z dlouholeté hibernace. Zvláště zamrzí archaická „animace“ Pokemonů a jejich útoků v soubojích. Jinak je hra formátu uzpůsobena dobře. Na druhém displeji si můžete volitelně zobrazit řadu užitečných pomůcek (čas, počítadlo kroků, radar, mapu, kondici členů party...). Dobře jsou také navrženy dotykové prvky během soubojů, velká tlačítka lze mačkat prsty a svižný systém menu, ve srovnání s dřívějšími verzemi o poznání urychluje tahovou akci.

Pokud jste si rádi zahráli předchozí díly, není možné aby vás Diamond/Pearl zklamal. Nabízí všechny položky úspěšného vzorce a díky bezdrátové technologii i dosud nejelegantnější multiplayerovou složku (souboje, směny). Pokud patříte mezi ty, kteří se dosud Pokemonů štítí, pak tyhle řádky nejspíš nečtete, ale kdyby přeci jen ano, dejte jim šanci – budete překvapeni, jak solidní RPG se za jejich zprofanovanými tlamičkami skrývá.

Pokémon Diamond/Pearl
Nintendo DS

Verdikt

Posuzujeme-li hru jako sportovní update, pak jde o velmi vydařené pokračování. Nabízí všechno to, co typický fanoušek očekává. Spoustu nových typů Pokemonů a všechny inovace, které se na sérii postupně nabalily. Plus pohodový wi-fi multiplayer.

Co se nám líbí a nelíbí?

Osvědčený a návykově přitažlivý system odchytu a vývoje schopností Pokemonů. Vtipné dialogy, přehledná struktura RPG s překvapivou hloubkou
Extrémně zastaralá animace soubojů, stále stejný průběh hry postrádá překvapení.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama