Planet Zoo Recenze Planet Zoo

Planet Zoo

David Plecháček

David Plecháček

19. 11. 2019 16:30 3
Reklama

Po většinu času si přejeme, aby hry braly své hráče jako dospělé, rozumné bytosti. Já vím, že definice rozumu je občas poněkud složitější, pravdou ale je, že existuje zástup titulů, který své publikum bere jen jako pouhé stádo ovcí, jenž nepřemýšlí a se stejnou logikou je pro ně potřeba připravit i adekvátní zábavu. Z druhé strany ale existuje relativně úzká skupina her, která je pravým opakem. Překombinovaná, složitá, těžko prostupná svými mechanismy je tato sorta produktů těžko přístupná v momentě, kdy do ní nechcete investovat enormní porci času. Mezi takové hry patří naprosto bez debat i Planet Zoo. Což je, zcela na rovinu, od posledního dílu Zoo Tycoon až moc velký obrat.

POSTAV DŮM, ZASAĎ STROM

Planet Zoo je další z rodiny Planet her, které oživují letité koncepty z přelomu tisíciletí. Naposledy to byl Planet Coaster, tentokrát ale samozřejmě nestavíte lunapark, nýbrž vlastní zoologickou zahradu. Zoo Tycoon se kdysi těšil velké popularitě, jednak se jednalo o komplexní, přesto ne nijak drasticky složitou zábavu pro každého, jednak se v něm dala dělat spousta ptákovin, když jste chtěli vypnout mozek a jen sledovat, co se stane, když dáte lva do výběhu se zebrou. Původní série je ale dle mého mrtvá, a to řeknu i přes to, že se jí snažil oživit Microsoft na začátku generace Xboxu One. Poslední Zoo Tycoon ale přesně spadá do první kategorie her z úvodu. Hráče vedla za ručičku na každém kroku a dělala z nich (částečně i kvůli nutnosti simplifikovat ovládání) totální telata neschopná vlastního uvažování, plánování, nebo komplexnějšího manažování. Možná jsem až příliš kritický a stačí říct, že Zoo Tycoon byl pro děti. I to je samozřejmě pravda, Zoo Tycoon necílí na klasické hráče, neboť v určitém směru od počátku věku patří mezi vybranou smetánku her, které s oblibou hraje vedle dětí i něžné pohlaví, tak jako třeba sérii Sims.

Titulu Planet Zoo se velice těžko cokoliv vyčítá. S lehce nekritickým pohledem lze konstatovat, že cokoliv dělá, dělá dobře. Ve své podstatě navíc cokoliv, co dělá, dělá s nějakým účelem a vaše činnosti dávají smysl i s ohledem na skutečný svět. 

Někteří dospělí ale vědí, že zábavu mohou vedle Uncharted nebo série Gears zažít i u simulátoru rodiny nebo strategie, v níž stavíte vlastní zvířecí říši. Naštěstí mezi osvícence patří i studio Frontier, a tak po Planet Coasteru přichází i hra se „Zoo“ v názvu. Možná se na tomto místě sluší říct ještě jedna vlastní hra, která s Planet Zoo souvisí, a tou je Jurassic World Evolution. To je za poslední roky třetí strategie, která k nám z britského studia dorazila, a Planet Zoo si bere značnou část své hry i od té. Možná k ní má v jistém smyslu ještě blíže než k reinkarnovanému RollerCoaster Tycoon, protože i Jurský svět byl především o stavbě výběhů a chování roztomilých/krvelačných zvířátek. Pokud jste ale před rokem Jurassic World hráli, víte, že samotná stavba parku je jen základ, na níž stála výrazně větší nadstavba v podobě vědeckých činností... a i to si Planet Zoo částečně bere za své. Planet Coaster pak připomíná vším ostatním, grafickým zpracováním, ale i smyslem pro detail a svými vlastními nároky na preciznost. Jak už asi víte, výsledek je překombinovaný, složitý a těžko prostupný svými mechanismy.

PROFESOR BOBEK VARUJE

Titulu Planet Zoo se velice těžko cokoliv vyčítá. S lehce nekritickým pohledem lze konstatovat, že cokoliv dělá, dělá dobře. Ve své podstatě navíc cokoliv, co dělá, dělá s nějakým účelem a vaše činnosti dávají smysl i s ohledem na skutečný svět. Dokážu si představit, že možnosti, které máte k dispozici i vy, má k dispozici i jakákoliv zoologická zahrada na světě a všem oblastem se věnuje stejně, jako to děláte ve hře i vy samotní. Jenže v jakékoliv zahradě na světě se o chod stará skupina lidí, a teď nemyslím řadové zaměstnance, jako spíše specializované pracovníky na vedoucích pozicích, kteří dohlíží na každé oddělení a svém řediteli nosí maximálně papíry k podpisu. Tady nikdo takový není. Planet Zoo má své údržbáře, opraváře, veterináře, chovatele i vlastní security, ale zbytek je na vás. Ve všech činnostech tak možná budete plavat. Kampaň tu slouží jako tutoriál, přesně proto, abyste se vůbec dozvěděli, co můžete dělat. Celkem dvanáct kariérních kapitol by vás mělo připravit na práci na vlastní pěst, ve výsledku je ale přesnou ukázkou toho, jak by se dělat neměla. V jednotlivých „scénářích“ sbíráte hvězdičky za předem definované úkoly. Těmi vás bude provázet správkyně parků Bernada Goodwina Nancy. Bernie totiž už na všechno nestačí a Nancy vás najímá jako jeho nového pomocníka. Jednotlivými úkoly vás provede ona, přičemž od určité chvíle na to budete v každém parku sami. Ke splnění vám ale stačí jedna jediná hvězda, kterou získáte s prstem v nose asi tak za pět, maximálně deset minut. Nároky na zlatou, zpravidla požadující zvýšení blaha všech zvířat v parku, jsou pro změnu zbytečně prudérní. Nedá se ani říct, že by šlo o výzvu. Ta tam jsou scénáře, v nichž musíte do parku nahnat XY osob do určitého času. Ta tam jsou scénáře, v nichž musíte být maximálně ekonomicky efektivní. Nic takového v Planet Zoo není v takové míře, v jaké byste chtěli.

Naštěstí kariéra není jediný režim. V těch ostatních ale začínáte na zelené louce. Planet Coaster nabízel hned několik zapamatovatelných a ikonických polopřipravených map, s nimiž jste mohli pracovat. I přestože jste třeba nebyli tak šikovní, váš park měl díky těmto prvkům nějakou charakteristickou podobu, s níž se dalo pracovat. V Planet Zoo lze udělat prakticky to samé. Nebudete mít jeskynní projížďku vláčkem s oživlým Krakenem, to ne, ale parky, které jsou v kariéře, mají duši, jsou krásné, nápadité... a jsou přesně takové, jaké sami v životě nevytvoříte. Jenže Planet Zoo vám nedá ani čichnout k tomu pocitu, že nějaký jejich kus může být součástí i vaší vlastní zoo. Ne každému ale zelená louka vadí. Pamatuji si na první mapu v RollerCoaster Tycoon, kterou jsem měl snad nejradši, právě proto, že se jednalo o jednoduchou placku, nikde nic nepřekáželo, a já mohl tvořit. Tady můžete taky. Pokud nehrajete v sandboxu, limitem vám jsou jen peníze. Není jich ale málo, a poměrně snadno a levně můžete celou krajinu zvrásnit, zdrsnit a tak nějak celkově ji udělat přirozenější. Ale musíte to udělat vy sami, ať už jste v režimu Výzvy, zakládáte vlastní síť v módu Franšízy nebo jste na zmíněném pískovišti bez jakýchkoliv zábran a limitací. Mapy se liší jen svým zasazením na určitý kontinent a biotop, v němž se budete nacházet. Jinak si s nimi vývojáři příliš práce nedali.

NA ZELENÉ/ ŽLUTÉ/BÍLÉ LOUCE

Jak už zaznělo, každá nová mapa je holá placka. Podle země a biomu vidíte v dálce obrysy další krajiny, ale když už vaše zahrada vyrůstá v zemi nikoho, máte tu nejideálnější plochu, jakou můžete mít. Co s ní uděláte, je jen na vás. Jediné, co už stojí, je brána do parku, na níž řešíte vstupné. Počáteční kapitál není nijak zvlášť velký, ale pokud k němu budete přistupovat s rozvahou, můžete si upravit terén pro prvních několik výběhů, postavit nezbytná zařízení pro zaměstnance, koupit první zvířata, postavit jim nový domov a napojit základní infrastrukturu v podobě cest a generátorů na elektřinu a vodní čerpadla. I když to možná zní banálně – a co do fungování vlastně i je – pokud chcete, aby váš park nějak vypadal, je to práce na několik málo hodin. Budete bojovat s cestami, které nejsou vždy tak tvárné, jak by si situace přála, a také se zařizováním drobnůstek okolo. Nejde jen o ploty (i jejich stavba by mohla být intuitivnější), ale především o drobnosti okolo. Postavíte informační cedule k výběhům, můžete zvířatům dopřát přírodní pevné střechy nad hlavou z kamenů a hlíny, ale i to nějakou chvíli trvá, stromy, světla okolo, bedny na donate, bez nichž by vaše ekonomika nefungovala... Každý předmět, který umístíte, můžete libovolně otáčet do 360° a upravovat dle všech tří os. Někdy to je potřeba, protože cokoliv, co stavíte na zem, se přizpůsobí směru země, takže jakmile děláte kopečky, například světla už nebudou umístěna svisle nýbrž do pravého úhlu vůči úhlu svahu. Aby toho nebylo málo, předměty se nechytají k zemi, ale mohou viset zkrátka kdykoliv. Ano, někdy se to hodí, například když děláte z kamení střechu pro jeskyni varanů komodských, jindy to tak praktické není. To třeba když omylem umístíte misku na vodu do koruny stromů a nevšimnete si toho, nebo si stavíte vlastní prolézačky pro lemury a nevšimnete, kam až co sahá.

Planet Zoo totiž míří na komunitu hráčů, kteří dělají ultrarealistické parky v Planet Coasteru, nebo supermoderní a skvěle vypadající města v Cities: Skylines. 

Ačkoliv někdo může namítnout, že kritizuji, nemyslím to tak. Teda v určitém smyslu ano, bylo by skvělé, kdyby Planet Zoo nabízelo režim pro tatary jako já, kteří by v podstatně kratším čase byli schopní stavět své zahrady trochu intuitivněji, pokud jste ale hračičkové, stejně si vše budete otáčet a stavět na milimetr přesně. V tomto ohledu vám jde hra na ruku. Klasičtí hráči, jestli nás tak mohu trochu nešikovně označit, se musí přizpůsobit. Planet Zoo totiž míří na komunitu hráčů, kteří dělají ultrarealistické parky v Planet Coasteru, nebo supermoderní a skvěle vypadající města v Cities: Skylines. Autoři Cities ale na rozdíl od autorů Planet her dokázali snoubit oba dva světy, můžete si postavit relativně normální město i bez větší námahy. Planet Zoo, stejně jako Planet Coaster, v tomhle jde dál. A kdybych srovnával Planet Zoo a Planet Coaster, Planet Zoo je nejdál. Stavíte-li vlastní zábavní park, stejně tam ve výsledku fláknete kolotoč, ruské kolo, lavici, autodrom... ale v Planet Zoo si v přeneseném smyslu stavíte i ten vlastní kolotoč, vlastní ruské kolo, vlastní lavici a vlastní autodrom, nejen ten svět okolo nich.

Vzhledem k tomu, že už teď se pohybuji na hranici devíti tisíc znaků, a to jsem jen u staveb toho základu, možná mi rozumíte, na jak dlouho Planet Zoo vlastně je. Ten zbytek... ten zbytek je ještě robustnější. Potřebovali byste vlastní Nancy, která vám pomáhá v kampani, jíž byste delegovali všechnu práci a všechny činnosti, které Planet Zoo nabízí, abyste je vůbec mohli využít. Hra obsahuje tolik záložek, dává vám tolik informací, můžete toho tolik stavět. Není nepřehledná, i díky lokalizaci se budete poměrně snadno orientovat, jen si myslím, že většina hráčů bude až frustrovaná tím, jak klouže po povrchu a nevyužívá možnosti hry. Absolutně jsem ignoroval genetickou výbavu zvířat – můžete totiž dávat dohromady páry tak, abyste vychovali co nejkvalitnější mláďata. Po většinu času jsem ignoroval i nejzásadnější funkci zoologických zahrad, kterou je snaha o vypouštění zvířat do volné přírody. A vím, že tam ta možnost je a přijde mi vlastně neuvěřitelně šlechetná. Celá hra má dle mého ambice i na určitou osvětu, čemuž pomáhá i rozsáhlá encyklopedie. Ale pojďme dál. V životě jsem nevypustil zvíře do zájmového chovu. Mám ohromné mezery co se týče všemožných výzkumů, které hra nabízí. Ne snad, že by je bylo těžké pochopit, ne snad, že by byly k ničemu, to naopak, ale nestíhal jsem se jim věnovat tak, jak by bylo potřeba. Jak jsem měl u jiných podobných her pocit, že vlastně všechno stíhám a mám to v malíku, tady tentokrát ne. 

O AFRYEE A OBIKEM

Když pominu ten všudypřítomný pocit, že vám spousta věcí uniká a nevěnujete se jim, vlastně to ničemu zase tak moc nevadí. To nejzábavnější je totiž stejně starat se o vaše zvířecí mazlíčky. Budete je kupovat s nadšením, i kdyby to mělo být jen za peníze a ne za záchranářské kredity, které jsou vzácnější a dovolí vám koupit kvalitnější zvířata na trhu. Budete se pokoušet uspokojit jejich potřeby, dát jim dostatečně velký prostor, zvolit vhodné podloží, umístit jim do výběhu vhodné rostliny, pokud chtějí větší stádo, dopřát jim ho, pokud mají rádi společnost jiným druhům, spojit je do většího výběhu, dát jim věci, aby se zabavili... to je to nejdůležitější, co Planet Zoo nabízí. Je to dle mého práce na plný úvazek a na ostatní toho času příliš nezbude, ale Planet Zoo se vyplatí koupit už jenom kvůli tomu. Ten zbytek holt není jen tak „simply clever“, jak by mohl být. Když dáte do ohrady špatný strom, chybí tu smajlíky, které by vám jednoduše předaly informaci, jestli se zebrám nový baobab líbí, jestli jich už není moc, nebo jestli je jim to takříkajíc u oháňky. Tu informaci si na pár kliknutí snadno najdete, možná už ani takové řešení není moderní, ale takově věci by pomohly.

Když pominu ten všudypřítomný pocit, že vám spousta věcí uniká a nevěnujete se jim, vlastně to ničemu zase tak moc nevadí. To nejzábavnější je totiž stejně starat se o vaše zvířecí mazlíčky.

Je bláznovství stěžovat si na množství obsahu, náplně i možností, a i když si myslím, že tak recenze vyznívá, není to jejím cílem. To poselství, které by se bývalo dalo napsat do pár vět, je ale v tom, že Planet Zoo je pro hračičky, je na dlouho, a může vás svým způsobem až odradit. Po technické stránce jsou veškeré problémy snad zažehnány, a tak se budu moci vrátit ke svému hrošímu páru Afryee a Obikovi, protože mám pocit, že nejsou spokojení s tím, kolik na ně čumí návštěvníků. Ale udělám to rád, protože jsem na podobnou hru čekal roky. Po letech ale někdo možná pozná, že čekal na něco jiného. Alternativa, na rozdíl od Planet Coasteru, ale neexistuje, takže vám nezbude nic jiného, než se pustit do hry od Frontieru. Občas vás bude svou neintuitivností možná štvát, ve výsledku vás ale vždycky odmění. Svou grafikou snese ta nejpřísnější kritéria. Všechna zvířata jsou nádherná, sic by jich mohlo být víc, a stejně fascinující je i jejich nazvučení. Možná to může znít zvláštně, ale díky všem těm zvukům si budete připadat vážně jak v zoo. Hra má spoustu možností k rozšiřování, prozatím chybí všechna vodní zvířata nebo třeba ptáci, ale ve hře jsou přítomná terária pro pavouky a hady. Ale stejně bych neměl na nějaká akvária čas. Už takhle mám polovinu věcí nedodělanou, svou naléhavostí mě chtějí neustále někde jinde. Takže se jim už zase musím jít věnovat.

Planet Zoo
Windows PC

Verdikt

Tohle, tamto, pojď sem, kam jdeš... Planet Zoo ve vás bude vyvolávat pocit absolutní beznaděje z toho, co zvládáte, a co už ne. Chce to klid, vypnout a nestresovat se, že hru netěžíte na maximum. I když se budete soustředit jen na její základ, tak si jí užijete.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama