Pillars of Eternity Recenze Pillars of Eternity

Pillars of Eternity

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

27. 4. 2015 18:30 16
Reklama

Vývojáři ze studia Obsidian měli smůlu. Ačkoliv za nimi stojí zástup velmi povedených her, nutnost podřídit se korporátním postupům jim mnohdy srážela vaz. Ne všechny tituly, které sjely z jejich výrobních linek, byly skutečně připraveny k vydání (zdravím KOTOR 2), ne všechny tituly mohly pokračovat v zajetém stylu a opájet se úspěchem předchozích dílů (ahoj, Dungeon Siege 3). Hlavně to pak výsledku vedlo k tomu, že jsou za mistry RPG obecně považování vývojáři z BioWare a Obsidian kolem sebe pase jen stádečko nejvěrnějších, kteří vědí, jak se věci mají a nezapomínají. No, možná to trochu přeháním, určitě mi ale dáte za pravdu, že tak nadaní vývojáři zkrátka museli zase jednou udeřit hřebík na hlavičku a pomoct si k dalšímu zápisu do kronik. A skutečně – psal se rok 2012, kdy se hra Pillars of Eternity objevila na Kickstarteru a ti nejprozíravější už pochopili, že tady vzniká mistrovské dílo.

Nic ale není samozřejmostí a pouze možnost vykašlat se na pány v kravatách by na úspěch pravděpodobně nestačila. Faktorů je tudíž mnoho, ptáte-li se však na ty nejdůležitější, musí bez přemýšlení zaznít dvě jména – Josh Sawyer a Chris Avellone. Geniální designér a legendární vypravěč příběhů tvoří dvojici, za kterou by se v jiných firmách klidně upsali ďáblu, pro Pillars of Eternity je ale důležité, že tihle dva pracují právě v Obsidianu. Dohromady totiž stvořili něco, co se dá jednoduše nazvat jako to nejlepší RPG, které si můžete dnes pořídit, a ačkoliv to přiznávám nerad, použití letitých postupů CRPG žánru namísto vymýšlení moderních nesmyslů hovoří za vše.

TAK TOHLE BYCH SI PŘEČET‘

Výrazné osobnosti, které se podílely na vývoji Pillars of Eternity, pak dokázaly zaručit, že ke hře můžete přistoupit se zcela rozdílnými úmysly a přesto jako hráči odejdete spokojeni. Ať už ve vás třímá bojový nerd, anebo naopak požírač skvělých příběhů, dokáže vás PoE uspokojit a ve staromilském duchu nechat vzpomenout na doby, kdy nebyl za etalon RPG žánru považován Dragon Age nebo Skyrim. Nic proti těmto hrám, ale i přesto, že navzájem sdílí stejné označení, Pillars i za přispění hráčovy představivosti dokáže ve všech ohledech víc. Co se týče příběhu, nejde ani tolik o zápletku, zvraty, nebo vlastní zasazení, jde především o bezbřehou míru volnosti a možností, kam příběh směřovat a čím jej nechávat ovlivnit.

Děti, které se rodí bez duší, jsou vážný problém a lidé vymýšlí kde co, aby se alespoň pokusili vrátit život do zajetých kolejí.

Nebude znít příliš valně, pokud vám suše popíšu, že se ocitnete v zemi jménem Eora, která byla v podstatě zničena ve válce s bohem Eothem (dostal to bombou přímo do hlavy!) a lidé musí řešit kletbu v podobě zamezení reinkarnace duší. Začnete-li však do toho přimíchávat všechny vstupní i situační faktory, omáčka povážlivě houstne a s každým soustem chutná jinak. Děti, které se rodí bez duší, jsou totiž vážný problém a lidé vymýšlí kde co, aby se alespoň pokusili vrátit život do zajetých kolejí. Kam až tohle šílenství může dojít? Třeba do momentů, kdy zoufalí králové vraždí celé své rodiny, kdy jsou všichni kacíři bez milosti věšeni na stromy jako vánoční ozdoby a kdy se lidé doslova masakrují navzájem v agónii, kterou jim Eothova smrt přinesla. Je to bezútěšný svět, topící se ve zmaru skoro tak syrovém, jako tomu bylo ve Falloutu. A to už je sakra co říct.

ŘEKNI ODKUD JSI!

Samotný příběh je vyprávěn skrze dokonale rozvětvený strom odpovědí, který se nemění pouze na základě vašich statistik, povolání a rasy, ale také na aktuální reputaci, získané během vašeho putování po Eoře. Pokud nebudete nikomu lhát a plnit to, co jste slíbili, vaše slovo bude mít váhu. Lidé se o tom přirozeně za nějaký čas dozví a celou řadu nepříjemných situací vyřešíte dohodou. To samé logicky funguje i v opačném případě, nicméně celý vtip spočívá v tom, že ani jedna cesta není ta správná. Jako čestný hrdina na někoho možná zapůsobíte, ale zároveň s tím se stanete pro spoustu zákeřných lidí čitelným a dřív nebo později vás někdo nehezky zneužije. Jako ten, kdo všechno řeší zbraněmi, možná narazíte na situace, kdy se vám ostatní budou bez ptaní vrhat k nohám, ale pamatujte, že se vždycky najde větší a zkušenější skupina, schopná roztahat vaše vnitřnosti po okolí... Navíc se celý systém reputace nezaměřuje jen na tyto dva extrémní přístupy, drobné nuance jsou schopné vykreslit celou řadu možností a adekvátních odpovědí NPC, takže nikdy nemůžete spoléhat pouze na to, že ty možnosti nahoře jsou správné a ty dole špatné.

Na celý příběh nicméně nebudete sami a družina se může po několika hodinách hraní rozrůst až na šest členů. Může a nemusí, i zkušeným hráčům však doporučuji, aby si první průchod hrou příliš neztěžovali a spoléhali se v boji na pomoc ostatních. V boji i ve zmiňovaných dialozích, kde je nutné opatrně našlapovat a respektovat přesvědčení nejen svých spolubojovníků, ale také ostatních NPC. Do rozhovorů totiž mohou členové party vstupovat, sem tam celý dialog na chvíli převzít, případně s něčím rezolutně nesouhlasit a skupinu posléze opustit. Nebudu přehánět, když potvrdím, že celý systém o jeden krok překračuje takové legendy jako Baldur’s Gate 2 nebo Planescape: Torment a nechá vás díky rozměrům interakce často zírat s otevřenou pusou. Bohužel, hlavní dějová linka tvoří jen polovinu, při důkladnějším hraní klidně jen třetinu celkové herní doby, což by sice nebylo na poměry RPG her nic neobvyklého, ale vedlejší questy - byť pestré, propracované a chytře naroubované třeba i na historii členů vaší družiny - jsou stále jen vedlejší questy a jakožto vášnivý čtenář fantasy chci jednoduše víc. Sluší se rovněž poznamenat, že základní premisa příběhových úkolů se opakuje možná až příliš - hrdina má vidění, nalezne osobu ze svého snu a ta ho nasměruje k bossovi - prostředí a výplň se ale samozřejmě případ od případu liší.

MEZERNÍKU, PROMIŇ!

KDE JSOU MOJE SAVY?

I přes vcelku pozitivní vyznění recenze je nutné vzpomenout problémy, které trápily hru v prvním měsíci od svého vydání. Zatímco jednou začala hra například zcela ignorovat existenci jakýchkoliv uložených pozic, jindy se při práci v inventáři smazaly všechny bonusy pro konkrétní postavu. S tím vším hra od začátku trpěla na nečekané pády do Windows a celkově bylo její hraní balancování na pokraji šílenosti. Vývojáři však rychle zapracovali na patchích a podobně jako online hry tak Pillars každým dnem zraje jako víno. Je klidně možné, že za další měsíc dva bude hra ještě o fous lepší, než tomu bylo doposud.

Bez souboje by byl celý lore k ničemu, a ani v tomto směru Pillars of Eternity své hráče nezklame. Avšak pokud se chystáte na zážitek identický s již několikrát zmiňovaným Baldur’s Gate, budete možná překvapeni, kolik rozdílů během hraní PoE naleznete. Jistě, pořád se bavíme o pauzovacím systému, kdy musíte skládat poměrně náročný micromanagement schopností jednotlivých postav a řídit každý jejich krok, nicméně pravidla Dungeons & Dragons, navíc značně upravovaná samotnými vývojáři, se neustále vyvíjí a v tomhle ohledu působí Pillars spíše jako Neverwinter Nights 2. Odráží se to zejména v talentech jednotlivých povolání a jejich specializací, které do značné míry upravují zaběhnuté postupy. Ani tak ale netvrdím, že by byli veteráni ztraceni a úspěšné taktiky z podobných her by v Pillars nefungovaly. Jen se k nim přidávají další vylepšení, jako třeba zvyšující se síla monků v přímé úměře k damage, který momentálně dostávají od nepřátel, nebo paladinova schopnost léčit ostatní, ovšem závislá svoji účinností na paladinově reputaci vůči celé skupině. A už jsem zmiňoval Chantera? Je to vlastně bard, jehož podpůrná kouzla získávají postupně na síle a po nějaké době je schopen nakumulovat tolik energie, že vás to zuje z bot.

To nejdůležitější je ale redukce damage, která se počítá pro všechny postavy včetně nepřátel odlišně a doslova tlačí hráče ke zdi, aby přišel na to, jaký útok na koho platí, zapamatoval si ho a v boji obratně používal. Neplatí na někoho rána mečem? A co když se jmenuje medvěd, má kožich a stačí jen škrtnout fireballem? Zní to logicky, na druhou stranu se ale jedná o jeden z nejjasnějších příkladů a hra vám v průběhu připraví nejednu specialitu, na kterou se jednoduše musíte v zájmu úspěchu podrobně připravit. Kromě pauzování hry tak bude v permanenci save/load systém, bez kterého se Pillars jednoduše hrát nedá.

Pillars of Eternity
i Zdroj: Hrej.cz

Obecně pak souboj plyne v očekávaném duchu a nabízí poměrně slušnou výzvu i na nižších úrovních obtížnosti. Hra je však solidně vybalancovaná a nároky na taktiku i přesný postup po celou dobu pozvolna stoupají. Umělá inteligence je možná trochu překvapivě dobrá a zejména v otevřenějších prostorech vám pořádně zatopí. Benevolentní je i přístup ke zraňování vašich postav, kdy se můžete spolehnout na dostatečnou porci zdraví, ale o to menší výdrž. Ztráta toho druhého znamená, že je hrdina po několika zásazích vyřazen z boje a musí čekat na kouzlo nebo konec boje. Pokud ale ztratíte HP, přichází smrt, která je v případě spolubojovníků konečnou stanicí. Podobně jako v jiných CRPG z minulosti, i tady však existují určité díry v designu, jako je ucpání dveří tankem, který nutí nepřátele přicházet po jednom, čímž se dá vyřešit spoustu soubojů, ale ani tento postup nelze brát jako ultimativní recept na úspěch. To, jak se vám bude dařit, totiž závisí také na tom, jakou postavu si vytvoříte na začátku a není zřejmě velkým překvapením, že editor je vlastně hrou ve hře. Řeči o tom, že zde můžete strávit i hodinu času, nejsou rozhodně nijak přehnané a než se nabídkou šesti ras, jedenácti povolání, základních atributů, schopností či kouzel prokoušete, budete mít hlavu jako pátrací balón. Ale je to dobře - už jen možnost vytvořit postavu naprosto odlišnou od další, kterou použijete třeba pro druhý průchod, je známkou znovuhratelnosti, která díky nekonečným možnostem bude dávat smysl i potřetí počtvrté...

SARDINKY MEZI ZDMI

Jedinou zásadnější výtku vůči Pillars of Eternity mám kvůli poměrně malým lokacím, v nichž se dobrodružství odehrává. Zejména dungeony a patra slavné Endless Path of Od Nua často vyvolávají pocit nenaplněnosti, ale opravdu jen co se rozlohy týče. Všechny lokace jsou totiž připraveny po kouskách decimovat vaší malou armádu a nedáte-li si dostatečný pozor, vlezete do pasti, nebo nevyberete tolik potřebnou truhlici s tou skvělou holí pro vašeho mága. K prozkoumávání úrovní tu ale existuje tlačítko, případně možnost přepnout požadované postavy do stealth módu. V něm nejsou nepřátelům tolik na očích a rovněž si při dobré konstelaci atributů všímají pastí a mají se před nimi na pozoru.

Kouzla lítají místnostmi, skoro až cítíte, jak ohnivá koule škvaří kůži nepřátel a blesky v divokých záblescích osvětlují i ta nejtemnější zákoutí.

Ani graficky nevypadá Pillars of Eternity zle, spíše naopak, přistoupíte-li na to, že jde o shora viděné RPG, kdy je nejvhodnější sledovat všechno z maximální možné výšky. Exteriéry obzvláště excelují a i když je hra povážlivě statickou záležitostí, dokáže vykouzlit úsměv na rtech. Pro všechny ostatní, kdo vyhledávají zejména akci, pak vývojáři připravili opravdu velkorysou sadu efektů, doslova pulsující během všech soubojů. Kouzla lítají místnostmi, skoro až cítíte, jak ohnivá koule škvaří kůži nepřátel, blesky v divokých záblescích osvětlují i ta nejtemnější zákoutí a celkově vzniká uspokojivý mumraj, dokreslující parádní atmosféru celé hry.

PRO HRÁČE

O Pillars of Eternity by se dalo v podobném duchu psát ještě dlouho, například jsem vůbec nezmínil pevnost, která se zpřístupní poměrně brzy po začátku hry a umožní vám například vydělávat peníze prostřednictvím daní, odpočívat, nebo třeba získávat suroviny. S tím posledním se pak samozřejmě pojí crafting, pro výrobu lektvarů, nebo vylepšení zbraní či zbroje a další halda věcí, které budete postupně odkrývat a libovat si, že se staré dobré časy vrátily. A přesně tak by se dala hra zhodnotit jako celek. Stejně jako dosud mluvíme o všech těch skvělých hrách, které jsem v průběhu recenze zmínil, budeme za pár let vzpomínat na tuhle novou klasiku a porovnávat s ní další klenoty žánru, které na své vydání teprve čekají.

Pillars of Eternity
Windows PC

Verdikt

Staré dobré časy se vrátily a Obsidian dokazuje svou lásku k žánru. Bez korporátního vedení, s legendami herního vývoje a mořem zkušeností stvořili dost možná jedno z nejlepších RPG všech dob.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama