Phoenix Wright - Ace Attorney: Justice for All

Vlastně by stačilo napsat, že druhý díl této originální herní série (v Japonsku nedávno vyšel čtvrtý) je téměř přesně stejný jako díl první. Přečtěte si naši recenzi jedničky a vězte, že dvojka se liší pouze v následujícím: Přibyla možnost odemykat “psychické zámky”, což v praxi znamená, že se dozvíte, když některá postava něco tají, a máte možnost to z ní vypáčit pomocí předložení správných důkazů. Pokud předložíte chybné důkazy, přicházíte o “energii” (která nahrazuje “vykřičníky” z prvního dílu). Takže nyní můžete mechanismus předkládání doličných předmětů používat nejen v soudní síni, ale i při vyšetřování v terénu. To je jediná inovace (a jak vidíte, není nijak výrazná).

Za zmínku ještě možná stojí fakt, že hlavní hrdina obdrží na počátku hry ránu do hlavy a ztratí dočasně paměť, čímž je celkem elegantně zaručeno, že ten, kdo nehrál jedničku, není ihned uvržen do akce a dočká se slušného tutorialu. Ale všechny následující odstavce by se stejně tak dobře mohly týkat prvního dílu hry.

Manga grafika je stylová a obsahuje občasné animace, ale to nic nemění na skutečnosti, že 99 procent herní doby strávíte čtením anglického textu. Na lokalizaci (z Japonštiny) si překladatelé dali velmi záležet, takže text obsahuje velkou spoustu (občas dost infantilních) vtípků a slovních hříček - například jedna hezká a ne moc chytrá slečna se jmenuje Ini Miney a léčila se na Hotti Clinic. Pokud vám to nepřijde vtipné, nepřijdou vám vtipné desítky dalších narážek, které ve hře jsou. A pokud neumíte dost dobře anglicky, nemá jakýkoliv smysl vůbec tuhle hru hrát.

Děj (čtyři případy) obsahuje zajímavé zápletky a možná by se podle něj dal natočit slušný film. Především je nutno ocenit, že se pouze za pomoci textu a téměř statické grafiky podařilo tvůrcům občas vzbudit v hráči opravdové emoce. Je tu ale celkem zásadní problém, spočívající v tom, že děj občas postrádá logiku. Tím nemyslím jen skutečnost, že právnický systém v Phoenixu Wrightovi nemá ani zdaleka nic společného s právnickým systémem jakékoliv existující země (předpokládám, že v žádné existující zemi nemůže osmnáctiletá německá žalobkyně v soudní síni švihat svědky bičem). Jde mi spíš o to, že ve většině hry nemůžete jednat na základě toho, co si vyvodíte z důkazů jako průměrně inteligentní hráč, ale spíše se musíte snažit vžívat do toho, co v tu chvíli pravděpodobně ví hlavní hrdina - a ten je občas velmi zabedněný a jindy zase činí velmi odvážné závěry jen na základě tušení.

Děj hry (v soudní síni i mimo ni) je striktně lineární a pokud neuděláte to, co tvůrci pokládali za jediný správný krok, nedostanete se dál. To se velmi často projevuje naprosto bizarními situacemi, kdy se například důležitý svědek v místnosti A neobjeví dřív, než prozkoumáte zrcadlo v místnosti B a míč v místnosti C. Naštěstí vám hra poskytuje mírnou nápovědu, díky které hned po vstupu do místnosti automaticky poznáte, zda se v ní od vaší poslední návštěvy něco změnilo.

Takže, jak už bylo řečeno: Druhý Phoenix Wright je prakticky stejný jako první díl. Pokud jste ho nedohráli (nebo se vám nelíbil), koupě dvojky pro vás nemá smysl.