Patapon 3

Možná se to stalo i vám. Před zhruba čtyřmi lety se určitá skupinka lidí stále víc a víc uzavírala do svého vlastního světa mezi sluchátky a displejem PSP. Tito jedinci, a že jich nebylo málo, neustále kývali hlavou, klepali nohou nebo jen letmo hýbali obočím tam a zpátky v rytmických intervalech. Kdo s někým takovým přišel do styku a měl to štěstí, že byl okolo dostatečný klid, mohl zaslechnout cosi jako „CHAKA CHAKA PATA PON!“ nebo tomu podobné výkřiky. Nejeden člověk by si řekl, že se dotyčný zbláznil a je zralý na péči doktora Chocholouška. O rok později se počet podobně nakažených individuí ještě mnohonásobně zvýšil, poté, jak se zdálo, epidemie ustoupila. Tedy, pouze dočasně, nyní se totiž nákaza začala šířit světem nevídanou rychlostí. Patapon je zpět!

PON PON PATA PON!

Příběh začíná přesně v místě, kde skončil díl předchozí, což znamená stav, kdy válečníci kmene Patapon zkameněli po slavném vítězství nad obávaným nepřítelem. Jakýsi dobrý duch začne posléze probouzet bojovníky z věčného spánku, přičemž začne, jak jinak, hráčem. Z něho se však na rozdíl od minulých dvou dílů nestane všemohoucí bůh, jehož národ Pataponů uctívá a bezhlavě plní rozkazy, nýbrž se převtělí do těla náčelníka kmene. To s sebou přináší jednu zásadní změnu – sice je stále uctívaný a válečníci jej poslouchají na slovo, ale hráč se objevuje i na bojišti v reálném těle. S tím je spojená i další změna, kterou nám autoři přichystali a která je patrná prakticky od první mise. Hráč totiž už nevelí armádě anonymních válečníků, nýbrž skupince konkrétních bojovníků, kterým se postupně zvyšují zkušenosti a mezi úrovněmi lze přidělovat všelijaké vybavení ukořistěné v průběhu bitev. A aby toho nebylo málo, autoři se rozhodli, že veškerý arsenál lze také levelovat, čímž už se dostáváme do brutálního mikromanagementu jednotek určeného především pro hardcore hráče a fanoušky celé série. Na druhou stranu tvůrci pochopili, že ne každému se bude chtít vrtat až takto hluboko, takže zakomponovali i velmi užitečné tlačítko, jež automaticky optimálně přerozdělí téměř vše potřebné za vás.

CHAKA CHAKA PATA PON!

Jakkoli by se mohlo zdát, že díky hráčově přítomnosti na bojišti se odehrají také zásadní změny v pojetí hratelnosti, není tomu tak. Třetí pokračování přináší prakticky totožné koncepty, kdy se hráč na čtyři druhy bubnů do rytmu zahraje jedno z řady válečných hesel, jeho svěřenci z těchto tónů dešifrují povel a vydají se kupředu, zaútočí, začnou se bránit a tak dále. Ti, kdo mají co dočinění s předchozími díly série, se budou určitě cítit jako doma, neboť základní povely zůstaly totožné. Tvůrci si tradičně přichystali i několik skrytých pokynů, z nichž nejvyužitelnější je ten pro zapauzování hry. Kdo by však čekal nějakou větší invenci, bude zklamán, toto se však dá opodstatnit prostým faktem, že hratelnost Patapon her už byla vymazlena prakticky k dokonalosti.

Vedle toho multiplayer býval u předchozích her tak trošku upozaďován, určitá vlna invence se tedy v tomto směru dala předpokládat. A ano – třetí díl přináší hned několik zásadních změn, které ocení každý, kdo si v multiplayeru libuje. Lze využít propojení jak po lokální síti, tak i po internetu. Na výběr je přitom z celé řady herních režimů, z nichž se za nejlepší dá považovat kooperace, v níž lze projít téměř jakoukoli úroveň ze singlu. Zároveň však lze vstoupit do speciálních lokací určených přímo pro hru více hráčů, kde se skrývají ti nejsilnější protivníci a bossové. Super, tleskáme. Z dalších možností stojí za zmínku například možnost navštívit i základny dalších hráčů a využít třeba služeb jejich kováře, aneb další sympatický krok směrem k fanouškům série.

CHAKA PATA CHAKA PATA!

Patapon 3 exceluje snad po všech stránkách. Autorům se podařilo citlivě připravit nové možnosti pro ty, kdo mají za sebou předchozí dva díly a budou od pokračování čekat něco víc než pouhý balíček nových úrovní. Zároveň však přináší i vynikající zábavu pro nováčky, jimž ukáže základní kroky a pomůže s pokročilejšími funkcemi hry. Pak tu máme propracovaný multiplayer, skvělý soundtrack a úchvatně stylové grafické zpracování. Tři roky čekání na další pokračování se rozhodně vyplatily, desítky a desítky hodin zábavy jen čekají na všechny majitele PSP. Tak nač ještě čekáte?