Papo & Yo Recenze Papo & Yo

Papo & Yo

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

13. 5. 2013 22:37
Reklama

Chudinskou čtvrtí brazilské metropole běží chlapec. Na pravé noze má rozedranou tenisku, levou dupe po chodnících naboso. Úzká ulice se romanticky stáčí a domky, terasy a balkony proplétají ve stěží uvěřitelných úhlech. Magický realismus, patrná tvůrčí metoda studia Minority, umožní chatrčím, aby se kroutily, posouvaly, otáčely i létaly. A pálící slunce vysoko na obloze dokreslí scénu plnou krásy i dojetí.

Chlapec se nesměje. Není vzrušený, zvědavý a už vůbec ne šťastný. Z kanálů vyskakují žáby a malý Quico by si přál raději prožít sto roků samoty, než aby musel čelit dalšímu strachem prodchnutému odpoledni ve slumu. Papo & Yo není rozvernou válkou o zadnici, není marquezovskou kronikou, ani bolaňovskou literárně-vědnou exhibicí. Tahle na první pohled hravá a roztomilá nezávislá plošinovka je symbolickým vyprávěním skutečného životního osudu.

Nosorožec žáboholik

Vander Caballero, hlavní designer Papo & Yo, vypráví na prostoru tří až čtyř hodin naléhavou zápletku z chudinské čtvrti, která mu v mládí byla domovem. Problematické vyrůstání v chudobě a bezútěšnosti nevyplývá jen z nuzných poměrů. Malý Quico, autorovo alter ego, utíká před skutečností do vysněného světa. V něm se otrhaný plyšový medvídek mění v robotického pomocníka a kamaráda Lulu, graffiti na stěnách získává kouzelnou moc přestavovat domy a tvořit i bořit neviditelné mosty. Na nevinné skákání a dětské hry ale není prostor. Ještě tu je totiž Příšera.

Quicův osud je svázán s velkým růžovým nosorožcem. Po většinu času dobrosrdečný obr se pohybuje po úrovních a pátrá po jídle. Když se dobře nadlábne, natáhne se na nejbližším vhodném místě a usne. Quico pak může jeho mohutné panděro využít jako trampolínu. Příšera má ale ještě temnou stránku, kterou je nepřekonatelná závislost na žábách. Jakmile se někde zelený skokan objeví, nechá Příšera všeho, aby si mohla dopřát dávku. A konzumace má bohužel vážnější následky než flatulaci a kropenatá „-ovna“. Příšera zahoří strašlivým plamenem vzteku a v tu chvíli se stává nebezpečnou širokému okolí.

“Dobrosrdečný obr se pohybuje po úrovních a pátrá po jídle. Má ale také temnou stránku, kterou je nepřekonatelná závislost na žábách.“

Nejde o nijak kryptické sdělení. Quico má tu čest s despotickým otcem, násilníkem a alkoholikem. Co zmůže čerstvě náctiletý klučina s nevyzpytatelnou a krutou Příšerou? Naději dává postava mladé dívky ukazující cestu za tajemným Šamanem...

Zážitek na prvním místě

Vander Caballero odvedl špičkovou práci při přeměně klíčových motivů svého příběhu na herní mechanismy. Malý Quico musí procházet úrovněmi a řešit prostorové hádanky. Přitom neustále naráží na omezení daná nejen svými schopnostmi, ale zejména nutností zvládnout Příšeru. Tak jsou hráči přirozeně nuceni navigovat nosorožce po hrací ploše vhodným rozmisťováním potravy, a přebíhat od jednoho přepínače k druhému, otáčet domy, přenášet krabice a vůbec pozvolna měnit prostředí kolem sebe.

Hádanky nejsou zvlášť složité a na každém rohu se ještě navíc nachází krabice s nápovědou. Ke cti autorovi slouží, že alespoň nijak zvlášť nenatahuje hrací dobu a průběžně puzzly variuje. Od výstavby mohutné věže z létajících chaloupek se tak hráč dostane k hetické pasáži s rozzuřenou Příšerou a klapajícími pastmi či vtipné hádance založené na principu tří sklenic s marmeládou.

Jasné každopádně je, že na prvním místě bylo vyprávění samo. Sdělení a síla zážitku je důležitější než hratelnost. Papo & Yo obsahuje některá hodně otravná místa a části, z nichž je patrné, že cílem bylo vzbudit v hráči jistou míru frustrace, vzteku či beznaděje.

V latinském rytmu

Netřeba se ale bát kdovíjak existenciálního a drásavého zážitku. Po pochopení jednodochých pravidel chování Příšery naopak hra přinese i velmi odměňující okamžiky, kdy se třeba povede spícího nosorožce odvézt na obrovské posteli o pět obrazovek dál – a svého druhu odměnou jsou i vtipné grimasy a pohyby monstra, když bezmocně ve svém rozzuřeném stavu chňape po Quicovi, bezpečně odpočívajícímu na vyvýšené plošince.

“Co ztrácí v technické části, Papo & Yo dožene stylizací, architekturou úrovní a zejména nádherným hudebním doprovodem.“

Nižší rozpočet vývoje je trochu znát na technické stránce. PC verze původně exkluzivně playstationového titulu už sice neobsahuje tolik bugů, ale přesto se stává, že se Příšera někde zasekne a nezbývá, než načíst poslední checkpoint. Ovládání na klávesnici a myši zdaleka není tak přirozené jako na gamepadu. A herní prostředí i postavy by určitě snesly více detailů. Na druhou stranu, mnoho Papo & Yo dožene stylizací, architekturou úrovní a zejména nádherným hudebním doprovodem. Do běžné akce hravé latinské melodie nezasahují, ale v klíčových okamžicích se rozezní naplno a velké finále by bez své písně v pozadí bylo poloviční.

Papo & Yo by se dalo vyčítat leccos. Triviální obtížnost, absence rozsáhlejších levelů a hádanek, technické nedostatky i krátká hrací doba. Ale po pravdě – kdo nebude přese všechny kritické připomínky po závěrečných minutách naměkko, musel hru katastrofálním způsobem nepochopit. Papo & Yo je sebevědomá, originální a velmi osobní práce talentovaného herního vývojáře – a ukázka toho, jak by měla fungovat nezávislá scéna.

Papo & Yo
Windows PC
PlayStation PlayStation 3

Verdikt

Silnému příběhu se v Papo & Yo podřizuje vše od nejmenších detailů grafiky a ozvučení, až po samotné jádro herních mechanismů. Výsledek je i přes dílčí nedostatky velmi působivý.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama