Painkiller: Resurrection

Painkiller: Resurrection, hra od rakouských Homegrown Games, na první pohled nabídne všem krvežíznivcům přesně to, co by od nového dílu brutální značky čekali. Nesčetněkrát se dostanete do situací, kdy s roztočeným ostřím vbíháte do třicetičlenné sebranky zaprodanců a jako dobře nabroušený mixér proměňujete nabídnutý materiál ve smrtelnou kaši… Sériové virtuální násilí - to je to nejlepší, co Resurrection akčně laděným hráčům hodlá nabídnout. A dál už nic.

Je nám opravdu líto, ale pokud jste někde četli, že je nový díl jakýmsi znovuzrozením značky, že si s ním užijete ještě více dynamiky, že snad protivníci dostali rozum a že si kromě lepšího příběhu užijete třebas i trochu dobré kooperace, musíme vás zklamat. Resurrection totiž není kvalitní hra. Naopak. Je to příklad toho, jak lze na dobrém podvozku zkonstruovat špatné auto.

Kde už jsme to jenom.. aha!

Resurrection, tedy vkříšení, to je opravdu zvláštní označení pro přístup, s jakým se Homegrown Games na nového Painkillera vrhli. HUD, intreface, loadovací obrazovky a dokonce i celé menu a výtvarný styl - to vše je kompletně (kompletně!) převzato z původního dílu a člověk se při prvním zahrání skoro až lekne, že se spletl a vložil do mechaniky instalační disk s pět let starým předchůdcem. Intenzivní déjà vu pokračuje s tím, jak se poprvé vrhnete na lov: stejné zbraně, stejný vzhled, stejné zvuky, stejný masakr. Přibližně po třiceti minutách s „novým“ Painkillerem se kouknete do stropu a zeptáte se, jestli se tady někdo nezbláznil. Vždyť tohle jsme hráli už v roce 2004! Vlastně ne. Tehdy v tom nebylo tolik chyb a stupidity.

Ale popořádku. Prakticky jedinou novou zkušenost s Resurrection zaznamenáte u šestice singleplayerových map. S jejich designem si bohužel zpětně uvědomíte, jak fantasticky byly navrženy ty původní. Leveldesign totiž v novince trpí nepříjemným designérským syndromem typu „najdi si vstup do nové úrovně sám, hlupáku“. Mapy mají necitlivě navržené přechody mezi jednotlivými sekcemi, a tak budete často pobíhat po již dávno „vymlácené„ oblasti a hledat tu zatracenou škvíru, kudy se dostat dál… V Painkillerovi,který si zákonitě musí zakládat na svižnosti, jsou tyto chyby neodpustitelné.

Hrrr na ně

Engine do herního prostředí přidává naprosto fatální systém skriptů, kvůli kterým může na hráče v jednom levelu s trochou smůly zaútočit v jedné vlně téměř vše, co sem autoři umístili. Souvisí s rozměrem map, které jsou ve srovnání s originálem obrovské a navíc volně přístupné, a jestliže se tedy rozhodnete před nějakou rozjívenou bandou schovat opodál, věřte, že tam si na vás počká druhá. Co počká, prostě se vyspawnuje (nejraději hned za vašimi zády) a to právě kvůli tomu, že jste stoupnuli na nějaký neviditelný checkpoint. Je to ohavný paradox, Painkiller jako frenetická akce původně nutil hráče k chytrému pohybu a dobře dávkovanému ataku, a nyní je podobná taktika trestána. Proběhněte se třeba půlkou bezbariérové mapy a klidně si za zadkem přitáhněte autobus nezvladatelně naštvaných potvor! Kombinace prostoru a relativní volnosti zde dokonale ukazuje, jak to může vypadat, když autoři neprogramují na koridor.

Ale komedie ještě nekončí. Hra totiž dokáže celý problém převrátit úplně naruby, pokud víte, jak systém ošálit. Akční rádius postav je v Resurrection tak hloupě navržen, že vám obrovská sebranka v patách nakonec nemusí dělat vůbec žádné starosti, pokud ji prostě budete na své cestě ignorovat. Sice to tváří v tvář hordám oblud napadne málokoho, ale některé levely lze i v tak brutální akci, jako je nový Painkiller, prosvištět takřka bez výstřelu a místo téměř hodinového martyria absolvovat pouze několikaminutový sprint. Jakmile se totiž nepřátelům příliš vzdálíte, přestanou na vás reagovat a zejména přechody mezi venkem a interiéry jim vystaví definitiví stopku. Stačí tedy jen běžet a běžet a běžet a… neuvěřitelné.

Ještě větší blbec, než jsme doufali

Co se týče umělé inteligence nepřátel, šlo v Painkillerovi vždy především o kvantitu, než boj s chytrými jednotlivci, jenže co předvádí Resurrection, to se současnou konkurencí opět nesnese jakékoliv srovnání. Asi tomu nebudete chtít věřit, ale umělá inteligence je v novince na ještě daleko nižší úrovni než v pět let starém originálu. Protivníci fungují prakticky jen ve dvou krajních módech: zrození a boj. Jsou naprogramováni tak, aby vám při střetnutí nabíhali přímo do rány, což je sice v sérii naprosto normální, ovšem to není omluva pro případy, kdy se bestie na této krátké smrtelné pouti stihnou zaseknout o jakoukoliv překážku. Nedokáží volit alternativní cestu k cíli (jinou než vzdušnou čáru) a zdejší masově provozované sprintování s hlavou zaraženou v sloupech, zdech a zábradlích je dnes něco tak neuvěřitelného, že vás to za monitorem až rozesměje.

Symbolickým odrazem péče Homegrown Games k celé hře je i grafické zpracování. Změny oproti originálu jsou téměř nepostřehnutelné, ale výsledný pocit je horší. V tomto případě sehrává zápornou roli pokles frameratu, přibližně o polovinu oproti originálu. Resurrection na jedné straně vypadá neskutečně zastarale a na straně druhé se ani nedokáže omluvit nenáročností na jakýkoliv současný hardware...

Bez co-opu a bez iluzí

Navzdory slibům nebyl v rané fázi testované hry přítomen multiplayerový kooperativní mód. Pro některé hráče to může být šok, protože se jednalo o vlastnost, kvůli které by si byli ochotni nový díl v sérii koupit. Vývojáři slíbili, že implementaci módu zajistí až s novým patchem. Pohoda, ne?

Asi se ptáte, zda je Resurrection přes všechny své prohřešky alespoň trochu zábavnou hrou. Ano, místy opravdu je. Má totiž základ starého dobrého Painkillera a mizerné hodnocení od nás dostává hlavně kvůli mizerné práci nových autorů. Měli v rukou klenot, který nejenže nepřeleštili, ale nakonec jim spadl do záchodu. Jakkoliv je tvorba herních nadšenců sympatická, nikdy se nesmí spojit s tvrdou komercí. Jako expansion pack zdarma by Resurrection možná stál za hřích, ale v komerční podobě jde o zoufale zmršenou a hlavně zbytečnou hru. A to jsme vám ani nestihli říct, kolikrát nám s ní spadl systém (asi pětadvacetkrát), nad kolika poškozenými savy jsme zlostně bouchli do stolu a z kolika grafických bugů nám přecházel zrak. Ne, vážení, Painkillera nezabil Overdose. Udělal to až Resurrection.