Overwatch Recenze Overwatch

Overwatch

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

30. 5. 2016 13:00 37
Reklama

Představte si, že sbalíte kufry a vyrazíte na dovolenou do pohraniční oblasti, rozprostírající se mezi zeměmi Špičková technologie a Umělecké opojení. Někde tam dlí bájný Overwatch, nová hra od vývojářů z Blizzardu, kteří už řekli dost všem svým známým světům a připravili po sedmnácti letech něco úplně jiného. Na jejich poměry divoká změna žánru, zasazení i stylu, se však rodila pomalu a s tím nejlepším rodičovským přístupem, který můžete na poli FPS najít. Škaredíte se, že obsah plné verze v podstatě odpovídá tomu, co jsme si už mohli zahrát v betaverzi? Tak si všichni honem rychle vzpomeňme na to, k čemu takové betaverze kdysi byly a kdo z nich v poslední době udělal demoverze. Blizzard to není.

JUSTICE RAINS FROM ABOVE

Vydávat hry, až si jsou vývojáři jistí s tím, že všechny jejich aspekty fungují, je příjemná politika a odkaz na betaverzi nebyl v případě Overwatch jen lacinou snahou vlichotit se Blizzardu, potažmo Activisionu. Betu zmiňuji proto, že právě tam leží základní kámen úspěchu, který si tahle týmová záležitost po svém vydání zcela zaslouženě užívá. Není totiž samo sebou, zkombinovat do sebe 21 hrdinů, z nichž někteří ani nenosí zbraň a pustit je na společné bojiště. Měsíce ladění a testování se ovšem vyplatily a zážitek z hraní Overwatch dalece přesahuje drtivou většinu moderní tvorby. Jinými slovy – na třídy spoléhající střílečky jsou jako přes kopírák a i když nechci tvrdit, že by vymíraly, čerstvý vítr z nich zrovna nevane.

Týmové hraní je nejsilnější i nejzrádnější částí hry.

Namísto tříd tak v Overwatch vystupují jednotliví hrdinové, kteří jsou sice pro pořádek do těchto čtyř tříd rozdělení, ale ani v rámci jedné nepřichází s úplně stejnými technikami pro boj. Vlastně, přichází s naprosto odlišnými technikami pro boj, což je spolu s velkým příklonem k týmovému hraní tou nejsilnější zbraní celé hry. Nejsilnější, ale zároveň i nejzrádnější, protože pokud se v šestičlenném týmu vyskytují byť jen dva rebelové, kteří si mezi pestrobarevnými kulisami začnou hrát na Ramba, prohrajete, i kdybyste měli nejvíc fragů a byli jste v highlightu kola. No, možná trochu přeháním, ale chápete, kam tím mířím…

WICKED!

Abych byl ke hře férový, po většinu času budete v náhodných zápasech narážet na lidi, kteří si alespoň částečně uvědomují, že sami toho příliš nezmůžou. Hra navíc nevtíravě před začátkem kola upozorňuje, jaký typ hrdiny vám v týmu chybí, takže je vždycky možnost rychle změnit setup a třeba obvykle absentující podpůrnou jednotku zahrát sám. Nebude-li se vám z jakéhokoliv důvodu dařit, po každé smrti můžete hrdinu změnit, a jak padlo výše, čeká vás jich v Overwatch jednadvacet. Hra vás ve výběru nijak nelimitujete, takže pokud chcete nastoupit se šesti Bastiony, klidně si s těmihle mobilními kulometnými věžemi do boje vyrazte. Očekávejte ale, že během chvíle se nepřátelský tým přizpůsobí a začne na vás uplatňovat některou z proti-taktik, které hra nabízí pro každou postavu. Jmenovitě Bastion, který se ze začátku jeví jako nejsilnější jednotka ve hře, má mnoho slabin a stačí vzít například brokovnicemi vybaveného Reapera, teleportovat se nepříteli do zad a rozšmelcovat ho dřív, než si uvědomí, z jaké strany to lítá.

Podobných postupů je samozřejmě mnoho a kouzlem hry je, naučit se alespoň částečně předvídat a uvědomovat si, co na kterou z postav platí. Postupně se díky tomu začnete zlepšovat a rozhodně se nemusíte cítit špatně, když svou taktiku během bitvy dvakrát, třikrát upravíte. Jednou je potřeba vzít Reinhardta a s pomocí jeho štítu protlačit celý tým skrz úzké místo na mapě, jindy s Widowmaker a její sniperkou odstřelit nepříjemně postavenou věž a nakonec se všem vysmát do obličeje s Tracer, která se může velice rychle teleportovat, případně napravovat své zaváhání a vracet čas. Jak vidíte, ani jedna postava není stejná, přeci jen ale mají jeden společný jmenovatel, díky kterému budete Overwatch milovat. Všichni tomu říkají „útéčka“ a jde o ultimativní skilly, nabíjející se v průběhu zápasu. Ať už to jsou asijští draci, kteří před sebou smetou vše, co jim stojí v cestě, nebo sebedestrukce růžového mecha korejky D.vy, s dobrým načasováním vyvolá hra tak obrovský pocit zadostiučinění, že u ní budete sedět dlouhé hodiny a nebudete chtít odejít.

DIE, DIE, DIE

JAKOU KOUPIT EDICI?

Pokud si plánujete hru pořídit, možná vás zmate, že v krabičce (pro konzole i digitálně) pořídíte pro všechny tři platformy pouze Origins edici za cenu kolem 1500 Kč. Obsahem navíc je několik skinů, postava Tracer do HotS, malý Winston coby pet do WoW, andělská křídla Mercy do Diabla III, balíček karet do Hearthstonu a nakonec i portréty do StarCraftu II. Chcete-li trochu ušetřit, můžete si koupit standardní PC verzi digitálně na Battle.netu, která vás bude stát 39 eur.

Pokud si pustíte video z hraní, anebo budete někoho sledovat, pravděpodobně vám bude Overwatch připadat nepřehledný a v podstatě nehratelný. U téhle hry ale mnohem více než u jiných platí, že vlastnímu hraní se nic nevyrovná a můžu vám zcela sebevědomě říct, že po chvilce cviku nebudete mít s orientací žádný problém. Recenzování jsem si užil ve větší míře na PS4 a i tam – kde sebe nepovažuji za bůhvíjak dobrého hráče FPS – jsem neměl s mírným zásahem do nastavení citlivosti analogů zásadní problém. Hra se dobře ovládá, pro každého hrdinu si můžete velice snadno vyvolat krátký popis toho, co umí jeho skilly (během hry, bez přerušení) a celkově tak spoléhat pouze na to, co se hru od hry naučíte. Jediné, co mi osobně trochu překáží, je absence sprintu, která padla za oběť vybalancování schopností (klasický sprint ovládá jen Soldier: 76, pozn. ed.). Některé z postav mají však skill s několikavteřinovým cooldownem, který zrychlení umožní. I tak se bez portálů vracíte po respawnu na bojiště docela dlouho, což ale na druhou stranu funguje i po taktické stránce a v tomhle ohledu Overwatch hodně připomíná MOBA hry. I v nich se s časem na respawn počítá a při troše štěstí a opět – dobrém načasování – lze i v posledních vteřinách zvrátit průběh boje.

Co se týče herních módů, Overwatch jich v tuto chvíli nenabízí hodně a částečně se ke kritice přidávám. Vše je totiž variací na kontrolování bodů na mapě s patřičně frenetickou bitvou přímo na nich, nebo jen kousek vedle. Jediným zpestřením je pohybující se náklad, který se sune kupředu v momentě, je-li kolem něj alespoň jeden, lépe však tři až čtyři hráči. Nejen, že se tak neustále mění vaše pozice a otevírají se nová místa pro flanky, respektive lepší pozice pro krytí, ale narůstá tím i adrenalin a s blížícím se koncem kola, kdy chybí už jen třeba půl metru, časomíra už dávno doběhla a je prodloužení, přicházejí ke slovu hrdinské činy jednotlivých postav. Jestli bych měl tedy zmínit tu nejzásadnější věc, která činí Overwatch tak přitažlivou hrou, je to právě možnost nečekaných pohybů a rozhodnutí, která mnohdy překvapí i vás, a přesto vám mohou v boji pomoci. Sledovat sestřihy vašich výkonů a dostávat individuální ohodnocení na konci kola, odrážející se v přísunu zkušeností, je prostě radost.

IT’S A PERFECT DAY FOR SOME MAYHEM

Pokud se ptáte, na kolika mapách se momentálně hraje, číslo 12 řadím ke standardu. Někomu se to může zdát málo, ale faktem je, že mapy jsou dostatečně pestré a na většině z nich uplatníte i vertikální postup. Skrytá místa pro snipery, zkratky, nebo naopak koridory, pomocí kterých padnete nepřátelům do zad, jsou vítanými součástmi designérsky skvěle odvedené práce, takže ani na tomto poli si nemůžu na nic stěžovat. Ano, některé mapy protežují bránící stranu, na jiných si zase na své přijdou útočníci, vše je ale ve výsledku pouze na schopnostech hráčů domluvit se a dělat to, co by v danou chvíli dělat mohli. Jinými slovy, i na těsný průchod vraty do Anubisova paláce existuje protihra, jen je potřeba vhodně kombinovat postavy a mít trochu štěstí.

Zrovna nedávno jsem sledoval profi zápas a hráči, jak vidno, byli v krásných kulisách hry jako doma.

Vývojáři navíc slibují, že průběžně budou do hry přidávat nový obsah, ať už se to týká probíraných map, ale i hrdinů nebo herních módů. To, co momentálně chybí, je systém kompetitivních zápasů, které by však měly do hry přibýt v průběhu června. Do té doby je tedy dostatek času na to, abychom se mohli se hrou sžít a čekat na to, zda vývojáři dostojí svým slibům. Zatím to ale vypadá, že má Overwatch našlápnuto k tomu stát se další stálicí na poli nejoblíbenějších FPS a užuž koketuje také s esportem. Zrovna nedávno jsem sledoval profi zápas a hráči, jak vidno, byli v krásných kulisách hry jako doma. A krásných už neříkám jen tak – i když je vizuální zpracování vždy otázkou individuálního vkusu, technicky je na tom hra perfektně a udrží 60 FPS v 99 procentech hry. Snad jen jednou se mi stalo, že framerate spadnul trochu níž, ale i díky dynamické změně rozlišení běží hra na PS4 velice solidně. Pokud vám ani grafika nestačí, snad vás naláká doprovodná možnost otevírat bedničky s dobrotami, jako jsou nové skiny, hlášky, či vítězné pózy, případně možnost detailně si projíždět vlastní statistiky a sledovat to, co se vám během hraní povedlo.

Overwatch
i Zdroj: Hrej.cz

IT’S HIGH NOON

Hlášky jednotlivých hrdinů nás dovedly až na konec, který je ale nutno v případě Overwatch chápat spíš jako začátek. Pojmout kvality hry, která se vyvíjí a bude i nadále, není vůbec snadné, proto berte recenzi jako hodnocení dosavadního stavu, který se může měnit k horšímu i k lepšímu. Za nás ale máte jednoznačně zelenou, už jen díky tomu, že hraní na pohled tak složité hry není ve skutečnosti nikdy složité a vždy maximálně zábavné. Pokud máte dostatek přátel na stejné platformě, na kterou si Overwatch pořídíte, pak bude hraní ještě o stupeň lepší a rozhodně se nebojte toho, že se vývojáři rozhodli vykašlat na free-to-play model. Ano, mikrotransakce ve hře jsou, vlastní hratelnost ale žádným způsobem neovlivňují. A v případě digitální PC verze dostanete za necelou tisícovku standardní porci obsahu, ovšem s nevídaným potenciálem bavit stovky hodin.

Overwatch
Xbox Xbox One
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Pokud byste si měli koupit jedinou online střílečku v tomto roce, měl by to být právě Overwatch. Nesnesitelná lehkost hraní zdobí celkový zážitek, a přitom před hráče každou vteřinu staví dostatečně velkou výzvu. Týmové hraní je ovšem základ, tak pozor na parťáky!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama