Operation Flashpoint: Red River Recenze Operation Flashpoint: Red River

Operation Flashpoint: Red River

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

20. 4. 2011 22:32 6
Reklama

Když jsme se letos v únoru setkali s lidmi z firmy Codemasters v rámci prezentace chystaných hitů, mezi nimiž byl i nový Flashpoint, přišla řeč i na jeho předchůdce. První ryze britský počin v sérii, kterou přivedli v život bratři Španělové, od nás sice dostal lichotivých devět bodů, ale ve světě už to tak růžové nebylo. I sami vývojáři si navíc posteskli, že s takovým podivným slepencem (jejich vlastní slova!) už nechtějí mít nikdy nic společného. Při vývoji „druhého“ dílu se tedy rozhodli hru od začátku kompletně přepracovat. Nevytvořili z ní sice závodní simulátor, či budovatelskou strategii, ale něco mnohem lepšího – dobrou hru.

Ve čtyřech se to lépe táhne

Recenzi nicméně nelze nezačít tím, co je zmiňováno snad ve všech reklamách, průvodních materiálech a pochopitelně také v základním menu. Kooperace – to je to, oč tu běží. Základní kampaň, která vám vydrží na zhruba deset hodin (misí je sice málo, ale s nejednou se budete pachtit i více než hodinu), totiž lze kompletně odehrát spolu s dalšími až třemi kamarády, kteří se podělí o jednotlivé funkce v týmu. Nejen kvůli pocitu autentičnosti a pravidlu, že jeden dobře mířený náboj z Kalašnikova znamená konečnou, je pochopitelně lepší, aby jeden fungoval jako velitel, který ostatním říká alespoň rámcově, co mají dělat. Design úrovní je nicméně přizpůsoben jak čtyřčlenné kooperaci, tak procházení čistě s pomocí umělé inteligence. Mít při sobě živého parťáka je každopádně výhoda. Nejen, že na sebe můžete skrze voice chat (či v rámci jedné místnosti) křičet povely a nadávky, ale hlavně si ušetříte starosti s manévrováním počítačem řízených střelců. Povely jsou zadávány skrze navrátivší se kontextové kolečko, a ačkoliv je nyní orientace v nich daleko jednodušší, ne vždy se dočkáte kýženého výsledku.

Modelová situace – konvoj byl napaden nepřáteli a váš tým má zajistit alespoň relativní bezpečí pro mediky, aby mohli ošetřit raněné. Jako na zavolanou se nacházíte poblíž rozbitého domu, z jehož prvního patra je skvělý výhled do všech čtyř světových stran. Zavelíte tedy příkaz „Move“ na střechu domu a ještě ho podpoříte s „Fire at Will“. Co myslíte, že vaše úderné komando udělá? Pokud tipujete, že jeden vyleze na střechu a dívá se do zdi a druhý s třetím si dávají přednost na schodech, pak vám gratulujeme ke skvělému odhadu. K dobru jim lze sice připočíst takřka strojově přesnou střelbu, nicméně reakce mají někde na úrovní chcíplé želvy, a pokud jim vysloveně neřeknete „běž sem a furt to krop“, tak jenom nečinně postávají, většinou zády k nepříteli, s tázavým výrazem v obličeji. Sice jim byla do vínku dána jména, takže už nebojujete po boku s Voják 3, ale s desátníky Satem a Balletem a svobodníkem Taylorem (plus vy jako seržant Kirby). Působí to ale spíše komicky, neboť i když při boji jeden (všichni) zemře, na dalším checkpointu je opět bez jakéhokoliv vysvětlování oživen a vesele pokračuje dál. Samozřejmě je nám jasné, že tato na první pohled chyba má původ právě v kooperativním multiplayeru. Lze si totiž jen těžko představit, že pokud by ze čtyř lidí tři umřeli během prvních deseti sekund, tak by měl ten poslední dokončit úroveň na vlastní pěst. Zrovna toto ale není chyba, která by si žádala nějaké výrazné zásahy do hry jako takové. Co třeba nápis „Mission failed“ ve chvíli, kdy kdokoliv umře? Checkpointů je tu přece dost…

Navždy spolu

Kooperace se promítla i do výběru multiplayerových režimů. Zcela chybí klasiky typu deathmatch, capture the flag a další, na které jsou hráči zvyklí. Místo nich nám je prezentována čtveřice módů, v nichž je třeba spolupracovat k dosažení nějakého cíle. V Rolling Thunder musíte ochránit konvoj, který projíždí skrze nepřátelské území. Body získáváte pochopitelně za co nejrychlejší čas a za každého zabitého nepřítele. Je ovšem důležité říci, že devadesát devět procent bojů, a platí to i pro kampaň, je vedeno z pozice obyčejného pěšáka. Na tankové bitvy, či souboje na pancíř obrněných transportérů můžete rovnou zapomenout. Druhým MP režimem je Combat Sweep, v němž máte vždy jeden hlavní a jeden nepovinný úkol, související s vyčištěním určité lokace od nepřátel. Třetím do party je CSAR, v němž po vzoru filmu Černý jestřáb sestřelen musíte eskortovat do bezpečí dva sestřelené piloty, kvůli nimž v oblasti operuje elitní nepřátelské komando. A posledním módem je asi nejzábavnější Last Stand, kdy musíte ve čtyřech na nějakém rádoby opevněném místě čelit stále silnějším nepřátelským vlnám. Inovativním prvkem posledního MP režimu je to, že ho lze v jakékoliv chvíli ukončit. Stačí totiž doběhnout na planinu, označit místo světlicí a následně se vyhýbat střelám do té chvíle, než pro vás přiletí vrtulník.

Multiplayer nového Flashpointu jsme testovali ve třech lidech, přičemž všichni jsme byli v jedné místnosti. Z naší zkušenosti šly odpozorovat tři zásadní věci. Za prvé – je to větší zábava, než kdybychom stříleli proti sobě. Za druhé – pokud nejste ochotni se domlouvat a pouze hrát na vlastní pěst, tak na existenci této hry rovnou zapomeňte. A za třetí – levelování je příjemná činnost. Za jakoukoliv činnost v kterémkoliv módu totiž získáváte zkušenostní body, s jejichž pomocí si odemykáte další vybavení. Pro kulometčíka je to třeba větší zásobník, odstřelovač zase ocení optiku na pušce. Naštěstí zde ale nefunguje to, že celou dobu hrajete dejme tomu za vojáka s M16, nasyslíte si miliony zkušeností a za ně si následně odemknete odstřelovačku. Zkrátka a dobře, s kým hrajete, toho si i vylepšujete. Přispívá to jednak k větší specializaci, a také k chuti hru spouštět opakovaně. Nebojte se, že byste si navzájem nepřátele ve snaze levelovat co nejrychleji. Těch je všude dost a jeden člověk je rozhodně nemá šanci postřílet všechny.

Chudák Kozlowski

Na závěr recenze se nelze nezmínit i o audiovizuální stránce. Ta je totiž velmi nevyrovnaná a dovede vás jak šíleně naštvat, že za něco takového jste vyhodili peníze, tak příjemně překvapit. Hned v první misi, kde podstupujete velmi (veeeelmi) zjednodušený trénink na střelnici se Codies zřejmě snažili o efekt poletujícího prachu, neboť všude kolem vás přistávají helikoptéry. Výsledný efekt je ale pěkně hnusný. Skoro si až říkáte, zda se vám nepokazil monitor/televize, protože obzor je plný jakýchsi ošklivých pixelů, které nemají s prachem vůbec nic společného. Stejně tak stíny vypadají mnohdy hodně zoufale, neboť asi nikdy neslyšely o vyhlazování hran. Markantní je to u briefingů před další částí mise, kdy se většinou staticky vezete na korbě džípu, a do ucha vám huláká věčně ukecaný velitel. V té chvíli totiž můžete pouze kroutit hlavou ze strany na stranu a obdivovat buď romantické tádžikistánské červánky, nebo se zaměřit na černá ozubená kola, v nichž po chvilce zkoumání identifikujete stíny hlav vašich kolegu. Na druhou stranu se ale časem posunete až do oblasti, kdy budete dobývat a posléze bránit velmi zprofanovanou přehradu na Červené řece. Okolní prostředí je v té chvíli zpracováno velmi líbivě, a ačkoliv ho nemůžete prozkoumávat tak, jako třeba v úplně prvním Flashpointu, jeho limity jsou na světelné roky vzdálené tunelům z Call of Duty. Rozporuplné jsou i zvuky. Například namluvení tádžikistánských vojáků je vyloženě odbyté několika neustále se opakujícími hláškami. Ale pokud máte za úkol bránit například severní stranu vesnice a jenom ležíte v trávě a sledujete horizont, tak si díky ambientním zvukům budete připadat doslova jako byste na té trávě leželi vy.

Celkový dojem, který v nás hra zanechala, je ale pozitivní. Simulace ozbrojeného konfliktu, kdy si musíte dávat pozor na každý vystřelený náboj v okolí dvou kilometrů, sice ani náhodou nemá ducha českého Flashpointu, ale zároveň se bude líbit daleko širšímu spektru lidí než anglická jednička. Nedá se předpokládat, že by se za ní do krve bili fanoušci v diskusích, ale jako taková přístupnější varianta druhého dílu ArmA poslouží velmi dobře. Nesmíte však čekat zázraky.

Operation Flashpoint: Red River
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Dvakrát člověk skutečně do téže řeky nevstoupí. Codemasters částečně vyzmizíkovali předloňské chyby, nasekali úplně nové, ale ve výsledku se jedná o hru, která je daleko více otevřená širokému publiku. Dejme jim ještě pár let a třeba se z obrozeného Flashpointu vyklube opravdová pecka.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama