Onrush Recenze Onrush

Onrush

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

8. 6. 2018 12:40 8
Reklama

To je tak, dámy a pánové, když mají lidé šílené nápady. Bylo jednou jedno studio, nazvěme ho třeba Evolution Studios, vyvíjející divoké závodní hry. V roce 2014 se mu povede technologický majstrštyk, který dodnes jen obtížně hledá konkurenci, vzápětí mu ale nadřízená společnost nadobro zavře krám. Naštěstí se party talentovaných tvůrců ujme jiné, velké jméno s touhou vydobýt si ztracenou slávu, nazvěme ho třeba Codemasters. Úkol je jasný, těžit z nové akvizice. A tehdy vstupuje do příběhu někdo, nazvěme ho třeba Elfias. Elfias se účastnil jednoho z četných brainstormingů a pravil: “Umíme dělat závodní hry, ale v dnešní době letí online arénovky. Uděláme MOBA na kolech!” Lehce zvrácený nápad zřejmě studio dlouho obracelo v myslích, i přesto ale nenašlo pádný důvod k nesouhlasu. A tak nové posily Codies zavelely: “Budiž Onrush!”

V PAKLU

Onrush vlastně nelze jednoznačně nazvat závodní hrou. Ano, se závodními hrami jej pojí ten fakt, že sto procent herního času trávíte za volantem nebo řídítky ukrutně rychlého stroje, většinu ostatních mechanik a zákonitostí závodních her ale tahle šílená novinka staví na hlavu. V prvé řadě vůbec nezáleží na pořadí. Je obvyklé, že, vyloučíme li arénová destrukční derby ve FlatOut, alfou a omegou závodění je být první, mít nejlepší čas nebo nejvíce bodů. V případě Onrush ale na první dvě kritéria zapomeňte, tady se na kolech válčí o každý (centi)metr místa na trati, o každou zbývající sekundu odpočtu, doslova o život. Tradiční závodní režimy střídají buďto variace na pro žánr nepříliš typické, nebo úplně originální. A pokud se přeci jen rozhodnete celému balíku spolujezdců a protivníků ujet, hra vás lískne přes prsty a tvrdě vás vrátí zpět do epicentra chaosu.

V momentě kdy do sebe všechny součástky zapadnou ale zjistíte, že je celý systém tuze jednoduchý

Na hlavu je postavený i vozový park. Celý systém asi nejvíce připomíná tradiční povolání ze současných FPS, svým komornějším formátem zase evokuje Team Fortress. Jednodušše řečeno má každý hráč na výběr celkem osm tříd vozidel, mezi kterými může v rámci respawnu libovolně přepínat. Logicky má každé z nich své speciální schopnosti, lehce odlišné vlastnosti, stejně tak i odlišné požadavky na styl jízdy a využití. Zmíněných osm tříd  lze ještě dělit na čtyři příbuzné páry, na výběr jsou dvě agilnější motorky, dvě akčnější podpůrná vozítka, dva mohutnější závodní speciály a dva těžké kolosy. Samozřejmě chvíli trvá, než pochopíte co ten či onen stroj dokáže a jaké má na závodní dráze využití, v momentě kdy do sebe všechny součástky zapadnou ale zjistíte, že je celý systém tuze jednoduchý.

ŘÍTÍ SE JAK LAVINA

Samotná jízda je pak skutečně frenetickým zážitkem. Jízdní model je poměrně tuhý, auta drží i pod plným plynem v bahnitých zatáčkách jako přibitá a překvapivě chybí tradiční prvek zvýhodnění driftu. Tady vám jízdu dveřmi napřed nikdo nedoporučí. Středobodem všeho je boost, čili to co jiní nazývají nitrem, burnem a podobně. Obvykle se jedná spíše o podpůrné vylepšení, které v závodech využíváte takticky, Onrush je ale boostem naprosto přesycený a spíše platí, že kdo neboostuje, nejede. Získat ho není žádný problém, zásobník se vesele plní s každým agresivním manévrem a každým zdevastovaným “minionem”, kterých se kolem vás za jízdy motá desítky. Především ale jeho využíváním nabíjíte ukazatel RUSH, a když RUSH konečně nabijete a spustíte, okusíte peklo.

I když, peklo okusíte tak jako tak. Většinu závodu se v kompaktní skupině 12 závodníků valíte rozsáhlou krajinou, usilovně šrotujete soupeře a naopak se vyhýbáte jejich útokům, okolí je permanentně plné trosek, kusů vozidel a okolního prostředí, do toho sledujete všemožné číselné údaje a snažíte se dotlačit svůj tým k vítězství. Je bezpodmínečně nutné mít dobrý přehled o okolním dění a bleskurychle reagovat. Na jednotlivce se tady nehraje a na čistou jízdu už vůbec ne. Bohužel, umělá inteligence je až podivně pasivní, opravdového masakru a týmových libůstek se dočkáte až v multiplayeru. Lze ale předpokládat, že Onrush sami hrát nebudete. Představte si, že byste hráli pořád dokola proti botům multiplayer Battlefieldu nebo League of Legends. Byla by to zábava? Nebyla.

MÁLO MUZIKY ZA…?

Problém je v tom, že nezajímavá hra pro jednoho hráče představuje poměrně velkou část aktuálního obsahu titulu. Již od pohledu je jasné, že Onrush nebyl primárně vyvíjen jako bůhvíjak obří titul, vyjma kampaně ale zatím nabízí pouze strohou možnost rychlého závodu. Samozřejmě v menu čeká uzamčená možnost kompetetivního závodění, úplně bych ale nesázel na to, že bude nějak působivě robustní. Kromě nekonečných potyček s reálnými hráči tak ambicióznějším hráčům nezbývá, než válčit s notně tupou umělou inteligencí. Singleplayer je tvořen sérií závodních balíčků, vyprávějících jakýsi rádobypříběh o zvrácené závodní komunitě, který vás ani zbla zajímat nebude.

Díky poměrně benevolentní ekonomice hry rychle získáte všechny úpravy a kosmetické prvky po kterých toužíte

Zhruba stejně nudným se ale po pár zahřívacích závodech stane i samotné hraní. Přehnaný “cool” efekt, nové tratě, herní režimy, odemykající se karoserie aut či rozmanité oblečky a tanečky jejich řidičů vás chvíli zajímat budou. Bohužel, díky poměrně benevolentní ekonomice hry rychle získáte všechny úpravy a kosmetické prvky po kterých toužíte, a tak naprosto ztratíte motivaci. Další, a jen mírně variované závody už si odemykat nechcete, nové estetické blbůstky nepotřebujete a zůstane vám jen nekonečné zvyšování levelu. A to prostě nestačí.

NA EFEKT

Je to škoda, protože po technické stránce lze Onrush vytknout máloco. Graficky vypadá přinejmenším obstojně, především všudypřítomné světelné efekty opravdu dělají parádu, všechna vozítka jsou čistě a detailně zpracovaná, širokým tratím nechybí detaily a originalita, efekty počasí jsou patřičně tísnivé a mokré. Nehledě na obrovskou zápavu částic a efektů se to celé navíc solidně hýbe i na nejslabší (původní) řadě konzolí. V případě Xbox One X nebo PS4 Pro je pak možnost 4K opravdu sexy a po úspěchu Driveclubu pohrobci Evolution Studios stále ukazují, že pro tento aspekt cit mají.

Zvuk už na tom tak skvěle není, samotné ozvučení závodů je spíše nezajímavé a neustále otravující hlasatelé svým notně přehnaným přednesem rychle začnou lézt na nervy. Naopak soundtrack je více než solidní a patřičně energický. Vedle hip scény nabízí i profláklé interprety, jmenovitě The Heavy, Odesza, The Qemists nebo Young Fathers. Jen je škoda, že hudba v rámci hry funguje velice podivně. Oficiální soundtrack sice obsahuje několik desítek skladeb, při samotném hraní se ale opakují stále dokola ty samé.

CHYBĚLY METRY

Náš příběh končí tak trochu smutně. Bývalí Evolution, kolem pasu záchranný kruh Codies, taktovku třímal v ruce zkušený Paul Rutchynsky a výsledkem je šílený koktejl, který připomíná tu Motorstorm, tu trochu BLUR, trochu ale třeba i Overwatch nebo DOTA. Obstojná hratelnost se mísí s povedenou technologií a špetkou ryzí originality v nesmírně bohatou palivovou směs. Ta bouchá poctivě, stejně poctivě rychle ale i mizí, a na volnoběh už se stroj nikam nehne. Onrush je solidní základ, který by potřeboval pořádnou dávku nového obsahu a stabilní nosný pilíř v podobě pestrého multiplayeru. Singl vem čert, tohle peklo bude plát modrým ohněm jen po síti.

Onrush
Xbox Xbox One
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Onrush je originální závodní arkádou živenou spoustou dobrých nápadů. Nadějný celek bohužel táhne ke dnu žalostný nedostatek obsahu a z toho pramenící nesmírně krátká trvanlivost.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama