NiGHTS: Journey of Dreams

V roce 1996 se konzole Sega Saturn nadechla ke svému poslednímu pokusu o uzmutí alespoň kousku vlády nad videoherním trhem, který pomalu ale jistě začala okupovat první Playstation. Původní Nights into Dreams by určitě zaznamenaly mnohem větší úspěch, kdyby nevyšly na pomalu umírajícím kusu hardwaru. Koncept revoluční létací plošinovky bez plošinek učinil z Nights nejprodávanější hru na Saturn vůbec. Proto bylo podivné, že se nenašel nikdo, kdo by chtěl buď vytvořit pokračování, nebo alespoň remake (který právě v těchto dnech vyšel na Playstation 2 v Japonsku). Naštěstí si po takřka deseti letech na svět, zrozený v hlavách snících dětí vzpomněli vývojáři ze Sonic Teamu a připravili duchovní pokračování pro konzoli Wii. Musím se přiznat, že jsem právě tuto hru vyhlížel s opravdu velkým očekáváním. Jakožto pamětník původních Nights mi bylo jasné, že s jednoduchým předěláním původního titulu by si dnes ani náhodou nevystačili.

Navíc díky náplni hry (prolétávání 3D prostředí po předpočítané trase) a nepotřebnosti klasického joypadu na Wii to vypadalo, že bychom mohli před obrazovkou dělat opravdu psí kusy jen proto, abychom našeho Nightse udrželi ve vzduchu. Realitou sice je, že máchat můžete do aleluja, ale přesto se vám nikdy nepovede se svou postavou udržet kýžený směr, takže vám nezbude nic jiného, než potupně kvedlat páčkou na Nunchuku. Na druhou stranu, pokud máte dostatek trpělivosti a volného času, můžete se naučit ovládat hru za pomoci Wiimotu, ale to si bude žádat alespoň týdenní dovolenou. Sice se to může zdát zpočátku jako nedostatek, jenže po několika odehraných hodinách pochopíte, že tahle hra (respektive její náplň) ani jiným způsobem vyřešit nešla.

Příběh se točí kolem dvou dětí – Williama a Helen - které se dostanou do snového světa Nightopie, ve kterém se nachází kromě upovídané sovy (která vám pomáhá se v Nightopii rozkoukávat) také bytost, zvaná Nights. Nesmí samozřejmě chybět hlavní záporák, kterého tu zastupuje Wizeman the Wicked (a jeho pravá ruka Reala), snažící se pohltit svět Nightopie svým univerzem Nightmarie. Vše je vám vysvětleno v opravdu pohádkově vypadajících (a působících) videosekvencích, které by se rozhodně neztratily v jakémkoliv animovaném filmu. Je jen na vás, zda je vám bližší mladík Will, nebo dívčina Helen. Vězte však, že pro každého jsou tu připraveny samostatné úrovně, takže se nemusíte bát, že když dokončíte hru za jednu postavu, tak na druhou hodíte bobek. Úrovně jsou rozděleny do několika světů, které procházíte buď tak, že s Nightsem prolétáváte po předem dané dráze, snažíte se strefovat do zlatých spirál, které vám přidají rychlost, díky níž dostihnete unikající nepřátele, kteří svírají klíč od klecí, v kterých jsou zavření obyvatelé Nightopie. Na konci každé série tří „létacích“ úrovní se nachází finální boss, kterého samozřejmě musíte dostat na lopatky, abyste mohli postoupit dál. Třetím druhem úrovní je klasická 3D plošinovka, kdy ovládáte jedno z dětí a snažíte se osvobodit Nightse, kterého zajali Nightmariané.

Abyste měli proti svým protivníkům vůbec nějakou šanci, můžete na Nightsův obličej navléci celkem tři masky. Díky nim se může změnit v delfína (abyste mohli pod vodu), raketu (abyste mohli letět s větrem o závod víc než obvykle), nebo se s maskou Draka stát imunním vůči větrným poryvům. S pomocí masek se dostanete na místa, kam jste dříve nemohli a kde se nachází spousta užitečných věcí, které můžete importovat do svého snu. Hra totiž, stejně jako kdysi původní into Dreams nabízí kromě příběhové linky také možnost spravovat si svůj vlastní sen, jakési virtuální pískoviště, do kterého můžete nahnat Nightopiany, disponující svou vlastní inteligencí, a nechat je „u vás“ zabydlet. Díky spolupráci s kanálem Wii Weather bude ve vašem snu stejné počasí jako v místě, které udáte jako svou polohu. A koho by omrzel jak příběh, tak jeho sen, může se pustit do prozkoumávání celkem tří multiplayerových módů, dva online přes internet a jeden offline ve dvou na jedné konzoli (každý musí mít samozřejmě svůj vlastní ovladač).

i Zdroj: Hrej.cz

Grafické zpracování doplácí na to, že je srovnáváno se Super Mario Galaxy, žánrově i zaměřením dost podobnou hru. Bohužel z tohoto souboje Nights: Journey of Dreams nevychází moc dobře. Sem tam si všimnete kostrbatého detailu, který se autoři snažili zahladit velkou rychlostí, v níž se pohybujete, některá místa vypadají, jako by byla šita horkou jehlou a na hlavních postavičkách se tvůrci také moc nevyřádili, o hlavních bossech ani nemluvě. Přesto je celkový dojem více než dobrý. Na obrazovce se pořád něco děje, některé nápady jsou dostatečně šílené na to, abyste se u nich pobavili a podivili zároveň. Grafika by se mohla zejména dětem díky své barevnosti velmi líbit. Co by se jim ale líbit nemuselo vůbec, je nemožnost přeskakování děsivě dlouhých dialogů. Nejhorší na tom je ale to, že pokud se vám nepovede porazit finálního bosse v daném světě, budete muset opakovat nejen ony předlouhé dialogy, ale také všechny předchozí úrovně v tom kterém světě, což je prvek, za nějž jsem autory nenáviděl hned při prvním nenávistném mačkání všech možných čudlíků ve snaze přeskočit dobře míněné rady chytré sovy.

Naopak velkou pochvalu si zaslouží hudební doprovod. Ten by mohl z fleku podbarvovat třeba Polární Expres, nebo jakoukoliv jinou vánoční animovanou pohádku a i když vám po několikerém opakování začne trošku lézt na nervy, nedá se mu vytknout zhola nic. Nezaškodilo by však více animovaných sekvencí, kterých se dočkáte prakticky pouze na začátku, veprostřed a na konci. Díky jejich kvalitě by to mohlo být opravdu příjemné pokoukáníčko. Zamrzí také herní doba, která je uměle natahována obtížností a možností nalezení všech šedesáti „dreamdrops,“ které vám odemknou možnost zahrát si za dvě děti z původních Nights (Claris a Elliota). Nights: Journey of Dreams na nabitém povánočním trhu doplácejí na to, že vyšly ve stínu Super Mario Galaxy. Možná i díky kníratému instalatérovi si budeme muset počkat na další díl ještě déle, než dvanáct let, které od sebe dělí jedničku a dvojku. O to větší by byla škoda, kdybyste Nights nechali ležet ladem. Jedná se totiž o velmi dobrou hru, vhodnou jak pro nejmenší hráče, tak pro odrostlejší harcovníky.