Night Sky

Pozorování pozdně večerní či časně noční oblohy představuje pro mnohé velmi oblíbenou relaxační činnost, jež dokáže navodit nádherné myšlenky a oprostit jedince od stereotypů všedních dní. I já se mnohdy přistihnu, že bezmyšlenkovitě pozoruji barvy, které matička příroda vykouzlila nad západním obzorem ve chvíli, kdy slunce už je dávno zašlé a na trůn přichází temná královna noci. Jaký to skvělý nápad zasadit do tohoto času nezávislou hru, dalo by se říct. A ve chvíli, kdy víte, že za ní bude stát studio Nicalis, jehož zakladatel Nifflas má na svém kontě takové freeware pecky jako Knytt či Knytt Stories, proběhne vám hlavou, že to snad nemůže dopadnout jinak než skvěle. Nebo ne?

V hlavní roli: kulička

Hned první okamžiky v Night Sky jasně říkají, kdo že za tímto projektem stojí. Kdo kdy hrál Knytta, zamiloval si zcela jistě minimalistickou grafiku, v níž se odehrává. A v tom samém exceluje i Night Sky. Opět se na hru díváme pohledem z boku, opět běží v relativně malém okně a opět je z prakticky z každé obrazovky cítit neskutečný smysl pro detail. Každá obrazovka přichází s něčím speciálním, svérázným, originálním. Ať už rozložením plošinek, úkolem, který je nutné splnit nebo třeba rozdílnou barvou polární záře na pozadí. Spojuje je však jedno – hlavní hrdina, který se tentokráte nežene za vysvobozením světa ze spárů zlého přístroje, ale za nalezením sebe sama. Malá kulička, pohybující se v takřka surreálném prostředí, se musí pokaždé dostat nějak k východu z obrazovky. K tomu slouží několik základních elementů – kurzorové šipky roztočí kuličku po směru, respektive proti směru hodinových ručiček. Dvojice tlačítek pro speciální efekty skrývají pokaždé něco jiného. Tu sníží hmotnost, což umožní rychlejší pohyb a delší skoky, tady ji naopak zvýší, v některých úrovních lze dokonce invertovat gravitaci. Zároveň je více než nutné respektovat fyzikální zákony, na nichž staví celá hratelnost Night Sky. V každé obrazovce se řeší nějaký úkol, tu složitější více, tu méně, zapojení šedé kůry mozkové se však omezuje pouze na nejzákladnější úvahy. Nic, co by narušovalo veskrze pohodovou atmosféru…

Pohoda, klídek a leháro

Hlavním cílem Night Sky totiž není řešit složité hádanky, nad nimiž budou hráči dlouze hloubat, kdepak. Jde o takřka umělecké dílo, jež si pustíte na posledních dvacet minut dne, než se zachumláte pod peřinu a vydáte se do říše snů. Co víc, jedná se o hru s atmosférou tak uklidňující, že hrát ji v posteli na notebooku, mohou se začít zavírat oči, ne však nudou, ale klidem a pohodou. Možná za to může nádherný grafický kabátek surreálného světa – na pozadí se line noční obloha s polární září tak krásnou, že vidět ji v reálném světě, byl by to zážitek na celý život. Popředí se nese v duchu siluet, což podporuje fantazii hráče, mnohdy jsem se přistihl s myšlenkou, jak by asi na světle vypadala prapodivná rostlina nebo drobný had vykukující v koutě obrazovky. Občas se objeví i světlušky různých barev, zkrátka svět, do něhož je lehké proniknout, ale setsakra těžko se odchází. Pohlazení smyslů přichází nejen očima, ale line se také z reproduktorů. Nifflas je znám tím, že ve svých titulech používá geniální jednoduchou hudbu, jež výtečně doplňuje ostatní děj. V případě Night Sky mám pro hudbu na jazyku pouze hromadu superlativ, v kombinaci s polární září může způsobit, ano, že se dostanete na pokraj spánku.

Samozřejmě, mezi hráči se najde obrovská spousta škarohlídů a hnidopichů, kterým toto nebude stačit. Ostatně, nedostatky v porovnání s klasickými tituly vidíme také – Night Sky chybí hnací motor, který by vás donutil ji dohrát během jednoho večera. Těm, komu by se nelíbila malá složitost úkolů, doporučím zvolit v úvodu obtížnější kampaň. Jakkoli v ní úrovně vypadají na první pohled obdobně, v místech, kde kulička často samovolně brzdila, se najednou objeví nebezpečné díry. Ani to však nedodá Night Sky onen hnací element, na druhou stranu – proč taky… Minimalistické zpracování znamená, že chcete-li si vychutnat polární záři na celé obrazovce, musíte si vytrpět černočerné orámování malého herního pole. Někdo může dát za vděk systémové funkci Lupa, mne osobně by implementace fullHD rozlišení udělala radost, ale třeba by tím Night Sky přišla o svou unikátní atmosféru, kdo ví. Na námitky, že se jedná o recyklace dříve viděných nápadů, lze reagovat jednoduše – už jste někdy viděli hru na dobrou noc?

Ne, Night Sky není obyčejným titulem. Naprostá pohoda a relaxace, jež provází každou obrazovku s kuličkou v hlavní roli, patří mezi unikátní zážitky a dokazuje, že Nifflas, respektive tým Nicalis, stále umí. Zapomeňte na Večerníček, když se budete chtít před ulehnutím do peřin uvolnit a navodit na tu správnou notu, pusťte si na dvacet minut Night Sky. Dobrou noc…