Nier Automata Recenze Nier: Automata

Nier: Automata

Pavel Makal

Pavel Makal

19. 3. 2017 14:30 21
Reklama

Sní androidi o elektrických ovečkách? Tato palčivá otázka trápí fanoušky sci-fi už bezmála padesát let, a i já jsem si ji při hraní nejnovějšího počinu od matadorů z PlatinumGames nejednou položil. Nazvat Nier: Automata pouhým dalším akčním RPG by byl hřích a nepravda. Daleko víc než na soubojové systémy, originální nepřátele a vzrůstající křivku obtížnosti totiž tahle hra klade důraz na příběh a hlavně to, jak se při jeho odhalování budete cítit. Jste připraveni stáhnout černou sametovou škrabošku a podívat se pravdě do očí?

NEZNALOST OMLOUVÁ

Nier: Automata je pokračováním hry Nier z roku 2010 a dvoudílná série je pak odnoží ságy Drakengard, která svůj život začala před čtrnácti lety na PlayStationu 2. Toto povinné opáčko z historie vás ale nemusí nijak zvlášť trápit, pokud jste ani jednu z výše zmíněných her nehráli, můžete do Automaty naskočit bez sebemenších problémů. Novinka sice občas na fanoušky svých předchůdců pomrkává, absolutní nováčky, mezi něž se řadím i já, ale za neznalost minulých událostí nijak nepenalizuje a stojí na vlastních nohou. Příběh je zpočátku velice prostinký a z úvodních hodin byste jen těžko odhadli, kam vás nakonec zavede. Protože je ale stěžejní kvalitou této hry, budete se muset v této recenzi spokojit jen s jeho rámcovým náčrtem.

Není třeba dlouho chodit kolem horké kaše, lidstvo je zase jednou pěkně v háji. Naši planetu napadla mimozemská civilizace a jala se ji okupovat za pomoci robotické invazní armády. Lidská rasa byla nucena potupně prchnout na Měsíc, díky své houževnatosti se ale vzchopila k protiútoku. Ten však není veden konvenčními zbraněmi, nýbrž za pomoci androidů z jednotky YoRHa, mezi něž patří i hlavní hrdinka s označením YoRHa No. 2 Model B, zkráceně 2B. Androidi se od svých robotických nepřátel vyjma vzhledu liší hlavně tím, že ačkoli jsou zdánlivě oproštěni od emocí, mají ve vínku rozličné osobnostní rysy. Zatímco 2B je chladná, efektivní a silně orientovaná na úspěšné splnění mise, její kolega a pomocník 9S z průzkumné divize je ze zcela jiného těsta. Poradím vám jediné – od počátku bedlivě sledujte jejich vzájemnou interakci. Pro vyznění příběhu je velice důležitá.

RPG? SKÁKAČKA? STŘÍLEČKA? VŠECHNO DOHROMADY!

Ačkoli se Nier: Automata před svým vydáním prezentoval jako typický zástupce žánru akčních RPG, hned v prvních minutách vás hra překvapí a namísto zběsilé akce s nabroušenými meči přijde na řadu typická staromódní střílečka ve stylu R-Type. Ta se bleskurychle promění ve variaci na Super Stardust Ultra a ještě než prvně vytasíte ostře nabroušenou katanu, předvedou vám vývojáři svou hravost s úhly kamer. Pro Automatu je tento přístup zcela typický, a ačkoli je kamera po většinu času usazena na tradičním místě za zády hlavní hrdinky, nezřídka se hra promění ve skákačku viděnou z boku nebo brutální top-down akci. Tato škatulata s kamerou navíc nejsou samoúčelná, v komplikovanějších prostředích usnadňují hráčovu orientaci, skvěle umocňují zážitek z některých scén a navíc příjemně osvěžují celkovou hratelnost. Kromě střílecích pasáží a změn úhlů kamery hra občas proloží tradiční hratelnost hackovací minihrou, jakousi twin-stick střílečkou, v níž je potřeba skutečně fyzicky zlikvidovat firewall a prokousat se až k jádru nepřátelského programu.

Jestliže se považujete za odborníky na daný žánr a běžně zvládáte záležitosti, jako je Nioh nebo Bloodborne, doporučuji rovnou začít na některou z vyšších obtížností.

Jak už jsem uvedl výše, po většinu času Nier: Automata oplývá klasickou hratelností, kterou můžete znát například z Bayonetty nebo Metal Gear Rising: Revengeance. Soubojový systém tu není nikterak náročný, 2B má zpravidla k dispozici dvě zbraně, každou z nich namapovanou na jedno tlačítko. Řadí se do několika kategorií, ve hře naleznete lehké i těžké meče, kopí, anebo se můžete spolehnout na své holé pěsti. Co se týče boje na větší vzdálenost, neocenitelným pomocníkem vám bude váš malý dron, kterého můžete osadit například kulometem nebo raketometem, kromě toho ale také disponuje výkonným laserovým paprskem či sonarem, který vám pomůže vyhledat ukryté předměty. 2B může mít připraveny dvě varianty vlastní výzbroje a nastavení dronu, mezi nimiž lze bleskurychle přepínat dle aktuální potřeby. Krytí zde neexistuje, namísto toho jste odkázáni na včasné uhýbání. Když své pohyby dobře naplánujete, můžete si užít efektní okamžiky, kdy hlavní hrdinka vymrští nepřítele do vzduchu a tam jej pěkně poseká. Jestliže se považujete za odborníky na daný žánr a běžně zvládáte záležitosti, jako je Nioh nebo Bloodborne, doporučuji rovnou začít na některou z vyšších obtížností. Na tu běžnou pro vás Automata bude spíše procházkou růžovým sadem, jen máloco vám dokáže pocuchat pečlivý účes, ale zas se můžete plně soustředit na svižně plynoucí vypravování.

ORIGINÁLNÍ V MNOHA SMĚRECH

Dejte si však pozor na jeden vypečený fakt. Hra neobsahuje autosave, nutí vás ukládat ručně na přesně stanovených místech a až na výjimky v případě některých soubojů s bossy vás po smrti čeká nahrání dříve uložené pozice. Nejdrtivější je tato skutečnost hned v úvodním tutoriálu, který neobsahuje ani jeden ukládací terminál, v případě neúspěchu si tedy úroveň dáte hezky od začátku. Hovořím z vlastní zkušenosti. A jakkoli je ukládání na pevně stanovených terminálech smysluplné a spjaté s příběhem, musíte si na tento přístup, v moderních hrách již téměř nevídaný, rychle zvyknout.

Nier: Automata
i Zdroj: Hrej.cz

Jedním z velice zajímavých prvků Nier: Automata je systém vylepšování hlavní hrdinky. Namísto tradičních bodů do statistik tu totiž do jejího umělého těla vkládáte rozmanité čipy, které vylepšují různé aspekty. Vtip je v tom, že prostoru na čipy je omezené množství, zapomeňte tedy na to, že byste milé dívčině vylepšili všechno. Navíc každý čip zabírá jiné množství prostoru, zpravidla v závislosti na účinnosti. Vylepšit můžete kde co, od způsobeného poškození přes obranu až třeba k doplňování zdraví za každého zabitého nepřítele. Skvělým nápadem je, že 2B má jako správný android řadu čipů už v základu. Jeden se stará o minimapu, další o zobrazení panelu zdraví, jiný třeba o zadané úkoly. Pokud máte dojem, že se bez takových věcí obejdete, můžete tyto základní čipy odebrat a ušetřené místo věnovat něčemu jinému. Originální přístup jde tak daleko, že vám hra dokonce umožní z 2B vyndat i čip s operačním systémem. Bohužel tuto operaci ale nepřežije.

PÁR SLOV O SMUTNÝCH VĚCECH...

Když už se vám nějakou nešťastnou náhodou podaří zemřít, je vědomí hlavní hrdinky z cloudu nahráno do nového těla a jede se dál. Ovšem pozor, vážení. Podobně jako v případě Dark Souls nebo Nioh byste se měli fofrem vrátit ke své starší tělesné schránce. Po smrti totiž přijdete o všechny čipy, kterými jste si protagonistku osadili, jedinou možností je tedy rychle si pro ně zas dojít. Jejich ztráta vás totiž zabolí víc, než když přijdete o pořádný balík duší v Souls. A to už je co říct. Jestliže budete Automatu hrát v on-line režimu, můžete po světě narazit na mrtvoly jiných hráčů, které potkalo nějaké to neštěstí. Můžete se u nich na moment zastavit, pomodlit se a buď z nich vytáhnout nějaké ty bonusy, nebo je opravit a využít na čas jejich pomoci v dalších bitvách. Podle mrtvol na zemi se také můžete docela dobře orientovat, pokud je jich někde víc na jednom místě, nic dobrého to obvykle nevěstí.

Při hraní nastanou chvíle, a ne nutně v té největší holomajzně, kdy se framerate odporoučí do horoucích pekel a hra se na několik okamžiků nemile zacuká.

Je na čase povědět si něco o světě, v němž se Automata odehrává. Hra není rozdělena na jednotlivé úrovně, namísto toho obsahuje v zásadě otevřený svět, po němž se můžete pohybovat téměř dle libosti. Kromě počáteční industriální úrovně tu naleznete centrum opuštěného a pobořeného města, které si pomalu příroda bere zpět a po jehož ulicích se kromě zdivočelých robotů pohybují i divoká prasata nebo sobi. Navštívíte také poušť, bizarní zábavní park nebo třeba středověký hrad. Ačkoli má hra skutečně velmi působivý umělecký styl, je právě nyní čas na první zásadní výtku. Z technického hlediska totiž Automata zaspala dobu a s trochou nadsázky se dá říct, že působí jako titul z konce minulé generace konzolí. Prostředí je jakoby podivně sterilní, například tráva vypadá skutečně zoufale a některé textury jsou doslova ostudné. No dobrá, říkáte si, grafika není vše, při té svižné akci člověka stejně zajímá ostrost víc u meče než u textur. Jenže bohužel je tu druhý zdrcující argument – ono má totiž tohle dílo potíže i s plynulostí. Při hraní nastanou chvíle, a ne nutně v té největší holomajzně, kdy se framerate odporoučí do horoucích pekel a hra se na několik okamžiků nemile zacuká. Hru jsem testoval na PS4 Pro a jestli mám k Nieru nějakou výhradu, pak je to právě jeho technický stav. Nechci vytahovat neférové trumfy, ale pokud Horizon Zero Dawn i v náročných scénách běží zcela bez problémů, není nejmenší důvod, aby Nier se svou prostou grafikou jakkoli drhl. Hra se mi během hraní také dvakrát zcela zasekla, což sice bohužel už u současných konzolí není kdovíjaká výjimka, stalo se mi to však pokaždé při cestě k ukládacímu bodu a musel jsem kvůli tomu opakovat pěkně dlouhou pasáž. Jistě chápete, že v tu chvíli mi bylo opodstatnění ručního ukládání absolutně ukradeno, nadával jsem jako špaček a ano, právě druhé zamrznutí bylo tím okamžikem, který rozhodl, že ode mě Automata nedostane absolutní hodnocení.

...A UŽ ZASE CHVÁLÍME

Kromě nedotaženého technického zpracování totiž není moc co vytýkat. Některá prostředí, zejména poušť, vypadají i přes zastaralejší grafiku velice pěkně. Jednoznačně musím vyzdvihnout hudbu, která je prostě božská, okamžitě jsem si našel oblíbené skladby a bez mučení přiznávám, že třeba takové „Become as Gods“ poslouchám několikrát denně při běžných aktivitách. Soundtrack patří bez přehánění k těm nejlepším, co jsem za svou hráčskou kariéru slyšel, zamrzí snad jen to, že některé skladby jsou příliš krátké a při delším pobytu v některé z oblastí se začnou nepříjemně opakovat. Jsou sice pořád skvělé, ale znáte to. I ta nejlepší krmě se prostě jednou přejí. Většinou ale hudební podkres výborně umocňuje dění na obrazovce. Variabilita nepřátel sice není kdovíjaká, většinou se jedná o zrezivělé, tak nějak podivně roztomilé roboty různých velikostí, plně to však vynahrazují bossové. Vzpomeňte si na mě u šílené operní pěvkyně. Celková atmosféra hry a její vyprávění je naprosto pohlcující, pokud máte otevřenou mysl a necháte se zlákat občas mírně zběsilým japonským stylem, budete často jen zírat na to, co se před vámi odehrává. Automata umí své hráče rozesmát, rozněžnit, a hlavně je umí přimět k zamyšlení. To, co na začátku vypadá jako standardní příběh, jakých jsme viděli už tucty, nakonec vyroste ve skutečný epos. No jo, ale na který konec?

Možná teď zmateně mžouráte na předchozí řádku a nechápete mou tajnosnubnou poznámku. Klid, znovu si sedněte, vše si vysvětlíme. Podobně jako původní Nier je i Automata přímo závislá na opakovaném hraní. Jestliže tedy patříte mezi hráče, kteří po prvním průchodu hru odloží do poličky nebo rovnou do bazaru, dávejte dobrý pozor. K prvnímu konci dojdete zhruba za 13 hodin, jenže tady hra ani zdaleka nekončí. Určitě neberte upozornění na konci titulků na lehkou váhu a pokračujte. Nebudu zabíhat do zbytečných podrobností, vězte ale, že jednotlivé průchody se od sebe VÝRAZNĚ liší a jestli chcete hru opravu vytěžit, měli byste si v diáři vymezit mnohem víc času, než je oněch prvních 13 hodin. A věřte, vytěžit ji opravdu chcete.

DALŠÍ VLAŠTOVKA LETOŠNÍHO JARA

Nier: Automata má totiž kouzelnou moc, charisma, které vás hned na začátku chytne a nepustí. Tvůrči vize designéra, kterým je Jóko Taro, tu dostala dostatek prostoru a výsledkem je skutečně vynikající hra s parádní atmosférou, příběhem, mnoha originálními nápady a dokonalou hudbou, to vše navíc v často velmi bizarním japonském stylu, který vás v jednu chvíli rozesměje svým dětinským humorem, aby vás za chvíli srazil na kolena pod tíhou náročných filozofických otázek. Letošní jaro je skutečně unikátní v počtu her, u nichž se opakuje motiv „o tom se budeme bavit při vyhlašování her roku“. A nebýt skutečně zastaralého technického zpracování a pih na kráse v podobě plynulosti hry a její stability, neváhal bych ani okamžik nad absolutním hodnocením. Jestli se vám stýská po zběsilé akci, jakou nabídla Bayonetta, a rádi přemýšlíte o tom, jestli i stroje mohou mít city, určitě dejte Nieru šanci. Krátká sukně hlavní hrdinky, která toho víc odhaluje, než skrývá, je jen příjemnou třešničkou na dortu.

Nier Automata
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Výborné akční RPG, v němž jsou zábavné souboje "jen" skvělým doplňkem poutavého příběhu. Hra, které vás posadí na emocionální horskou dráhu a přinutí vás přemýšlet. Fanoušci platinových vlasů a platinové hratelnosti, nebojte se naskočit!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama