Nidhogg 2 Recenze Nidhogg 2

Nidhogg 2

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

12. 9. 2017 14:45
Reklama

Budeš-li se dobře rvát, sežere tě obří had. Poetické poselství a smysl krátkých a intenzivních bojůvek ve hře Nidhogg, kde pixelová krev teče proudem a nadávky ani rozbité klávesnice či gamepady nemá smysl počítat. Návrat stylové a v multiplayeru excelentní rubačky se nese v duchu "více znamená lépe" – větší počet map, nové zbraně, možnosti upravování postavy šermíře... ale také aktualizovaný vizuální styl, u něhož lze pochybovat o tom, zda je oproti pixelové jednoduchosti jedničky vlastně pokrokem.

SEKEJ, MLAŤ - ŽIVOT ZKRAŤ

Pozitivem druhého dílu rozhodně je, že dokázal odpovědět na některé zásadní výtky, které recenzenti i fanoušci měli, snad kromě onoho WTF okamžiku sežrání vítězného hráče červem/hadem ze skandinávské mytologie. První Nidhogg trpěl na nízký počet map – dvojka jich nabízí hned deset a drží vysokou kvalitu. Lokace jsou rozmanité co do prostředí, barevného ladění, i aktivních prvků ovlivňujících hratelnost. Druhý díl také přichází s větší pestrostí zbraní, aniž by narušil ducha přímočaré soubojové akce. Stačí to však na věčnou slávu, nebo čeká Nidhogg 2 věčnost v zejícím Ginnungagapu?

Zapíchni, pokopej, znič a zabij svého soupeře.

Jádro hratelnosti zůstalo oproti jedničce nezměněno. Pohled zboku, dvě stylizované postavičky třímající zbraň, a jednoduchý úkol. Zapíchni, pokopej, znič a zabij svého soupeře. Komu se to povede, rozsvítí šipku jedním směrem a může se snažit doběhnout na konec arény. Cestou se však znovu a znovu utkává s reinkarnovaným soupeřem, který má několik šancí souboj zvrátit na svou stranu. Hra se tak neustále přelévá v krvavých jatkách sem a tam, až jeden z hráčů doběhne na konec do vítězné zóny a nechá se sežrat hadem Nidhóggrem.

Při samotném šavlování využívají hráči jednoduché ovládání, které umožňuje úskoky do stran, výskok do výšky, šermířský výpad a – co je důležité – také hození zbraně a nastavení výšky ve střehovém postavení do tří stupňů. Bitky jsou tak o extrémně rychlém, ale přece jen taktickém využívání této nabídky. Má soupeř meč přichystaný dole ke spodnímu výpadu? Rychlé hození vlastní zbraně mu usekne hlavu. Má meč nahoře a kryje si vršek těla? Šup dolů, skluz a rozpárat odspodu. Meč lze dobrým výpadem se změnou postavení vyrazit z ruky, odrazit a kontrovat, zaútočit ze skluzu nebo skoku – na tak jednoduché ovládání jsou možnosti až nečekaně pestré.

LUK A ŠÍP VRAŽDÍ LÍP

Dvojka navíc přichází s dalšími zbraněmi, které naštěstí do konceptu hry výborně zapadají, i když zpočátku působí jako skoro až zbytečná snaha vylepšit něco, co z podstaty má zůstat jednoduché a prosté. Široký meč – obouručák má jen dvě pozice, nahoře a dole. Hodí se ale perfektně k vyrážení soupeřovy zbraně z ruky a má ničivou sílu. "Pazourek" či spíše vrhací nůž má malý dosah a zapíchnout s ním soupeře s mečem chce veliké štěstí, je ale rychlý a smtící při házení. A konečně luk a šípy – pomalá, ale zákeřná zbraň. Šíp lze vypustit ve dvou výškových úrovních, ale lze jej také připravenou zbraní odrazit a souboje, kdy proti sobě oba hráči střílejí a pak freneticky uhýbají odraženým projektilům, mají rozhodně zvrhlé kouzlo.

Arkádový režim singleplayeru hráče se všemi zbraněmi seznámí (chtělo by se napsat "nenásilně," ale vzhledem k povaze hry je to spíše černý humor), ale to nejzajímavější je pak konfrontace různých bojových stylů. Hra přiděluje zbraně při reinkarnaci v určitém pořadí, v multiplayeru je pak samozřejmě si možné nastavit, které ano, které nikoliv, či zda se má tu a tam hrdina zjevit s holýma rukama. A když pak jeden z hráčů zdrhá, aby si vytvořil odstup pro střelbu z luku, zatímco druhý za ním dusá s napřaženým mečíkem, nebo když stojí pazourek v nerovném souboji proti obouručáku, dostává Nidhogg 2 teprve ty správné grády.

Výhodou je absolutní přístupnost a ve velké rychlosti se v podstatě smazávají rozdíly mezi nováčky a zkušenými hráči.

Pro multiplayer zůstává nejatraktivnější variantou ta lokální, Nidhogg 2 je stejně jako jednička ideální hrou pro párty, která velmi snadno může přerůst z rychlovky na pár minut do několikahodinového zběsilého rubání. Výhodou je absolutní přístupnost a ve velké rychlosti se v podstatě smazávají rozdíly mezi nováčky a zkušenými hráči, respektive i nováčci dovedou tu a tam uspět a hra pro ně tak není výrazně frustrující. Hodně práce autoři odvedli na optimalizaci síťového kódu, který je rychlejší a stabilnější, ale doporučení je jasné: neřežte se anonymně po síti, ale dejte si pazourkem do hlavy pěkně pospolu...

KRUTÁ JAKO SMRT – RECENZENT JE...

Slabinou druhého dílu tak zůstává prakticky jen vizuální stylizace. Při veškeré možné míře vcítění do nové stylizace, která je bezpochyby groteskní, přehnaná, barevná... jednoduchost prvního dílu zůstala nepřekonána a Nidhogg 2 dělá jeho grafické ztvárnění spíše zbytečně nepřehledným a v řadě míst dokonce přímo ošklivým a odpuzujícím, inu, skoro jako všudypřítomná smrt.

Nidhogg 2 není "hezká" hra ani námětem a už vůbec ne ztvárněním. Bez skrupulí napíchne hráče na špičku pazourku a zakroutí. Probudí instinkt rváče, pocity štvané zvěře i predátora, zdravou a občas i nezdravou agresi a vítězství stojí za oslavu, i když postavičku sežere had. Kolikrát se v různých recenzentských manuálech psalo, že "hry nejsou o grafice, hry jsou o hratelnosti"?

Tak tahle fakt je.

Nidhogg 2
Xbox Xbox One
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Mimořádně zábavná multiplayerová rubačka, která úspěšně obohatila koncept větším množstvím zbraní i map, aniž by se vytratila krása jednoduchosti a intenzity soubojů.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama