NHL 19 Recenze NHL 19

NHL 19

David Rozsíval

David Rozsíval

21. 9. 2018 12:42 3
Reklama

Když Benjamin Franklin prohlásil, že na světě jsou jisté jen dvě věci: smrt a daně, ještě neexistovaly videohry. Jinak by totiž jistě řekl, že jistoty jsou ve skutečnosti tři: smrt, daně a nové ročníky sportovních sérií od Electronic Arts. Je to nevděčná práce, snažit se zhodnotit hry, které z logiky věci míří vpřed spíše drobnými krůčky evoluce, než že by nás někdy zkusily zaskočit dechberoucí revolucí. Ostatně ani letošní vydání NHL revoluční není – to ale na druhou stranu neznamená, že by se nemohlo jednat o vynikající hru.

U NHL jsme si zvykli na to, že jde o zábavnou hru pro těch několik málo národů, které zajímají raubitři s klacky v rukou, prohánějící se po blýskavých kluzištích, která ale vždy bude ve stínu populárnějších sportovních sérií. Je třeba říct, že skutečný hokej připomínají výtvory od Electronic Arts pouze se zapojením slušné dávky fantazie. Na druhou stranu je ale také fér uznat, že té fantazie potřebujete každým rokem méně a méně, a NHL 19 se letos ledovému sportu zase o něco víc.

BRZDA, BÓGNA, KLICE

Jak se to tvůrcům z Vancouveru podařilo? Předně vylepšeným systémem kolizí a bruslení. Nenechte se ale opít marketingovým rohlíkem, na první dobrou jsou změny skoro nepostřehnutelné, a to i pokud jste vynechali hned několik ročníků v řadě. Čím déle ale budete hrát, tím více si budete všímat širší plejády hitů a přirozenějšího (byť bych si stále netroufl říci přirozeného) pohybu hráčů, a naučíte se je využívat ve svůj prospěch.

Osobně mi navíc přišlo, že je oproti dřívějšku mnohem snazší přijít o kotouč. Častěji tak vznikají situace, kdy s protihráčem zápolíte v rohu, klepete si navzájem do holí a kotouč přeskakuje z hokejky na hokejku. A byť podobné momenty rozhodně nepatří do výstavních síní hokejové krásy, na skutečných kluzištích patří mezi výjevy často vídané a jedná se proto o další krok k uvěřitelnějšímu dojmu z virtuálního hokeje.

NAŠTĚSTÍ TO TAM SPADLO

Mezi nejčastěji kladené otázky v souvislosti s každoročními sériemi patří dotaz, jestli se hru vyplatí pořídit i pokud vlastním předchozí nebo nějakou z předcházejících inkarnací. V případě NHL 19 závisí odpověď zejména na hráčově vztahu k online soupeření. Hlavní novinkou je totiž letos režim nazvaný World of CHEL (neplést s Chuchel!).

Co sakra znamená CHEL?

Myslíte si, že CHEL je nějaká sofistikovaná zkratka? My si to mysleli také, ale podle redditu je to slangové vyjádření pro NHL, kdy se vyslovuje jenom poslední slabika. Pokud jste o tom nikdy neslyšeli, rozhodně nejste sami.

World of CHEL je novinka skutečně mamutích rozměrů, byť to je ovlivněno i tím, že do sebe integrovala i dvojici režimů, jež dříve existovaly separátně – konkrétně loňskou novinku NHL Threes, kde proti sobě hraje šest hráčů svižné arkádové zápasy 3 na 3, a také EASHL, tedy soutěž, v níž se střetávají týmy v režimu 6 na 6, a který EA považuje za výkladní skříň multiplayeru v NHL.

JE TŘEBA SUNDAT GRETZKYHO

Ke dvojici starých známých pak přibyly dva režimy zbrusu nové. Offline složku zastupuje NHL Pro AM, v jehož rámci se na venkovních kluzištích utkáváte 3 na 3 s týmy tvořenými největšími hvězdami NHL současnosti a minulosti. Koneckonců právě legendy z historie NHL jsou další z výrazných novinek – kromě zmíněného Pro AM si je můžete užít režimu Ultimate Team či třeba v rychlém zápolení. Skvělé je, že legendy jsou skutečně autenticky zpracované – Jacques Plante tak chytá bez masky, Jari Kurri brousí kluziště v charakteristické skořepině značky Jofa a Wayne Gretzky předvádí svůj um s dresem nedbale zastrčeným za kalhoty.

Asi netřeba zmiňovat, že Ones jsou v první řadě jeden velký chaos, kdy hráči dostávají naloženo zleva zprava.

Ale to už bruslíme daleko od World of CHEL – a ještě se k ní musíme vrátit. Posledním z režimů této, chce se říct, až sociální služby je NHL Ones. Napadlo vás někdy, jak by v hokeji vypadal deathmatch? NHL Ones vám na to odpoví. Hraje se totiž ve třech hráčích spolu s umělou inteligencí ovládaným brankářem. Každý z hráčů se však snaží skórovat na vlastní triko. Asi netřeba zmiňovat, že Ones jsou v první řadě jeden velký chaos, kdy hráči dostávají naloženo zleva zprava, využívají nečekaných odrazů kotoučů po šancích protihráčů, neštítí se žádných špinavostí a kde platí okřídlené „když se dva perou, třetí mezitím zasouvá gólmanovi touš mezi nohy, jak se sluší a patří.“ Pro mě osobně Ones nejsou ani zdaleka tak atraktivní jako Threes, ve kterých uplatníte i spolupráci se svými parťáky a můžete připravit oku lahodící kombinace, ale asi existují i hráči, kteří podobnou divočinu ocení víc.

NEZAPOMEŇ SI VZÍT ČEPICI!

NHL Pro AM a Ones se odehrávají na venkovních kluzištích s odlehčenou atmosférou, kdy na pozadí neustále vyhrává nějaký flák ze solidního soundtracku a hlasatel se snaží vybudit fanoušky jak na Matějské pouti. Nevážná atmosféra padne oběma režimům jako ulitá a pro EA jde rozhodně o trefu do černého.

Všemi režimy World of CHEL procházíte se svým avatarem, kterého můžete vytvořit do maniakálních detailů, včetně toho, jak moc dotyčnému ve vyřazovacích bojích poroste vous. Kam se hrabe třeba takový Tom Clancy’s The Division. Vaše postava může mít několik různých variant (loadoutů) podle toho, jakou roli hodláte na kluzišti plnit. Kromě toho bude váš svěřenec s každým odehraným zápasem ve kterémkoli z režimů World of CHEL získávat zkušenosti a odemykat schopnosti (či chcete-li „perky“), ovlivňující jeho vlastnosti. S každým pozitivem se většinou navíc pojí nějaké negativum, takže neplatí, že byste mohli mít hráče, od něhož budou nepřátelé odlétávat jako třísky a jehož kličky zároveň zamotají hlavu i Eddiemu Olczykovi na komentátorském stanovišti.

MLHA NAD RYBNÍČKEM BRČÁLNÍKEM

Kromě nových perků získáváte postupně výbavu, jejíž šíře je opravdu fascinující – najdete tu hromadu kabátů, čepic, mikin, bruslí, dresů, rukavic, hokejek a dalších serepetiček. Tyto propriety odemykáte spolu s dalšími nástroji, jimiž si můžete svého svěřence personifikovat, z hokejových tašek (rozumějte lootboxů). Zatím sice (možná bohužel) chybí možnost hrát jenom v tygrovaných tangách, kuchařské zástěře nebo rytířské zbroji, ale co není, může být. Všechny předměty ze zmíněných tašek totiž plní pouze kosmetickou funkci a tašky ani vybavení navíc nelze kupovat za reálné peníze. I když v konkrétně v tomto případě bych se obával, že v dalších dílech série může dojít ke změně.

Fog of War si může hráč zapnout, aby mu hra nenabízela číselné hodnoty vlastností jednotlivých hráčů jako na stříbrném podnose, ale aby bylo potřeba vše poctivě vyskautovat.

Dílčích úprav se dočkal i režim, který EA Sports s velkou parádou renovovali loni – Organizace. A rozhodně jde o změny k lepšímu, které hru posouvají ještě o pomyslnou jednu nahrávku ke gólu v podobě dotažené manažerské simulace. Tou nahrávkou je implementace systému „Fog of War“. Ne na hřištích se neobjeví mlha jako v Rondu, když je v Brně hic. Fog of War si může hráč zapnout, aby mu hra nenabízela číselné hodnoty vlastností jednotlivých hráčů jako na stříbrném podnose, ale aby bylo potřeba vše poctivě vyskautovat. Ruku v ruce s tím jde přepracování skautingu jako takového – angažovat lze najednou až 20 skautů, kteří mají různé kvality a vlastnosti, a specializují se na různé regiony či typy hráčů. Díky těmto novinkám získává manažerská složka na zábavnosti, protože trejdy, nové smlouvy, draft či angažování volných hráčů najednou nejsou jen o prostém porovnání dvou čísel, ale i o určité míře rizika a nutnosti uplatnění vlastního odhadu – tak jako ve skutečnosti.

DVĚ MINUTY ZA BUGY

Bohužel se ani letošní ročník neobešel bez zbytečných faulů, za které ale ve výsledku pyká hlavně hráč. Zabugovaná je například Liga mistrů, ve které hrajete s jinými týmy, než jaké jsou ve vaší skupině, což radost z hraní tohoto režimu spolehlivě zabíjí. Spíše úsměvný je pak bug, kdy je v prvním záběru na začátku každé třetiny neurolbovaný led, aby byl po vhazování zázračně čistý, nebo podivná agresivita útočníků, kteří mají sadistické sklony najíždět do gólmana poté, co přikryje kotouč. Usmívat se ale rozhodně nebudete při útrpně dlouhých nahráváních v menu, ve jehož zákoutích by navíc zabloudil i orientační běžec s busolou. Nepobaví ani nutnost znovu v každém režimu separátně měnit nastavení. Kromě toho mi hra i dvakrát spadla do dashboardu, a občas vytrvale odmítala spustit buď celý World of CHEL nebo zápas v režimu Ones.

NHL 19
i Zdroj: Hrej.cz

K výše uvedenému s sebou navíc aktuální ročník táhne i závaží problémů dlouhodobého rázu. Už léta mě dráždí mluvit o absurdní vlastní góly, nepříliš realisticky působící animace brankářů, hokejky procházející skrz mantinely, opakující se hlášky komentátorů, nebo chybějící licencíe dresů národních týmů. Stále také absentuje režim turnaje (přítomno je pouze play-off).

Jenomže i přes zmíněné chyby, kterých rozhodně není málo, se jedna věc o NHL 19 říct prostě nedá – že by to nebyla zábava. Naopak, zvláště pro multiplayerově pozitivní hráče nabízí letošní ročník legrace jako málokterý před ním. A protože jdeme od zápasu k zápasu, věřím, že příští rok to může být ještě lepší.

NHL 19
Xbox Xbox One
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Má i letošní NHL svoje mouchy? Tak určitě. Zároveň ale nabízí celou řadu novinek, které nadchnou hlavně příznivce hry více hráčů. Sólisté se ale bez nového ročníku nejspíš obejdou.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama