New Super Mario Bros. Wii Recenze New Super Mario Bros. Wii

New Super Mario Bros. Wii

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

6. 12. 2009 23:23 4
Reklama

Na začátek určitě neškodí si lehce zrekapitulovat kdo je vlastně Mario a proč je tak populární, ať se tím nemusíme zatěžovat později. Takže, Mario je patrně nejslavnější videoherní postavička vůbec a i člověk, kterému hry nic neříkají, patrně tuší, že se jedná o červenomodrého instalatéra s nepřehlédnutelným knírkem. Firma Nintendo díky hrám s Mariem v hlavní roli (povětšinou plošinovky) zbohatla o pěkných pár zlaťáků a tak se není co divit, že i dnes, takřka třicet let po jeho premiéře, se ho snaží tlačit jako svého maskota a jakousi záruku kvality. Problematiky neznalý člověk by si patrně řekl, že není možné třicet let držet kvalitativní laťku stejně vysoko a samozřejmě by měl pravdu. Nintendo ji totiž prakticky s každým dílem v hlavní sérii posouvá o pěkných pár stupínků výše. Otázka ovšem je, zda se tento recept povedlo zopakovat i v New Super Mario Bros. na Wii.

Plošinovkový fenomén

Oficiality máme za sebou a konečně se můžeme podívat, v čem je vlastně nový Mario tak výjimečný. Jestliže jste ještě před vydáním shlédli libovolný trailer, asi vám nemohlo uniknout, že se bude jednat o na první pohled naprosto klasickou plošinovku. V tom máte také pravdu. Ovšem tím hlavním lákadlem nových Mario Bros. je podpora multiplayeru, kdy se před televizí může tlačit až čtveřice hráčů, třímajících v ruce na bok otočené Wiimoty. Přesně tak, žádné akrobatické kousky s pohybovým ovládáním, ale staré dobré podlouhlé gamepady (byť na využití pohybového ovladače také přijde řada, ale o tom později). A hned na úvod je třeba říct, že multiplayer je neskutečná švanda. Je sice možné naprosto celou hru projít pouze s osamoceným Mariem, ale sami si tak snížíte hráčský požitek o dobrou polovinu. Multiplayer se dělí na dvě části. Buď se budete s ostatními snažit si pomáhat a společně řešit zapeklité problémy, většinou spočívající v tom, jak se dostat na další plošinku s co nejmenšími ztrátami na životech, anebo je možné soupeřit o každou zlatou minci a navzájem se házet do plamenů/propasti/chřtánu věčně hladových kytek.

Souboje o mince probíhají ve speciálních úrovních. Ty sice vycházejí z jednotlivých světů v kampani, ale zároveň se jedná o naprosto původní kousky, které jsou přímo určené k soupeření mezi hráči, neboť je ani není možné hrát v menším počtu lidí, než jsou dva. Ideální je to samozřejmě ve čtyřech, ovšem to už na obrazovce vzniká pořádný chaos. Problém s tímto režimem je však ten, že od třetí úrovně se povážlivě zvyšuje obtížnost a každé kolo končí až tehdy, přijdou-li o život všichni hráči v jeden moment. Není tedy možné postavit proti sobě nováčka s elitním plošinovkářem, neboť nováček přijde o život v prvních pěti vteřinách a pak může jen smutně sledovat, jak nad ním ostatní snadno vyhrávají. To je navíc ještě umocněno faktem, že postavičky mohou jedna druhou nadzvedávat a házet kam se jim jen zlíbí. Je pravda, že soupeřící režim není špatným nápadem a rozhodně má ve hře své místo. Jeho řešení je však dosti kostrbaté a nepotěší ani fakt, že není možné sdílet počty nasbíraných hvězdiček s ostatními hráči online, ale pouze v rámci jedné konzole.

A nastala mela...

Oproti tomu princip kooperativní kampaně je jasný. S až čtyřmi postavičkami (kromě Maria lze hrát ještě za Luigiho a dvě houbičky) putujete po více než osmdesáti úrovních jenom proto, abyste se na konci každého „světa“ dozvěděli, že princezna Peach je v dalším zámku. Obtížnost je sice ve hře pro jednoho nastavena poměrně benevolentně, ale jakmile se před televizí sejde rovné kvarteto hráčů, nastane obrovská mela. Každý chce zvětšovací houby, každý chce zmrazovací květiny a každý chce být tučňák. Navíc si můžete navzájem skákat na hlavy, což vás sice může vymrštit na normálně nepřístupná místa, ale daleko častěji jednoduše spadnete do hlubiny, a pokud dostatečně rychle nezmáčknete tlačítko A (a neproměníte se v levitující bublinu, kterou třesením joypadu přibližujete k ostatním hráčům – ti jediní ji totiž mohou propíchnout), přijdete o jeden ze svých pěti základních životů. V Nintendu si naštěstí byli vědomi toho, že tyto „náhodné“ nehody se budou s postupujícím číslem úrovně stávat stále častěji, a nijak neomezili počet „continue.“ Pokud tedy přijdete o všechny životy a nikdo další se nedostane na konec úrovně, pak se vám do příštího pokusu načte dalších pět bonusových životů. To je naprosto vynikající nápad a částečně to zabraňuje frustraci z neschopnosti se orientovat ve složité scéně, na níž se děje milion a jedna věc a najít svou vlastní postavičku je mnohdy poměrně obtížné. Hardcore hráči se sice mohou od začátku jakž takž spolehnout na své reflexy. Ovšem pokud Nintendo hrou cílilo na heslo „hraje celá rodina“, tak se mu to, alespoň v rámci našeho malého rodinného testu, hrubě nepovedlo. Ne-hráči se tak musí obrnit koňskou dávkou trpělivosti a spoustou volného času (v rámci několika hodin), aby si na hratelnost NSMBW vůbec zvykli, neřku-li dosahovali nějakých úspěchů.

S tím souvisí i další, nyní už ryze praktický nedostatek. Režim čtyř hráčů je sice fajn, ale upřímně, kolikrát se vám stalo, že jste si chtěli zahrát nějakou multiplayerovou hru, ale zkrátka jste nesehnali žádného ochotného člověka? Tento problém by samozřejmě mohl vyřešit online multiplayer, kdy by se jednotlivých postav zhostili hráči ze všech koutů světa. Tato možnost však Nintendo jaksi nenapadla, takže se budete muset spokojit pouze s velmi nárazovým multiplayerovým zážitkem. Ani onen tolik vychvalovaný automatický průchod hrou, který se zpřístupní ve chvíli, kdy hra samotná vycítí, že vám to zkrátka nejde, není žádná výhra. Je totiž přístupný pouze v režimu jednoho hráče, a ačkoliv za vás skutečně může odehrát naprosto celou hru, včetně závěrečného (a mimochodem naprosto bezvadného) souboje, působí spíše jako pozlátko, než jako skutečně praktický nástroj, díky němuž byste se naučili problémovou úroveň překonat se vším všudy. Jeho funkce totiž spočívá opravdu pouze jen v průchodu úrovní. Nenaučí vás jak se dostat na tajná místa, neukáže vám jak získat špatně přístupné hvězdičky, zkrátka se jen dostane na konec. To by vás přesto nemělo od koupě New Super Mario Bros. Wii odradit. Nejedná se sice o žádnou plošinovkovou revoluci, jako třeba v případě obou předchozích dílů – Super Mario Galaxy a Super Paper Mario. Stále však jde o poctivou řemeslnou práci, která vás naprosto v žádném ohledu nemůže zklamat.

New Super Mario Bros. Wii
Wii Wii

Verdikt

Hratelností naprosto klasická plošinovka, ovšem převázaná třpytivou mašlí a opentlená možností až čtyřčlenného multiplayeru.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama