Reklama

Tvůrci Maria správně pochopili, že hopsačky se nehrají kvůli scénáři. Takže si po celou dobu existence vystačili s jedním jediným nápadem. Někdo unese princeznu Peach a Mario jí běží zachraňovat. Chcete od hry zvrat? Máte ho mít! Na konci každého světa se Mario dostane k padouchovi, porazí ho... ale bídák uteče s princeznou pod pazuchou, jak říkají naši slovenští čtenáři. (Snažíme se, aby naše texty byli mezinárodní.) A tak to jde dál a dál, dokud se nedostanete na konec hry, kdy to mizeru přestane konečně bavit a zabalí to nadobro. (Nadobro = do vzniku dalšího dílu.)

Ono není divu, že padouši princeznu tak často unáší. V celém širém okolí je to jediná bytost, která není houba, želva, kytka nebo jiný humus, čili je píchatelná bez toho, aniž by byl člověk obviněný ze zoofilie, zeleninofílie nebo humosofilie... prostě poměrně nedostatkové zboží. (Ani nechci vědět, co dělá ve volném čase Luigi, když mu jedinou ženskou bytost okupuje brácha.)

Nebo, druhá varianta – princezna všechny ty únosy využívá místo obvyklých výmluv: "promiň, nemůžu na rande, musím si umýt vlasy, přijede mi kamarádka, umřela jsem na černý mor". Kdy konečně Mario pochopí, že nemá šanci a přejde na homosexuální incest?

Ale to jsem odbočil bez předchozí signalizace. Důležité je to, že je princezna zase unesená a Mario musí zase vyrazit na cestu.

On the Road

A stejně jako v případě zápletky, i tady je všechno při starém. Spíš jsem měl pocit, že hraju další k levely k minulému dílu... což není zase taková výtka, protože minulý díl byl dobrý. I tady je vaším cílem dostat se na konec levelu, za což si pak zasloužíte otevření cesty dál... a když se vám podaří projít až na konec všech levelů, cvakne klika, dveře letí – a před vámi je další svět. Písečný, zmrzlý atd. Všechno už tak trochu známe a stejně tak se i v jednotlivých světech opakují tematické levely (hlavně podvodní a strašidelný zámek... o bossovských hradech ani nemluvím) a tak jediné, co se podstatně mění, je obtížnost (pro méně chápavé – zvyšuje se).

Z minulých dílů (i 3D Landu) zůstává i většina zásadních schopností. Když seberete kytku můžete prskat ohnivé koule, list vám dodá mývalý převlek (se kterým můžete švihat protivníky ocasem)... samozřejmě, jsou tu houby, které vám dodají sílu. Přibyla cihla, kterou si můžete nasadit na hlavu, a když se hýbete, vypadávají z vás zlaté mince. Pak je tu taky zlatá kytka, s jejíž pomocí měníte věci kolem sebe ve zlaté mince... sakra, kdo tuhle hru vymýšlel? Donald Trump? Ano, když nasbíráte stovku zlatých mincí, tak získáte další život, to je fajn, ale přiznávám se, že jsem nikdy nehrál Maria kvůli tomu, abych hromadil mamon (hlavně proto, že si ho člověk nemá kde zinkasovat). Ale někdo dospěl k názoru, že Mario je populární hlavně kvůli sbírání mincí (stejně jako je fotbal populární hlavně kvůli tomu chlápkovi v pruhovaném trikotu co píská na píšťalku), takže čím víc mincí, tím lepší hra bude.

Zajímavou novou schopností je možnost létání. Což můžete dělat pouze v mývalým kostýmu (to dá smysl, mývalové jsou přece naši hlavní stěhovaví ptáci), když se rozběhnete, naberete rychlost a vznesete se do vzduchu. Tedy samozřejmě, když se vám nebudou plést pod nohy žádní protivníci. Pak klidně můžete přeletět skoro celý level, nebo se dostat k místům, kam jste se předtím dostat nemohli.

Obtížnost nad zlato

Mario si i teď udržuje vyváženou obtížnost. Čili až na první levely vám nic nepůjde samo a jen máloco projdete absolutně napoprvé... ale i pro žabaře má hra připravené řešení. Po několika nezdarech vám poskytne kostým supermývala, kterým dokážete převálcovat jakéhokoliv padoucha, který se vám postaví do cesty. Nezabrání ale tomu, abyste nezahučeli někam do díry, takže bacha.

Ale, stejně jako u minulých dílů, i tady máte každý level postavený na dvou obtížnostech. Chcete ho jen projít? No, možná se trochu zapotíte, ale zase ne tak moc. Levely nejsou zrovna dlouhé a ještě máte uprostře záchytný bod. Ovšem chcete level projít a zároveň najít všechny tři velké zlaté mince? To už bude fuška. Některé jsou schované, takže musíte zkoušet nové cesty, některé se na vás sice přátelsky zubí, ale dostat se k nim, to už je něco úplně jiného. Často se k nim dostanete jen pomocí určitého magického artefaktu, což ovšem znamená nepřijít o něj hned v prvních vteřinách hry. Někdy fakt jen zíráte a přemýšlíte, jestli jsou tvůrci hry vážně takoví sadisti, že vám tu kýženou zlatou minci pověsili rovnou nad propast.

Pokud se pustíte do sběru minicí, je nutné procházet levely několikrát a zkoušet různé schopnosti. Někam se dostanete jen coby mýval, u něčeho potřebujete střílet ohnivé koule... a někdy se musíte radikálně zmenšit či pořádně povyrůst.

A co s mincemi? Za pět si otevřete cestu k magickým domečkům, ve kterých můžete dostat speciální artefakty, nachytat si další životy nebo jiné celkem užitečné, ale nikoliv nezbytné, serepetičky. Klidně se tedy na ty mince můžete vykašlat... ale vsadím, se, že vám to nedá.

Mario Bros 2

Jaká je tedy dvojka? No... dvojkoidní. Totálně a absolutně dvojkatá, s lehkým nádechem dvojkoismu. Seqeloidní a pokračovací. Jak má Mario stylizovanou a jednoduchou grafiku, tak jen těžko ohromí nějakými grafickými vylepšeními („Barevné houbičky jsou v novém díle mnohem puntikatějši... o 20 procent puntíků navíc!“) a tentokrát ani nepřichází s nějakými změnami v hratelnosti. I když je 3D, tak je tenhle mario ryzí 2D. Zleva doprava a pěkně skákat, dupat houbám a želvám na hlavu, hopsat z plošiny na plošinu, unikat před duchy, klouzat, krčit se před střelami, rozbíjet hlavou zdi, hledat tajné cesty, sbírat mince, šplhat, lítat, uskakovat, plavat mezi bodlinatými rybami a bojovat s hlavními záporáky. Můžete hrát i ve dvou... ale pak je tu problém, že se musíte držet blízko sebe a ne vždycky to tak úplně funguje.

Nový Mario je rozhodně dobrá a chytlavá hra, která vám sice zabere tak šest hodin... ale jen pokud se vykašlete na sbírání mincí a všechny ty různé tajné mise a vedlejší světy, které do vás bude hra hustit. Je to rozhodně kvalitní přírůstek, ale nestrhla mě tolik jako Super Mario 3D Land nebo Super Mario Galaxy. Oboje hry nabízejí jak pestřejší světy, tak zajímavější herní nápady. New Super Mario Bros 2 je vážně klasika... ale dobrá klasika. Něco jako J. R. R. Tolkien. Jen s knírem. A italským přízvukem. A barevnou čepicí.

Takže vlastně úplně stejná jako J. R. R. Tolkien.