NeverDead Recenze NeverDead

NeverDead

Vojtěch Matěna

Vojtěch Matěna

5. 2. 2012 23:00 7
Reklama

Pokud bychom o hře NeverDead měli tvrdit, že stojí nohama pevně na zemi nebo nelétá hlavou v oblacích, trestuhodně bychom se zmýlili. Budeme si trhat končetiny, házet hlavou všude kolem a vykazovat všechny známky sadomasochismu, protože zkrátka můžeme a protože s takovým neotřelým nápadem přišlo japonské studio Konami. Inovace v žánru vždy velice rádi uvítáme, ovšem tento způsob se nedá nazvat jinak než úchylný, a proto zůstáváme na vážkách, zda máme být zrovna v tomhle případě vděčni za ty dary. Nalezneme však i čistá pozitiva.

Jsem bez hlavy a cool!

Nebudeme si mazat med kolem pusy, NeverDead se projevuje jako neskutečná slátanina, která jen těžko hledá konkurenci. Vlastně se podivujeme nad tím, jak něco takového může získat finance na vývoj – hold svět je zvláštní. Je však nezdolnou pravdou, že svými netypickými rysy má o pozornost postaráno, až téměř nabýváme dojmu, že vydat se směrem absurdity a holých nesmyslů bylo záměrem k vytvoření senzace, což na jednu stranu funguje, ale také zaráží. V čem spočívá?

Hlavním hrdinou je Bryce Boltzmann, který kdysi býval obyčejným člověkem - do té doby, než se dal do křížku s démonem. Ten z Bryce udělal sobě rovného a navíc nesmrtelného, a proto se nějaké to století toulal světem, až spojil síly s „Národní proti démonickou organizací“, s níž chce všem démonům natrhnout zadek. Dostává navíc společnici v podobě sličné dívky jménem Arcadia, která vám ovšem bude v některých chvílích spíše na obtíž, neboť ji nesmíte nechat zemřít. Naštěstí situace, kdy se bude válet na zemi a toužebně volat o pomoc, nastávají pouze zřídka, protože ona se umí se zbraní také rychle ohánět. A o to jde především. Neustálá akce, v níž primitivní příběhové vsuvky slouží jako oslí můstky pro přechod mezi lokacemi, kde se rozpoutá další krutopřísná řež ve velice ojedinělém podání.

Koulelo se koulelo…

Utržená ruka? Žádný problém, nic vám nebrání střílet tou druhou. Nechali jste nohu za sebou? Budete skákat po jedné. Až když se dostanete do tíživé pozice, kdy žádné ruce či nohy nebudou součástí těla, nastává čas pro bryskní regeneraci všech končetin a boj může rázem pokračovat. Zdá se vám to nechutné? A co řeknete teprve na to, že si necháte probíjet tělem proud elektrického napětí záměrně z důvodu oddělení hlavy z krku, abyste ji následně mohli použít pro prokutálení se ventilací, na jejímž konci si necháte dorůst zbytek těla. Autoři v tomto ohledu zachází tak daleko, až přijde i na momenty házení hlavy do basketbalového koše či její umytí v pračce. Inu – jsme nesmrtelní, tak proč si nedopřát toho bujarého luxusu.

Jedno upřít nelze, NeverDead je plná nápadů přitažených za vlasy v takové míře, v jaké si to snad nikdo na takové úrovni dosud nedovolil a ke všemu se tváří, že to je vlastně normální. Přestože vám tyto přepísklé mechanismy mohou zpočátku připadat jako zábavné, brzy vás ten pocit opustí, protože se začnou velmi rychle recyklovat a pak už vás hra nemá ničím šanci překvapit. V pozdějších fázích se dokonce zdá, že mele z posledního, protože se zmůže jen na generování nových nepřátel a střídání prostředí. V té době již bojový systém unavuje a na trhání končetin nevidíme nic tak zvláštního, protože se proces stále jen dokola opakuje a my ho bereme jako samozřejmost.

Neskutečná naivita

Přespříliš ujetého přístupu autorů, kteří si nestanovili snad žádné hranice, ba možná jejich cílem bylo právě neskutečné přehánění, je škoda z důvodu, že zakomponované prvky mající nějaký potenciál přijdou víceméně vniveč vlivem celkového působení. Jsou to právě ty věci, kvůli nimž se NeverDead drží nad propastí holé trapnosti a stále má jako celek co nabídnout. V prvé řadě bychom vyzdvihli rozmanitou zničitelnost prostředí, které také funguje jako útočný manévr vůči kolem pobíhajícím démonům všeho druhu. V arzenálu zbraní také nalezneme masivní meč nazývaný Butterfly Blade, který disponuje velice intuitivním ovládáním, kdy kopíruje přesné pohyby joysticku, díky čemuž se v kombinaci s drtivou silou stane velkým oblíbencem, kterého nedáte z ruky a vedle čeho působí střelné zbraně jako ořezávátka. Kladně lze hodnotit i systém získávání zkušeností, za něž si následně lze vybírat různá vylepšení.

To všechno nechali autoři zastínit stupidní brutalitou, která když neodradí hned, stane se tak o chvíli později. Kdyby se utržené končetiny nestaly stěžejním prvkem a hlavní koncepční vizí autorů, byla by situace rozhodně jiná, ale hra NeverDead se nechala tak trochu unést, což jí v konečném součtu podtrhlo nohy. A laciný humor, jímž prokládá tyto scény, už jen potvrzují slepou ulici, do níž se hra nasměřovala svou vlastní naivitou.

NeverDead
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Budovat hru na základě utržených končetin a kutálení hlavy po podlaze nemůže vést k ničemu chvályhodnému. Přiznáváme však, že zpracování této naprosto stupidní myšlenky mohlo být i o řád horší. Aspoň že tak.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama