Never Alone

Nezávislé hry si s sebou trochu nechtěně nesou stigma, spočívající v křečovité nutnosti předat hráči nějaké hlubokomyslné poselství. Netvrdím, že jsou takové všechny, ale u spousty her mi onen přesah připadá spíše jako náhoda, zbytečně složitá interpretace, rozmar tvůrců a nejlépe kombinace všeho dohromady. Ve výsledku je to ale celkem jedno, protože už z povahy mám rád obyčejné věci, které si prvoplánově na nic nehrají a nakonec vás zasáhnou mnohem silněji. Třeba jako pohádky. Ty úplně obyčejné absurdní příběhy, které jsme poslouchali jako malí a jako starší je vyprávíme těm, kdo se narodili po nás. Jak já bych chtěl být aspoň na jeden večer potomek Inuitů...

NUNA A LIŠKA

Rodiče se jmény třeba Tootega a Aipaloovik by mi totiž klidně mohli vyprávět pohádku Kunuuksaayuka – o chlapci, který se vypravil zjistit, proč rodnou vesnici sužují nekonečné vlny sněhových bouří. Tam a zase zpátky, dokud se nezavřou víčka a všechno nezmizí v bílé mlze. Mám ale smůlu a vy pravděpodobně také, takže nezbývá, než si Kunuuksaayuku prožít v roli holčičky Nuny a polární lišky jménem… Liška. Právě o nich vypráví hra Never Alone, která vznikla za spolupráce vývojářů z Upper One Games a regionální korporace Cook Inlet Tribal Council, podporující původní obyvatele Aljašky. Nad rámec hry jde v podstatě o kulturní svědectví a snahu přiblížit život Eskymáků všem, kdo o to stojí. Sledovat doprovodné dokumenty nejen o životě za polárním kruhem, ale také o vývoji samotné hry, vás totiž nikdo nenutí, nicméně argumenty k ocenění na v přepočtu 400 Kč leží i v této dokumentární části. Odemykání jednotlivých filmečků je navíc do hry zakomponováno coby hledání porůznu rozmístěných sov, které zároveň plní i funkci sběratelských předmětů.

Vzhledem k tomu, že se stále bavíme o pohádce, je hra přístupná skutečně i těm nejmenším.

Never Alone je však i povedenou hrou a druhou část, přistoupíte-li na moje rozdělení, zvládá jen s občasnými výpadky. V první řadě se sluší poznamenat, že hru je možné hrát ve dvou hráčích a zhruba od poloviny hry bych vám kooperaci rozhodně doporučoval. Vzhledem k tomu, že se stále bavíme o pohádce, je hra přístupná skutečně i těm nejmenším, takže je ideální pro společné chvilky rodičů a jejich ratolestí, případně k prohlubování sourozeneckých vztahů. I méně zkušený hráč totiž bude fungovat lépe nežli umělá inteligence, která je při řešení prostorových puzzlů opravdu na obtíž. Hrajete-li sami, mezi Nunou a Liškou se musíte přepínat, běda když ale musíte někde zůstat s jednou z postaviček stát, abyste mohli s druhou obejít překážku. Umělá inteligence je nastavena tak, aby se oba hrdinové těsně následovali a neustálé přepínání tam a zase zpátky by vedlo ke zbytečné frustraci, která vás navíc připraví o zážitek.

VÍTR DUJE

Kromě obyčejného hopsání po zamrzlých plošinách je totiž nutné počítat s několika málo herními mechanismy, které vám hraní ztěžují a ulehčují zároveň. Řeč je především o vichřici, kolem níž se celý příběh točí. V předem naskriptovaných intervalech si s vámi pohrávají poryvy větru, buďto v protisměru, nebo po směru. V prvním případě je nutné zalehnout k zemi, pevně se chytit a pokud možno neskákat – vítr by vás odnesl vzad a pravděpodobně byste skončili v ledové vodě nebo bezedné jámě. Na druhou stranu vám ale může vítr i pomoci, potřebujete-li překonat velkou vzdálenost jedním skokem. Dalšími pomocníky vám budou éteričtí duchové, na které má Liška nos a umí je vyvolat. Fungují jako plošinky, ať už horizontální nebo vertikální, a pomáhají především Nuně dostat se na požadované místo. Liška totiž umí na rozdíl od své lidské společnice na krátkou chvíli šplhat i po kolmé stěně, případně shazovat Nuně lano, aby se mohla vytáhnout na příliš vysoké plošiny.

Hlavní hrdinka naproti tomu získá krátce po začátku hry vrhací zbraň – bolu – s níž ale budete bojovat jen velice zřídka. Mnohem užitečnější je bola pro rozrážení ledových útvarů, bránících v dalším postupu, a to někdy i za rychlého úprku před nepřáteli. Nenechte se ale zmýlit, Never Alone není akční hra, souboje jsou velmi rozvážné a checkpointy rozmístěny tak velkoryse, že vám bude skoro až trapné, někde se zaseknout. Mě osobně se tak stalo na dvou místech a během hraní jsem musel řešit i občasné technické problémy, kdy se Nuna nebo Liška propadla kamsi do hlubin, nebo se zasekla a nechtěla jít dál. Občasné bugy technického rázu bohužel jdou ruku v ruce s upadající ztrátou motivace a jsou tak největším problémem jinak vizuálně působivé hry.

ALJAŠSKÁ POETIKA

Ač grafika není přehnaně detailní, roztomilost a celkové zpracování jí jednoznačně přidávají plusové body. Stačí jeden obrázek, krátké video a i s přihlédnutím k blížící se zimě budete rádi, že jste si ke hraní vzali teplé ponožky. V enginu jsou zpracovány i některé krátké animace, samotné vyprávění však probíhá za doprovodu kreslených pasáží v původním inuitském stylu. Ten podtrhuje i komentář, jak jinak než v jazyku kmene Iñupiaqů, dodávající hraní místy až posvátnou atmosféru. Za přibližně dvě a půl hodiny si užijete osm kapitol, několik odlišných prostředí, dva příběhové zvraty a zážitek, co jen tak nevyprchá. Férově ale musím upozornit na to, že Never Alone v podstatě neobsahuje důvody k tomu, abyste si hru zahráli opakovaně, proto zvažte svoji investici, případně počkejte, až cena trochu opadne. Hra vychází na PC, PS4 a Xbox One, svým zpracováním je navíc slevově pozitivní a je klidně možné, že se již brzy objeví ve výprodeji, nebo jako bonusová hra v prémiových programech obou konzolí. Pokud vás ale zaujal úvodní obrázek, čekat stejně nevydržíte…