Need for Speed: Shift

Carbon, ProStreet, Undercover. Spolu se mnou můžete zamávat třem mdlým dílům Need for Speed, se kterými se na slavnou značku sesypala v posledních letech nálož stížností. Vývojáři si počínali jako tvrdohlavá saň s nejméně pěti hlavami a prostředí či povahu závodů měnili až s neuvěřitelnou rychlostí. Tenhle trend se nezastavil ani v případě právě recenzované novinky, je to ale asi ta poslední věc, která Shift se jmenovanými výtečníky spojuje. Z předchozích novinek, článků a nakonec i demoverze sami dobře víte, že k vývoji se přistupovalo trochu jinak a spíš než „vymóděná-cool-gamesa“ je výsledkem hybrid mezi simulátorem a arkádou.

Jak je libo!

Právě u téhle na první pohled logické blbosti přibrzdíme, neboť s sebou přináší víc otazníků a vysvětlování, než je obvyklé. Málokdy se totiž stává, že by hra, kterou si za těžce vyškemrané/vydělané peníze koupíte, obsahovala oba tyto značně odlišné přístupy v pojetí jízdy. Jenže výjimka potvrzuje pravidlo a s NFS: Shift máte to štěstí, že vývojáři ze SlightlyMad Studios nezapomněli, pro koho je celá tahle paráda určena především. V klidu proto nechali vyniknout svůj léty a hrami ověřený cit pro simulaci, ovšem díky chytrému nastavení umožnili pustit se do hraní takřka komukoliv. V praxi to funguje tak, že ještě před samotným začátkem své kariéry musíte zajet jedno testovací kolo a následně krátký závod, prostřednictvím čehož získá hra potřebné údaje pro navržení základního herního nastavení. To můžete ještě vypínáním a zapínáním pomocníků lehce upravit a je takřka zaručeno, že v následujících oktanových kláních nebudete muset nic řešit. Sympatické rovněž je, že s postupným odemykáním závodů bude pozvolna růst i celková obtížnost. A nutno říci, že se tak děje až se záhadnou přesností v souladu s tím, jak se sžíváte s vozidlem a jednotlivými tratěmi.

Co se týče postupu hrou, vývojáři vsadili na klasiku. Kariéra je rozdělena do postupně se zpřístupňujících pěti úrovní, obsahujících nejrůznější závody. Vedle toho můžete samozřejmě skočit do rychlého závodu, případně vyzvat ostatní hráče po síti. Celkově jich může být až osm a na rozdíl od Gridu, ve kterém stačil jeden člověk na decimaci zážitku, funguje v novém NFS všechno velmi dobře. Protože se v Shiftu jezdí především na okruzích, čeká vás tradiční závod, dále klání, v němž o vítězi rozhoduje nejrychleji zajeté kolo, souboj s časomírou, duel a v neposlední řadě oblíbený drift. Důležité je, že hráč není v podstatě ničím zásadním limitován a je pouze na něm, který z dostupných závodů si vybere. Abyste rozuměli, jako „platidlo“ určené pro postup dále, zvolili vývojáři hvězdy a právě ty získáváte nejen za vítězství, ale vlastně za všechno, co na trati provedete. Dalším prvkem jsou speciální odznáčky, třeba za kvalitní průjezdy zatáčkami, bourání do soupeřů nebo za povedené starty, a když k tomu ještě přidáme velký status jezdce odrážející celkový způsob jízdy, je o motivace vskutku dobře postaráno.

Tu cihlu z plynu dolů!

Teď už ale k tomu nejdůležitějšímu. Abyste si užili pocit rychlosti, rozuměj jízdu samotnou, není nezbytné disponovat volantem a s trochou cviku ani gamepadem. Na druhou stranu i malé analogové páčky umí dělat zázraky a především na vyšší obtížnost je už „něco v ruce“ potřeba. Rychle totiž pochopíte, že se i přes sliby simulátoru konají na tratích automotojatka a možnost rychlé, nicméně stále plynulé reakce je naprosto prvořadá. Vaši soupeři vám brzy nedají ani půl metru vozovky zadarmo, pořád do vás budou šťouchat, snažit se vás rozhodit, a i když jim ukážete, že strachem rozhodně netrpíte, oni si beztak pokoj nedají. Na tomto místě tedy podezříváme vývojáře z toho, že se snaží prodat svůj nejlepší prvek až příliš okatě.

Konkrétně jde o perfektní zpracování pocitu samotného pilota vybraného vozu. Když se přesunete pohledem do vnitřku auta, dočkáte se nejen skvělých detailů, textur ostrých jako břitva a bůhví čeho ještě. Vývojáři si dali tu práci s pohybem hlavy, nakláněním pohledu podle působení fyzikálních sil v zatáčkách a nakonec došlo i na zapracování hekání, sténání a rozmazávání celého obrazu při velkých bouračkách. Vtipné je, že tenhle netradiční grafický efekt má i jistý psychologický dopad, a věřte mi, že bourání váš žaludek příliš vyhledávat nebude. Zato vaše auto si s tím poradí vcelku obstojně, a to i v případě, zapnete-li k vizuálnímu poškození i to mechanické. Rozdíl mezi nabouraným a plně funkčním vozidlem je minimální, a to je s ohledem na další vymoženosti Shiftu velká škoda.

Doktore, že ty ses zase hrabal v tom autě?!

Na rozdíl od přehnaného vizuálního tuningu let minulých se dočkáte pouze drobných úprav, vše ostatní se odehrává na poli ladění výkonu. Právě na tomto místě na vás dýchne GTR historie Slightly Mad Studios úplně nejvíc, neboť hrát si s převodovkou, zavěšením kol, tuhostí spoilerů a další řadou zbytně nezbytných věcí se v NFS jen tak nevidí. Co víc, ono to všechno skutečně na trati poznáte, což se nakonec hodí nejvíce do driftů. Ty jsou s původním nastavením takřka nehratelné a je už dopředu jasné, že spoustu z vás to vcelku odradí. Nějak nerozumím tomu, co je alespoň zdánlivě realistického na tom, že když člověk přišlápne plyn, auto se chová jak při rozjezdu na ledě. A je vcelku jedno, s jakým z přibližně šedesátky notoricky známých vozidel do závodu půjdete, drift je o smycích, takže se auto bude SMÝKAT!

S podobným rozkazem jako by vývojáři přistoupili ke grafickému zpracování. Chraň bůh, jde zase o jednu z nejlépe vypadajících závodních her současnosti, pod pokličkou ale není všechno úplně v pořádku. Vývojáři si zřejmě mysleli, že perfektní pohled z kokpitu budou využívat všichni, a co je horší, vsadili na svůj úsudek snad i vlastní kalhoty. Teď už ale nejspíš chodí v trenkách, protože jak je obecně známo, většina závodníků kouká buďto na celé auto, případně si posadí kameru na přední nárazník. No a tam, když se trochu rozhlédnete, není těch grafických trilků zrovna příliš. Výběrem okruhů, jakožto hlavních míst k závodění, přicházíme i o pestré scenérie, a ačkoliv je to trochu nefér, ve vzduchu zkrátka cítíme nelibost. Pojí se s tím i polovičatost řečí o vlídných HW požadavcích – pravda, hru rozběhnete i na slabších strojích, k plynulému zážitku je ale třeba trochu přitlačit.

I s těmito nedostatky jde však o něco natolik svěžího, že tu hru musí každý fanda virtuálního závodění mít. Zahoďte předsudky, že Need for Speed je o hip hopu, prsatých babách a neonech. Tímhle způsobem všechno začalo, tak se snad jen modleme, aby to v nejlepším na dobro neskončilo…