Need for Speed Payback

Zažili jsme spolu i to dobré, i to zlé. Na sinusoidě dobrého a zlého se ale poslední roky potácíme spíše v podprůměru, respektive nad něj jsme se už pěknou řádku let nepodívali. Need for Speed Payback ale měl být, opět, jiný. Lepší, pochopitelně. Jenže lepší není. Přesto je přirovnání „jiný“ naprosto validní a férové, protože letošní novinka zabrousila do relativně neznámých vod alespoň co se samotné série týče. Payback ale v globálu není žádnou revolucí a hráčům servíruje to, co znají z momentálně úspěšnějších závodních her. A to, přiznejme si narovinu, ne v jejich kvalitě. Už v úvodu se nám začíná hromadit poměrně dost nejrůznějších pro a proti, takže se připravte na to, že následující text bude dost ambivalentní a najde si mnoho příznivců, ale i odpůrců. Ale to máte přeci rádi…

Bál bych se, kdyby nám Payback naservírovali nějací suveréni skálopevně přesvědčení, že se svou znovuzrozenou značkou zbourají veškeré žebříčky. Strach mě sice s vědomím, že Need for Speed mají pod palcem švédští Ghost Games, neopouští, ale základ je, že obě strany vědí, že bylo něco špatně. Jak hráči, kteří to dávali v minulosti pravidelně najevo, tak vývojáři. Před dvěma lety rebootovaná série se stále hledá a tápe po tmě a snaží se najít vlastní ideální cestu. I proto byl předposlední díl plný omylů a nelogičností. Z druhé strany je potřeba férově přiznat, že se ani nejednalo o úplný odpad a totální dno, jen série jednoduše nestíhala svou konkurenci. Ačkoliv jsme se na časové ose posunuli o dva roky kupředu, situace je stále stejná, i když se Payback od nepojmenovaného, dva roky starého dílu v lecčem výrazně liší. Gró tohoto článku tak zůstane stejné a stejná zůstane i výsledná známka. I Payback si odnese podprůměrnou známku. Liší se ale cesta, jak k ní dojde. Než tu z úst horlivců začnou padat pokyvačné argumenty, měli by číst dále, ono to totiž není tak jednoznačné.

NEJVĚTŠÍ BOREC NEJVĚTŠÍM LOOSEREM

Jednotlivé díly mají svou stylizací odpovídat starším hrám série; předloňské noční Ventura Bay odpovídalo nejvíce druhým Undergroundům a letošní Fortune Valley pro změnu o rok staršímu Most Wanted. Jestliže vám Bayview připadalo poměrně svázané a urbanistické, Rockport se díky dennímu světlu před dvanácti lety rozjasnil a také nezanedbatelně otevřel. To samé se dá říct právě o dvojici Ventura Bay a Fortune Valley z posledních dvou instancí. První jmenovaná metropole je totiž metropolí v pravém slova smyslu, zatímco pro Payback je klíčové její okolí. Nejvíce času a nejvíce zábavy tak nezažijete ve městě, ale mimo něj. Konečně se ale vývojáři nebáli otevřít větší část mapy i mimo silnice, a tak zamíříte i mimo dálnice, asfaltky a prašné cesty. Zažijete ji v divočině. Ve chvíli, kdy zjistíte, že v centrální části „údolí“ můžete zamířit vlastně kamkoliv, rozlije se vám po tváři úsměv a po těle pocit radosti. První minuty jsou v tomto ohledu skvělé.

„Ty“ je sice hlavním členem celé skupiny, ale ani Mac, ani Jess nezůstávají bokem. Trojice se velice rychle dostane do pozice, kdy bude chtít pomstít staré křivdy, ale v cestě jim bude stát zločinecká organizace The House, i místní policie.

Vlastně celá mapa je naprosto výtečná a povedla se na jedničku. Jedinou výhradu mám k městu. Z počátku se může zdát, že relativně tuctové Vegas bude hrát dominantní roli, ale opak je pravdou. Zase tolik času v něm nestrávíte. Ghost Games si totiž byli vědomí toho, co je v celém Fortune Valley to nejlepší, a liduprázdné a fádní město to rozhodně není. K pozitivnímu prvnímu dojmu navíc pomáhá úvod. V něm se sice rozehraje tuctový příběh o Tyleru Morganovi, Seanovi McAlisterovi a Jessice Millerové, na druhou stranu si v něm vyzkoušíte několik vozidel tak, aby to mělo hlavu a patu a vy se nemuseli upsat jedné značce. „Ty“ je sice hlavním členem celé skupiny, ale ani Mac, ani Jess nezůstávají bokem. Trojice se velice rychle dostane do pozice, kdy bude chtít pomstít staré křivdy, ale v cestě jim bude stát zločinecká organizace The House, i místní policie (ovládaná stejnými lidmi). Víceméně tolik k příběhu. Cesta za pomstou je ale dlouhá a trnitá a vede přes spojení místních gangů a vítězství v závodě Outlaw Rush.

Není to ale tak jednoduché. Každý klub se specializuje na určitý typ závodů, přičemž k jeho podmanění potřebujete porazit jejich vůdce. Ačkoliv jste podle vlastních slov ti nejlepší závodníci minimálně ve Fortune Valley, nikdo z nich vás samozřejmě nezná a nechce s vámi mít nic společného. Následuje ohrané „ještě jednou vyhraj a pak se můžeme bavit“, přičemž to samé se opakuje ve chvíli, kdy opravdu vyhrajete. A znovu. A znovu. Třeba pětkrát. A až pak můžete změřit síly s tím nejlepším. Neznalost prvních a základních klubů je samozřejmá, je ale otázka, jestli se to samé dá říct ve chvíli, když jich porazíte pět v řadě a dokonce o celé bandě slyšíte v místním rádiu. Už tak nezajímavý formát se začíná ohrávat s každou další odehranou minutou, až vám poleze přímo krkem. Navíc se připravte na to, že musíte odjezdit úplně všechny dostupné závody, abyste opravdu viděli závěrečné titulky.

HELE VOLE, KDE MÁM KÁRU?

Čím víc mil budete mít na svém tachometru, tím víc budete poznávat zvrácenosti místního světa. Tak třeba: závody se dělí na různé kategorie - klasický závod, off-road, drag, drift a runner. Na každý z nich potřebujete speciální automobil. Čistě teoreticky můžete s Huyarou řádit na poušti mimo vyznačené cesty stejně jako s ní dominovat v závodě na jednu míli. Fór je v tom, že v takovém případě musíte vlastnit auto značky Pagani dvakrát. A to pokaždé od jiného prodejce. Jakmile si totiž libovolné vozidlo zakoupíte u obchodníka, který se specializuje na jeden typ závodu, do jiného s ním naskočit nemůžete. Pokud se vrátíme o několik řádků výše, mohli bychom navázat někde u části o nenásilné ukázce jednotlivých typů aut, aniž byste se upsali jedné značce, jen slovo nenásilné vyměňte za násilné. Hra vás vyloženě nesmyslně nutí rozhodnout, na co které auto použijete, a pokud chcete změnu, tak to své můžete prodat a koupit si opět to samé, jen pro jiný typ závodů.

Čím více závodů, tím lepší výbava. Tady ale máte vozidel celkem pět. Není ve vašich silách udržovat neustále všech pět vozidel na top úrovni.

Systému se nedá upřít fakt, že vás nutí střídat čtyřkolé miláčky častěji jak vlastní ponožky a to nemusí být na škodu, ale striktní omezení je minimálně na pováženou. Ale musíte si uvědomit, proč to tak je. Proč se Ghost Games k podobnému systému rozhodli. Sledujte tu návaznost. Jestliže máte vlastnit pět aut, leze to do rozpočtu. Financí jako takových není v Paybacku nedostatek, spíše naopak. Mnohem složitější je ale udržet váš stroj ve formě a z toho vás prachy nevytáhnou. Může za to systém výkonnostního tuningu. Nově si totiž nekupujete nový motor, nové řazení, brzdy ani nitro. Vy je totiž v drtivé většině vyhráváte. Za každý závod dostanete jednak finanční odměnu, nicméně také na výběr z jedné kartičky, jejichž obsah z počátku není znám. Ze tří karet si jednu vyberete a zjistíte, že jste dostali nové ECU na šesté úrovni, které k tomu navíc ovlivní i vaše N2O – dusík. Čím více závodů odjedete a čím lepší auto máte, tím lepší kartičku můžete vyhrát. A tady začíná zábava.

Pokud byste ve všech závodech používali jedno auto, stal by se z vašeho sporťáku ultimátní stroj na porážení vašich nepřátel. Pamatujete? Čím více závodů, tím lepší výbava. Tady ale máte vozidel celkem pět. Není ve vašich silách udržovat neustále všech pět vozidel na top úrovni – hra vám u každého závodu ukazuje, na jaké výkonnostní hladině by měl být stroj, s nímž se chcete účastnit. Můžete to zkusit i se slabším hardwarem, ale budete se muset snažit, abyste tvrdě nenarazili. Pokud chcete udržet váš stroj ve formě, máte dvě možnosti: objíždět již jednou odjeté závody, abyste si zlepšili výbavu, nebo si otevřít nějakou z beden. Už jsme doma? Zdejší systém mikrotransakcí není tak… zlodějský, jak by se mohlo zdát, především proto, že budete mít vždy dost peněz na koupi nového miláčka, ale běda, jestli budete chtít svého Mustanga udržet ve formě i v pozdější fázi hry. Raději si koupíte Diablo SV, tak jako já.

OKO BERE

Systém vylepšování vlastních aut se tím ale nedá zlehčovat. Je zkrátka špatný a můžeme jen doufat, že už jej příště neuvidíme. Opět bych se opakoval se slovy, že věřím, že jde stále jen o další prvek vycházející z faktu, že se jak vývojáři, tak celá série vlastně i po letech hledá a neví, jak na to. Doufám ale, že teď už všichni vědí, že tudy cesta nevede. Abychom si systém rozebrali do detailů, každá součástka má svého výrobce, svůj bonus a svou úroveň. Payback odmění sběratele za to, že má na svém voze součástky jednoho výrobce, zároveň ale musí sledovat, který bonus (mix až tří bonusů) mu přinese v klíčových závodech vysněné vítězství, a to nepůjde bez toho, aniž by daná věc měla co nejvyšší level. Pokud řidič dostane něco, co na daném voze nepotřebuje, může věc prodat, nechat si jí na jindy nebo vyměnit za kupón. Za tři kupóny si můžete vytočit u prodejce součástek určité zboží – náhodně vybere její typ, výrobce i bonus. Hráč přitom může ovlivnit pouze jeden z těchto aspektů a „zamknout“ jej. Může si vybrat, že chce hlavu motoru, ale neví, jaké bude značky a jaký bude dodatečný efekt, nebo si vybrat výrobce a to ostatní nechat na náhodě, nebo preferovat jeden z bonusů, ať už jde o akceleraci, nitro, brzdy nebo stabilitu při skocích. Obchodníci nabízejí i některé součástky s viditelnými vlastnostmi, zpravidla ale nejsou tak dobré, aby stály za řeč. Jejich nabídka se ale co několik minut obnovuje, tudíž můžete mít štěstí na obstojný kus. 

Nemusí to znít tak zle, ale sami byste pochopili, že systém přináší více škody než užitku. Dá se ale určitým způsobem eliminovat a nemusíte na něj brát takový zřetel. Stačí si snížit úroveň obtížnosti. Mnohem častěji se vyhnete otravnému grindu a budete mít v závodech šanci i s mnohem slabším autem. Tím se navíc vykompenzuje nedostatečná výzva, protože ani tak nebude výhra ničím a nikým zaručená. Otázka ale je, jestli je to něco, co chcete. Stále ale chybí rozebrat, co se nachází v bednách. Kromě peněz v nich můžete nalézt speciální věci, takže si své auto můžete ověnčit třeba podsvícením nebo barevným kouřem z pneumatik. Máte-li rozum, moc toho nevyužijete, ale to už je na uvážení každého z vás. Bedny, alias Shipments, získáváte i sbíráním cetek a plněním nejrůznějších úkolů. Rozbít billboardy, driftovat ve vymezených lokacích, projet nimi určitou rychlostí nebo proletět po skokánku určitou vzdálenost… Nebudete jich mít nedostatek, i když se na ně nebudete vyloženě soustředit. Horší je, že za zámkem „splň toho tolik a tolik“ jsou zamčené i některé tuningové vizuální prvky, jako je spoiler, nárazníky, bodykity, výfuky, průduchy, kola a jiné. Škoda. To také není to nejmoudřejší rozhodnutí.

DALŠÍ A DALŠÍ PŘEŠLAPY

Po grafické stránce jsou jednotlivé značky a modely krásné i bez toho, navíc základní tuning je k dispozici poměrně rychle. Milovníci vozidel ocení i relikvie v podobě několika starých vraků, které je potřeba nejdříve dát do kupy a pak z nich udělat extrémní bestie. Není nic lepšího, než vyhrávat v off-road stylizovaném VW Brouk, ale i u nich platí, že po jejich zkompletování jste nuceni do volby, na co je vlastně chcete používat. Mimochodem, zatímco klasické závody, dragy, drifty a off-roady asi umíte rozklíčovat, možná je vám záhadou záložka runner. To jsou, prosím pěkně, honičky s policií. Dlouhá verze příběhu by byla taková, že Jess funguje jako poslíček, ale často se tak dostane do problému, které vyústí honičkou s místní policí nebo s členy gangu The House. Vyjma těchto misí a misí, které sledují příběh, na místní dopraváky nebo drsňáky v černých Chargerech nenarazíte. Jako vážně ne, nedělám si legraci. I to je pochopitelně určitá výtka. Navíc tyto honičky nemají šťávu. Co je ještě horší, Need for Speed při nich (především ve městě) nestíhá a dost nepříjemně ztrácí svou plynulost. Přitom k tomu mnohdy není ani důvod. Ještě že doprava ve Fortune Valley není hustší. Nebo možná právě proto?

Payback může mít dementní systém kartiček, bezpáteřní příběh, který nedosahuje ani (ne)kvalit kopírovaného Rychle a zběsile, a ani nemusí být za všech okolností plynulý nebo bez technických chyb, ale pořád to Ghost Games tak nějak drží pohromadě a funguje.

Blížíme se do finiše a k tomu dost možná nejkontroverznějšímu. Přese všechny výhrady, a že by se jich určitě našlo ještě víc, jsou Need for Speedy opět docela zábavné. Payback může mít dementní systém kartiček, bezpáteřní příběh, který nedosahuje ani (ne)kvalit kopírovaného Rychle a zběsile, a ani nemusí být za všech okolností plynulý nebo bez technických chyb, ale pořád to Ghost Games tak nějak drží pohromadě a funguje to. Studio se vydalo určitou cestou, a to ne vyloženě špatnou, má až na město zábavný svět, spoustu aut, a hromadu aktivit. Chyby a další přešlapy ale zapříčiňují, že na lepší známku i přes kvalitní základ dosáhnout nemohou.