need-for-speed-most-wanted
Need for Speed: Most Wanted (2012) Recenze Need for Speed: Most Wanted

Need for Speed: Most Wanted

Ondřej Švára

Ondřej Švára

9. 11. 2012 23:00 4
Reklama

Není to život, ale ekonomické grafy, co mění počítačové hry. Dnes recenzovaný Need for Speed: Most Wanted je toho exemplárním příkladem. Schválně, kdo uhodne, jaký je největší rozdíl mezi dvacet let starou závodní hrou a touhle? Ne, nejsou to ani gigabyty dat, ani miliony pixelů. Je to „bohušovský“ přístup k práci.

Electronic Arts, stejně jako všichni ostatní velcí vydavatelé, dnes totiž hry dávno netvoří, ale kupují je. Protože kupovat, to znamená šetřit a šetřit při každoroční cirkulaci nových dílů jedné značky znamená vydělávat. A vydělávat? To je mnohem chytřejší způsob práce než od píky tvořit. Most Wanted proto není ani novinkou ve své vlastní stáji. EA a její grafy zkrátka vědí, že je snazší postavit hru na konceptu i jméně, které už jednou osvědčily, a jestli si kvůli tomu někdo obě hry splete, je to jeho problém.

Most Wanted, a rozlišujme ho přídomkem „2012“, je na první i druhý pohled pouze eintopfem dávno hotových jídel, o nichž si největší herní šéfkuchař myslí, že budou chutnat. Proto EA do Most Wanted 2012 koupilo již hotovou hudbu od Muse a Deftones, proto použilo hotový engine ze starších her, proto vykradlo nápady z Most Wanted 2005 a proto si na složení herního puzzle „koupilo“ Criterion Games, kteří mají s otevřeným městským závodištěm velké zkušenosti a nejen to. Dokáží ho na klíč tak dobře obšlehnout ze své vlastní práce, že se nikdo nenadře, všichni ušetří a nové Most Wanted s plnou parádou vyjede do ulic.

Anonymní závodění

Nové Need for Speed je kvůli tomu evidentním plagiátem Burnoutu Paradise a i logicky sedm let starého Most Wanted. Podobá se jim v každém ohledu. Zejména architekturou města, způsobem závodění i interaktivitou prostředí. Přesto novinka dokonalou kopií svých vzorů není. Působí spíše jako jejich chudší příbuzný. Zejména rozehrajete-li singleplayer.

Ten byl například ochuzen o (jakkoliv připitomělý) příběh z Most Wanted a z obávané desítky jezdů tak zbylo pouze deset anonymních čísel, které budete muset tradičně předjet, dorazit a předehnat v hodnocení.  A to je vše. Motivací jsou pouhá čísla. Odpadlo dokonce i budování sbírky plné supersportovních vozů. Criterion se odhodlali k riskantnímu kroku a ve městě Fairhaven nepostavili ani garáže, ani autosalony, ba ani servis, protože se tu za nic neplatí a na nic se nedá vydělat. Všechny automobily jsou od začátku přístupné, stačí je najít u obchodních center, benzinových pump nebo jednoduše na městských parkovištích, kde tiše čekají, až si do nich vlezete. Po pár úvodních minutách není problém pálit spojku v Lamborghini Countach, o kterém jste si až dosud mysleli, že se dává za odměnu.

Tohle už jsem někde…

Další zvláštní úsporná opatření ve hře najdete, budete-li se soustředit na porovnání s Burnoutem. Města Fairhaven a Paradise City jsou si v podstatě k nerozeznání podobná, málokdo asi čekal opak. Avšak jestliže někdo označí nové NFS za burnoutí klon, neznamená to ještě, že je i podobně dobré. Není. V mnoha ohledech zůstává pozadu.

NFS ve skutečnosti ve svém plagiátorství zůstalo vždy na půli cesty. Ve srovnání s Burnoutem je o něco nudnější, méně hravé a méně bezprostřední. Programátoři například autům nedovolili tropit na tratích skopičiny, přestože ramp, billboardů a patrových garáží je tu stejně množství jako právě v Paradise. Problém je v tom, že auta z NFS na cirkusové zacházení nejsou stavěná. Jednak splňují základní požadavky na fyziku jízdy a jednak se samozřejmě muselo vyhovět požadavkům automobilek. Jejich auta přece nikdo nemůže zesměšňovat.

Ani trasy závodů si jezdci oproti Burnoutu sami nevolí. Vzrušující „hop nebo trop“ faktor je nahrazen obligátními checkpointy a přísnou linearitou, protože NFS jsou zkrátka pořád „jenom“ klasické závody. Auta tu do vzdušných vývrtek nesmí, kaskadérské takedowny mají zakázány a při závodech se řídí lajnami. Nakonec je jedno, jak moc se závodní prostředí nového Most Wanted tváří atraktivně a jak vybízí k uličnictví. Need for Speed pouze vypadá jako Burnout a to že se tak nechová, je minus, za které musí jít body dolů.

Chyť mě, když máš maják

Pokud někoho zajímá, zda má singleplayerovou kampaň vůbec smysl hrát, když se vyznačuje pouze honěním čísel a nudou na silnici, máme přeci jen dobrou zprávu. Jasným důvodem pro otestování asfaltu jsou honičky s policií. To je tradiční prvek, který musel být převzat ze starého dílu naprosto bez kompromisů a vyplatilo se. Policie a vaše drzost, to jsou teď dvě spojené nádoby, které Most Wanted ukazují v trochu lepším světle. Momentálně neexistuje nic, co by v závodních hrách dokázalo šponovat jezdcovy nervy tak jako právě zdejší policejní režim.

Ujíždět policii, která se plete v podstatě do jakéhokoliv typu závodu, se dá v této hře díky otevřenému prostředí a mnoha kilometrům venkovských cest třeba i dvacet minut a to i po skončení soutěží. Jestliže si při tom počínáte zvlášť neomaleně, body rostou do závratných výšin, ale zároveň víte, že se na konto přičtou až poldy definitivně setřesete. A to je ve vysokých stupních hledanosti již opravdový problém. Jste-li dopadeni, jackpot propadá. Tak přeci jen hop nebo trop...

Více aut, více zábavy

Singleplayer je však pouhým tutoriálem pro hru více hráčů. Samotářská kampaň vás bude brzy štvát malým počtem výzev, tradičně silným catch-upem i tím, že auta jsou v NFS poměrně křehká a každý silnější náraz do zahuštěné dopravy znamená otravnou „animačku smrti“.

Multiplayer tyto neduhy víceméně maže. Online hra je v novém Most Wanted vlastně světem sám pro sebe. Díky šikovnému interfacu zvanému Easy Drive je multiplayer za každé situace rychle přístupný, po jednom či dvou kliknutích už nahrazuje umělou inteligenci dostupnými živými závodníky, a v tu chvíli si můžete být jisti, že začíná to pravé závodění.

Hra v multiplayeru nabízí i zcela nové jízdní módy. Zejména s týmovou kooperací je netušená zábava a to i v činnostech, o kterých byste si to nemysleli. Například hromadné překonávání rychlostních limitů je záležitost, kterou nepochopíte, dokud ji v onlinu nezkusíte. To, co bylo v singleplayeru docela fajn, se teď mění v masovou legraci. Perličkou nejen do počtu jsou i různé dovednostní soutěže, třeba o nejdelší skoky, které konečně využijí burnoutovský herní prostor.

Nový systém Autolog 2.0 také zajišťuje, aby se zásoba výzev a společných či nepřátelských jízd hned tak nevyčerpala a zároveň o pauzách mezi závody dovolí opravovat vozy, lehce je tunit i komunitně tlachat.

Most Wanted 2012 v multiplayeru v podstatě na první pokus deklasovalo i Need For Speed World, které se o hratelné závodní MMO snaží už dva roky. Škoda, že tohle je opravdu jediný primát, jímž se Most Wanted 2012 může chlubit. Jinak se na PC platformě plácá v závodním průměru, kde jej mimochodem drží i dosti odfláknutá optimalizace s propadajícím se frameratem. Snad už Criterion myslí na nový Burnout...

Need for Speed: Most Wanted (2012)
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Wii U Wii U
Xbox Xbox 360
PlayStation Vita Vita

Verdikt

Need for Speed Most Wanted je rychle a levně vyrobenou hrou, která si ze svých vzorů měla vzít to nejlepší, ale kopírka se zadrhla a vyplivla projekt, který nemá duši ani opodstatnění. Hru de facto zachraňuje jen povedený multiplayer.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama