Need for Speed Carbon: Own the City Recenze Need for Speed Carbon: Own the City

Need for Speed Carbon: Own the City

Martin Strnad

Martin Strnad

12. 12. 2006 23:53 4
Reklama

Ilegální závodní klání, či jízda v rychlosti několikanásobně překračující povolený limit, to jsou zcela evidentně natolik atraktivní koncepty, že samy o sobě dokázaly udržet sérii Need for Speed naživu napříč dvěma dekádami. Ať už se to skalním fanouškům prvních dílů z 90. let minulého století líbí, nebo ne, tak si série Need for Speed prošla za 20 let svého života docela slušným vývojem, když se z klasických rychlostních závodů, vypracovala přes honičky s policisty a hloubkovou studii jedné automobilky, až k tuningu a nelegálním gangsta závodům v nočních ulicích živoucího města. O kladech a záporech PC verze Need for Speed: Carbon se dočtete v naší recenzi z počátku listopadu. Následující řádky by vám měly naopak nabídnout pohled na to, jak moc se povedla, či nepovedla kapesní verze hry pro handheld Nintendo DS.

Rychlost, rivalita, nadvláda

Stejně jako v PC verzi tvoří základ celé hry kariérní mod. Samozřejmě si tedy i zde můžete vybrat volnou jízdu, ale o tom už přinejmenším poslední tři Need for Speed tituly nejsou. Napříč kariérním módem se totiž táhne jakási dějová linka, která možná na PC a konzolích alespoň trošku plní svůj účel a poskytuje hráčům motivaci pokračovat v závodění dál. V DS verzi se však jakýkoli příběh ztrácí v několika stylově nakreslených obrázcích vytuněných šoférů v různých situacích, které jsou doprovázeny textem, jež přestanete velmi brzy sledovat. Pozornost hráče se tak upíná výhradně na získávání a následně upevňování závodnické nadvlády nad městem. To je rozděleno na několik barevně odlišených čtvrtí, potažmo bloků. Každá čtvrť přitom patří jednomu gangu, zatímco v blocích určují pravidla lokální bosové. Své rivaly porážíte rychlostní jízdou na všechny možné i nemožné způsoby. K dispozici je klasický závod na několik okruhů se všemi zúčastněnými, nechybí závod na čas ani sprint na krátkou vzdálenost a přítomen je i mód knockout. Bohužel byl z DS verze naprosto vypuštěn tolik populární drift mód.

Účel světí prostředky

Známé heslo mafiánských klanů platí beze zbytku i zde. Před každým závodem si totiž můžete vybrat pomocníky z vaší party, kteří závodí s vámi a snaží se vám pomoci v dosažení co nejlepšího výsledku. Můžete je využít pro blokování cesty ostatním protijezdcům, nebo pro výpomoc své osobě, kdy se zrychleně vezete v jeho pomyslném stínu. Chyták je hlavně v tom, že si můžete vybrat pouze jednu z možností. Buď je to jezdec, který vám pomáhá, nebo řidič, co umí pořádně znepříjemnit život soupeřům. Jakkoli tento koncept vypadá na papíře lákavě, tak ve skutečnosti už tak zajímavý není a může za to hlavně nedostačující výkon DSka. Za žádných okolností se totiž na trati neobjeví více než čtyři závodní vozy a několik málo nepříliš detailních aut v rámci běžného provozu. Váš parťák tak může zakročit maximálně proti třem soupeřícím vozidlům, čímž je tento prvek automaticky přeřazen na druhou kolej. Onen příjemný pocit prokousávání se pelotonem vozů ze zadních pozic do těch předních zcela chybí, škoda.

Technika funkční i na okrasu

Stejně jako předchozí NfS tituly, obsahuje i Carbon garáž, v níž může hráč získávat odemknuté nové vozy a vylepšovat ty co už mu patří – zevnitř i zvenčí. DS verze NfS: Carbon má oproti těm ostatním tu výhodu, že hráči nabízí možnost nakreslit si s pomocí stylusu na karoserii vlastní znaky, či emblémy. Docela však zamrzí, že ve hře neexistuje žádný trh, kde by se daly za peníze koupit nové vozy, či součástky. Oboje si musí hráč pěkně postupně zpřístupnit závoděním v hlavním kariérním módu. Ne že by to však mělo nějaký valný smysl. Tuning vozidel totiž ztrácí veškerý smysl v momentě, kdy si uvědomíte, že Nintendo DS prostě nemá dostatečný výkon na tom, aby dokázal vytuněné vozy presentovat v nějaké, alespoň trochu atraktivnější, podobě. Nějaký minimální smysl tak mají v podstatě pouze ty součástky, které mají vliv na výkon a ovladatelnost vozu. Jenže i v jejich případě je jakákoli užitečnost hodně diskutabilní. Bez ohledu na míru upravení se totiž vozy chovají velmi divně. Není to ani čistokrevná arkáda, ani simulace, není to nic. Korunu tomu nasazuje absence jakéhokoli poškození vozu.

Technika nefunkční

Ve hře použitý engine tvůrcům moc prostoru k rozletu neposkytuje. Už byla řeč o maximálním počtu čtyř závodních aut (včetně vás) na jedné trati. Ještě o fous horší je však skutečnost že, hra nabízí pouze patnáct různých vozů a ubohých dvanáct tratí. Když se pak podíváme na počet závodů nutných pro zpřístupnění všech úprav vašeho vozidla, tak vyjde najevo, že budete nuceni každý okruh projet v různých disciplínách více než desetkrát. V půlce hry už jsem měl pocit ubíjející nudy z neustále stejných tratí, stejných aut a stejné muziky, která je ve hře – bohužel – přítomna také. Bohužel proto, že celý soundtrack tvoří jen čtyři hodně slabé skladby, které se opakují pořád dokolečka.

Ovládání je stejně nedotažené, jako jízdní model. Nic na tom nemění ani možnost manuálního, či automatického řazení a zrychlení pomocí N2O. Tohle všechno a ještě další prvky jsou hráči konstantně na očích na spodním displayi, který supluje palubní desku. K vidění je na ní spousta informací - palivo (toho nikdy neubude), zásoba N2O pro zrychlení (to ubývá pro změnu velmi rychle), mazání, teplota motoru, otáčky, rychlost, zařazený rychlostní stupeň, malá mapku trati, aktuální pozice a dokonce i ekvalizér rádia. Je dost zjevné, že opravdu využijete jenom půlku z výše vyjmenovaného. Zbytek je na displayi přítomen jen kvůli zaplnění volného místa, které by bylo třeba využít nějak smysluplněji, což si tvůrci nemohli dovolit. Ono je rozdělení na dvě obrazovky stejně dosti nešťastné, protože je takřka jisté, že v momentě, kdy se podíváte na palubní desku, narazíte do nejbližší překážky. Kdyby byl interface desetkrát jednodušší a byl zakomponován do hry samotné, tak bude výsledek daleko lepší. Takhle je palubní deska skutečně jen na okrasu.

Need for Speed Carbon: Own the City působí ve výsledku jako nepovedený derivát už tak dosti vydojené hry z PC a next-gen konzolí, který není ani zábavný, ani pěkný a už vůbec ne zajímavý. Pokud si na DS chcete pořádně zazávodit, tak raději sáhněte po klasice Mario Kart DS, které Carbon nesahá ani po kotníky.

Need for Speed Carbon: Own the City
Nintendo DS

Verdikt

Rozměrově sice malý, ale jinak pořádně velký hřebík do DS rakve s nápisem Need for Speed. Carbon je už druhý nepovedený NfS titul na DS a otázka, zda-li by série neměla spíše zůstat na PC, konzolích a PSP, se tak stává čím dál tím aktuálnější.

Co se nám líbí a nelíbí?

Velký počet součástek a tuningových možností.
Audiovizuální zpracování, ovládání, malý počet vozů, neustálé opakování stejných tratí, rychle nudí a brzo štve.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama