Need for Speed

Při pohledu na boxart posledních Need for Speed se do paměti vkrádá jeden z mnoha nekorektních vtipů o dvou Asiatech, vágusovi a čepičkáři, co vejdou do baru, že? Ale kdeže, to vám jen pětice ikon ve fiktivním městečku Ventura Bay ukáže, jak se stát ultimátním řidičem a miláčkem místní popové kultury. Údajný návrat ke kořenům série dochucuje hratelnost oblíbenými prvky převzatými z Need for Speed: Underground, šmrncnutými výraznými rysy pětice předešlých her v sérii. Jo a také kýčem a silným pocitem povrchní prázdnoty. Nasedejte, křižovatky a noční život už čekají! 

"HEJ, JÁ CHCI BEJT TAKY SLAVNEJ!"

Návrat ke kořenům. To jest téma, které si s odhalením hry získalo naši pozornost, navzdory faktu, že tomuto tvrzení nikdo zpočátku příliš nerozuměl. Pravdu hledejte nejen v garáži, kde budete ladit auta, ale také v ulicích nocí zalité metropole, jež je útočištěm několika undergroundových kultur. Oblast inspirovaná americkými velkoměsty je rozčleněná na jednotlivé čtvrtě, po nichž se můžete svévolně prohánět ve více než padesátce vozidel, vybírat si závody dle libosti, vydělávat prachy, potkávat a vyzývat další závodníky a nacházet způsoby, jak se stát hvězdou. 

Zde čelně narážíte na první problém, ačkoliv většinu času strávíte v autě obestřeni tmoucí tmou, hra vám od samotného začátku mistrně podstrkuje pocit, že nejde ani tak o auta a závody, jako spíše o váš sociální status. V první řadě zapomeňte na jakoukoliv výpravnost, ve Ventura Bay se zjevíte jako anonymní závodník bez jakýchkoliv ambicí a významu bytí. Zanedlouho potkáte partu lidí, která vám představí další lidi. V podstatě jste člověk s autem, co potká jiné lidi s autem, kteří chtějí být jako jiní lidé s auty. Konec příběhu. Vy se tak budete postupně prodírat na vrchol v každé z pěti závodních disciplín, zastřešených specifickými parťáky a existujícími ikonami z reálného světa. 

Amy se například specializuje na stavění vlastních mašin a zcela očividně má více testosteronu než většina členů mužské populace. Travis je typický tvrďák s kšiltovkou a košilí od oleje a Robyn je pro změnu téměř vždy nadšená pipina se slabostí pro driftování v kopcích. Naprosto všechny důležité události ve vaší kariéře pouličního závodníka jsou doprovázeny buďto hranými sekvencemi s živými herci nebo telefonáty. Pokud se ovšem vysloveně nespecializujete na kulturu undergroundového závodění nebo se nevyžíváte ve sledování super otravných scén s pochybnými hereckými výkony, po většinu času se budete spíše červenat a doufat, že vás u hraní nikdo nenatáčí.

BEZ STUDU, BEZ SOUDNOSTI

Filmečky jsou plné dlouhých pohledů přímo do kamery, výrazného gestikulování, nereálného rozhazování rukama a ohavného product placementu. Nejde o nic výjimečně pohoršujícího, potíž je v tom, že jsou všechny filmečky takřka totožné a vždy je jejich součástí nadměrné množství prázdných řečí, objímání a nepřirozeně nadšených a přehrávaných reakcí. Plusové body si Need for Speed ovšem zaslouží za reprezentaci závodnických subkultur, v čemž momentálně nemá konkurenci. Setkáte se tak například s Kenem Blockem, čarodějem a vládcem Gymkhany, mistrem Nakaiem, stavitelem geniálních kreací Rauh-Welt na základech Porsche nebo Magnusem Walkerem a jeho ikonickou 911kou. 

Tou nejpodstatnější komponentou hry jsou ovšem samotná auta, respektive jejich vylepšování, ladění a modování. Need for Speed vždy umělo hráče oslnit virtuální garáží, která je i v případě letošního ročníku skvěle vyvážená! Mezi auty totiž najdete silné zastoupení amerických kočárů, japonských zběsilostí i evropských hot-hatchů a supersportů. Váš počáteční výběr vede přes Hondu Civic, Subaru BRZ a starý Mustang Fox Body. Časem si užijete krás v podobě Mazdy RX7, Nissanu Skyline či GT-R, BMW M2 a třeba také Lamborghini Aventador nebo Ferrari F40. Volte dobře, v garáži máte totiž místo pouze pro pět vozů. Ačkoliv se může celkový lineup zdát slabý, co se množství týká, mix vozidel způsobené trápení skvěle kompenzuje.

TUNING 101

Tvůrci jsou si dobře vědomí toho, že si hráči s ohledem na množství modifikací snadno vybudují vztah ke svému autu, a tak lze hru dohrát třeba i s prvním autem, do kterého sednete. Postupným vylepšováním udržíte krok i s rychlejší konkurencí a navíc lze povahu auta snadno měnit i bez pokročilých znalostí podvozku. Vaším cílem je najít vhodné nastavení, které bude vyhovovat určitému typu závodů nebo bude univerzální. Pakliže vám nestačí neutrální chování, kdy auto v zatáčkách pod plynem drží, ale zároveň se nechá snadno utrhnout do smyku při brždění, zvolit můžete i striktně jeden z těchto dvou extrémů.

Skvělé je, že se nepotřebujete šťourat v desítkách modifikovatelných položek, ale stačí vám jeden všeříkající slider. Transparentnost nastavení je pro casual titul, jakým Need for Speed bezesporu je, extrémně důležitá a v tomto ohledu studio Ghost zvládlo systém příkladně zjednodušit. Až se budu chtít šťourat v tuhosti tlumičů, sklonu kol a zavěšení, tak si zapnu Project CARS nebo Asseto Corsa. Čímž tedy odpovídáme náročnějším hráčům, jízdní model Need for Speed je maximálně arkádový a oproti starším sourozencům zároveň mnohem responzivnější. Konečně tak nebudete mít pocit, že ovládáte nezastavitelnou kostku másla, zároveň ovšem bude jediným požitkem z řízení dobře zvládnutý drift zatáčkou. 

Vizuální vylepšování je pak velkou a definitivně nejpříjemnější částí hry, přestože nejde ani zdaleka tak do hloubky, jak mnozí z nás doufali. Prvním pozitivním zjištěním je, že každé auto má své unikátní modifikace, začínající u nárazníků, kapot a prahů, končící u zrcátek, soundsystémů či kompletních bodykitů. Velká část dílů je navíc licencovaných, takže pokud jste potají masturbovali nad sousedovic poladěnou MX5kou, svůj fetiš dokážete pravděpodobně zvěčnit i v Need for Speed. Nejvíce modifikovatelná jsou nečekaně auta z Japonska, zatímco některé supersporty nelze kromě změny kol prakticky nijak zohavit. Ehm, posíláme pozdravy do Maranella!

SPALOVÁNÍ PO STARU

Pohyb po městě a závodění samotné postrádají jakoukoliv uspokojivou hloubku, proces vyhledávání závodů a postupování v "příběhu" je naopak dokonce narušován několika otravnými elementy. Zdá se totiž, že mobilní operátoři města Ventura Bay nabízí extrémně levné neomezené tarify, jelikož vám neustále někdo volá. Neustále! Věc se má následovně. Ocitáte se v garáži, vybíráte si auto a nakonec vyrážíte do města. Jen co se za vámi zavřou vrata garáže, začíná zvonit telefon, na jehož konci vždy stojí minimálně jeden z vašich parťáků a zve vás na závod. Dobrá, jelikož chcete trošku pozlobit místní policii, jeho naléhání ignorujete a vyjíždíte do ulic. Do tří minut vám volá znovu, aby vás znovu upozornil, že už tam čeká fakt dlouho a že už ho to nebaví. 

Když už se na start závodu dohrabete a vyhrajete, telefon vám zvoní znovu a kamarád vám gratuluje k vítězství. Za 20 vteřin volá někdo jiný a kolotoč se znovu roztáčí... Neustálé vyzvánění telefonu i během závodů je jedním z těch herních prvků, nad kterými nepřestanete kroutit hlavou. Když navíc hru vypnete a znovu zapnete, všichni vám postupně zavolají, aby vás upozornili, že na vás čekají další závody. Další závody. Další závody v ZÁVODNÍ HŘE! Určitě rozumíte, jak moc důležité tyto neutuchající notifikace jsou. Dalším hru radikálně ovlivňujícím prvkem je nutnost pro hráče být neustále připojen k internetu.

PRVNÍ NA STARTU, PRVNÍ V CÍLI

To by ničemu nevadilo, spousta studií se pro podobné řešení rozhodne v případě multiplayerově zaměřených her, problém Need for Speed tkví ve faktu, že kromě sociální sítě Autolog není žádný z herních pilířů z pohledu hratelnosti vyvinutý tak, abyste ke hraní potřebovali internet. Naopak, transakce v podobě nakupování nových dílů či aut jsou podle všeho z nějakého důvodu hnány přes server, tudíž je i potvrzení nákupu zbytečně zpomalené. Od vydání také například už dvakrát došlo ke krátkodobému výpadku na straně serverů EA, které samozřejmě vyústí v okamžité vyhození ze hry a nutnost se znovu přihlásit. Dva kiksy jsou v porovnání s časem samozřejmě jen malou kapkou v moři nahraných hodin. Hru si bohužel rozhodně nezapauzujete a určitě si ji nezahrajete na chatě bez internetu. 

Když už budete hledat své uplatnění, hra vám nabídne relativně omezené množství závodních disciplín, které se mezi sebou liší ve dvou, případně třech faktorech. Za prvé, buďto jedete rovně, nebo se kloužete. Když se nechcete klouzat, tak závodíte na okruzích nebo sprintujete z bodu A do bodu B, u čehož vám čas od času bude asistovat policie. Driftovací závody se nabízejí ve třech variacích, všechny jsou ovšem co do náplně totožné a jediné, co se mění, jsou lokace, případě okolnosti bodování. Podobně nedomrlým dojmem bohužel působí i honičky s policií. Auta strážců zákona nemůžete prakticky zničit, kvůli čemuž policejní vozy působí spíše jako otravné mouchy, kterým dříve nebo později ujedete. Kampaň se tak mění v konstantní přeskakování mezi závody, které stejně vypadají a dokonce se i stejně hrají. Kromě získané reputace vám vyhrávání nepřináší takřka žádné uspokojení, jedním z důvodů je i pochybná umělá inteligence. 

Znáte to, když se vám příliš daří a svým souputníkům díky svým dovednostem a nabušené káře ujedete, během chvilky je máte opět za sebou, jelikož se hra rozhodne, že vám trošku ztrpčí život. Catch-up systém skutečně nevymřel a v Need for Speed se vrací v té nejarchaičtější formě, v jaké si jej pamatujete. I první dojem ze hry není úplně přesvědčivý, existuje velká šance, že již v úvodním závodě vás "kamarád" vystrčí do svodidel nebo se v nich naopak zasekne sám. Obtížnost hry je sama o sobě extrémně nízká, o to víc je její umělé nastavování otravné a do očí bijící. Další libůstkou je například obnovování pozice auta po nehodě - když to v plné rychlosti narvete do svodidel během závodu, hra vaše auto po animaci nevrátí na ulici, ale do pozice těsně před nárazem, většinou tak musíte vycouvat a vyškrábat se zpět na asfalt. *zvuk odplivnutí* 

ALONE IN THE DARK

Modely aut a efekty deště vypadají senzačně. Bez debat, hra možná nevypadá tak ostře a čistě jako na představovacích trailerech a screenshotech, při nanášení laku či pořizování fotek na ulici si přesto nejednou uslintnete. Během hraní mě ale neustále obklopoval pocit nenaplnění. Nějakou dobu jsem hledal příčinu a nakonec jsem nejspíš došel k důvodu, který alespoň v mém případě leží v samotných kulisách města. Když odhlédnu od toho, že jeho centrum, doky či napojené horské silničky postrádají jakýkoliv nápad a skutečně jsou jen změtí ulic, neustálá přítomnost noci zakrývá množství detailů a jinak parádní auta vypadají bledě, splývají s tmou a překypují fádností. K tomu si připočtěte pocit prázdnoty vzniklý absencí většího množství civilní dopravy a jste na cestě do nicoty. Každá čtvrť má navíc přednastavenou část noci (to zní přeci hrozně, ne?), dynamická změna denní doby je tabu. 

Nikdy bych nečekal, že se budu snažit hledat nadšení a reálnou motivaci ke hraní závodní hry. I ty údajně nejhorší Need for Speed jsem přes výhrady vždy relativně bez problémů dohrál. Nejnovější počin ovšem působí dojmem, jako by z něj někdo vysál život. Takřka všechny herní prvky postrádají potřebnou hloubku a mnohé z nich jsou naopak silně intruzivní a tím pádem otravné. Na Need for Speed je vidět, s jakou myšlenkou hra vznikala a přestože se v tuningu aut nijak výrazně nevyžívám, jsem schopen téma pouličního závodění ocenit a podmanit se staronovým mechanismům. Způsob, jakým jej prezentuje Need for Speed, je ovšem žalostný a plný kýče. Pokud navíc negativní dojmy doplňují výrazné díry v hratelnosti, situaci nezachrání ani ta nejvyleštěnější Impreza s obřím spojlerem na zádi.