NBA Playgrounds Recenze NBA Playgrounds

NBA Playgrounds

Jiří Bigas

Jiří Bigas

1. 6. 2017 09:40 3
Reklama

“Jirka recenzuje sportovní hru?!” podivují se možná mnozí z vás při pohledu na jméno autora. Slibuji vám, že to není známkou celospolečenského rozkladu ani nejsem prvním jezdcem apokalypsy, který zvěstuje brzký zánik celého lidstva. I redakční nemehla rádi hrají sportovní hry. A konkrétně ty arkádové jsou - podobně jako závody - odnepaměti jako stvořené pro sváteční sportovce. Pár měsíců nazpět jsem tak hladově pošilhával po nadějném Old Time Hockey, který se bohužel nakonec ukázal být velice slabým, a podobné naděje jsem upínal i k NBA Playgrounds. Možná vás to překvapí, ale odlehčené verze fotbalu, hokeje nebo basketu vždy patřily mezi mé oblíbené tituly. A jak jsem měl možnost snad alespoň částečně převést během vysílání Old Time Hockey, nakonec jsou to právě “hlouposti” tohoto typu, v nichž mohu vyniknout navzdory tomu, že ve standardních sportovních titulech nemám třeba proti Zdeňkovi nejmenší šanci uspět. Kdo viděl naše živá derby v Horse Racing 2016, nebude snad pochybovat o tom, že chopit se recenze a obhájit si své názory pro mě bylo v tomto případě velmi přirozené, ba přímo ctí.

OLD TIME BASKETBALL

Zahraniční novináři nejčastěji v souvislosti s NBA Playgrounds skloňují sérii NBA Jam, ale mně se ještě více dostaly pod kůži alternativní sporty, které vycházely pod značkou EA Sports Big. Dnes už Electronic Arts tento label nepoužívají, což je mi samotnému dost líto. Protože kromě skvělé snowboardové série SSX nebo zapomenutých arkádových rallye závodů Shox s tímto jménem vycházely i série NFL, FIFA a zejména NBA Street. Pokud jste si po oznámení Playgrounds vzpomněli právě na ně, nechte si rychle zajít chuť. Novinka totiž nedosahuje ani vzdáleně kvalit vyjmenovaných her. Jde ve všech směrech o mnohem menší, levnější, jednodušší a celkově slabší počin. A překvapivých paralel s Old Time Hockey se najde více, než jsem zprvu čekal. Hru má na svědomí studio Saber Interactive a jak už ostatně samotný název napovídá, trochu překvapivě se pyšní oficiální licencí, všemi “týmy”, respektive jejich jmény, dresy a logy i skutečnými hráči, včetně mnoha současných i minulých hvězd. Vývojáři ze Saber Interactive nejsou žádní velcí umělci, ale spíše rutinéři, kteří debutovali slušnou akcí Will Rock, ale od té doby dělají víceméně průměrné a podprůměrné tituly. TimeShift nebo Inversion nebyly úplně špatné hry, ale ani žádné hity. Jenže stejné studio spáchalo i věci jako R.I.P.D. The Game nebo Battle: Los Angeles.

Sportovními hrami jsou autoři v podstatě nepolíbení a výsledek podle toho vypadá. Dopouštějí se zbytečných faulů na místech, kde by zkušení matadoři nedostali vůbec prostor zaváhat.

Na straně druhé se Saber podíleli na Halo: Combat Evolved Anniversary, Halo: The Master Chief Collection i zrušeném Halo Online. A kdovíproč si je před časem vybralo jako partnera rovněž studio id Software, kterému Saber Interactive pomáhají s Quake Champions. Něco tedy v autorech snad přeci jen bude. Sportovními hrami jsou ale v podstatě nepolíbení a výsledek podle toho vypadá. Pár dobrých nápadů tone v záplavě přešlapů a nezkušenost vývojářů s tímto žánrem je zjevná a zřejmá na každé m kroku. Dopouštějí se tak zbytečných faulů na místech, kde by zkušení matadoři nedostali vůbec prostor zaváhat. Stejně jako Old Time Hockey i NBA Playgrounds působí jako nesmírně chudá hra. Titul se prodává přibližně za 550 korun na všech platformách, což není mnoho, ale i od malé hry máme větší očekávání. Zejména, když se pyšní licencí NBA. To je samozřejmě na jedné straně velká výhoda, ale současně to znamená i jistý závazek a vzbuzuje to určitá očekávání. V tomto ohledu Old Time Hockey rozehrával bez počátečního bonusu, ale nakonec se ukázalo, že by pro něj značka NHL byla spíše přítěží než naopak.

VÍTEJTE U SNĚDENÉHO KRÁMU

V NBA Playgrounds vás přivítá velice strohé menu a hodně omezená až ubohá nabídka aktivit. Máte možnost zahrát si exhibiční zápas, pustit se do turnaje, který vás protáhne sérií zápasů po celém světě, a tím, minimálně na Switchi, výčet základních možností končí. Protože verze pro novou konzoli od Nintenda trestuhodně postrádá on-line multiplayer. Nabízí jen lokální hru. Jde o nedopatření, které by měli vývojáři brzy napravit, ale během testování jsme se navzdory ujištění hry více hráčů po internetu nedočkali. Přitom měla do verze pro Switch dorazit během pár dní po vydání. Je to o to větší škoda, že v recenzích portů pro PC, PS4 a Xbox One se o ní kritici vyjadřují převážně pochvalně a, jak už to tak bývá, v multiplayeru hra trochu rozkvete a jste ochotní jí leccos odpustit. Nicméně i tady se to neobešlo bez kritiky, protože on-line je podle ohlasů stejně spartánský jako zbytek hry. Jediný mód, skoro žádné možnosti ani variace. Nápravu by měl zjednat až chystaný update, který už je na cestě pro všechny platformy a do hry přinese kromě rozšíření multiplayeru také nové hráče.

V NBA Playgrounds se basket hraje dva na dva a do svého týmu můžete naverbovat libovolnou hvězdu z poměrně široké nabídky. Většina týmů je zastoupena v průměru přibližně pěti borci, ale najdou se i početnější výjimky. Jak už bylo řečeno, zahrajete si v dresu současných star i legend dob minulých. Ve hře nechybí Allen Iverson, LeBron James, Stephen Curry, Shaquille O’Neal, Scottie Pippen, Magic Johnson, Karl Malone nebo Wilt Chamberlain. Jistě, každý z nás si určitě vzpomene na nějaké hráče, kteří mu v základní sestavě chybí. Namátkou třeba Michael Jordan, Kobe Bryant, Kareem Abdul-Jabbar nebo Toni Kukoč. Jak už ale padlo, sliby o rozšiřování hráčů nebyly plané, a tak je na cestě dalších patnáct, mezi nimiž nechybí hvězdy jako Larry Bird či extravagantní přítel Kim Čong-una Dennis Rodman. Naneštěstí se vývojáři nezmiňují, zda právě s tímto updatem konečně majitelé Switche obdrží také on-line multiplayer. Bez něj hra ještě více připomíná Old Time Hockey, který rovněž trestuhodně vsadil pouze na gaučovou hru více hráčů. A jak všichni dobře víme, právě multiplayer rozhoduje o kvalitě každé sportovní hry, ten ji drží naživu a bez něj je zábava o poznání omezenější.

SBÍRÁM KARTIČKY. FOLIE NETŘEBA

Do zápasu naskočíte s vámi vybranou dvojicí hráčů bez ohledu na mateřský tým, ale autoři se rozhodli do hry zapojit lehce kontroverzní systém balíčků a kartiček. Nové hráče si jednoduše musíte zasloužit. Při vstupu do hry obdržíte první balíček a v něm najdete vaše premiérové svěřence. Nové získáte buď tak, že vyhrajete v některém z turnajů, anebo alespoň postoupíte na vyšší level. Za každou výhru i prohru získáváte nějaké zkušenosti a po dosažené nové mety je vám odměnou virtuální paklík. Pokud se karta v balíčku opakuje - a že se to děje často - duplicitní hráč automaticky mírně zvýší statistiky svému alter egu. Protože v NBA Playgrounds levelují i samotní hráči v závislosti na tom, jak je používáte. Tím si otevírají nové schopnosti, ale větší vliv na průběh zápasu mají naštěstí ty vaše a pak samozřejmě základní statistiky každého borce. Ty někteří fanoušci NBA kritizují jako značně nahodilé, ale i když jsem v devadesátých letech americkému basketbalu dost holdoval, necítím se povolaný hodnotit, zda jsou schopnosti a přednosti legend obodovány správně, či nikoli. Naštěstí na tento model nejsou přilepeny žádné mikrotransakce, jak byste se mohli obávat. Ostatně ještě aby. Jakkoli leckdo v zahraničí tvrdí, že za tuhle cenu by měl člověk mít přístup ke všem hráčům ihned a od samého začátku, mně systém nevadil a na rozbalování balíčků jsem se docela těšil.

Hráči si hodně stěžují na to, že rozhraní ve hře ukazuje leccos, jenom ne průběžné skóre, které se na malém displeji Switche stydí kdesi vzadu v pozadí pod košem jako součást scény, což není dvakrát praktické. Pro časomíru platí totéž.

V každém případě, pokud chcete získat nějakou legendu nebo hráče s označením epic, větší šanci ulovit ho máte ve zlatých balíčcích, které vybojujete v turnajovém módu. Ten je jinak sám o sobě velmi chudý a odemyká vám v zásadě kromě hráčů, které lze ale postupně vysbírat i hraním exhibice, jen nová hřiště z celého světa. Jde o plácky v nejrůznějších metropolích. Každý “turnaj” se přitom skládá ze čtyř utkání. V každém můžete navrch splnit nějakou výzvu, jako je vstřelení určitého typu koše nebo úspěšné aktivní bránění a tak podobně. V exhibici je naštěstí vedle hřiště, které plní čistě estetickou roli, možné zvolit kromě hry na čas i hru do určitého počtu bodů. A pochopitelně zvolit také obtížnost. Možná to zní jako banalita, ale v NBA Playgrounds chybí spousta základních věcí, takže vlastně člověk bere s povděkem i ty triviální. Hráči si třeba hodně stěžují na to, že rozhraní ve hře ukazuje leccos, jenom ne průběžné skóre, které se na malém displeji Switche stydí kdesi vzadu v pozadí pod košem jako součást scény, což není dvakrát praktické. Pro časomíru platí totéž. Podobné je to s celkovou prezentací, která svým spartánským pojetím opět jitří vzpomínky na Old Time Hockey. Na začátku zápasu se dočkáte jen několika střihů na opuštěný plácek, chybí nástup hráčů a i závěrečné oslavy se smrsknou na několik jednoduchých pohybů sem a tam. Postrádám zpětné záznamy, nějaké prostřihy nebo výběry nejlepších akcí. Prostě cokoli navíc, co by hru osvěžilo a rozbilo stereotyp, do nějž nevyhnutelně sklouzává. Vše je takové malé, laciné a nezajímavé. Chybí tomu nějaká omáčka, show, kterou basket rozhodně je. To se podepisuje i na omezeném hudebním doprovodu a slabém komentáři, který se rychle začne opakovat a rádoby vtipné hlášky působí nechtěně komicky.

PADNI KOMU PADNI

Abych si ale jen nestěžoval, musím připustit, že když se do hry opřete, samotný základ působí docela zdravě a zápasy umí být napínavé. Přitom si vystačíte s pár základními tlačítky, s jejichž pomocí lze dosáhnout efektních kombinací. Hra je rozhodně variabilnější než u Old Time Hockey, ale v pestrosti stále zaostává za FIFA Street a NBA Street. Ve srovnání se zmíněnými tituly je také novinka náročnější, což je dáno nutnosti opravdu pečlivě načasovat výstřel. Časem si na to zvyknete, ale jisté koše v NBA Playgrounds v podstatě neexistují, což některým fanouškům, jak jsem koukal, pořádně pije krev. Hra toho moc neodpouští a vystřelit moc brzy, nebo naopak příliš pozdě je tu častější a snazší než u jiných her. Přitom hra vám příliš sama nenapovídá a pravidla v podstatě ani moc v rámci spartánského tutoriálu nevysvětluje. I když mě načasování střelby chvílemi štvalo, já si ho na rozdíl o některých zahraničních kolegů do výčtu negativ nepřidám. Souhlasím ale s nimi v tom, že je hra hodně nevypočitatelná a místy i nespravedlivá. Lví podíl na tom má vedle hodně akčního a tvrdého pojetí pojetí zápasu zejména chaos v bodování. Ten je daný loterií power-upů, kterou aktivujete po několika úspěšných střelách, blocích či ukořistění míče. Tento bonus vám může propůjčit jistotu budoucího výstřelu, rychlost, ale třeba i možnost po omezenou dobu opakovaně skórovat za dvojnásobek bodů. Je tak docela dobře možné s jejich pomocí zcela zvrátit průběh zápasu. Zejména s posledně jmenovanou funkcí. A já souhlasím, že power-upy mají skutečně na výsledné skóre příliš velký vliv, protože se losují několikrát za zápas a spíše tak záleží na tom, jaké budete mít štěstí na bonus a jaké bude mít váš soupeř než na tom, kdo lépe hraje. Majitelé hry si také právem stěžují na to, že celkově podivná AI třeba umožňuje, aby vaši soupeři používali power-up, který vy ještě nemáte odemčený, což je další problém. A zároveň důvod občas opustit turnaj a “grindovat” v exhibici. To nezní moc zábavně, co? Já bych se zase obešel bez turnaje neturnaje, ale pokud ho budete ignorovat, budete nuceni hrát stále na stejných hřištích a se stejnými míči.

A to je z obsahu skoro vše, přátelé. Jasně, v menu si ještě můžete prohlédnout váš profil, probírat se virtuální kolekcí kartiček a přečíst si něco o svých čahounech, ale víc toho pod kapotou nehledejte. My se však nemůžeme vyhnout technickému zpracování. O hudbě a komentáři už byla řeč. Grafika mě také dvakrát nepotěšila. Když odhlédnu od celkové stylizace, je mírně řečeno zastaralá a v handheld módu navíc velmi neostrá a “pyšní” se sníženými detaily a rozmazanými modely postav. Problém mám ale i s uměleckým pojetím. Mám rád arkádové sporty a jejich svérázné vzezření, ale tady mi přišlo dost nevkusné. Postavy působí spíše jako karikatury. Jsou to jen obří hlavy na drobných tělíčkách a nikoli nějaká sofistikovaná a vypiplaná cartoonová grafika. Při nejlepší vůli vypadá výsledek tak, jako když jste před deseti lety v libovolném NBA aktivovali nějaký Big Heads cheat. Naštěstí alespoň animace hráčů a jejich pohyby vypadají k světu a umí občas nejrůznějšími krkolomnými kejklemi vykouzlit úsměv na tváři. Přímo v zápase je navíc hra příjemně svižná. Zato nahrávací časy jsou přinejmenším na Switchi opravdu otravně zdlouhavé a plný loading vás čekán i v případě, že si po skončení zápasu chcete dát před návratem do menu rovnou odvetu. Na krátký loading navíc narazíte občas i v rámci nabídek. A odezva menu a rozhraní také není z nejsvižnějších. Na závěrem jsem si ale přeci jen ještě schoval jednu pochvalu a není úplně zanedbatelná. Na Switchi je totiž možné zahrát si lokální multiplayer ve dvou, aniž byste museli investovat do dalšího příslušenství. Jinak řečeno, hru lze celkem rozumně ovládat i na jednom Joy-Conu. To si zasluhuje uznání.

NBA Playgrounds
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Můžete namítat, že hry od EA Sports Big stály plnou cenu, zatímco za NBA Playgrounds dáte jen třetinu. Také ale nabízí třetinovou kvalitu, třetinový obsah a třetinovou zábavu. Já dávám přednost kompletní hře za kompletní cenu. Tohle je jen polotovar.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama