Naruto: Ninja Council 2

Všechno to začalo příchodem Pokémonů na konci minulého století. Japonské kreslené umění anime a mangy zažilo pozoruhodný boom a vtrhlo do naší kulturní sféry s obrovským úspěchem. A to i přes to, že ho valná část nezainteresovaných dospělých pozorovatelů prakticky bezprostředně po prvním kontaktu odsoudí. V dnešní době se však tímto originálním uměním rozhodně nezabývají pouze ti nejmenší z nás, ba naopak. Dalo by se říci, že si může příslušník libovolné věkové kategorie velice snadno najít svou zájmovou množinu. Ať už v podobě komiksů, seriálů, filmů, karetních a v neposední řadě i počítačových her se s tímto uměním setkáváme vcelku často. A proto věřím, že pro mnohé z vás není třeba nijak podrobně představovat oblíbenou japonskou shounen mangu s názvem Naruto, jenž se od roku 2002 mimo jiné objevuje i v podobě seriálové anime adaptace. Příběh dospívajícího ninjy se v minulosti již mnohokrát dostal i na obrazovky nejrůznějších herních konzolí. V tomto případě mám za úkol představit vám nový titul s názvem Naruto : Ninja Council 2 pro handheld Nintendo DS.

Jedna z mnoha?

Pro začátek je nutno říci, že pokud od nového kousku se zmiňovanou tématikou očekáváte velkou porci originality, musím vás zklamat. Jedná se o klasickou akční plošinovku. Abych však Narutovi hned od začátku příliš nekřivdil, musím naopak uznat, že autoři dokázali vhodně využít potenciálu konzole k oživení přece jen už letitých principů plošinovek. O tom však až později.

I když se příběh Ninja Council 2 logicky odvíjí od kreslené předlohy, zápletka se sama o sobě rozhodně nijak světoborně nejeví. Vaším primárním úkolem je zabránit padouchovi Orochimarovi a jeho spojencům v naplnění podlých plánů. Před každou úrovní je vám k dispozici široká škála postav, ze které si pokaždé vyberete své tři favority. Jednoho z nich určíte jako hlavního a s ním budete následně procházet jednotlivé úrovně a čelit jejich nástrahám. Další dvě předem vybrané postavy pak fungují jako záloha, přičemž je můžete během hraní praticky libovolně měnit či během důležitějších bojů využít jejich tajné schopnosti jako určitou formu pomoci pro svého hlavního hrdinu.

Jakmile provedete výběr, proklikáte se několika málo dialogy a hra natvrdo začíná. Loajálním příznivcům předlohy se možná bude zdát design jednotlivých úrovní zajímavý, ale z vlastního pohledu musím říci, že mě osobně příliš nezaujal. S postupem času se však vzhled úrovní alespoň mírně mění a řekl bych, že není příliš podstatné tento aspekt rozebírat. V případě plošinovek tohoto typu nás nejvíce zajímá herní systém. Vzhledem k samotné tématice Naruta předpokládáme, že si užijeme spoustu akčních scén spolu s nejrůznějšími bojovými chvaty a fintičkami, což se ihned po několika minutách hraní potvrzuje. Nepřátelé jsou téměř na každém rohu. Zezačátku máte na výběr pouze několik základních pohybových možností, což znamená, že se se zástupy naštěstí vcelku neškodných protivníků musíte vypořádat ručně. Postupem času však narazíte na oblíbené hvězdice, popřípadě na zvláštní smrtící předměty připomínající házecí nože. V tomto případě také nesmím zapomenout zmínit tzv. chakru, což je určitá forma energie, která slouží k používání speciálních dovedností a chvatů, jako je například chození po zdech a mnoho dalších. Každá postava má svůj tzv. “chakra metr”, který je znázorněn na horní obrazovce konzole pod ukazatelem zdraví a říká vám, kdy můžete na protivníky vytáhnout své nejlepší triky. Jakmile svou zásobu vyčerpáte, nemusíte zoufat, sama se totiž postupem času vcelku rychle obnovuje.

Sonic s šavlí v ruce

Skrz jednotlivé levely můžete postupovat v zásadě dvěma různými způsoby. Autoři se patrně malinko inspirovali u “sbíracích” plošinovek typu Sonica, jelikož ke zdárnému dokončení úrovní často nemusíte ani nikoho zneškodnit. Stačí držet tlačítko sprintu, skákat po střechách a čekat, než bude po všem. Mimo to můžete během svého bleskurychlého postupu sbírat speciální oranžové žetonky. Co se týče délky samotných úrovní, nutno říci, že to není nijak slavné. Zezačátku vám k úspěchu stačí prakticky jen několik desítek sekund, přičemž pokud už danou úroveň opakujete, dá se to zvládnout i mnohem rychleji. Suma sumárum, v případě tohoto herního aspektu se nic převratného s příchodem Naruto : Ninja Council 2 nestalo.

Jak jsem již krátce zmiňoval na začátku, autoři se povedeně vypořádali s možnostmi dotykové obrazovky a mezi běžné herní pasáže zařadili několik rozličných miniher, při kterých si užijete hodně legrace za pomoci svého stylusu. Právě tento zásah do herního konceptu zabraňuje tomu, aby hráči u hry nějakou dobu vydrželi a neuložili ji hned po několika stereotypních úrovních na pomyslné dno svých herních zážitků.

Naruto : Ninja Council 2 rozhodně nepatří mezi ty tituly, které mohou hratelností a zpracováním posunovat hranice žánru. Pokud vezmeme v potaz všechny nedostatky, rázem zjistíme, že se jedná o v zásadě průměrný titul, který bohužel nedokáže oslovit všechny hráčské skupiny. Pro fanoušky původní kreslené předlohy může být velikým plusem přítomnost jejich seriálových hrdinů a jejich světa obecně, ale příležitostným hráčům přináší, jak už jsem zmínil, pouze a jen průměrný herní zážitek.