Nancy Drew: The Phantom of Venice

Špetka historie snad nikoho nezabije. Nancy se nám vykresluje do 18.podoby a nutno podotknout, že jí to sluší. Jejího „Fantoma Benátek“ si na triko přišili vývojáři z Her Interactive se zahnízděným studiem v Novém Mexiku. Osmnáct, to je už nějaké číslo. Rozhodně dokazuje, že Her Interactive má odbyt a strategie prodeje mladším hráčům prostě funguje. „Snažíme se vytvářet inteligentní interaktivní zábavu pro dívky každého věku. Naše společnost vyvíjí hry, jež nabízejí role-playing v příbězích plných záhad a dobrodružství. Vyhýbáme se zavedeným klišé-žánrovým stereotypům a ukazujeme, že je možné dělat zábavné hry bez nutnosti násilí. Střádáme zkušenosti a i do budoucna plánujeme vyvíjet interaktivní zábavu pro dívky.“ Že vždycky takovéhle hry vyfasujeme my. Ostřílení chlapáci, zablácení od krve a válečných seker. Možná, protože nás příběhy Nancy a podobných svým způsobem přitahují? Nabízejí alternativu, necáká v nich krev a tváří se dospěle ve smyslu inteligentně? Možná. A taky proto, že je z nich cítit dětskost, nadšení. V jistých ohledech je to právě Nancy Drew, která dělá táhlé tůdle-nůdle na většinu standardizovaných adventur. Ukazuje jinak prožívaný zážitek: intenzivněji, přirozeněji. Snad se podaří na následujících řádcích vystihnout pocity pravými slovy. A ještě pro doplnění: Nancy Drew je původně knižní sérií s fiktivní detektivní hrdinkou cílenou na mladé čtenáře. Podepsaná kolektivním autorským pseudonymem „Carolyn Keene“ vychází již od 30.let 20.století. Tečka.

10důvodů proč ji milovat

Nancy je mladá, krásná, perspektivní. Její svět je od toho dospěláckého jiný v tom, že si ho dokáže náležitě vychutnat. Nezajímá se o dobré/špatné společenské otázky. Je jí jedno, že Fantom benátský uloupil tolik uměleckých děl v takové a makové hodnotě. Že jejich původní majitelé přišli o pěkný balík peněz a teď jim zůstaly oči pro pláč. Nancy neřeší ani nehodnotí Fantoma z morálního hlediska (jako mají v oblibě druzí, co hlasitě povykují: „Je to ZLODĚJ a ŠPÍNA!“). Ne. Nancy je dívka s dětským kukučem a sama si prožívá to, co tolikrát načetla v dobrodružné literatuře. Na svět hledí naivně, ale nebojí se o věcech přemýšlet. A jediné, co se jí neustále točí v hlavě jako had připravený uštknout, je otázka: Jak to ten Fantom dělá, že bez sebemenšího úsilí vnikne do zabezpečených míst, hravě zdolá bezpečnostní ochranu, uloupí cenná díla a policii ponechá tak málo důkazů? Nebyla by to Nancy, aby se Fantomovi nepodívala na zoubek. Ať to stojí, co to stojí. Hrajeme si na dobrodružství, no ne?

Madam Prudence Rutherford, stará dobrá kamarádka Nancy, zaplatila letenky a dohodla bezpečné místo v Benátkách, kde bude moct naše malá špionka přespávat. Nancy z pochopitelných důvodů pracuje v utajení a dělá tak spojku italským policejním speciálním jednotkám, kterým Fantom doposud proklouzává mezi prsty. Nancy přicestuje do Benátek ještě večer, skočí do postele a s vyšetřováním hodlá začít nadcházející ráno. Spolu s hráčem zjistí spoustu věcí už z první místnosti, tedy z vašeho pokoje. Díváte se přímo. Jinými slovy: z pohledu vlastních očí. Otáčení či interakce s prostředím pak probíhá zejména za použití myši. Klávesnici můžete pro dnešek směle odpojit. Je to fajn, zejména pro vžití se do role. Už samotný otvírák alias „vstávání z postele“ je natolik přirozený, že kdokoli, kdo má snad s 1st person adventurami jakýkoli problém, sklapne a půjde dál. Rád. Po proslídění protější komody a zjištění, že vaše spolubydlící pochází nejspíš z Německa, nezapomeňte navštívit balkón – pro ujištění, že jste opravdu ve městě vodních kanálů. Ve své almaře se můžete obléci dle chutě (máte-li nakoupeny dostatečně chutné módní doplňky) a doporučuji nepodceňovat chození na záchod. Ani ne tak z důvodu, že by to naše slečna nevydržela, ale z prostého faktu, že se na záchodě tvoří geniální myšlenky. A Nancy občas nějakou pronese, což vás může popohnat o kus dál. Zabouchnete dřevěné dveře starého stylu a postupně se dáváte do řeči se svými novými známými. Ne každý musí být ve skutečnosti tím, za koho se vydává, tak se mějte na pozoru. Prvním podivínem je Colin Baxter, britský mladík patřící mezi profíky ve svém oboru, navíc s vlivnými kontakty. Restaurátor starého umění, do něhož je zažraný jako třešňová skvrna v bílé košili, z něho dělá možného Fantoma. Helena Berg, jak později zjistíte, pracuje coby žurnalistka pro známý plátek. Momentálně dělá na článku o benátském Fantomovi a její snaha dostat se do popředí benátských zbohatlických kruhů je legendární. Je to vaše spolubydlící, tak sledujte bedlivě každý její krok; žena plná překvapení. Hraběnka Margherita Fauberg vám doskládá onen rozmanitý čtyřlístek. Je majitelkou „Ca Nascosta“, domu, ve kterém máte pronajmutý pokoj. Může se řadit mezi benátskou elitu. Velkým přičiněním právě z důvodu odkázání nemalého majetku jejím manželem, jenž nedávno skonal. Hraběnka nabyla jmění, leč peníze mizí. Mohla by být i ona zapletena do fantomských pletich, aby navrátila svému jménu ztracený lesk? Možná.

Ale vraťme se k intenzitě a přirozenosti. Představte si, že jste čerstvě obdrželi PDAčko, prostřednictvím kterého budete neustále ve spojení s italskou policií. Zrovna jste čapli stopu, tak pádíte do „Ca Nascosta“, kde máte klid na telefonování. Vyběhnete schody, už už vidíte svůj pokoj, jen levým očkem sklouznete na poblíž stojící stůl. Upoutala vás totiž otevřená bonboniéra. Pěkně po adventurovsku si ji přiblížíte a hádejte co? Můžete ochutnat kterýkoliv kousek, na který máte zrovna chuť. Nejen, že vás hra tímto způsobem katapultuje skočit si doma pro něco nezdravě sladkého (jen se nebojte, až uslyšíte Nancyno „mňam mňam“, chuť se dostane okamžitě), zároveň vás ale tyto zdánlivé maličkosti pojí s hlavní hrdinkou víc, než byste si teď možná mysleli. A nejde jen o bonbóny. V Benátkách je teplo, tak to chce čas od času do sebe hodit jahodovo-banánovou zmrzlinu a spláchnout to nějakou tou malinovou limonádou. Koneckonců jste na prázdninách, tak proč si vyšetřování neosladit?

Sladké jsou i dialogy, respektive navržený dialogový systém. Vůbec bych se v tomto ohledu nebál přirovnání k Mass Effectu, kde jste také volili odpovědi s předstihem, abyste si náležitě vychutnali „flow“ rozhovoru. A vskutku, jenom si odmyslete filmovou kameru Masového Efektu a pozměňte krapet interface dialogových oken. Hlasy všech zúčastněných je navíc radost poslouchat (zejména Nancy). Všichni mluví přirozeně, nepotrpí si na zbytečnou zdobnost. Nancy je přesně ten typ člověka „co na srdci, to na jazyku“, což dokážu ocenit. Když k tomu můžu jako hráč rozhodovat, co má mladá detektivkyně na srdci a co nakonec z pusy vypustí, baví mě to o to víc. Zbytek už znáte: sbírání potřebných důkazů, hledání stop, řešení puzzlů, minihry (italská karetní hra Scopa mě udržela hodně dlouho vzhůru; tleskám za výborný nápad), všudypřítomně prolezlý edutainment, jenž je radost číst i poslouchat. Dostane se na tancování a možná přijde i kouzelník!

10důvodů proč ji ne až tak milovat

Někomu může připadat vizuální stránka věci trochu zastaralá. Budu s vámi souhlasit, že na nový GoW to nemá, ale to ani nikdy mít neměla. Mě spíš trápil fakt, že město žilo v polovičním kómatu. Ovšem: slýcháte kroky, posloucháte rozhovory italských obchodníků, gondoliéři zvysoka pějí… jen by bylo fajn občas někoho vidět. Město duchů a pixelhuntingu, z kterého sem si vyrval všechny vlasy. Čekám na dobu, jež „lov pixelů“ vyškrtne kompletně ze seznamu. Opravdu se těším.