My Little Riding Champion Recenze My Little Riding Champion

My Little Riding Champion

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

24. 12. 2018 13:15 3
Reklama

Advent se pomalu ale jistě chýlí ke konci, což znamená, že spousta českých rodičů právě uvažuje o ideální hře, kterou by jejich dítko mohlo najít pod stromečkem. Taková hra by měla být pokud možno hezká, nenásilná a také nenáročná. Všechny tyto kategorie minimálně na první pohled splňuje My Little Riding Champion, bude však tato hra ideálním vánočním dárkem pro dívky, které ještě nezajímají beauty vloggerky a Instagram?

Rozhodně bych se neoznačil za koňáka, nicméně hry s koňskou tématikou mi nikdy nebyly cizí. Na starých Nokiích jsem měl hned několik Java her, které zahrnovaly koňské farmy, soutěže a také populární křížení. Prvky managementu byly jednoduché, leč zábavné, a ani produkční hodnoty příliš nezaostávaly za mobilními superhvězdami stylu Asphalt nebo Playman. Když se ke mně tedy v létě dostala zpráva o chystané koňské hře, začal jsem se nepokrytě těšit na její listopadové vydání. Jak se však záhy ukázalo, možná jsem raději měl zůstat u tlačítkových komunikátorů.

DOSEDLA DO SEDLA

My Little Riding Champion je klasickým německým „simulátorem“ ze staré školy. Zatímco simulátory kamionů nebo zemědělství si časem po zásluze vydobyly pevné místo na herním výsluní, tituly, zahrnující koně, se již léta točí v kruzích, technicky odpovídajících roku 2005. A není se čemu divit, jakmile totiž člověk začne chvíli pátrat, zjistí, že většina nových koňských her jsou vlastně léta staré tituly, které se odjakživa krčily v sekci „za stovku“ ve vašem oblíbeném supermarketu. Nová doba si ale žádá nová řešení, a tak se předělá pár drobností, a hurá, noví koníčci cválají na Steam.

Od dnes recenzovaného kousku jsem však přeci jen čekal něco víc – na rozdíl od svých souputníků totiž vychází i na konzolích, a portování prehistorických titulů na dnešní herní zařízení většinou není úplně jednoduché. Jak jsem ale záhy zjistil, ani My Little Riding Champion se nepokusil o revoluci, a přináší úplně stejný standard, jako jeho chromá konkurence.

Premisa hry je samozřejmě jednoduchá, přeci jen se bavíme o dílku, mířeném především na děti. Po prokousání levně působícím menu se ocitáte v kůži Luisy, zapálené dívky, která přicestovala na farmu svého zesnulého strýce. Tu však nalezne v nepříliš dobrém stavu, a hlavně naprosto bez koní – a jistě se mnou budete souhlasit, že to je na koní farmě relativně významná absence. Po krátkém úvodním rozhovoru s jednou z postav si uvědomíte hned několik podstatných věcí – hra neobsahuje češtinu, němečtí vývojáři rozhodně neusilují o cenu za nejlepší dialogy, postavy při mluvení neotevírají pusu a střih kamery pravděpodobně dostal na starost náhodně odchycený divoký pes. Každá strana však má dvě mince, a cílovou skupinu mladých hráčů a hráček jistě potěší, že hra obsahuje ucházející dabing, a také velmi polopatický tutoriál.

CESTA KOBLÍŽKOVOU STEZKOU

V něm máte za úkol vystopovat ztraceného koně. Neočekávejte hon na gryfa ze třetího Zaklínače, na začátek však němečtí tvůrci vybalí poměrně originální úkol, což oceňuji. Záhy pak zjistíte nepřekvapivou věc – kůň, kterého jste právě našli, vám poslouží k ovládnutí zdejšího parkourového šampionátu, poněvadž právě titul v koním hopsání je jedinou možnou cestou k záchraně strýčkovy farmy.

Skákání má delší lag než dlouholetý uživatel omamných látek.

Tímto zjištěním se okamžitě dostanete do koloritu trénink-závod. To by samozřejmě bylo naprosto v pořádku, kdyby ježdění na koni nepřipomínalo jízdu na odpružené krabici. My Little Riding Champion je hrou o koních, „jízdní model“ koně je však horší, než v prvním Two Worlds – víceméně budgetovém polském RPG z roku 2007, ve kterém koňská doprava nebyla nijak důležitým prvkem. Samotná jízda v rovném směru je ucházející, manévrování na menším prostoru je ale takřka neproveditelné, a skákání má delší lag než dlouholetý uživatel omamných látek. Což je u parkouru, který spočívá v manévrování na malém prostoru, a přesném přeskakování překážek, celkem podstatný problém.

„MAČKAJ, MAČKAJ, NADÁVAJ, NADÁVAJ!“

Nepožaduji se za nějakého nadprůměrně šikovného hráče, pokud však zhruba od poloviny hry začnu mít problém se zdoláváním překážek, dovedu si představit, že mladí a nezkušení hráči budou tápat mnohem více. Jak už bylo řečeno, každá reakce na stisk klávesy/tlačítka je opožděná, na některé stisky (zvláště u více skoků v řadě) hra vůbec nereaguje, a o plynulém zrychlování či zpomalování nemůže být řeč. Jako by vaše klávesnice či gamepad neměly přímé spojení s vaším počítačem, a příkaz na změnu směru by do hry putoval obloukem přes Pluto a pár komet.

Načasování skoků ale musí být precizní, jinak se vám k času připočítá taková penalizace, že v pozdějších fázích hry nemáte se sebemenším klopýtnutím šanci zvítězit. Pro co nejpřesnější pohyb navíc bylo minimálně pro mě nutné, ovládat myší kameru. To by nebyl až takový problém, pokud byste při tom ovšem nemuseli držet pravé myšítko – proč se pro tuhle variantu tvůrci rozhodli, mi není známo.

ČISTÁ KOPYTA – PŮL ZDRAVÍ

Až vás či vaše dítko parkour naštve natolik, že budete potřebovat pauzu, je vám k dispozici velký, leč poměrně prázdný otevřený svět, ve kterém bohužel neexistuje fast travel. Věrný oř vám tak bude dlouhodobým společníkem, o kterého se samozřejmě musíte starat. O pravidelnou očistu se váš kůň přihlásí poměrně originálním způsobem – odmítne skákat. Udržování v kondici je díky tomu poměrně důležitou složkou hry, což by příznivce čtyřnohých elegánů jistě potěšilo, pokud by ale toto starání nezahrnovalo jen tři úkoly, jejichž splnění zabere dohromady všehovšudy 20 vteřin. Pouhými několika tahy myší tak vyřídíte jak hřebelcování, tak umývání a čištění kopyt.

Je hezké, že máte na výběr mezi více než desítkou barev vlasů, ale jakou máte motivaci, když samotný účes zůstane vždy stejný?

Jinak si můžete krátit chvíli třeba nákupem koní, oblečení a jezdecké výstroje, všechny tyto mechanismy jsou však dotažené asi do deseti procent. Je hezké, že máte na výběr mezi více než desítkou barev vlasů, ale jakou máte motivaci, když samotný účes zůstane vždy stejný? To samé jde aplikovat na jakoukoliv herní výbavu – můžete si pořídit poměrně velké množství bot/triček/kalhot, ale liší se jen texturou.

BÍLÝ, HNĚDÝ, ČERNÝ? VŽDYŤ JSOU VŠICHNI STEJNÍ!

Výběr koní mě pak zklamal nejvíce. Jejich zdatnost ve hře reprezentuje pouze úroveň, které je možné dosáhnout jen tréninkem. Level a barva jsou tak jediné dvě proměnné, kterou se od sebe koně liší, nepočítejte tedy s jakýmkoliv šlechtěním, výstavami nebo alespoň zvelebováním hřebčína. Můj vztah ke koním je v reálném životě asi stejně vřelý, jako k nosním konvičkám, přesto dovedu vymyslet kupu nepříliš složitě implementovatelných prvků, které by ale v konečném důsledku znamenaly obrovské zlepšení. Tvůrce ale nic takového nenapadlo, a tak se zábava ani v tomhle ohledu nekoná.

Aktivity spojené s velkým světem jsou tak omezeny na hledání zlatých sošek, plnění jednoduchých úkolů, nesoucích se obvykle v duchu „Dojeď tam, něco najdi, přijeď zpět“ a také tahání povozu s turisty. Zpočátku je cíl vzdálený sotva několik desítek metrů, destinace se však časem začnou vzdalovat, a tak se vám brzy stane, že budete nevelkou rychlostí cestovat přes celý ostrov jen proto, abyste v další misi cestovali přes celý ostrov znovu, jen o kousek vedle.

Pověstná „německost“ se v tvůrcích probouzí naplno, a tak vás čekají cesty za tak zajímavými architektonickými prvky, jakými jsou třeba studna, most, a nebo můj favorit – dřevěný turistický ukazatel.

Budiž ale vývojářům ke cti, že úmornou cestu musíte absolvovat jen jednou, a zpátky vás dostane rychlý střih. A abych jim úplně nekřivdil, právě průvodcovské mise byly jediné, u kterých jsem se bavil – ne tedy jejich plněním, ale spíš cílovými destinacemi. Pověstná „německost“ se v tvůrcích probouzí naplno, a tak vás čekají cesty za tak zajímavými architektonickými prvky, jakými jsou třeba studna, most, a nebo můj favorit – dřevěný turistický ukazatel. Prý poslední svého druhu!

KDO SEJE KONĚ, SKLÍZÍ BROUKY

Jízda s povozem byla unikátní ještě tím, že váš kůň bezdůvodně zatáčel, a udržet jej v přímém směru dalo víc práce než uhádnutí tajenky v Kolotoči. Tuto chybu sice tvůrci těsně před psaním mé recenze opravili, pachuť z technického stavu My Little Riding Champion ve mně však zůstane ještě hodně dlouho.

Kolizní systém reaguje asi stejně přesvědčivě, jako Lal ze Star Treku…

Pokud by hra byla taková, jaká je, ale netrpěla velkým množstvím chyb, byl bych ochoten, vzít ji alespoň částečně na milost. A ačkoliv na vás během koňských radovánek vyskočí méně bugů než ve Star Citizenu, stále se jich najde více než dost. Kamera vyvádí v budovách psí kusy, zvířata probíhají skrze objekty a ptáci létají na místě. Svět má nepochopitelné neviditelné hranice, končící obvykle několik desítek metrů před hranicemi přirozenými (moře, hustý les, skály), kolizní systém reaguje asi stejně přesvědčivě, jako Lal ze Star Treku, a nevalně fungující fyzika vás občas dovede vystřelit do nebeských výšin, nebo naopak ponížit do zemského jádra. Z koně je v některých případech nemožné sesednout, a mou oblíbenou chybou se stal úkol, ve kterém máte dovézt dřevo zdejšímu podivínovi – jakmile jsem jej splnil, můj kůň se samovolně teleportoval na druhou stranu mapy, a mně tak nezbývalo nic jiného, než několikaminutový sprint zpět.

Poslední smutnou stránkou My Little Riding Champion je optimalizace. Jak jistě poznáte z přiložených screenshotů, grafika hry by neudělala díru do světa ani na prvním iPadu, z nepochopitelných důvodů však neběží plynule ani na poměrně výkonné herní sestavě. Intel Core i7 6700 v kombinaci s 16 GB RAM a Nvidií GTX 1060 6 GB nestačí v rozlišení 2560x1440, ale ani ve Full HD, na plynulý zážitek – a to ani na nejnižší možné detaily. Grafická karta byla neustále vytížená na 100 %, a framerate se pohyboval v širokém rozmezí od 18 do 150 FPS. Netřeba pak dodávat, že neustálé (a vskutku nepochopitelné) trhání je při snaze o co nejpreciznější přeskakování překážek opravdu problém.

KŮŇ SMRDÍ OD HLAVY

Závěrem tedy musím konstatovat, že ačkoliv jsem opravdu chtěl, na My Little Riding Champion jsem nenalezl mnoho pozitiv. Mým primárním cílem bylo ukázat, že i poměrně nízkonákladová hra o koních může být zábavná – v sedmi hodinách, které jsem ale strávil ve zdejším světě, jsem si místo radosti užil spíše neustálé trápení.

Rád bych řekl, že hlavním viníkem je prostý fakt, že jsem na podobné hry moc starý, pravda je ale trochu jinde. My Little Riding Champion je totiž odfláklým počinem, který selhává v naprosto základním mechanismu her o ježdění na koních – v ježdění na koni.

My Little Riding Champion
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Ať už chcete jízdu na koni vyzkoušet sami, nebo tento dar dopřát svému dítku, 30 eur raději investujte do reálné vyjížďky.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama