Reklama

Uběhly tři měsíce od doby, kdy jsem společně se dvěma kolegy absolvoval dvoutýdenní martýrium spojené s videohrou a hubnutím. Blbnutí na podložce před televizí s nevalnými výsledky (pozn. ed. - zase TAK špatně to pro Machtunga nedopadlo) na sebe dalo naštěstí rychle zapomenout. S o to větší razancí se posléze vrátilo ihned při pohledu na křečovitě se smějící pár při joggingu a talíř zeleninového salátu na přebalu mé nové „hry“.

Pedo ne jako dítě, ale jako krok

Ano. Po vzoru velkého N přišel Ubisoft s něčím pro malé DS, co velmi připomíná Wii Fit. A to až do tak perverzního detailu, že balení obsahuje speciální periferii. Naštěstí nejde o žádnou skládací variaci podložky s nosností do 50 kg, ale o neskladný pedometr, česky řečeno krokoměr. Ha! Další geniální nápad, který vytahá z NEhardcorové herní obce (tedy z mnohem většího počtu lidí) hromady peněz? Hrát si na prognostika bývá ošidné, ale myslím si, že Coache nečeká valný komerční úspěch. A příčina, která toto ovlivní, může být zásadní rozdíl v celkovém konceptu hry, prostřednictvím něhož je přistupováno k procesu hubnutí.

Wii Fit se totiž stále dal bez jakéhokoli přivírání očí označit za hru a to hlavně díky minihrám jako jsou skoky na lyžích a provazochodectví. Na něco podobného můžete rovnou v My Health Coach zapomenout. S trochou nadsázky by se dalo říci, že prodej tohoto produktu by měl probíhat spíše ve zdravotnických potřebách s ortopedickými bačkorami a ortézami, než v gameshopech. To samo o sobě není přímo vadou, ovšem je potřeba k tomu přistupovat z pohledu herního serveru.

Trenér z křivek, lepší než svalovec

Pokud tedy akceptujete fakt, že o pobavení tu vůbec nejde, můžete se pustit do nastavování zrcadla vlastní životosprávě. Celkově suší obsah se snažili autoři hned od úvodní obrazovky vykompenzovat pomocí infantilního kresleného panáčka. Světe div se, ono to docela funguje. Jestli bude MHC alespoň trochu úspěšný, bude to velkou měrou právě díky hlavnímu charakteru doprovázejícímu vaše snažení. Jeho optimismus a nadšení pro věc, vyjádřené veselým poskakováním a kotrmelci, funguje jako dobrý motivační prvek. A o motivaci tu jde v první řadě. Po zadání základních osobních údajů přijde oblíbený a tak trochu zavádějící Body Mass Index. Následuje srozumitelné představení čtyř základních částí: Pedometr, Challenges, Physical Activity a Food Balance.

Pedometr hranatého vzezření, připomínající staré pagery, by se měl stát stálým obyvatelem vaší kapsy a dělat vám společníka na cestách. Problém je bohužel v nemalých rozměrech, které vám vytvoří nepěknou bouli u kalhot a přivolá na mužskou část populace tradiční otázku: "To je mobil, nebo mě tak rád vidíš?". Dle ilustračních obrázků to sice vypadá, že autoři plánovali nosit ho vně kapsy přichyceného za klipsu zespod zařízení. To ovšem shledávám velmi nepraktickým a nedokážu si představit, že by to tak někdo mohl praktikovat. Pokus o nošení v tašce nedopadl valně, neboť měření bylo hodně nepřesné. Ideálně pak každý den v podvečer se pedometr připojí přes GameBoy Advance slot, aby DSku dobrovolně odevzdal údaj o napočítaných krocích. Následuje buďto pochvala, pokud jste splnili svůj denní limit, nebo konstatování, že by to chtělo přidat. To hezky vystihuje, jaký přístup k vám má samotná hra. Nesetkáte se tu s žádnými příkazy a rozkazy, ale s pouhými doporučeními.

S poctivostí ke zdravému životnímu stylu

V Challenges části se skrývá soubor menších a krátkodobých úkolů, které byste měli splnit. Rozsah jednotlivých zadání je široký. Od věcí typu: „Ukliď slánku do kredence a už ji nevyndávej.“, nebo „Udělej si oběd a vezmi si ho do práce.“ Jakmile úspěšně splníte zadaný cíl, razítkem tomu dáte patinu oficiality. Samozřejmě že neexistuje žádný mechanismus, jak by mohlo DS ověřit pravdivost vašeho tvrzení. Kdo by si ale pořizoval podobnou hru a pak ji úmyslně obelhával. Navíc vzhledem k tomu, že se tu nehraje o dosažení žádného cíle, nebo počtu bodů, obelhával by pouze sám sebe. Jak hluboké morální poselství může nést hra o hubnutí... A se stejným faktorem čestnosti počítají i zbývající dvě části.

Návdavkem dostanete v Physical Activity příděl nějakého toho fyzického cvičení, jako jsou kliky, nebo sedání a vstávání. Když docvičíte, odfajfkujete, panáček přidá povzbuzující pochvalu a máte ze sebe hned lepší pocit. Co se stravování týče, tomu je věnována poslední část. Opět za spolupráce dostatečné sebereflexe zadáte jídlo a pití zkonzumované v průběhu dne. Problémem je ne zrovna široká paleta potravin, z kterých lze vybírat. Když jste úspěšní a vybere celý svůj denní jídelníček, dostane se vám porovnání, jak moc je vybalancován vůči fyzické aktivitě. Ale je třeba, stejně jako celý titul, brát tyto údaje pouze orientačně.

My Health Coach není hra. Jde o jakýsi motivační a informační prostředek pro jedince, co mají pocit, že by měli změnit svůj životní styl, ale neví kudy se do toho vrhnout. Na nějaké markantní redukce váhy a podobné akce není tento titul zařízený (pozn. ed. - na to pomáhá jediné, nežrat!). Pedometr je sice zajímavý nápad, ale malinko vázne v provedení, protože jde o opravdu velký nepraktický kus plastu. Někoho také nepotěší absence uživatelských účtů, takže měnit své návyky může jen jeden člen rodiny. Další zájemce si pak musí smazat data svého předchůdce. Tak co, žijete zdravě?