Mutant Year Zero: Road to Eden

Z Prippovy putyky jsem se vypotácel nad ránem, mžoural do kalného rozbřesku a pohled na nezdravě nazelenalý horizont byl příslibem dalšího podělaného dne v pustině. Poškrábal jsem se na týdny neholených štětinách a přemýšlel, kde se v Duxovi bere energie ustavičně žvanit a mlít zobákem. Nechápu Selmu, že mu to otravné blábolení trpí. Pravděpodobně to bude tou její hroší kůží, možná funguje i proti ptačímu verbálnímu průjmu. Měl bych zajít do Iridina kšeftu, slyšel jsem, že se dostala k nějakému horkému zboží a zlobí mě optika, Delta mi ji za trochu toho cenného šrotu poladí. Stařešinové začínají být nervózní. Více než obvykle, a to nikdy nevěstí nic dobrýho. Hammon se s celou skupinou stalkerů přestal ozývat. Budeme se na to muset podívat. Jo, další skvělý den v zóně…

CESTA DO RÁJE

Zóna. Nebezpečná pustina, jenž byla kdysi kvetoucí oázou, překypující babylonem ras a velkoměst s rustikálními periferiemi. Nikdo už si přesně nepamatuje, kdy svět pohltila nukleární zima. Jen chatrné náznaky v kronikách se zmiňují o globálních přírodních kataklysmatech, následovaných pandemiemi rudého moru a zbytcích kdysi domýšlivé civilizace. Ta své útočiště nalezla v Arše, odkud pravidelně do širého okolí vysílá odvážné stalkery. Skupinky méně či více zkušených sběračů tolik potřebných zdrojů, které udržují Archu a její lidské i mutantí obyvatele při životě. Jednu takovou méně zkušenou partu kříženců, nám autoři ze švédského studia The Bearded Ladies, svěří pod naše velení. 

Není nic uspokojivějšího než lékařskému botovi sežrat mrtvolu nepřítele přímo pod senzory.

Nejsilnější stránkou Mutant Year Zero: Road to Eden (dále bez přízviska), taktické akce s důrazem na kombinaci průzkumu prostředí a tahových soubojů s kradmým pohybem v reálném čase, jsou vybroušené charaktery jednotlivých mutantů. Tandem antropomorfních hrdinů, kačeřího tichošlápka Duxe a dobráckého prasete Bormina, záhy doplní nadaná Selma či bleskurychlý asasín v liščím kožichu Farrow. Už v našem obsáhlém preview jsme vyzdvihli péči, kterou vývojáři věnovali jednotlivým postavám, jež spolu živě komunikují a stávají se tak hybateli děje i zdrojem výborně napsaných humorných průpovídek. Pokud vás svět Mutant Year Zero chytne za srdíčko, oceníte řadu poznámek, deníků či tajemná vyprávění starších, které doplňují celkovou mozaiku a pohnutou historii post-apokalyptického světa. Zajímavě řešené mechanismy hry zahrnují průzkum, který probíhá v reálném čase, záhy vystřídán obezřetným pohybem kolem menších či větších skupinek nepřátel. Ty se skládají z pestré škály druhů, povolání a specializací. Zatímco lovec exceluje svou přesností a vysokou mírou poškození, řezník preferuje kontaktní boj a šaman má nepěknou zálibu přivolávat obřím bombardónem posily. Do toho započítejte psy se škaredými dermálními problémy, ghúly s výtečnými průpovídkami, různé apo-rarachy, choromyslné kulty a Rossumovi univerzální robotické pohůnky, nad kterými by Čapek zaplesal. Především pak nad lékařským robotem s velkým počtem životů (a hláškami C3P0), jehož prioritou je pobíhat po bojišti a oživovat padlé nepřátelé, čímž vám přidělává nemalé starosti a mrzení. Tam kde nepomůže EMP granát, je třeba aktivovat mutageny, pardon, unikátní schopnosti mutantí čety. Není nic uspokojivějšího než lékařskému botovi sežrat mrtvolu nepřítele přímo pod senzory. Doslova.

Vedle této prasečí kratochvíle, která funguje i v reálu (nezkoušejte to), můžete postupem na další úrovně v mutantním DNA probudit další speciální schopnosti. Duxova můří křídla ocení všichni odstřelovači, libující si ve výškové převaze. Sličná Selma ve svém fešném cylindru patrně nechyběla na hodinách agronomie; její unikátní schopnost trnitými šlahouny svázat nepřítele na místě, jsem často využíval, stejně jako kamennou kůži či Borminův těžkotonážní útok devastující kryt nepřítele. Ačkoliv je talentový strom dostatečně pestrý a v preview jsem si jej pochvaloval, nemůžu se ubránit částečnému zklamání. Řada schopností se u jednotlivých mutantů opakuje a jen hrstka jich je skutečně jedinečných. Přesto je jejich škála pro potřeby tahových soubojů dostačující; v potyčkách jsem nezaznamenal, že by mi docházely taktické možnosti. Ostatně vyzdvihovaný XCOM 2 měl strom specializací podobně střídmý a pro jednotlivá povolání byl dokonce zcela totožný. Na druhou stranu, kdo okusil taktické orgie a bohatou paletu schopností v sérii Divinity: Original Sin, ten si bude v Mutant Year Zero připadat tak trochu ochuzen. Ale to se už pohybujeme na poli gargantuovských RPG, zatímco Mutant Year Zero je celkově kompaktnější a sevřenější dobrodružství, jenž skutečně těží převážně ze vztahu, který si k partě hrdinů vytvoříte.

DROBÁTKO TO SKŘÍPE

Bez pardonu ovšem musím vytknout technický stav. Nevím, nakolik je Unreal Engine vhodný pro potřeby tahové strategie. Přestože jsou lokace okulahodící, občas až pohádkově zpracované (ano, zní to s ohledem na post-apokalyptické zasazení zvláštně), grafika není zase až taková vizuální jízda, aby se snímky musely propadat k 30 fps, nemluvě o vydatně funící grafické kartě v mém solidně výkonném PC. Jinými slovy: hardwarové nároky jsou neopodstatněné. Občas zazlobí i objekty ve hře a nepříteli se podaří prošpikovat vás skrz zeď chaloupky na mýtině. Zůstává i výtka ohledně ovládání; ke hraní doporučuji gamepad před klasickým kombem klávesnice a myši.

i Zdroj: Hrej.cz

VŠE ODPUŠTĚNO?

Mučte si mě chlebovou polévkou, ale u Mutant Year Zero jsem se bavil od začátku do konce. Těšil jsem se na každý návrat do Archy, přehrabování se v pestré nabídce zbraňových modulů, vylepšování rozličných kvérů, fashion (cylindr +20% ke kritickému zásahu!) a odemykání nových zábavných mutací. S každým nově nalezeným artefaktem jsem spěchal do Prippova baru, kde jsem relikty dávných dob vyměňoval za nové unikátní schopnosti (rozšíření kapacity batohu se hodí, no ne?). A se stejným nadšením jsem vyrážel do zóny za dobrodružstvím, pátráním po vzácné kořisti a taktickými šarvátkami. Ať už jsem se prodíral dálničními tunely, ucpanými vraky aut a mrtvolami, bojoval na obřím trajektu, či v útrobách ruin apokalyptického kultu nebo se procházel mezi muchomůrkami a vážkami na mýtince uprostřed lesa, bavil jsem se. Všechny lokace, třebaže nepatří ve strategickém žánru k těm nejrozsáhlejším, mají příjemný a originální level design a nenašla by se jediná, která by se mi nelíbila. Mnoho zákoutí jsem si oblíbil a nedivím se, že Mutant Year Zero je populární a vyhledávanou stolní hrou v Anglii a ve Švédsku. Však také letos oslavila 30 let (první díl vyšel již v roce 1984). S přivřením oka nad technickým stavem Mutant Year Zero vřele doporučuji všem začínajícím a pokročilým stratégům. Na těžkou obtížnost možná i těm zkušeným, nemluvě o pekelném iron man módu.