Name: Monster Hunter Freedom 2
Item: Monster Hunter Freedom 2
Rating: 6
Author: Ulrik_

NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu

Reklama

Název hovoří za vše – budete lovit, budete lovit monstra a budete v tom mít svobodu. A ano, je to druhý díl hlavně v Japonsku nesmírně populární hry. Ta se sice bude maskovat za RPG, ale faktem je, že jde o úplně „normální“ simulátor lovce. Pravda, fantasy, velmi specifického, ale pořád lovce. Nicméně neděste se toho, že by se snad hra proměnila v nějakého Deer Huntera. Kdo hrál jedničku, shledá, že se toho moc nezměnilo, pořád je to lovecká genocida několika živočišných druhů.

První, co vás na hře upoutá, je působivé intro, které vás svou dynamičností řádně namlsá. Jakožto mladý a velmi sebejistý lovec skončíte po jednom lovu pod útesem, odkud vás zachrání lovec monster z místní vesnice. Čin to byl dobrý a vypočítavý. Jelikož on jde do důchodu, vy jej nahradíte. Svět působí docela originálně, zapadlá horská komunita žijící ve věčné zimě si hledí hlavně sama sebe a teprve pak svých bližních. Takže kdo by čekal, že jakožto nový vesnický lovec budete všude hoštěni chlebem a solí, ten bude ryze kapitalistickým přístupem místních překvapen. Opravdu vřele vám doporučuji projít si docela dlouhý tutoriál, protože bez několika klíčových informací byste mohli v divočině řádně narazit. Kupříkladu toho, že se vám otupuje zbraň, si asi všimnete a dáte si dohromady, že za použití brousku jí navrátíte původní ostrost. Jenže s kuchtěním steaků už to tak snadné nebude. Vezmete steak z potvory vyříznutý (o tom později), rozložíte příruční gril, který taháte jako správný zálesák v torně, a v minihře začnete opékat. A ouha, není problém steak spálit, nedopéct, vyrobit ještě akceptovatelný a poživatelný kousek, ale udělat ho „tak akorát“, jak po vás quest chce, to je věc věru obtížná. Upřímně, mně se to povedlo asi na dvacátý pokus.

Střílej, střílej, poslouchej svého instruktora.

Základem úspěchu je zvolení správné zbraně, která vám sedne. Autoři jich pro vás připravili hned jedenáct a každá (snad až na kuše) se svým stylem hry dosti liší. Mimo klasik typu meč a štít, obrovský meč (ne, slovo velký není na místě, ta věc je 2x větší než vy), dva meče apod. se objevují i perličky typu gun lance, tedy kopí s možností střílet projektily, roh, na který když správně zahrajete, zvednete schopnosti sobě i spolubojovníkům, a nově i luk, jehož šípy můžete natírat různými prostředky a s nímž jsem osobně nebyl schopen trefit ani mamuta, ale to nebude vina hry... I když můžete zbraně měnit ve vesnici dle chuti a nejste odkázáni na jeden typ po celou dobu hraní, je vhodné se vrhnout do jednoho stylu boje, protože mistrovství v koordinaci pohybů budete někdy opravdu potřebovat a také proto, že lepší kousky do výzbroje skládáte z mnoha různých materiálů, z nichž některé nejsou zrovna lehké na sehnání (čti – majitelé těchto přírodních zdrojů se nedají moc snadno zabít).

Ano, hlavním zdrojem materiálu pro vás bude matka příroda a její děti, ač u některých bestií je otázka, zda jdou označit za dítě. Jakmile dokončíte svůj masakr na zvířeně, vytáhnete svůj věrný stahovací nůž a z nebohého zvířete si vyříznete nějakou trofej. Problém je v tom, že časem budete mít inventář plný desítek až stovek různých kousků živočichů a jiných předmětů a proklikávat se tím vším, natož si pamatovat, co tam vlastně máte, je úkol nelidský. Když už jsme u úkolů – ty jsou odstupňovány dle obtížnosti, takže poznáte, na co už byste měli mít a kde ani neprojdete přes palouček plný kytiček (agresivních) a motýlků (krvežíznivých). Trochu kontroverzní je krok, kdy za účast na některých questech musíte platit vstupní poplatek.

- Řítí se na nás!
- Kde, kde??

Samotné boje jsou občas záležitostí nelehkou a ačkoliv se o to do jisté míry zasluhuje poměrně zdatný odpor mnoha často neškodně vyhlížejících monster, hlavní vina za poněkud vyšší obtížnost leží na technických bedrech hry. Menším mínusem je absence cílování monster. Velmi často se vám stane, že díky mrštnosti potvor a nejasnosti, kde hra ještě počítá jejich tělo a kde už jde jen o vlající srst, ocas atd., mácháte zbraní do prázdna, což může být u pomalého great swordu fatální. Kamenem úrazu je ale kamera, kterou proklínám doteď. Chybí jí uzamčení ve směru pohledu vašeho hrdiny a pokud s ní chcete pohnout, musíte se kombinací kláves zastavit. Asi nemusím vysvětlovat, jak pitomé to je ve chvíli, kdy bojujete s agilním monstrem, které kolem vás krouží a vznikají tak absurdní situace, kdy se hrdina sice dívá ve směru právě se řítící hory masa, ale trpí momentální slepotou na více než dva metry, protože vy se tam na rozdíl od něj nedíváte. A než kameru natočíte, byť stiskem jednoho tlačítka, ztratíte drahocenný okamžik, koncentraci a orientaci. Často tak jen sledujete poslední fázi útoku, kdy se už nestihnete odvalit. Za kameru jednoduše desetkrát fuj, protože boje, takřka stěžejní část hry, neuvěřitelně kazí a občas spíš než o zábavu jde o frustraci a vztek.

Nicméně aby čtenář nežil v iluzi, že jen mečem živ je lovec. K sofistikovanému lovu budete moci používat mnoho speciálních pomůcek. Od uspávacích nožů, přes oslepující bomby, síťky na motýly, pasti, bomby až po nejdůležitější, značkovací střelu. Monstra totiž mají tendenci utíkat, když mají na kahánku a bez označkování je nenajdete dost rychle.

Bude nás víc, nebudeme se bát obrovského oheň chrlícího draka nic

A na závěr multiplayer, který zaslouží vyplísnit i pochválit. Vyplísnit za to, že stále neexistuje možnost hrát přes internet. Pochválit za to, že jakmile najdete tři kamarády na ad hoc mód, jdou veškeré zápory stranou. Prostě hrát s živými lidmi je slast, hře se otevírají nečekané taktické možnosti, kdy kupříkladu dva střídavě tankují, jeden hraje na roh a sem tam bouchne a z pozadí vše ostřeluje kušištník. Zapomenete na kameru a užíváte si skupinového vraždění, prostě krása. Je mi jasné, že někteří mne asi za onu cifru v hodnocení vyplísní, ale problémy s bojem mi přišly natolik omezující samotný základ hry, že jsem nakonec ze sedmičky po několika frustrujících smrtích spadl na šestku. Škoda.