Minecraft: Story Mode - Episode 3: The Last Place You Look

Nemnoho vody stačilo uplynout v příslovečné řece, a už se na obrazovky našich herních zařízení dere zbrusu nová epizoda adventurní variace na Minecraft. Zvídaví čtenáři, kteří si přečetli recenze na první dva díly, jistě se zatajeným dechem očekávají další nálož zdrcující kritiky. Ale víte vy co? Tentokrát to bude trochu jinak.

RADOST AŽ NA KOST(KU)

Když jsem se před pár dny dozvěděl, že se blíží nová epizoda, převážila v mých pocitech nervozita. Ono psát potřetí to samé není žádný med, stejně jako vás už by to asi nebavilo číst. Zkopat kritikou krychli do kuličky je zábavné jednou, podruhé už je to těžší a následně už jen mlátíte prázdnou pixelatou slámu. Proto jsem se modlil je všem herním bohům, jmenovitě Spectorovi, Mijazakimu a Mamoulianovi, aby mě tentokrát hoši z Telltale Studios něčím mile překvapili. A hle, nebesa i hlubiny pekelné se rozestoupily a mé přání bylo vyslyšeno.

Příběh, který nová epizoda rozvíjí, sice pořád není na Nobelovu cenu za literaturu, ale konečně dostává výraznější kontury a poprvé jsem se cítil být zainteresován.

Zatím odložte pera, přepisování dějin se ještě nekoná. Třetí epizoda Minecraft: Story Mode není kdovíjak skvělý přírůstek do herní historie. Razantní zlepšení oproti předchozím dílům je však natolik do očí bijící, že si zaslouží pochvalu. Hned úvodní intro, do jisté míry interaktivní, má šťávu, nápad a je zábavné, což je víc, než by se dalo říct o celém dosavadním vývoji. Jakožto nesmlouvavý cynik jsem ale odmítl nechat se opít rohlíkem a lacino přiznat hře body k dobru hned takhle z kraje. Moje překvapení však pokračovalo. Příběh, který nová epizoda rozvíjí, sice pořád není na Nobelovu cenu za literaturu, ale konečně dostává výraznější kontury a poprvé jsem se cítil být, ano je to tak, zainteresován. Postavy sice stále trpí syndromem kapitána Osvěty a musí každou zjevnou věc dovysvětlovat, ale to lze přičíst na vrub obecnému míření na dětské publikum. Pokud z nějakého důvodu hrajete Minecraft: Story mode, ačkoli je vám více než deset, u aktuálního pokračování vás aspoň občas potěší situační humor a některé hlášky.

JEDNOHUBKA, KTERÉ ZASYTÍ

Naše parta hrdinů se tentokrát vydává hledat bájného stavitele Sorena, člena Řádu Kamene a geniálního architekta. Pátrání po něm zavede dobrodruhy až do tajuplného Endu, kde zažijí spoustu taškařic s jeho podivnými obyvateli. Můžete se těšit na další výjevy z nešikovnosti těžkopádného Axela, drsnou Petru, která před skupinou skrývá nepříjemné tajemství, a protivného Lucase, který v této epizodě patrně prochází mužskou menstruací. Společnost vám také samozřejmě bude dělat prase Reuben, pořád jednoznačně největší sympaťák ansámblu. Zda nakonec zmíněného hrdinu stavitele naleznete, to vám neprozradím, můžete se ale těšit na výjevy z jeho tvorby, které skýtají nejednu vypečenost.

Za svých 159 korun v PS4 verzi dostanete zhruba hodinu a půl zábavy.

V minulé recenzi jsem ostře napadl tristní délku, která sotva přesáhla dobu jedné pauzy na oběd ve firmě s velmi přísnými pravidly. Současná situace je znatelně lepší, za svých 159 korun v PS4 verzi dostanete zhruba hodinu a půl zábavy. Je to tak akorát, aby vás hra udržela usazené a pozorné. Všechno docela hezky odsýpá, závěr hry velmi příjemně graduje a dokonce se nebojí přinést i v této hře dosud neviděné smutné okamžiky.

USÍNÁNÍ NA VAVŘÍNECH STÁLE NENÍ NA MÍSTĚ

Tak, dost chválení, negativa už netrpělivě čekají. Moje největší výtka tradičně směřuje k hratelnosti. Ve hře je znovu mizivě málo rozhodovacích momentů, kvůli kterým hry od Telltale Games hrajeme a máme rádi. Nevím, zda se vývojáři bojí stavět cílové publikum před závažné volby, aby děti nebyly příliš traumatizované, jak je v současné době zvykem. Bohužel tohle rozhodnutí potápí jakékoli myšlenky na smysluplnou znovuhratelnost. Netvrdím, že od barevné záležitosti s partou kostkovaných postaviček čekám dilema formátu Sofiiny volby, ale přeci jen by si scénárista mohl trochu více lámat hlavu. Další, docela příbuzná výtka, směřuje do akčních, tentokrát dokonce spíše stealth pasáží. Ve hře nastanou situace, kdy se máte nenápadně proplížit mezi hordou nepřátel. Těšil jsem se, že tvůrci konečně popustili uzdu fantazii a rozhodli se pro novátorský přístup. Bohužel však stačí jít jen kupředu jako tank a celou pasáž bez problémů absolvujete hned napoprvé. Je to velká škoda a zároveň vedle „soubojového systému“, který nám byl představen v minulých dílech, jde o další bezzubou minihru, kterou nemůžete pokazit snad ani po absolvování několikanásobné lobotomie rezavým nožem na máslo. Byl bych mnohem spokojenější, kdyby tvůrci svůj čas a prostředky investovali spíše do hádanek, byť jednoduchých. Pokud by byly kreativní a dobře reflektovaly svět, ve kterém se příběh odehrává, bylo by to přínosem jak pro hru samotnou, tak i pro fanoušky. Ti se zajisté nesmírně těší na vytěžení (haha) reálií milovaného fenoménu.

Největší pochvala, kterou mohu druhému pokračování Story Mode vyseknout, je fakt, že jsem ho dohrál jedním dechem bez jindy nezbytné pauzy na kafe a cigáro. To se mi nestalo ani u minulého, extrémně krátkého dílu, který jsem doslova protrpěl. Nyní přiznávám, že se na nadcházející epizodu docela těším a jsem zvědavý, jak se události vyvinou. A ten malý cliffhanger na konci je sice starý jako vyprávění příběhů samo, ale přesto po té dřívější bídě potěšil. Hříchy minulosti nejsou smazány a zapomenuty, ale poprvé se objevuje záblesk naděje, že by to s celkovým dojmem nemuselo dopadnout tak černě. A jakkoli rozhodně nadšeně nekřičím „Kupte si to!!!“, snad poprvé má smysl o téhle hře začít uvažovat. Doufejme, že tvůrcům do příště vydrží.