Might & Magic: Heroes VI: Shades of Darkness Recenze Might & Magic: Heroes VI: Shades of Darkness

Might & Magic: Heroes VI: Shades of Darkness

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

28. 5. 2013 22:45 3
Reklama

Na první pohled je všechno v nejlepším pořádku. Šestý díl milované série RPG strategií dostává v pořadí třetí DLC. Shades of Darkness obsahují dvě nové kampaně, jednu za nekropoli, druhou za zbrusu novou rasu temných elfů. Jejich mapy jsou rozsáhlé a dohrání zabere mnoho hodin. Obtížnost je výzvou i pro ty, kdo jsou Heroes VI veterány. Multiplayer a skirmish oživují nové jednotky a taktické možnosti. Jenže: netrvá víc než osm nevydařených pokusů dokončit první scénáře na normální obtížnost, a i velmi nekritický hráč se začne cukat a přemýšlet nad tím, zda by večírek spojený se stahováním kůže v kobce Boltonova bastarda nebyl příjemnější variantou trávení volného času. Ano: každý snese jen určitý počet klacků pod nohy, a Shades of Darkness s jejich házením začnou ještě před spuštěním... a jako zlobivý výrostek ne a ne přestat.

Klacky technické: když nefunguje, co by mělo

Na rovinu, kdo dostane chuť zahrát si pár tahů v Heroes VI, neměl by podstupovat zdlouhavý proces. Přihlášení do Steamu – první spuštění hry... ale spouští se uPlay. Druhé spuštění hry, ale nejprve je potřeba synchronizovat uložené pozice z cloudu. Třetí spuštění... a vida, konečně ve hře. Jen tedy ještě počkat, až se připojí i Conflux. Otravné DRM není novinkou Shades of Darkness, nicméně těžko jde opakovaně klopýtat přes sukovité kořeny a básnit o anglickém trávníku.

Značné množství uživatelů v diskusních fórech bohužel také vypichuje zabugovanost třetího DLC – věci jako vypadávající textury, neaktivní objekty, které by aktivní být měly, a další "příjemnosti". Programová chyba, která shodila hru do Windows, se během recenzování stala dvakrát, a díky několikanásobnému autosavu nebyla kritická, nicméně před nejbližším jedním či dvěma patchi se vyplatí k Shades of Darkness přistupovat opatrně. Některým lidem totiž své klacky nehází pod nohy, ale bere je rovnou přes hlavu.

Klacky designové: když AI nehraje fér

Závažnější nedostatky se týkají hratelnosti. Kampaně Shades of Darkness jsou obtížné. To samo o sobě není chybou, problém je v nefér designu, kdy hra skokovým zvýšením náročnosti přiměje hráče k otravnému backtrackingu či několikerému opakování celé mapy. První mise za temné elfy nutí hospodařit s armádou. Hráč postupuje s jedním hrdinou, kosí slabší balíčky potvor a jednou za čas vybojuje náročnější bitvu. S jazykem na vestě se dostane k nebeskému zámku a dobude jej v tom, co považuje za velkolepé finále. Ale běda: se získaným artefaktem je třeba utéci dalšímu, odnikud se zjevivšímu a řádně nabouchanému hrdinovi. Dobrá tedy. Sedmitahový úprk zpět poloprázdnou mapou už už míří k úspěšnému konci, když tu najednou z prostoru za okrajem mapy vyjede další protivník. Přepadení, marné dvě minuty boje – a předchozí hodina a půl se může opakovat, se zaťatými zuby, okousanými nehty a ještě o něco důslednějším "na každém kostlivci záleží" přístupem. To není fér...

"Zejména není fér "cheatování" AI, v naskriptovaných intervalech se objevující silní hrdinové a další více či méně viditelné podrazáctví."

Fér nejsou ani některé časově omezené úkoly, obtížně zvládnutelné na rozlehlých mapách. Fér není návrh map zvýhodňující jinak průměrně schopnou AI. Ale zejména není fér "cheatování", v naskriptovaných intervalech se z ničeho objevující silní hrdinové a další více či méně viditelné podrazáctví.

To příjemné: elfí snipeři a šero se šerem

Ačkoliv tak příběhové kampaně Shades of Darkness nabízejí desítky hodin hraní, největším přínosem datadisku je přidání nové rasy a obohacení multiplayeru či skirmishů. Temní elfové – znovuzrozený Dungeon – jsou zábavnou frakcí. Jejich základní jednotkou jsou neviditelní zabijáci, kteří zajišťují v prvních dvou kolech jeden příjemný stealth damage. K nim se přidávají dvě poměrně silné střelecké jednotky do začátků a těžkotonážní minotauři s jedovatými mantikorami. Výsledkem je lehce atypická bojová taktika spoléhající na iniciativu a nalomení klíčových jednotek soupeře v prvních kolech. Naopak při déle trvajících bitvách si temní elfové nevedou obvykle příliš dobře.

Těm, kdo tíhnou spíše k zákeřnějším a destruktivnějším rasám Heroes VI, pak jistě sedne i temné ladění obou kampaní. To se týká především vizuálního stylu: mapy často nabízejí rozlehlé podzemní lokace a zajímavá místa (třeba výlet do sněžného blizzardu). Pohříchu, příběh o boji elfího národa za zlovolné sebeurčení je vyprávěn zdlouhavým a od počátku stěží záživným způsobem, takže většina hráčů po čase začne špatně nadabované dialogy přeskakovat a ignorovat. Ani to příliš nevadí; spokojeni budou snad jen příznivci toho "polidštit" i temnou stranu konfliktu a nějak "vysvětlit a obhájit", proč ti zlí dělají zlé věci. Alespoň že druhá nekro-kampaň občas zalaškuje s ironií a nešustí tolik starým papírem.

"Neviditelní zabijáci zajišťují v prvních dvou kolech jeden příjemný stealth damage. K nim se přidávají dvě poměrně silné střelecké jednotky."

Shades of Darkness se zdají být lákavou porcí nového obsahu pro ty, kterým se šestí Heroes zaryli pod kůži. Ale čínské outsourcingové studio Virtuos neodvedlo zrovna virtuozní práci při odlaďování formy i obsahu.

Might & Magic: Heroes VI: Shades of Darkness
Windows PC

Verdikt

Velká porce obsahu pro závisláky na Heroes VI, kterou však kazí pachuť chybovosti a mnohonásobného házení klacků pod nohy.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama