Middle-earth: Shadow of Mordor Recenze Middle-earth: Shadow of Mordor

Middle-earth: Shadow of Mordor

Jiří Bigas

Jiří Bigas

6. 10. 2014 09:10 34
Reklama

Od roku 1982, kdy vyšla první licencovaná textová adventura The Hobbit, spatřily světlo světa přibližně tři desítky oficiálních videoher situovaných do Tolkienovy Středozemě. Zprvu byl příliv těchto titulů téměř neznatelný, aby nás nakonec v novém miléniu spláchla cunami, jíž vyvolaly filmové adaptace Petera Jacksona. Ani v této záplavě titulů přesto není snadné najít mnoho takových, jejichž vysoké kvality bychom si pochvalovali i s odstupem několika let. Jako fanoušek Star Treku znám ten frustrující pocit pramenící z opakovaných zklamání velmi dobře. A ačkoli se nijak netajím svým vlažným vztahem k fantasy, komplexní dílo J. R. R. Tolkiena je pověstnou výjimkou potvrzující pravidlo. Proto i mně velmi leželo na srdci, aby novinka od Monolith Productions neskončila na smetišti dějin coby další případ přehnaných očekávání. Bezesporu talentovaný, ale současně nijak zvlášť výjimečný tým, si ukousl pořádně velké sousto, když se rozhodl svézt na vlně popularity her, jakými jsou Assassin's Creed nebo Batman, jejichž mechanismy a hratelností se autoři otevřeně a mohutně inspirovali. Možná právě proto bylo pro vývojáře o tolik obtížnější vybojovat si trochu pozornosti a přesvědčit hráče, že jejich titul může směle konkurovat těm nejočekávanějším a nejambicióznějším peckám nadupané předvánoční sezóny.

PARTYZÁN NA ÚZEMÍ NEPŘÍTELE

Coby gondorský hraničář Talion jste hned v úvodu svědky popravy vašich nejbližších, které záhy následujete při cestě na věčnost rukou jednoho z četných Sauronových přisluhovačů. Namísto šťastného shledání s milovanou rodinou kdesi na opačném břehu, ale procitáte z jedné noční můry do další. Vaše osudy se propletou s tajemným přízrakem, který vám nedovolí zemřít a klidně spočinout, dokud nenajdete věčný mír ve spravedlivé pomstě. Cesta za krvavou odplatou však není tím jediným impulzem, který pohání zápletku hry, jejíž příběh je situován mezi Hobita a trilogii Pán prstenů. Během vašeho putování se setkáte s řadou vedlejších postav, které od vás budou něco potřebovat, a na oplátku vám mohou být něčím užitečné. Narazíte tak třeba na Gluma, s jehož pomocí se pokusíte za pomoci střípků vzpomínek rozkrýt, co vás pojí se záhadným přízrakem. Právě ten vám vedle samotné nesmrtelnosti a oblíbené variace na šestý smysl propůjčí i mnohé další nadpřirozené schopnosti, ale co se mu přihodilo a jakou vlastně hraje v celém dobrodružství roli, to zatím netuší.

Zjednodušeně řečeno nás vývojáři opravdu neklamali, když tvrdili, že každá postava ve hře s výjimkou řadových nepřátel může mít vlastní osobnost se specifickým chováním, slabinami i přednostmi.

V samotném týlu nepřítele, temném srdci Mordodu, na vás čekají dvě desítky příběhových misí a bezpočet vedlejších úkolů, aktivit a výzev. Není proto divu, že pokořit jen samotnou hlavní dějovou linii vám zabere přibližně 15 hodin a dost možná až dvojnásobek času spolyká pokus prozkoumat celou hru od A do Z. Nepohybujete se přitom po jediné otevřené mapě - zdejší svět je rozdělen na dvě přibližně stejně rozlehlé lokace, přičemž ta druhá se vám otevře přibližně až v polovině hry, a pak už se můžete mezi oběma oblastmi nechat volně přenášet. Ta první je opravdu depresivní a doslova na vás dýchne zmarem a beznadějí, což velmi dobře koresponduje s pocity, které ve vás vaše putování zanechá. Temnou atmosféru a pocit permanentního ohrožení z všudypřítomného zla trochu rozmělní až zelenější přímořská oblast, jejíž optimistická krajina odráží situaci, kdy se pomalu začíná karta obracet a vy máte pomalu nad nepřáteli navrch.

NEMESIS UČINILA Z KOPIE ORIGINÁL

Akrobatické dovednosti hlavního hrdiny, plynulý soubojový systém a šarvátky s přesilou nepřátel, stealth pasáže, lovecké výzvy, odemykání strážních věží, které vám umožní rychle se přesouvat na delší vzdálenosti v rámci jedné lokace, dokonce ani zajímavý způsob vylepšování vlastní postavy a vašich zbraní – nic z toho není na hře skutečně unikátní. A samo o sobě by to zřejmě nestačilo na víc než sice zajímavou, ovšem jen další solidní akci v otevřeném světě. Skutečnou revoluci představuje až systém Nemesis, který je natolik převratný a komplikovaný, že na jeho vyčerpávající popis by dost možná nestačilo ani samostatné téma. Vězte však, že jeho přirozené zapojení do hry a svázání se zbytkem obsahu naprosto zásadním způsobem redefinuje celou hratelnost. Zjednodušeně řečeno nás vývojáři opravdu neklamali, když tvrdili, že každá postava ve hře s výjimkou řadových nepřátel může mít vlastní osobnost se specifickým chováním, slabinami i přednostmi. Nepřeberné zástupy nepřátel totiž figurují v rámci vlastního ekosystému, který obsahuje velice propracovanou strukturu velení. V této hierarchii přisluhovači zla zaujímají určitou pozici v jakési štábní kultuře, která však není neměnná. Pokud musíte zlikvidovat vysoce postaveného skřeta, můžete se pokusit usnadnit si práci tím, že nejprve odstraníte z cesty jeho podřízené, kteří mu jinak přispěchají na pomoc. A pokud se už některé místo ve velení uprázdní, po vašem skonu jej naopak může rychle obsadit ambiciózní pěšák.

Zkušenosti totiž sbíráte nejen vy, ale i vaši nepřátelé. Každá smrt vás zamrzí hned dvakrát. Nejen proto, že budete muset vybranou pasáž opakovat, ale protože z vaší zkázy vždy profitují všichni, kteří se o ni zasloužili. Stejně tak setkání s důležitými nepřáteli, kteří se představí jménem a chrání je početné armády, vždy ovlivní jejich náturu a silné i slabé stránky. Bez rozmyslu a kvalitního plánu tak máte jen pramalou šanci zasadit rozhodující úder někomu ve velení, aniž byste ho předtím oslabili tím, že se zbavíte jeho bodyguardů. Pokud je to možné, musíte se proto pokusit čas od času někoho zajmout živého a získat od něj důležité informace o tom, kde se váš další cíl skrývá, jaké má slabiny a čím naopak vyniká. Někteří nepřátelé se bojí ohně, jiní jsou zranitelní střelbou z dálky, nebo naopak prchají v hrůze před divokými šelmami, které můžete zkrotit a osedlat jako koně, případně je jen nalákat do tábora nepřítele, v němž způsobí paniku. Pokud ale při svém snažení selžete, ať už zemřete rukou vašeho nepřítele, a nebo se mu podaří prchnout, musíte počítat s tím, že už bude na vaše další setkání lépe připraven. S trochou nešikovnosti se tak můžete sami ocitnout v pasti, kdy se zacyklíte v opakovaných střetech s týmž protivníkem, který neustále sílí, zatímco vy musíte úplně přehodnotit svou původní strategii.

PADESÁTKRÁT A STÁLE POPRVÉ

O to zajímavější je pozorovat, jak nepřátele reagují na vaše zmrtvýchvstání, protože každý váš případný návrat komentuje jinak. Někdo jej vtipně glosuje a vaši smrt si užívá stále dokola, jiný je očividně frustrovaný tím, že stále nechcete zemřít. Paradoxně v první polovině hry nemáte moc možností, jak strukturu efektivně narušit než hrubou silou, kdy postupně velení oslabujete, abyste nakonec odstranili nejvýše postavené velitele. Mnohem větší legraci si proto užijete v momentě, kdy si Talion osvojí dovednost protivníka nejen zabít či vyslechnout, ale získat jej trvale na svou vlastní stranu. Od této chvíle souboj s nepřátelskou hierarchií připomíná šachy nebo jinou strategickou partii, protože vámi porobení protivníci se dál nikým neodhaleni pohybují mezi svými, dokud je nepovoláte do zbraně. S jejich pomocí můžete uštědřit ránu vašim nejobávanějším protivníkům mnohem efektivněji - stačí vámi ovládaného skřeta poslat, aby zaútočil na svého nadřízeného a pak už jen počkat, jak se věci vyvinou. I slabší protivník může zlikvidovat svého pána, nebo jej alespoň citelně oslabit, pokud mu poskytnete „nezištnou“ pomoc. Samozřejmě, jakmile se jednou váš člověk ocitne na samém vrcholu velící struktury včetně svých jednotek, začne se vám ve zdejším světě dýchat o poznání volněji.

Poněkud frustrující je, že v mnoha pasážích a úkonech vývojář sáhli po quick time eventech, které navíc nepatří mezi nejzdařilejší.

Především díky tomuto spletitému virtuálnímu evolučnímu řetězci, jehož propracovanost a rozmáchlost může recenze popsat jen z části, jste schopni autorům lehce odpustit i některé slabší stránky. Pokud si vás systém Nemesis omotá kolem prstu, přehlédnete skutečnost, že většina misí je poměrně stereotypní co do náplně a v podstatě se omezují na čistou akci. Dnes je populární tvrdit o každé hře, která obsahuje alespoň náznak levelování a upgradů, že jde o akční RPG, ale i přes nesporně zajímavé pasivní a aktivní bonusy, které vaše postava během hry získává, jde ve své podstatě o brutální rubačku v otevřeném světě, která se v soubojovém jádru příliš neliší třeba od The Lord of the Rings: War in the North. Poněkud frustrující je, že v mnoha pasážích a úkonech vývojář sáhli po quick time eventech, které navíc nepatří mezi nejzdařilejší. Nepříjemným překvapením může být proto i vyústění hry, které vás po sérii vyčerpávající soubojů, jenž často opakovaně prověří vaše dovednosti v boji na blízko i na dálku, zaskočí elementárním mačkáním tlačítek. Pocit vítězství z finálního souboje tím trochu utrpí.

DOBRODRUŽSTVÍ HODNÉ STŘEDOZEMĚ

Naštěstí po skončení hlavního příběhu máte, jako je tomu u těchto her zvykem, příležitost se do Mordoru vrátit, abyste pokračovali ve své bohulibé činnosti a spravili si chuť. Kvalitní technického zpracování a okouzlující audiovizuální zážitek pro vás bude společně se systémem Nemesis dostatečným důvodem k tomu, pokusit se odhalit všechna tajemství. Zdejší svět opravdu věrohodně vytváří iluzi Středozemě, ačkoli vaše putování vývojáři trestuhodně omezili na oblasti pod Sauronovou nadvládou, přičemž nepřestáváte toužit po tom, vydat se i za jeho hranice. Úzká spolupráce s držiteli práv k Tolkienovu světu, filmovou podobou jeho adaptací a údajně i Peterem Jacksonem se pozitivně podepsala na hře v každém myslitelném ohledu. Jde o skutečnou virtuální poctu tomuto unikátnímu fantasy, které většinu fanoušků i svátečních čtenářů a diváků musí nadchnout tím, jak propracovanou vizi Mordoru nám autoři předkládají a přitom ji podtrhli příběhem, který dost možná vzbudí mnohé diskuse stran jeho odvážnosti, ale je rozhodně více než důstojným přispěním do Tolkienova kánonu, který obohatil o novou fascinující kapitolu.

Middle-earth: Shadow of Mordor
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Doufali jsme v povedený titul a ten jsme dostali. Nejvíce si jej budou pochvalovat ti, kteří od hry nic dobrého nečekali a její nesporné kvality je překvapily. Víceméně standardní hratelnost a mnohé nepůvodní prvky dokázali autoři nečekaně zručně vyvážit vlastní novinkou v podobě systému Nemesis.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama