Micro Machines World Series Recenze Micro Machines World Series

Micro Machines World Series

David Plecháček

David Plecháček

13. 7. 2017 11:40 4
Reklama

Nejsem nejstarší, vím to. Ale zase tolik současných sérií o sobě nemůže říct, že je starší, než jsem já. Značka Micro Machines může. I když by mě měla zdržovat úcta ke starším, nehodlám si brát příliš servítek. Ne ve chvíli, když to nejshovívavější, co můžu říct, je fakt, že série dávno patří do domova důchodců.

V NEZDRAVÉM TĚLE JE I NEZDRAVÝ DUCH

Kde jenom začít? Příliš pozitiv a důvodů, proč dát dalšímu dílu šanci, není. Série se na trhu objevila v roce 1991 a stejně jako většina tehdejších her by buď správně nyní už neměla existovat, nebo by měla vypadat úplně jinak. Najdeme velice, velice málo her, které ustrnuly v čase a i po pětadvaceti letech zkoušejí zůstat stejné. Které se postupem času neposouvaly. Micro Machines World Series je ale zajímavým úkazem, protože se chce zuby nehty ubránit změně, ale na straně druhé snad nemůže být nic vzdálenějšího hře z roku 1991. Z těchto snah zůstává jen nezajímavý kočkopes, který neví, čím chce být a kterou stranou se chce vydat. Prakticky jedinou zbraní, se níž může jakž takž bodovat, je nostalgie. Nostalgie je ale jen a pouze klamavá reklama lákající na zážitky z vašeho dětství, byť ani jeden takový ani po několika hodinách nepřichází.

Kritizovat za (nepovedenou) revolučnost je snadné, ale v případě World Series je ještě větším prohřeškem strnulost, tedy to, že se vývojáři o nic nesnažili.

Jako první totiž přichází nuda. Je to poměrně jednoduché, protože jakmile se do nějakého závodu pustíte, tak zjistíte, že ať už v Británii přišli s čím chtěli, jednoduše to není zábava. Pocit, že se tu něco nepovedlo, získáte během první minuty a následně se vás bude držet jako klíště. Hranice mezi retrem a zastaralým konceptem je velice tenká a studiu Codemasters se jí nepodařilo udržet. Nové Micro Machines tak nelze brát jako exkurz do našich mladých let, ale spíše jako placený exkurz do moderního kousku s nevyzrálým, nedodělaným a také odfláklým obsahem. A že by těch vstupenek za osm set na PC, respektive 900 na konzolích bylo! Kritizovat za (nepovedenou) revolučnost je snadné, ale v případě World Series je ještě větším prohřeškem strnulost, tedy to, že se vývojáři o nic nesnažili. Easy money. Povězme si příběh o tom, jak si na ostrovech vzali to, co měli, poslepovali to dohromady a doufali, že to bude držet. A ono se to mezitím rozpadá pod rukama.

MAMI, TATI, CO JSTE MI NECHALI?

O určitou evoluci se pokusil zatím poslední díl, Micro Machines V4. Ačkoliv jej máme v nejčerstvější paměti, na pokus z roku 2006 můžeme zapomenout. Samozřejmě proto, že se jednalo snad o nejslabší díl, ale také proto, že se hrál jinak. Nebo alespoň mohl hrát. World Series se vrací k osvědčenému pohledu, byť svým grafickým ztvárněním pokračuje ve vizuálu V4. Právě výtvarná stránka je jediným dědictvím, na které právoplatný potomek po jedenácti letech dosáhl. Ne, že by byl a priori špatný, jen bychom se snad obešli bez toho. Ale kromě občasné nepřehlednosti si na grafickou stránku nelze příliš stěžovat. Ne po technické stránce. Bylo by to to nejmenší, co by vás mělo trápit. Designově jsou na tom malé mašiny o něco hůř, někde na úrovni mobilní hry. Tu připomínají i množstvím a pestrostí jednotlivých tratí.

MÉ MALÉ ALIBY

Micro Machines World Series
i Zdroj: Hrej.cz


Podobné hry mám rád. Nejsou to jen Micro Machines, ale bylo to Mashed, Death Rally nebo trochu jinačí Re-Volt. Na těch hrách není nic revolučního. Byly prostě jen zábavné. A potom jsou buď zábavné a proto dobré, anebo nezábavné a proto špatné. Nic mezi tím není. A právě na to Micro Machines právě teď dojely.

Tak, jako se s postupem let z těla vytrácí pigment a naše vlasy začnou bělat až začnou dokonce vypadávat, tak stejně tak se kouzlo Micro Machines pomalu vytrácí a k tomu z nich začne odpadávat to dobré. Stáří nezastavíte. Takže nejen, že tratě nejsou dostatečně jedinečné a žádná vám neutkví v paměti, ale po čase vás dokáží unudit svou nenápaditostí a ničím, co byste do té doby neviděli. A je jich zatraceně málo. Skvělá kombinace. Přitom to alespoň z počátku není úplně tak zlé, protože pracovní deska, na které se závodí, není úplně jednotvárná a dokáže být docela dynamická. To když projedete hromádkou kancelářských sponek nebo když se vám pokusí překřížit cestu elektrický výboj. Nebo když svá malinkatá kolečka vymácháte v nějakém kluzkém a hustém sirupu, který vás vyřadí z čela závodu. Jenže si rychle zdejším věcem přivyknete a po kratičkém čase je budete považovat za rutinní a samozřejmé. A to jinak nudnou a sterilní zábavu na povel nespasí.

GIVE ME MORE

Nechme ale stranou po čase fádní a často i lehce nepřehledný svět stranou. Byla-li by to má jediná výtka, byl bych jedním z nejšťastnějších lidí na světě. Takhle jsem jen mírně nakvašený recenzent, který lituje každičké chvíle s nepochopitelně špatným jízdním modelem. Micro Machines se vždycky ovládaly jako byste hráli kostky s ďáblem, tedy jakkoliv, jen ne tak, jak byste čekali, ale Codies nezvládli udržet ani další hranici – hranici mezi zábavnou šíleností a šíleně nezábavnou hrou. I ta je tenká, a to, co v minulosti obstojně fungovalo, letos nefunguje. Smůla. Asi špatný nevyzrálý ročník. Možná, že právě v tu chvíli se karta obrací, a to, co by se dalo výše považovat za výtku, je rázem největší přednost hry. Ještě, že toho Micro Machines nabízí tak málo. Už dlouho jsem za to nebyl vděčnější.

Micro Machines World Series
i Zdroj: Hrej.cz

Vedle speciálních eventů se můžete náhodně klouzat i v hodnocených závodech, které jsou ale naneštěstí uzamčené až na desátém levelu, který se zdá být nedosažitelný. Protože vám nic jiného nezbyde, stejně dřív nebo později zamíříte buď do rychlé hry nebo do sekce Skirmish. Ať už online nebo s přáteli, budete hrát všeho všudy tří režimy. Nebo takhle, opravím se – vy je nebudete hrát, ale budete mít tu možnost. Micro Machines nabízí Elimination, Race a Battle. Elimination je starý známý režim, ve kterém musíte na obrazovce vydržet co nejdéle a postupnými krůčky musíte dojít za vítězstvím. Menší šok jsem dostal při zjištění, že si obyčejný závod se svými kamarády na rozdělené obrazovce nezahrajete. Rok 2017, probuďte se, nikdo už s nikým na jedné obrazovce přeci nehraje! Nejzajímavějším módem je bezesporu Battle, který obsahuje hned několik různých her. Třeba jako CTF, obrácený CTF s bombou nebo klasickou arénu, v níž musíte co nejméněkrát zemřít.

OVERWATCH… OVER WHAT?

Právě v Battle ale vyjde na světlo jediná, a tudíž největší a rovnou i nejabsurdnější novinka licencovaných autíček. Že kromě power-upů v podobě blbůstek od značky Nerf jsou jednotlivá vozidla vlastně postavy, z nich má každé speciální schopnosti. Výběr díky tomu není tak široký (12!) – děkujeme mnohokrát – ale také to působí prostě zvláštně. Asi byste nečekali, že se dá u hraní takové hry přemýšlet o multiplayerové akci od Blizzardu. Ale vývojáři nad ní asi přemýšleli a výsledný mix jim přišel asi cool. A aby těch „podobností“ nebylo málo, dostáváte po každém kole loot boxy. Děkuji, nechci.

Co mě asi udivuje nejvíc je fakt, že je pod novinkou podepsané studio Codemasters. Ostřílení veteráni, kteří si mohli dát záležet. A místo toho vydali takový bazmek.

Tentokrát prostě nefunguje nic. Nic z toho, co fungovalo, nic z toho, co by fungovat mělo, a nic z toho, co by si vývojáři přáli, aby fungovalo. Co mě asi udivuje nejvíc je fakt, že je pod novinkou podepsané studio Codemasters. Ostřílení veteráni, kteří se nemusí zkoušet zavděčit hráčům jen tak z povinnosti a z dlouhého dne. Mohli si dát záležet, mohli na novince pracovat, jak dlouho chtěli. A místo toho vydali takový bazmek, který si užijete jenom v podnapilém stavu nebo v ojedinělých stavech nirvány. A já se sám sebe (a vás) ptám: Proč?

Micro Machines World Series
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Nalijme si čistého vína: Může se stát, že vás budou nové Micro Machines bavit. Třeba když se sejde skupina přátel, podstoupili jste lobotomii, nebo tak. Ale jak dlouho? Pět, deset minut? Pak se z bláznivých autíček stane nudná hra za necelou tisícovku. Za mě by byla i čtvrtina moc.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama