Metro 2033: The Last Refuge Recenze Metro 2033

Metro 2033

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

22. 3. 2010 23:59 52
Reklama

Stojím na stanici pražského metra a zkouším si představit, že se tu nástupištěm prohánějí krvelačné bestie. Moc to nejde. Dáma s nákupní taškou má sice velmi zlotřilý drdol, ale jinak působí celkem přívětivě. Chlapec s dívkou soutěží o to, kdo z nich bude mít znuděnější pohled, ale strach z nich určitě nejde. Vykloním se dopředu a číhám, jestli se kolejištěm nemihne alespoň krysa, ale jediný pohyb mezi kolejemi tu má na svědomí konstantní čůrek vody, stékající po stěně tunelu. Na stanici vládne klid a mír.

To v Moskvě, tam takové štěstí ani zdaleka nemají. Stačí odvinout časovou osu třiadvacet let dopředu a z někdejší inženýrské i architektonické chlouby sovětského lidu je něco, co tentýž lid vystihuje z jeho odvrácené strany. Po jaderné válce se do moskevského podzemí stáhli přeživší obyvatelé a dnes – tedy v roce 2033 – vedou ve spletité síti tunelů válku o přežití svého druhu. Ten ohrožují jednak všelijaká zmutovaná monstra, jednak rozpory v rámci jednotlivých osad, zformovaných kolem větších a zachovalejších stanic.

V roli mladíka Arťoma vyrážíte na cestu do hlubin dopravní sítě, zaúkolováni legendárním Lovcem, ke kterému Arťom nekriticky vzhlíží. Lovec mluví o spáse lidstva a vaší schopnosti přestát telepatické útoky ze strany mutantů. Znamená to snad, že jste byli vyvoleni k něčemu velkému? Nezbývá, než nabít baterku a odvážit se s ní do tmy.

Miluju pach kolomazi po ránu

Perfektní podhoubí pro rozehrání velkolepého RPG, říkáte si? Zapomeňte. Metro 2033 je (tentokrát doslova) tunelová střílečka s minimem možností přehodit výhybku na vedlejší kolej. Když mají autoři pocit, že se to hodí, postrčí vás dopředu skriptem. Když mají pocit, že byste mohli bloudit, nalajnují vám jasnou cestu neproniknutelnými zátarasy. Bylo by ale nefér vlepit jim tenhle fakt jako výtku. Jejich hra neklame tělem a nehraje si na něco, čím není. Zároveň je ale docela napínavé přijít na to, čím je.

Řekli jsme si, že Arťomovo putování povede tunelem se spoustou střílení, ale struktura hry mi připomněla především cestu Benjamina Willarda ve filmu Apokalypsa. Metro sice postrádá svého plukovníka Kurtze, ale letmé míjení jednotlivých stanic a postupné propadání se do temnoty před vámi se Willardově osudu docela blíží. Mezi nejsilnější momenty pak nepatří ty, ve kterých na vás někdo útočí, ale naopak chvíle, kdy máte čas a klid poznat tajemství a absurditu těch nejhlubších tunelů. To může být ve střílečce problém, ale v případě Metra jde naopak o esenci celého zážitku.

Tomu napomáhá prvotřídní audiovizuální zpracování, které se neupejpá říct si o výkon grafické karty, ale dokáže s ním skutečné divy. Důležité je, že autoři si nevystačili „jen tak“ s pokročilou technologií, ale zapřáhli ji s ohromným citem pro detail do služeb atmosféry. Spousta okamžiků jsou tu promyšlené kompozice obrazu a zvuku, se kterými si dal práci skutečný umělec. Hráč je navíc jejich integrální součástí, nikoliv pouze pasivním pozorovatelem, jako tomu bývá třeba v sérii Call of Duty.

Prázdný zásobník

Když už ale dojde na samotné střílení, není příliš o co stát. Nepřátelé se po painkillerovsku vyvalí, Arťom je zlikviduje a otevřou se pomyslné dveře, kudy dál. Zbraně sice dobře zapadají do celkového ladění podzemního světa, ale hra nenabízí situace, kde by se s nimi dalo akurátně bojovat. To potom platí i pro oblasti, kterými je zdánlivě lepší se proplížit. Arťom se sice od zloděje Garretta naučil sfoukávat svíčky a zhášet olejové lampy, jenomže tím spektrum jeho tichošlápkovství víceméně končí. Jediný přešlap (často do nastražené zvukové pasti) probere celou oblast a je po iluzi, že se tentokrát obejdete bez boje.

Podobně polovičatě jsou na tom i občasné záchvaty divokého mačkání tlačítek, které sice dokážou naráz zlikvidovat libovolnou příšeru, ale vzápětí vás tři další uhryžou k smrti, zatímco budete pppooommmmalllluuuu přebíjet brokovnici. Ve světě, kde se ekonomika kompletně točí kolem nábojů – fungují totiž zároveň jako platidlo – mi přijdou rozporuplné plížení a boj tělo na tělo jako nešťastné nedostatky. S tím pak souvisí i nemožnost plánovat si vyzbrojování dopředu, protože vlastně nikdy nevíte, co přesně vás v tunelech čeká. Otázka, jestli ve stanicích investovat do té či oné zbraně nebo nějakého vylepšení, ve výsledku nestojí na hráčově rozvaze, ale čirém štěstí.

Ukončete nástup

Autoři připravili příběh, který je s největší pravděpodobností (soudím čistě podle herních dojmů) velice poplatný své knižní předloze a jeho klíčové momenty rozhodně umí svému hráči prodat. Jen ta vycpávka mezi nimi kvalitativně kolísá víc, než by bylo zdrávo, a je otázkou, jestli by celé hře neslušelo rozvážnější tempo a absence nadbytečných potyček s mutanty.

Možná proto nebude úplně od věci revidovat tu zmínku o „klamání tělem“. Metro 2033 určitě neztrácí body za to, že jeho koleje nevedou po otevřené trase, ale – mohlo jich tolik, tolik získat, kdyby vedly...

 

P.S. Soutěžíme o 3 PC originálky Metro 2033!

Metro 2033: The Last Refuge
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Lineární střílečka s hutnou atmosférou, ve skvělém grafickém balení a s unikátní dávkou slovanské postapokalypsy. Je otázka, jestli nemohla být ještě něčím víc.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama