Mercury Meltdown Remix
Jestli je vám název této hry povědomý, tak si můžete být jisti, že vás zdání neklame. Mercury Meltdown Remix (MMR) je totiž jakýmsi dvojčetem PSP série stejného názvu, která má na svém kontě již dva tituly. PS2 varianta prakticky ve všem kopíruje druhý PSP titul a navíc přináší víceméně jenom dalších cca 40 úrovní. Mezi novinky samozřejmě nepočítáme upravené ovládání pro dvě analogové páčky, jejichž využití ve výsledku znamená příjemnější a přesnější řízení neposedné kuličky, než tomu je u PSP verze.
Rozbijte teploměry
O pár řádků výše jsme mluvili o tom, že má Mercury série kořeny na PSP, kde se presentovala dvěma tituly. Zmínit je však třeba fakt, že se kromě PSP a PS2 celá série brzy představí i na Wii prostřednictvím titulu Mercury Meltdown Revolution, který by mohl zaujmout využitím pohybu snímajícího Wii remote ovladače. U Mercury Meltdown Remix si ale musíte vystačit s klasickými páčkami, s čímž by neměl být problém. Ovládací schéma je totiž dobře navržené a přesné. Kromě várky nových lokací se navíc od MMR dočkáte i dvojice nových laboratoří, tedy jakýchsi tématických celků, do nichž jsou jednotlivé úrovně rozděleny a které doplňují všechny laboratoře z PSP verze hry. Docela zajímavě působí i nový kvartet různých stavů rtuti. Ta, kromě své přirozené struktury, může nyní nabývat i extra pevného skupenství a není jí cizí ani zrychlený, nebo naopak zpomalený pohyb daný virtuálním zahřátím a ochlazením prvku.
Kapalný boj o čas
Na rozdíl od zmiňovaných klasik s obyčejnou kuličkou v bludišti, rtuť nemusí nutně zůstat pohromadě, nýbrž se např. po průchodu rozdvojeným korýtkem rozteče na drobné kapičky, čehož je ve většině úrovní řádně využito. Úkol je přitom jasný. V časovém limitu musíte dovést přesně stanovené množství rtuti/kuličky do cíle skrze bludiště s řadou nebezpečných překážek a nástrah. Díky roztékání rtuti však stačí dovést do cíle jen její část, nikoli všechny rozlité kapičky, což někdy docela usnadní situaci. Směr a rychlost pohybu kuličky se přitom neřídí přímo, ale naklápěním celé hrací plochy.
Barvoslepí mají utrum
Překážek a nástrah je ve hře nepřeberné množství, protože tvůrci zcela evidentně důkladně popustili uzdu své fantazii. Jen namátkou uvedu mostíky, tunely, korýtka, různě ovládané dveře, vrtule, pohyblivé pásy, skokánky, atd. Některé překážky jsou citlivé na určitou barvu, tudíž si můžete na daných místech kuličku obarvit jednou ze čtveřice barev, abyste pak mohli pokračovat dále. Mimo hlavní herní režim je ve hře připraveno i pět miniher pro ukrácení volné chvíle, které si můžete zahrát i s přáteli, bohužel jen jeden po druhém. Bohužel proto, že by plnohodnotný multiplayer slušel MMR daleko více.
Syté barvy i bez Perwollu
MMR si vaši pozornost zaslouží snad pouze v případě, že jste fanoušky podobně laděných logických hříček a při vzpomínce na stařičkou kuličkovou arkádu Kula World z PSX utíráte slzy dojetí. Pro delší hraní v jednom kuse se koncept MMR moc nehodí, ale pro chvilkové pobavení ve chvílích volna je MMR ideální,.
Verdikt
Stejně jako na PSP jde o příjemnou hříčku využívající zajímavým způsobem fyzického stavu rtuti, která však pohříchu ani zdaleka nevyužívá potenciálu PS2.
