MediEvil Recenze MediEvil

MediEvil

Jan Bors

Jan Bors

23. 10. 2019 15:00 21
Reklama

Vytahování kostlivců ze skříně je ve videoherním průmyslu příjemná kratochvíle posledních let. Crash a Spyro z poslední doby toho jsou jasným důkazem, ale své mají stále co říct i jiné pecky novějšího data jako třeba God of War 3. Co ale MediEvil? Přeci jen je to trochu jiná a hlavně opravdu stará hra. Trochu plošinovka, trochu akční adventura, prostě jiný, ač podobným směrem zaměřený žánr jako ty vyjmenované. Přesto s legendárním statutem hry, na kterou se v dobrém vzpomíná.

Jenže je tu velký zub času. Dvacet jedna let u hry, která by dnes v podstatě těžko hledala současný ekvivalent, může být docela problém. A také že to problém je, a to docela podstatný, se kterým se budete potýkat celou cestou k osvobození říše od čaroděje Zaroka. Cestou, která může být dost frustrující, otravná, ale vlastně i zábavná. Přesně, nedává to smysl. Rozpolcenost je přesně ten pocit, který prožívám s MediEvilem konstantně od prvního zapnutí až po psaní této recenze.

KOSTLIVCI ZE SKŘÍNĚ

Představte si, že si už nepamatujete, jak moc křečovité byly staré hry. Jak vás nevodily za ručičku i přesto, že nabízely hodně možností a že jste si často museli na všechno přicházet sami. Zkuste se vžít do doby, kdy 3D hry byly něco extra technologicky opěvovaného a v případě ucházejícího zpracování i obdivovaného. Netřeba říkat, že v té době něco jako ergonomie ovládání, plynulá kamera nebo level design nedosahovalo ani zdaleka kvalit, které my dnes považujeme za standard.No a právě v takové době se ocitáte, když zapínáte remasterovanou verzi legendárního MediEvilu. Tedy do dnešního kabátku převlečené té samé hry. Nikoliv předělané do dnešních standardů, ale prostě jen s upgradovanou grafikou, kterou jste ochotni tolerovat. Vše ostatní je při starém. Příšerná kamera, kostrbaté ovládání, game-design, který dnes působí směšně. Zlaté devadesátky jsou zpět. Návrat do minulosti.

Sir Daniel Fortesque je koneckonců sám o sobě návrat do minulosti. Hlavní hrdina je totiž oživlá mrtvola nejneschopnějšího rytíře regionu, který na svých kostěných bedrech nese zodpovědnost za záchranu celé pohádkové říše. Tu si uzurpuje nenáviděný a již jednou poražený černokněžník Zarok. Tak, a to máme příběh hotový. Prostě žádné velké kudrlinky. Cíl je jasný, skrz 22 víceméně náhodně poskládaných levelů dojít až do konce.Co víc vlastně chtít. Takhle se to prostě dělalo a tím se dostávám k tomu, co je tak rozporuplné. Spousta věcí, které budu v následujících řádcích jmenovat jako přešlapy, omyly, chyby nebo prostě příšernosti se mohou jinou perspektivou brát za klady. Je to prostě remaster - nic víc, nic míň.

TÝRÁNÍ A ŠIKANA

Ve hře jsem strávil určitě dobrých patnáct hodin, možná o fous víc. Přesto je to hra, která se dá dohrát za hodin pět, šest. Tak proč takový rozdíl? Jednoduchou odpovědí je obtížnost či komplikovanost. Pokud ke hře přistoupíte jako k současné hře, pohoříte. Nic, co znáte, totiž nedává smysl. MediEvil je hra nemilosrdná a krutá, trestá jakékoliv vaše podcenění a jako klacky pod nohy vám kromě nekompromisního začátku hází i své vlastní chyby.

Budete muset velmi trpělivě procházet dopředu. Skoro, jako byste hráli Dark Souls.

Začátky jsou tak docela kruté, ale nebojte, postupně se zlepšíte. Tak třeba na startu hry máte k dispozici chudou výbavu zbraní. Vlastní ruka je vtipná, ale nepoužitelná a zrezlý meč vás také úplně nevytrhne. Budete muset velmi trpělivě procházet dopředu. Skoro, jako byste hráli Dark Souls. Jen bez sofistikovaného bojového systému. Hra má prostě svá vlastní pravidla. Musíte si tak dát pozor, které nepřátele zrovna potkáte, jinak rychle pojdete. Standardní zombie z prvního levelu jsou matoucí, protože nekladou vůbec žádný odpor. Jejich varianta, kterou zastaví pouze zdi, to už je trochu jiná písnička. Ti vás v klidu připraví o život, pokud včas neuhnete. No a uhnutí vám velmi často zhatí důmyslně zaseknutá kamera, která se standardně spikne proti hráči právě v momentech, kdy narazíte na tyhle shnilé chlapíky. A tak to máte s vším.

S dalšími nepřáteli to je podobné, dokud neobjevíte zbraně na dálku a lepší varianty mečů, kladiv nebo třeba vrhací sekeru. Což se ale nestane, dokud nevyčistíte level na sto procent a následně nedojdete pro kalich, který vám zaručí návštěvu Síně hrdinů. Je to nezbytnost k tomu, abyste si usnadnili průchod hrou a neumírali jen proto, že nepřátelé snesou příliš mnoho vašich ran, zatímco vy nesnesete téměř nic.

STARÁ ŠKOLA

Do té doby budete před mnohými z nich utíkat, abyste je postupně lákali a třeba ostřelovali z dálky a nebo je zasekli za nějakou překážku. Hra s životy je totiž neúprosná. Jakmile vám dojdou, je game-over a opakování celého levelu od začátku. Smrt může přijít odkudkoliv. Umlátí vás nepřátele - to se stává. Spadnete do vody při neodhadnutém skoku? Stane se. Spadnete do vody, ačkoliv díky kameře netušíte, že tam je? Zvyknete si. Spadnete z mostu, protože jím Sir Dan propadne? Naštve to. Spadnete z mostu, protože se hne kamera a Sir Dan změní okamžitě směr? Stává se. Míříte na nepřítele, který vás docela drtí a zničehonic se přepne kamera a míříte jinam / spadnete ze skály / nevidíte nic? Jo jo. Nicméně tohle všechno jsou důvody, proč budete level opakovat několikrát. Dokud vám hra neohne hřbet natolik, abyste ji fakt hráli neskutečně trpělivě a soustředěně. Je to také důvod, proč vám pravděpodobně hra nezvykle dlouho vydrží a důvod, proč možná moc dlouho nevydrží váš gamepad.

Ano, herní chyby a nedotahy jsou v podstatě pevnou součástí obtížnosti. Z pohledu současné perspektivy absolutně netolerovatelné. Z pohledu perspektivy více jak dvacetilet zpět, je to přesně tak, jak to být má. Hra vám díky tomu vydrží a má ještě jednu překvapivě pozitivní vlastnost. Ona se vám směje a říká, že jste k ničemu. Vás to na oplátku nutí ten level znovu projet mnohem lépe. MediEvil vás učí a pravda je taková, že se po návratu do některé z dřívějších úrovní už zdaleka tolik netrápíte. Někdy z důvodu lepších zbraní, někdy z důvodu návyku na herní systém.

Návratům do předchozích úrovní se nevyhnete. Ať už z praktických důvodů, kdy získáte podstatný předmět, který vám v nich otevře nové možnosti nebo prostě nemáte dostatek životů. Ty si můžete do speciálních lahviček doplňovat jen jejich sbíráním hraním a nebo nalézáním speciálních  vřídel, které vám také něco doplní. Od dohrávání hry vás to samozřejmě opět dost zdržuje. Rozhodnutí, proč další následující level nezačínáte s plným zdravím, to mi fakt uniká. Kór, když přes technickou průměrnost až podprůměrnost, trvají loadingy poměrně dlouhou dobu.

ZUBATÉ HRANY

Vůbec, technická stránka je taková zvláštní věc. O problémech kamery již řeč byla, nicméně ani grafika není kdovíjak půvabná. Mezi jednotlivými levely jsou dost velké kvalitativní rozdíly a ačkoliv je hra vděčná na típání pěkných obrázků, v pohybu už je to horší. Hezké efekty blesků nezamaskují neostré textury, nelícující prvky, absenci stínů v některých úrovních a další nedostatky. Korunu tomu nasazuje ničím neopodstatněný náhodně klesající frame rate. Přitom úrovně jsou tak malé, že si zasloužily při dnešních standardech mnohem více péče.

Vtipem je český dabing, který je dost odfláknutý - nehledě na to, že abyste si ho vůbec “užili”, musíte přepnout do mateřského jazyka celou konzoli. Úplně vidím, jak se sedí v nahrávacím studiu s přeloženými texty a aby se nikdo moc nezdržoval, rychle se to projelo. Že neodpovídají namluvené texty těm napsaným? No a co. Nehledě na to, že to mohlo mít alespoň nějaké vedení, tohle je odfláknutá práce.

HROZNÉ ČI DOBRÉ?

Otázkou jednoduše je, proč i za skvělou cenu neinvestovat do jiné hry? Bude bavit současné děti? Pochybuju, určitě existuje jen z dílen Sony mnohem lepší nabídka. Mají / máte už vše dohrané? Zkuste to. Ale cílení spíš chápu směrem k nostalgii. Tohle je hra, kterou moje generace hrála, tedy dnešní třicátníci a výše. Ostatní to mohou za vcelku zajímavou cenu brát jako exkurzi do minulosti. ANO, takhle se hry skutečně dělaly a tohle byla jedna z nejlepších.

MediEvil
i Zdroj: Hrej.cz

Jen mě mrzí, že se k tomu přistoupilo tímto způsobem a hra nedostala prostě komplet předělávku, která by odpovídala dnešním standardům. Jenže je tu ještě jeden problém. Nějakým podivným způsobem jsem se u hry bavil. Chtěl jsem ji překonávat a to i přes všechny její zápory. Nostalgie. Doporučit ji však nemůžu. Když si vezmete konkurenci ať už třeba v podobě Ratcheta a Clanka, Spyra, Crashe, ale i neexkluzivních her, které se dočkaly svých remasterů, nemůžete prostě jen tak šmahem říct, že tohle je skvělé. Není. Máte tu třeba Lego hry, Spider-mana a další akční hry s absencí krve. Kdyby hra neměla alespoň tolik technických problémů, neskutečně špatnou kameru, tak budiž. Takhle je to spíše doplnění sbírky, příjemné zavzpomínání, ale v soudobé konkurenci hra nekonkurenceschopná i přes příznivou cenu. Bohužel.

MediEvil
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Remaster, který zabrnká na strunu nostalgie se všemi jejími klady a především zápory. Ukázka toho, jak prkenné hry se kdysi dělaly a jak nekonkurenceschopné mohou z dnešní perspektivy být. Pro nostalgiky povinnost, pro všechny ostatní zbytečnost.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama