McPixel

Svět potřebuje své hrdiny, ať už jen pro zábavu spojenou s jejich příběhy nebo pocit zdánlivého bezpečí. Ostatně, i ten může být dosti zavádějící, neboť jakkoli se český národ dostal do řady krizí, blaničtí rytíři však stále zůstávají skryti v hlubinách hory a dávají tak najevo, že může být ještě hůř… Své hrdiny má i svět videoherní – každou princeznu dostane ze spárů zlotřilých draků vousatý instalatér Mario, každou sličnou slečnu zachrání před hnusem z vesmíru (a posléze svede) král Duke Nukem. Ovšem ve chvíli, kdy pro záchranu světa nestačí ani skoky na hlavy oživlým houbičkám nebo mocná salva z Devastatoru, je potřeba sehnat někoho nového, kdo se postará o blaho všedního dne. Tím někým je McPixel!

20 vteřin sem, 20 tam

Tento nový hrdina, po němž byla pojmenována i dnes recenzovaná hra, si nebere servítky s nikým a dokáže během dvaceti vteřin vyřešit veškeré problémy. A když nedokáže, alespoň vás pobaví. Nevěříte? Věřte! McPixel je totiž vskutku netradiční záležitost. Ve více jak sedmi desítkách úrovní dostanete jednoduchý úkol – zachránit situaci. Příliš jednoduché? Ale kdeže… Každý level je představován jednoduchou obrazovkou s místem, na němž se za dvacet sekund stane neštěstí. Těch je celá řada, většinou jde o likvidaci bomby, která může být umístěna doslova kdekoliv – třeba krávě v řitním otvoru nebo v Oválné pracovně vedle psacího stolu. Pro nalezení řešení stačí jednoduše kliknout myší na vybraný předmět a McPixel už se s ním popasuje přesně tak, jak on sám uzná za vhodné. Může tak nakopat Batmana do zadku železným klíčem velikosti 24, aby temného rytíře rozezlil natolik, že jej skope do kuličky tak malinkaté, až se McPixel vejde k čipsetu základní desky nastražené bomby. Řešení je téměř vždy naprosto triviální a nevzpomínám si, že by bylo někdy nutné využít více než dvě kliknutí myší. Ostatně, co bychom během třetiny minuty chtěli vymýšlet za kombinace, že ano.

Výbuch sem, výbuch tam

Nicméně jakkoli se mohou cesty k záchraně místa před zkázou zdát jednoduché, nejednou se stane, že si tvůrci nachystali celou řadu chytáků, které nezabrání výbuchu. Respektive dvěma výbuchům – na obrazovce i smíchu, mnohdy. Ne všechny vtipy a gagy jsou natolik povedené, abyste se za břicha popadali, přece jen – vysoká laťka se drží jen stěží stále nahoře. Ale ať už nebudete znát souvislosti, díky nimž vám vtip nedojde, anebo vám zkrátka a dobře daný gag nesedne, bude před vámi celá řada dalších, až slzy potečou potokem. Jedinou podmínkou je smysl pro černý humor, bez něhož se McPixel jednoduše hrát nedá. Na scéně se objeví celá řada známých osobností, namátkou Barrack Obama, Svatý Petr, Darth Vader nebo zmiňovaní Batman se Super Mariem. Jeden jako uplakánek s po zuby ozbrojenou ochrankou, druhému na dlouhé štaci u nebeské brány krátí chvíli příjem televizního vysílání. Je toho zkrátka spousta a řekl bych, že na své si přijde snad každý, kdo se alespoň trochu zajímá o dění kolem sebe, nejen o videoherní scénu. Když řešení nenajdete, pokračuje se dál ve smyčce, kdy je nutné nalézt řešení u šesti úrovní, než systém otevře další obrazovky. Autoři zakomponovali i několik bonusových lokací, k nimž se lze dostat různými způsoby, ten nejzábavnější představuje vyhledávání všech humorných scének, opět plných roztodivných kombinací a následných explozí.

Pixel sem, pixel tam

Audiovizuální stylizace se nese v duchu retrofilie, obrovské pixely vypadají možná na velkých displejích až komicky, své kouzlo však mají a dodávají McPixelovi na svéráznosti. Na druhé straně nicméně nemůžeme chválit ozvučení, monotónní melodie se zpočátku dá poslouchat, po několika desítkách minut hudebního stereotypu se z ní nicméně stane nechtěné dítě, které kdekdo vyžene z domu snížením volume na minimum. Nepříliš pozitivně lze hodnotit i herní dobu, která, byť se tvůrci snažili sebevíc, se jen horko těžko dostane ke dvěma hodinám – za cenu deseti dolarů by se dalo čekat o trochu více. Tak či tak útočí McPixel na pozici jedné z nejzábavnějších her posledních několika let. Nevěříte? Zkuste! Stačí 20 vteřin…