Marvel: Ultimate Alliance

Máte rádi hry, v nichž nevidíte, co děláte? Hry, ve kterých se vám na obrazovce hemží tolik postav, že to vypadá spíš jako při rvačce na vietnamském tržišti a vy jen mačkáte křížek a doufáte, že to k něčemu je? Tak v tom případě vám Marvel: Ultimate Alliance přijde k chuti. Jde o hru, která vychází z tradice nastolené tituly typu Baldur’s Gate: Dark Alliance, Bard’s Tale či X-Men: Legends. Z vrchu se díváte se na skupinu postav, jak kráčí směrem vpřed (povětšinou úzkými chodbami) a mlátí všechno, co se jim postaví do cesty. Když tenhle systém spojíte s fantasy, tak to docela funguje, protože tam nějaký bojový tým očekáváte. Zvlášť, když každý z členů má jiné schopnosti a někdo tedy střílí, jiný uzdravuje a další zase seká mečem. Jenže, když máte superhrdinský tým, kde zas takové rozdíly mezi jednotlivými postavami nejsou, tak to moc velká sranda není.

Je fajn, že si k bojům můžete vybrat hafo postav z marvelovského vesmíru, respektive v podstatě skoro všechny, co něco znamenají včetně takových jako Thing, Spider-Man, Iron Man, Captain America, Luke Cage, Wolverine, Thor, Mr. Fantastic, Human Torch, Elektra, Deadpool a další. Jenže, jak už je výše uvedeno, tak mezi nimi opravdu není velký rozdíl, respektive nejsou řádně odlišeny. Nejenže je vidíte jen jako malé pidižvíky, takže chvílemi nerozeznáte Thinga od Spider-Mana, ale i jejich schopnosti jsou jen mírné variace téhož.

Jasně, Captain America hází štítem, Spider-Man prská pavučiny, Mr. Fantastic vystřeluje své pracky a Iron Man ohnivé blesky, ale to jsou asi stejně tak velké rozdíly, jako mezi starou a novou Komunistickou stranou. Výjimku tvoří ti hrdinové, co nic střílet nedokážou a jen kolem sebe mlátí, ať už pěstmi nebo meči, ale ti jsou zase v boji celkem na nanic. Prostě, každá z postav je tu osekaná do podoby trpaslíka. Máte tu ty nejsilnější hrdiny Marvelovského vesmíru, kdy se každý z nich vytasí se dvěma údery a šlus. Od superhrdinů by člověk čekal trošku víc.

Rosteme a sílíme

Případ sám pro sebe je systém vývoje a vylepšování postav. Jako v každém správném RPG, získáváte i tady zkušenostní body, za než své postavy vylepšujete na vyšší levely, kde je můžete učit nové triky. No a nechybí tu ani možnost sbírat po cestě peníze, které slouží k nákupu různých vylepšení. Jenže i tady se tvůrcům povedlo hru zbavit veškeré zábavnosti. Za prvé je sbírání peněz (nebo co to vlastně je) strašně neobratné. Mince jsou špatně vidět a pokud nepřejdete přímo přes ně, tak máte smůlu. 

No a za velmi plytký systém vývoje a vylepšování postav tvůrce také nepochválíme. Ve srovnání s podobně laděnou hrou Justice League Heroes se postavy vyvíjí děsně pomalu a prvních pár hodin budete investovat jenom do toho, co umíte už od začátku. Je to sice vylepšení, ale čistě technické. Místo patnácti životů pak seberete protivníkovi jedním úderem šestnáct a půl. Bezva. Nebudete tak mít radost z toho, jak se vaše postavy hned od začátku pěkně vyvíjí, nečekají vás žádné triky, exploze a jiné světelné efekty. K těm se patrně dostanete až tak půl dne poté, co vás hra přestane bavit a zlostně ji vypnete.

Hra kromě jiného nabízí i možnost nakupovat pro hrdiny nové kostýmy, do nichž je pak můžete promptně navléknout. Pokud si však kupujete hry, abyste mohli převlékat postavy, tak jste si asi měli koupit spíš panenku Barbie. Na druhou stranu je docela fajn, že má Spider-Man kromě klasického kostýmu i symbiotický a dokonce i ten úplně nejmodernější, robotický. Alespoň tohle snad skalní fandy potěší. Mnohem víc by je však určitě potěšilo, kdyby si místo oblékání svého hrdiny mohli užít hraní v jeho kůži.

Čtyři z tanku a Wolverine

Do boje jdete vždycky se čtyřmi hrdiny, ale přímo ovládáte jenom jednoho z nich. Hra však umožňuje se mezi postavami docela snadno přepínat, když vás třeba některý z nich přestane bavit. Na určitých místech si pak můžete nejenom nahrát pozici, ale i vyměnit postavu za nějakou z těch, které sedí na lavičce náhradníků. Naštěstí se schopnosti automaticky vylepšují i těm postavám, s nimiž zrovna nehrajete. Libovolnému střídání postav, v kterémkoli okamžiku během hry, tak vůbec nic nebrání. Spíš naopak, je to v některých momentech žádoucí. Když totiž do bojové sestavy vyberete hrdiny z jednoho týmu, kupříkladu New Avengers, či Fantastic Four, tak získáte nějaká ta procenta navíc ke svým schopnostem. Není to nic světoborného, ale budiž. Jinak na složení bojového týmu opravdu moc nezáleží. Když vypustíte postavy, které jsou celkem k ničemu (jako třeba Elektra, Deadpool, či Blade), tak ten zbytek je poměrně snadno zaměnitelný.

Stejně tak čistě pro okrasu je ve hře schopnost vydávat povely parťákům. Na výběr je jen několik základních rozkazů (útok, obrana a držet se při veliteli), jejichž použití se při boji nijak zásadně neprojevilo. Ostatně, během celé hry stejně nenastal okamžik, kdy bychom zatoužili po širší nabídce strategických možností. V podstatě stačí jen vrhnout se na protivníka a mlátit do něj, dokud nepadne.  Platí to jak u řadových nepřátel, tak u některých hlavních padouchů, typu Dr. Doom, Bullseye a dalších. K porážce bossů v pozdějších fázích je zas třeba zvládnutí velmi jednoduché minihry, která je většinou zaměřena na správné tisknutí tlačítek.

Finální souboj 

Všechny výše popsané nedostatky by se za určitých podmínek daly částečně tolerovat, kdyby byla hra samotná nadupaná nápady a přecházel by vás zrak ze všech těch grafických vychytávek a efektů. Jenže to ne. Pravda, animované filmečky jsou opravdu hezké, ale zbytek hry je pustý, jako srdce výběrčího daní. Začínáte v "hellicarieru SHIELDu" a pak se dostanete do jeho pojízdné základny, ale v podstatě nepoznáte rozdíl. Chodby, dveře, místnosti plné bídáků. Design lokací se bohužel nijak radikálně nezmění – nezlepší ani když se časem dostanete třeba do Atlantidy, nebo božského Asgardu.

Je fajn, že můžete rozbít skoro všechny předměty ve vašem okolí (škoda, že jste obklopeni pořád tím samým harampádím), nebo je vzít a hodit po protivnících (případně i hodit protivníkem). Chybí tu však možnost, která je přítomna v Justice League Heroes - možnost použít náklaďák jako obušek. Tady můžete použít maximálně tak urvanou rouru. Ještě primitivnější než souboje, jsou však hádanky, které jsou navrženy tak, aby je pochopil i člověk s IQ menším, než je ideální teplota v ledničce. Marvel: Ultimate Alliance můžete hrát buď sólo, nebo v lokálním i online multiplayeru. Právě tato část hry nabízí možnost spolupracovat na likvidaci protivníků s kámoši, kdy nejvíce bodů získává ten hráč, který nepříteli zasadí poslední ránu.
 
Poslední dobou se objevilo hned několik superhrdinských her a ani jednu z nich nelze označit za bůhvíjaký zázrak. Kdybyste si však přece jen chtěli užít mlátičky, byť docela primitivní, ale se svými oblíbenými hrdiny, tak vám doporučíme spíš Justice League Heroes (recenze na Hrej.cz vyjde co nevidět). V prvé řadě však záleží na tom, jste-li více DCčkáři, nebo Marvelité. Nebo je tu možnost počkat si na PS3. Třeba se právě na této konzoli objeví konečně něco opravdu "super".