Mario vs. Donkey Kong 2: March of the Minis

Ne, neutíkejte od počítačů, neskačte z okna a nepalte všechna svá herní zařízení v hrůze před další variací na hopsací téma s Mariem v hlavní roli. V klidu se posaďte a čtěte kterak tento mnohými milovaný idol a jinými zatracovaný ďas přestoupil od svého akčně plošinovkového zaměření, přes všechny druhy sportů, až k rozjímavé a zajímavé logické hře. Ano, je to nečekané, je to podivuhodné a zvrhlé, ale je to tak! Kromě toho, že přišel o své žánrové boty byl také Mario připraven o hlavní roli, nebo alespoň pokud jde o jeho přímou účast. Tentokrát je zde kníráč v červeném zastoupen svými mini variantami, malými, na klíč natahovanými, hračkami. Jak se to mohlo stát? Dobrá otázka.

Mlel, mlel, až všechno semlel

Mario a jeho kolega Donkey Kong si s veškerou slávou a pompou otevřeli zábavní park. Jejich natahovací napodobeniny slavily v houbičkovém království takový úspěch, že se do parku vystavěného čistě na tomto motivu, nahrnuly obrovské davy a slavnostní otevření parku doprovázela jedna z nejhezčích žen z celého herního univerza Nintenda – Pauline. Ta si s Donkey Kongem vytrpěla již mnohé útrapy. Vzápětí měla poznat, že není všem únosům konec. A tak se stalo, že když si měla vybrat mezi miniaturou Maria a Donkey Konga, zvolila ke své smůle tu v červených šatičkách. Nebyl by to Donkey Kong, kdyby ho to nevytočilo. Popadl tedy svou ženskou oběť, jak to mimochodem přerostlé opice dělají odnepaměti, a vyrazil výtahovou šachtou do výšin nově postaveného zábavního parku. Zoufalý Mario se za ním málem pustil sám, ale v ten moment mu svou mechanickou neohrabanou pacičku podala jedna z jeho miniatur. Ano, pošle je do boje, tentokrát na to půjde jinak, řekl si Mario. A tak se také stalo.

Výtahem nahoru

A v čem takový souboj hromady malinkých mašinek na klíček proti obrovské opici spočívá? V logickém uvažování a rychlé souhře prstů s myšlenkou. Stejně jako každá Mario hra, nese i Mario vs. Donkey Kong 2 kromě grafických stigmat i podobnosti v celkové kompozici. Opět tu máme jakýchsi osm podlaží graficky stylizovaných do osmi různých prostředí, ovšem tentokrát každé rozděleno pouze do devíti úrovní. A nejsou to žádné rozsáhlé dvourozměrné prostory, kde by se každý plošinovkový skokan vyřádil, je tomu přesně naopak. Nejmenší úrovně se celé vlezou do jediné obrazovky Nintenda DS, ty největší pak sice vyžadují posunovat obraz, nicméně nepřesahují velikostí pětinásobek plochy obrazovky. Zní to hrozně, ale zdání klame. Samozřejmě, jsou zde plošinky, pořád jde o pěkně placatou hru, nicméně způsob jímž se přes ně dostanete k cíli, ke dveřím umístěným zpravidla co nejkrkolomněji vzhledem ke startovní pozici vašich panáčků, se od her s Mariem v hlavní roly, jak si je všichni pamatují, značně liší.

Strč prst skrz displej

A jedna z důležitých odlišností je ovládání. Jestli ne grafická podoba, pak právě způsob ovládání hry je na hony vzdálen zajetému standardu plošinovek. Vše podstatné je uskutečněno skrze dotekový displej. Chcete dát pokyn pro pohyb vpravo? Táhněte svého panáčka doprava, nebo raději vlevo? Pak tedy opačným směrem. Nemusím snad popisovat kam táhnout pro poskočení. ALE, zde se nemusíte omezovat pouze na přímé ovládání postavičky. Kromě toho, že malí Mariové pokračují ve směru jim určením i bez vašeho dohledu, si totiž tenntokrát můžete hrábnout i do prostředí. Různé plošinky s pásovým povrchem, spínače, výtahy,lana a jiné vylomeniny jsou důležitou součástí zajímavého level designu, jež vám pomůže a mnohdy i stíží cestu k vašemu cíli. Někdy pro snadnější, ovšem častěji pro obtížnější zdolání jednotlivých pasáží hry tak můžete jak přímo, tak nepřímo (skrze instrukce panáčkům) ovlivňovat interaktivní prvky levelů.

Armáda robotků

A co že to tu vůbec ovládáte po oněch malých i velkých levelech? Většinou je to skupinka dvou a více zmenšených napodobenin Maria na klíč. Malí mechaničtí roboti bývají rozestavěni většinou každý na jiném místě daleko za mnohými překážkami, které je oddělují od finálního bodu vašeho zájmu - velkých dveří. Připomíná vám to něco? No jasně, Lemmings. Ale tady si na nás vývojáři vymysleli nové finty, a sice nepřátele a interaktivitu. Často se setkáte s mechanickými napodobeninami Donkey Konga, létavic, duchů a jiných potvůrek známých ze světa Nintenda. Tyto zmenšeniny na tom nejsou s rozumem o nic líp, než vaši svěřenci, nicméně je, na rozdíl od těch vašich, nikdo neovládá a nepomůže jim ani fakt, že srážka s malým Mariem je pro červenočapkáře fatální. Kromě mincí, jež vám na konci zvýší spolu s co nejkratším časem, či sebráním kartičky s písmenkem, narazíte i na jiné bonusové zajímavosti. Tak například kladiva. Ty když jeden z vašich Robotků sebere, nezastaví ho ani ten největší z nepřátel, buď ho úplně odpraví (a vy dostanete bonus) nebo ho prostě na moment omráčí. Co se interakce s level designem týče, máte možnost využívat různé spínače, jež otevírají určité zábrany a případně jiné zavírají, takže je často třeba nasadit současně více robotů na jednou. Nejinak je třeba dávat pozor, aby různá kombinace všech různých uděláte nevypustila směrem k vašim svěřencům nějakou nebezpečnou, pohyblivou, nebo střílející hrozbu, jako například kytku masožravou. Takže jde především o to mít přehled o všem co se ve hře děje.

Na konci každé ze skupin devíti levelů pak čeká souboj s bossem. Ten je na rozdíl od hlavní části hry dosti nudný a postrádá nějakou pořádnou myšlenku, stejně jako pořádnou obtížnost. Jedná se vždy o sestřelování Donkey Konga, opět vašimi malými svěřenci, z děla na různých pozadích, přičemž je pouze třeba vyhnout se padajícímu smetí, které rozzlobená opice shazuje a nevystřílet si veškerou, nikterak přísně omezenou, munici.

Rychle a bezpečně nebo pomalu a důsledně

Za zdárné splnění se pak počítá, když do onoho pomyslného domečku dostanete alespoň jednoho z mini Mariů. V tomto smyslu je hra dosti snadná. Její dokončení nezabere víc, než jedno odpoledne a když nemá hráč sdostatek vlastní motivace, pak by měl o tohoto kousku dát ruce pryč. Ale kdo rád plní všechny herní povinnosti na nejvyšší skóre, kdo je zvědavý co mu hra nabídne za bonus, když splní určité hodnotící mety, ten zde bude plesat radostí. Každou z úrovní totiž můžete dokončit na bronzovou, stříbrnou nebo na vrcholnou zlatou hvězdu. Výsledek je samozřejmě odvozen o bodového hodnocení a to vám roste spolu s rychlostí s níž level dokončíte, počtem robotů, které dostanete do cíle živé a zdravé, předměty jež cestou posbíráte, nepřáteli, které nějakým způsobem odpravíte ale především vám k němu přispěje jednotné vpuštěním robotků do dveří, tak aby vstoupily bez zastavení, jako jedna velká pohyblivá skupina. Pokud toto všechno splníte, jste odměněni body, které v konečném důsledku po dokončení hry otevírají mnoho bonusových levelů, herních možností a dalších serepetiček.

Sám, s ostatními a pro ostatní

Tím ale výčet všech plusů pro hráče puntičkáře nekončí. Hra totiž disponuje vlastním editorem levelů, takže si můžete vytvořit řádný plošinovkový hlavolam a posléze jej poslat kamarádovi skrze lokální bezdrátové rozhraní, či přijmout stejným způsobem nějaký z jeho výtvorů. Hra je také vybavena možností Nintendo WiFi online multiplayeru, kdy taktéž můžete pomocí přátelských kódů přijímat a odesílat vámi vytvořené úrovně a navíc sledovat online statistiky všech připojených hráčů.

Celkově je Mario vs. Donkey Kong 2 March of the Minis velmi podařeným kouskem. Je to hra určená pro kusé hraní. Nikterak spojitá hratelnost přímo vybízí ke kratochvíli o kuřpauze v práci, při cestě hromadnou dopravou nebo jiných „čekacích“ příležitostech. Čas odehrání jednoho levelu se počítá maximálně na deset minut a jakmile tomu přijdete na kloub, budete zápasit o každou vteřinu. Na druhou stranu, pokud vás zajímá pouze rychlý průlet hrou k jejímu konci a zásadně nic znovu nehrajete, pak se Mario vs. Donkey Kong 2 raději vyhněte pořádně vykrojeným obloukem. Kromě zahození nevyužitého horního displeje, kde neustále vidíte ty samé statistiky tak nelze hře příliš mnoho vyčíst, pokud tedy nejste jeden z odpůrců kníratého instalatéra. Je to jednoznačně záležitost pro puntičkáře, kteří se na ní dozajista hodně vyblbnou a jako jeden z nich nemůžu jinak, než hru pochválit za vychytanou hratelnost, navíc podpořenou snadným ovládáním a gejzírem dobrých nápadů, jež o sobě dávají znát v designu úrovní.